Chytré a hloupé ryby pod ledem

5.5.2017 - Milan Tychler

Jsou ryby chytré a hloupé? Tak o tom by se dalo hodně diskutovat, ale já o takovou diskusi věru nestojím, protože velmi dobře vím, jak by to dopadlo. Dva nesmiřitelné tábory si vjedou do vlasů a to je tak asi všechno. Nebudu nikomu potvrzovat ani vyvracet jeho pravdu a jitřit vášně. Chtěl bych jen něco málo říci k lovu na dírkách, pro které u nás byly v letošním roce skvělé podmínky.

Pstruha duhového vysazeného pod led, určeného k okamžitému odlovu a konzumaci většina rybářů vnímá jako rybu hloupou. Stačí jen v dírce něčím zacinkat a je na háčku. Jsou to přece „granuláči“ zvyklí na krmení a musí tedy žrát i když se jim nechce. Když ale lovci zůstanou třeba po celý den bez záběru, okamžitě osočí majitele revíru z toho, že ve vodě žádné ryby nejsou. No, ono to tak může být, neříkám, že ne, ale často je pravda někde jinde.

Právě vysazené ryby jsou ve stresu, často ještě nakrmené aby více vážily, hektarový nebo větší rybník pod ledem není otevřená sádka a gumový smáček není třímilimetrová granulka. Oproti poklidné sádce je to pro ryby velká změna a jejich chování tudíž nebude a ani nemůže být standardní. Nemají důvod se bezhlavě sápat na všechno, co se jim před očima mihne. Samozřejmě, že až dostanou hlad, tak leccos zkouší. Mají pud dravce a instinkt lovit, jenže to ještě nikdy nedělali. Klidně do vaší nástrahy třísknou několikrát, než se jim ji podaří uchopit tak, abyste mohli rybu zaseknout. Mnohem snadnější kořistí je pro ně malá kulička sýra visící pod splávkem, než pohybující se gumová nástraha. Myslíte, že tohle je pravda? Možná. Věci se dají vysvětlit různě a může se stát, že svůj neomylný názor po x hodinách na dírkách a ne sezení u počítače přehodnotíte a také zjistíte, jak se chování ryb pod ledem začne pomalu, ale jistě měnit.

Ke konci dírkové sezóny přestanou majitelé ryby vysazovat a je stále těžší něco chytit. Je to jednak tím, že je ryb mnohem méně, ale i tím, že mění své chování. Spousta pstruhů byla vytažena na led a znovu puštěna. Myslíte, že se i poučili o tom, že ty zmítající se gumičky v dírce nejsou k jídlu? Možná. Možná jsou jen tak pomačkaní, že se jim nechce žrát vůbec. Ale jak je možné, že i na začátku dírkové sezóny s „čerstvými“ rybami zažíváme dny, kdy to bere a dny bez ryb? Má vliv na braní ryb i právě panující počasí? Možná. A co sníh? Zkusili jste chytat na průhledném ledě i na ledě úplně pokrytém sněhem? Dá se nachytat tam i tam a také neuspět. Proto tady bude stále spousta dohadů a teorií. Protože když nejste schopni něco skutečně pádnými důkazy doložit, bude to vždycky jen a jen teorie. Co se rybářů týká, pak tu máme spousty hodně hlasitých teoretiků. To je fakt.

Trávím na rybách hodně času, dírky z toho nevyjímaje. Mám své zkušenosti a teorie. Ovšem nikdy bych se neodvážil vydávat je za obecnou pravdu. Mohu říci, jak to dělám, jak to tenkrát bylo, co většinou v tom a v tom případě funguje, ale současně velmi dobře vím, že příště může být všechno jinak, a že jsou i jiná, možná mnohem účinnější řešení. Jen blázen může tvrdit, že ví něco úplně jistě. Jistá je jen smrt, ale je smrt skutečně to co si myslíme? Možná.

Ale vrátím se k lovu pstruha pod ledem. Často vidím ryby, jak projíždějí pod ledem. Občas některá z nich jen tak zvědavě a lehoučce strčí nosem do nástrahy a to je všechno. Ať nástraha jen tak visí, nebo jí dáváte nějaký pohyb a je jedno zda visí na dvanáctce nebo dvacítce vlasci, ryby se o ni prostě nezajímají. Pak je těžké přimět je ke skutečnému záběru. Když ale občas nějaký kus na nástrahu prudce zaútočí, což můžete vidět, nebo cítit krátké škubnutí, když máte nástrahu hlouběji, je to na dobré cestě k úspěchu.

Přestože si plně uvědomuji, že lov pstruhů pod ledem není nic o „sportovním“ rybaření a že jde o ryby, které se prostě mají chytit a zkonzumovat, raději si je „zasloužím“ tím, že chytám s umělými nástrahami než pasivně se splávkem na sýr. Prostě mám rád ten okamžitý kontakt s rybou a rád zkouším všemožné kejkle s nástrahou v dírce. Rád se dívám jen na to, jak některé nástrahy hezky pracují a když pak přijdete na to, jak je skutečně účinně vodit, je to větší zadostiučinění než záběr na pasivně visící nástrahu. Ale ať si každý chytá, jak chce. To je jen taková má rovina dírek. No a teď mohu říci, že v jistých chvílích skutečně záleží na tom, jakým způsobem nástrahu vedete a také jakou má barvu a velikost. Je to prostě stejné jako když chytáte ryby v létě na volné vodě. Jednou chtějí to, jindy zase ono a to mě u dírek drží. Tohle je lov a je to o tom, přelstít rybu. Není to jen bezduché vytahování ryb jakkoli a na cokoli na břeh. Je to zkrátka rybaření. Jiné než na co jsme zvyklí, ale prostě rybaření, často v zimě jediné možné.

Hovořit o „sportovním“ rybaření na dírkách, tedy myslím konkrétně lov vysazených pstruhů, se dá jen s jistou rezervou a vůbec si nemyslím, že by se tu měli uplatňovat takové věci, jako jsou tenké vlasce a podobně. Pstruh chycený pod ledem se má prostě vytáhnout z vody a odnést na pánvičku. V tom nejlepším případě šetrně sundat z háčku bez protihrotu rovnou v dírce a nevytahovat ho ven. Jsou revíry, kde si musíte každou ulovenou rybu vzít. Někde se může ryba opatrně pustit. Být majitelem takového revíru, nepřipustil bych vlasec pod 0,18mm, zvláště pak ne při lovu se splávkem, kdy mají ryby často háček v jícnu. Prostě bych neriskoval jedinou utrženou rybu a bylo by mi jedno, jak je kdo zkušený rybář. Tito pstruzi se dají dobře chytat i se silnějším náčiním. Jen se nesmí hloupě vodit lehoučká nezatížená nástraha na silnějším vlasci dva metry hluboko. Pak ji necítíte a nemůžete zaseknout. I toho největšího pstruha dokážete utahat na dvanáctce, ale je to zapotřebí? K utržení obvykle nedojde během zdolávání, ale když taháte rybu dírkou ven. Ne každý si pro ni sáhne, a i když sáhne, nemusí uchopit kluzkého pstruha hned. Ten sebou hodí a je fuč. Háčku, zaseknutém na kraji tlamy se zbaví, ale ten co má zaseknutý v jícnu znamená jeho zbytečnou smrt.

Oproti tomu je postavený lov jiných ryb s velmi jemným náčiním. Na dírkách se dají chytat i plotice, cejni a okouni. S drobnými nástrahami, malými háčky, tenkými vlasci a špetkou krmení si můžete dobře zachytat, ale naprosto chápu, že tohle za dvě nebo tři stovky táhne jen málokoho. Na druhou stranu já právě tohle považuji za dobrou zábavu a celkem i výzvu. V tomto případě používám splávek, ale často zůstávám u svého „cinkání“ s drobnými nástrahami a tradičního ruského lovu na dírkách. Plotice a cejni to je úplně něco jiného než duháci a siveni, ale věřte, že takový lov plotiček vás rozpálí stejně jako chytání těch větší tečovaných ďáblíků.

Myslím, že o dírky se zajímá čím dál více rybářů a spousta z nich dírkám nadobro propadla. Jsou rybáři, kteří tento lov odsuzují. Jistě, není to u nás tradiční lov, ale jistě ne proto, že by to naši rybáři nechtěli. Celá desetiletí jsme to měli zakázáno rybářským řádem a nikdo s tím nedokázal hnout. Najednou to jde i na svazových revírech. Je pravda, že jsme asi jediná země na světě, která to pojala tímto způsobem a vysazujeme pstruha pod led. V severských zemích se takto loví divoké ryby a to je něco trošku jiného.

Mě osobně dírky baví. Pstruha si rád odnesu pro zpestření jídelníčku a rád chytám pod ledem i jiné ryby. Jediná věc mě tak trošku vadí a to je zacházení s ulovenými rybami. Jistě, tyhle ryby končí na talíři, ale zabít se mají rychle a správně. Určitě by také měly ryby vykrvácet na něčem, co se pak dá uklidit. Klidně stačí staré noviny. Ten krvavý led pak vypovídá něco nejen o úspěšnosti té které dírky, ale i inteligenci rybáře, který tam chytal. Každé lovné místo se dá opustit čisté.