Tebe jsem fakt nečekal

15.4.2017 - Milan Tychler

Prosinec zaťukal na dveře, a než se člověk rozkoukal, byla tu téměř jeho polovina. Mnoho rybářů už v tu dobu není myšlenkami u ryb, ale u vánočního stromku. Na poslední chvíli se horečně shání dárky, nakupují se zásoby, aby po ty tři sváteční dny náhodou někdo neumřel hlady. Všude panuje stres a nervozita. Víte, co je nejlepší v takové chvíli udělat? Vypadnout na ryby!

To, že je prosinec, je v tuhle chvíli jasné hlavně z chování lidí a z kalendáře. Jenže venku to tak nevypadá. Bylo tu pár chladnějších dnů, i nějaký ten mrazík, to ano, ale poslední tři dny je teplo a podle toho, jak je říčka zvednutá a mírně zakalená, muselo někde i celkem dobře zapršet.

Hladina nestoupla nijak dramaticky. Je to jen o pár centimetrů a zákalek, který jde, by byl v létě skvělý nejen na úhoře, ale na všechny ryby. Ovšem co to s nimi udělá teď, to si netroufám říct. V zimě to může být tak, i tak. V takové vodě jsem v zimě zažil dny hojnosti i naprostý propadák. Uvidíme.

Já mám ještě zálusk na nějakého vánočního candáta. Když nebude, spokojím se i se záběrem od tlouště. Je to otevřené. Vezmu si krátký candátový proutek s menším navijáčkem, na kterém mám tenoučkou pletenku na nějakých pět kilo, což je dostačující i na ty největší candáty. Na této vodě mě může ledacos překvapit. Občas se to i stane, ale s kouskem větším než šedesát centimetrů tak jako tak nepočítám.

Chvíli po poledni jsem u vody. Chytat se dá, ale bude to chtít větší a světlejší nástrahu, aby ji ryby vůbec zaregistrovaly. Raději bych měl vodu o kapánek čistější, ale co se dá dělat? Musím to brát tak, jak to je, a být za to rád. A já jsem. Všechno je lepší než sedět doma na zadku nebo stresovat v nějakém obchoďáku.

Mám jedno místečko, které chci určitě vyzkoušet, ale ne hned. Nechám si ho jako takovou zálohu a nejprve zkusím chytat kousek pod ním. Tam to teď také není špatné. Za normálního stavu by tam bylo méně vody a pravděpodobně bych to tam nezkoušel. Teď se při protějším břehu vytvořila malá tišinka s jamkou, kde by mohla nějaká ryba stát. Uvidíme.

Nastražím na pětigramovou jigovou hlavičku žlutou gumu s měkkým vlnícím se ocáskem a nahodím kousek nad tohle místo. Nechám ji klesnout ke dnu a pak ji pomalu vedu podél břehu po proudu dolů. Jednou, dvakrát a po třetí hned po nahození uváznu. Tedy aspoň si to nejdřív myslím, protože to působí, že je to úplně natvrdo. Zaberu, abych se pokusil nástrahu uvolnit, a na dně se něco pohne. Mám pocit, že táhnu nějakou větev. Tak snad nepřijdu o nástrahu. Říčka je tu široká asi sedm metrů. Když jsem v půli, vázka najednou ožije a vypraví se proti vodě. To je překvapení! Tak to jsem zvědav, co to je. Vzhledem k tomu, že rybu vůbec nedokážu odlepit ode dna, řekl bych, že jsem zasekl parmu. Ty jsou tu pěkné. Když s ní nedokážu ani po hodné chvíli hnout, přehodnotím to tak, že je ryba buď podseklá, ale i tak bude velká, nebo jsem mohl podseknout nějakého pěkného kapra, které jsem tu za čisté vody také viděl.

Celé se to vleče a nemohu dělat nic než držet prut a čekat, jak se to celé vyvine. Ryba nijak neblázní a nemá snahu pouštět se do nějakých dalekých úniků. Popojíždí na pár metrech a jen občas se nechá snést proudem trošku níž, ale vždycky se mi znovu podaří dostat ji k sobě. To jsem vážně zvědav, co tohle bude. Mám sto chutí pořádně se do prutu opřít, jen abych už věděl, na čem jsem. Jenže spěch není v tuhle chvíli dobrým rádcem a to já dobře vím. Stejně tak jsem si vědom toho, že dlouhé zdolávání podseknuté ryby často vede k uvolnění háčku, pokud není skutečně zaseknutý pevně na nějakém místě, kde dobře drží.

Už se to táhne snad deset minut a ryba je stále u dna. Teď se zase pomalu pouští po vodě dolů a nechává se snést až do míst, kde je dost mělko. Tam se otáčí a já těsně pod hladinou zcela zřetelně zahlédnu sumčí ocas.

Velikost ocasní ploutve odhaduji na velikost své dlaně. Bude to ryba okolo metru. No, tebe jsem tu, kamaráde, vážně nečekal. Ovšem stále je tu otázka, zda je ryba skutečně chycená, nebo podseknutá. Naštěstí byl tohle poslední obrat a sumčí hlava se objevuje na hladině. Pletenka míří přímo do sumčí tlamy, a tak už na nic nečekám a do proutku se opřu. On to vydrží, a jak se zdá, pletenka také. Sumec vytočí ještě pár obratů, jednou si plácne do pletenky a mám ho na dosah.

Pokleknu k vodě a lehce ho poklepu po hlavě. Když nijak nereaguje, popadnu ho za čelist a vytáhnu ho ven. Je to pěkný kousek a metr ukáže, že má rovných stopětatřicet centimetrů. Háček drží pevně hned za horním kartáčem. Pletenka už je o jeho zuby pořádně ušoupaná, ale drží.

Je zvláštní, že se vydal lovit v tuhle dobu, ale je pro to vysvětlení. S největší pravděpodobností ho zvedla vyšší podkalená voda a on si v klidu při břehu číhal na nějaké rybí soustíčko. Náhodou se mu pak do cesty připletla má guma a on ji popadl.

V posledních letech se celkově tak nějak víc potkávám se sumci než s candáty a na přívlač chytám sumce skutečně ještě v pozdním podzimu. Je to samozřejmě tím, kolik jich ve vodě je. Na některých vodách evidentně víc než candátů. Každopádně mám z této ryby radost, i když to není candát. Vždyť jak často se vám podaří chytit rybu přes metr čtrnáctého prosince?! Jsou rybáři, kteří nezavadí o takový kousek po celý rok, a mně se to povedlo v tu nejméně pravděpodobnou dobu.

Ale u vody to tak chodí a rybu můžeš chytit, jen když máš nahozeno. Kdybych dnes někde nakupoval, s rybami bych se potkal tak maximálně v kádi na parkovišti před nákupním centrem. Ten den už jsem záběr nedostal, i když má snaha byla obrovská. Jenže když jste myšlenkami stále u sumce, stejně už se nemůžete pořádně soustředit na to, co děláte. Tma padá velmi rychle, ale slibuji si, že to tady ještě jednou zkusím.

Druhý den odpoledne jsem zase u vody a hned na staré známé místo. Házím, házím a nic. Voda už poklesla a také se znatelně vyčistila. Zkouším i místo, které jsem včera záměrně vynechal. Tam zaseknu na gumu pěknou parmu, vzápětí další a pak už nic. Bylo to skutečně jen tou zvednutou a podkalenou vodou a já měl to štěstí, že jsem byl v tu správnou dobu na správném místě. V každém případě mám do konce roku ještě pár dnů, a když nebude candát vánoční, možná bude silvestrovský.