Vánoční okouni

- Milan Tychler

Prosinec byl doslova jako na houpačce. Jeden den sluníčko, druhý zataženo, pár dnů dva nad nulou, pár dnů dva pod nulou. Sníh se našemu kraji zatím vyhýbá, ale to je tady celkem běžné. Vánoce se kvapem blíží a právě dnes to vůbec nevypadá na vánoční čas. Spíš jen takový sychravý podzim. Domácí přípravy na nejkrásnější svátky v roce jsou v plném proudu a žena už potřebuje dokoupit jen pár drobností, aby bylo všechno jak se patří. Mně se samozřejmě do žádného nákupního centra nechce, ale vykoupím se tím, že tam ženu zavezu. Dohodneme se tak, že bude mít tolik času, kolik potřebuje, a já zatím půjdu k nedaleké říčce vláčet.


Zima je pořádná, ale to nevadí

„Vysypu“ manželku na parkovišti a vracím se rychle nějaké tři kilometry zpět k vodě. Je trochu zamračeno, ale od rána fouká přímo ledový vítr. Nebude to nic moc, s tím počítám. Pořád je to ale lepší než někde mezi regály v nákupním centru. Tohle nakupování mi nic neříká. Já prostě přijdu do obchodu s tím, že vím, co chci, to uchopím a odkráčím s tím k pokladně. Nebloudím od ničeho k ničemu a neprohlížím, co nemám v úmyslu kupovat. Nejsem prostě ten typ.

Když vylezu z auta, okamžitě pocítím na tváři nepříjemný studený vítr. Je jak žiletka. Nic jsem nepodcenil, jsem připravený. Teplé prádlo, dobrá bunda, důležité jsou boty. Největší zima je od nohou. Samozřejmě to nejde bez čepice a rukavic. I když nemrzne, není to počasí, ve kterém by se všichni hnali k vodě. Raději si užívají klídeček a teploučko hezky doma za bukem.

Honem na sebe všechno navleču a nejdříve jen tak nakouknu k vodě. Je čistá jako sklo a nikde nepozoruji známky přítomnosti ryb. Na mnoha místech vidím až na dno. Snažím se zahlédnout alespoň nějakou tu plotičku, ale nevidím nic. Nevadí. I kdybych byl bez záběru, mrzet mě to nebude a užiju si skutečně čerstvého povětří.

Říčka není v tomto místě ničím výjimečná. Je tu malý jez, ale pod ním je hodně málo vody, takže tu s žádnou velkou rybou nepočítám. Snad by tu mohlo být pár menších tloušťů. Nad jezem je klidný rovný úsek s hloubkou zhruba do metru a půl maximálně. Nic nečekám, nic si neslibuji. Budu vděčný za záběr tlouště nebo okounka. Podle toho jsem se i zařídil. Má rybařina bude lehoučká přívlač. Mám jemný pětigramový proutek a krabičku navázaných twisterů. K tomu pár olůvek a broky, kdybych potřeboval nástrahu trošku víc zatížit, a to je všechno. Takto chodím v zimě k vodě často a mám to tak nejraději.


Tohle je pořádné překvapení

Vždycky je pro mě těžké rozhodnout se, jestli budu chytat se streamery, wobblery, nebo raději gumami. Brával jsem s sebou dva tři pruty a hromady všelijakých nástrah, ale upřímně řečeno, tohle vám skutečně víc ryb nepřinese. Je lepší úplně se soustředit na nějaký typ nástrahy a skutečně se tomu věnovat. Jediný ústupek, jaký připouštím, je ten, že si ke krabičce se streamery vezmu ještě krabičku s malými gumami, které se dají dobře vodit na stejném prutu, a pár menších jigových hlaviček.

Nejdříve to zkusím pod jezem. Je tu pár takových betonových kvádrů a za nimi by se mohlo něco schovávat. Když není nic za nimi, zkusím to před nimi. Také nic. Pak přijde na řadu okolní plocha včetně zpěněného vývařiště. Abych dostal nástrahu až ke dnu, musím ji trošku zatížit. Doslova vymetám všechny kouty, a jak se soustředím jen a jen na svou nástrahu, vůbec nevnímám ten protivný vítr. Sice mi dost ztěžuje nahazování, ale na to si za chvíli zvyknete. Vláčím poctivě, což mě stojí dvě nástrahy, které nechám na dně. Když chci navázat jiné a sundám rukavice, zima se mi okamžitě připomene. Navážu a hned s rukama zase do rukavic. Takže pod jezem nic. Bez kontaktu. Škoda. Myslel jsem, že tu skutečně nějaký záběr mít budu. Přesouvám se tedy nad jez.

Tady jsem trošku nad terénem a vítr se do mě opírá plnou silou. Fouká mi přímo do obličeje, až mi slzí oči. No, už jsem zažil i horší chvíle u vody.

Mnohem snazší a příjemnější by bylo chytat z protějšího břehu, ale nechce si mi to obcházet. Uvidíme. Když mi bude zima, zabalím to dřív a dám si v obchodním centru kávu. Nasazuji si kapuci, ta je teď dobrá.


Tloušť je zimní klasika

Těsně nad přepadem moc vody není. V létě tu obvykle stávají menší tloušti, teď po nich není ani památky. Stáhli se určitě někam do větší hloubky, kde jsou i maličké rybky, které teď prohání. I když žádnou rybu nevidím, pár hodů tomuto kousku vody věnuji a vyplatí se mi to! Z místa, kde dno klesá trochu hlouběji a není už nevidět, přichází prudký záběr. Zdá se, že tloušti nejsou od svého letního stanoviště daleko. Proutek se hezky ohýbá a rázem je mi vítr úplně ukradený. Nebudu „bezrybka“! Dokonce to vypadá, že tloušť nebude úplně malý.

Už mám rybu na dosah. Už ji vidím a srdce mi přímo poskočí. Tohle není tloušť – je to pstruh, a navíc potočák! V mimopstruhovém pásmu to vůbec není běžná ryba a já z něj mám obrovskou radost. Není sice nijak zvlášť vybarvený, jeho červené tečky jsou spíš jen takové náznaky, ale je to krásná a hlavně překvapující ryba. I kdybych už dnes neměl jediný další záběr, jsem spokojený. Honem s ním zpět do vody.

Samozřejmě si dělám naději na další záběr a možná to bude zase pstruh! Záběr mám na třetí nahození, ale tentokrát je to „jen“ tloušť. Maličké zklamání, ale skutečně jen maličké. Opravdu tu nemohu čekat pstruhy, před pár minutami bych byl radostí skákal i nad tímto tlouštěm. Je to taková ta klasická třicítka s červenými ploutvemi. Správná zimní ryba v dobré kondici. Jsem spokojený.


Na tuhle vodu pěkný okoun

Vítr začíná maličko polevovat a za mými zády se obloha projasnila. Zase se bude měnit počasí. Pomaloučku se bude šeřit, zbývá mi ještě tak slabá hodinka. Obzor se barví do oranžova, jak se sluníčko za mraky kloní k západu. Házím, pomalu postupuji proti proudu a v duchu jsem pořád u svého pstruha. Najednou v prutu pořádně trhne a zase mám rybu. Pořádně se vzpouzí a ke břehu se jí nechce. Copak to bude tentokrát? Zase tloušť, nebo něco jiného? Už rybu zvedám ode dna a vidím, že mě má náš rybářský patron skutečně rád, protože mi poslal do cesty nádherného okouna. Na tuhle říčku skutečně krásná ryba. Navíc perfektně vybarvená!

Nemohu se na něj vynadívat a blahořečím manželce za její předvánoční nákup. Nebýt jí, dnes bych tu určitě nebyl. Zbavím rybu háčku a pouštím ji zpět do studené říčky. Doufám, že v pořádku přežije zimu, bude mít následující rok štěstí a nepotká se s pánvičkou. Jak se máchám ve vodě, začínám už pociťovat chlad. Ovšem nežehrám ani maličko. Honem osuším ruce a samozřejmě hned nahazuji. Okoun je málokdy sám. Třetí hod, čtvrtý – a bum! Mám rybu. Je to zase okoun a tentokrát o poznání větší než ten první. Je neuvěřitelné, jak rychle se dokážete z nuly dostat nahoru. Ještě před chvílí pod jezem jsem byl celkem pesimista a koukněme na to! Pstruh, tloušť a dva naprosto dokonalí okouni.


A pak přichází ještě lepší

Zase musím říct, že tato voda není ani náhodou žádný skvělý okounový revír. O okouna tu kolikrát nezavadíte po celý rok nebo natrefíte leda tak na nějakého mrňouse. Měl jsem prostě jen neuvěřitelné štěstí, že mi dnes zabraly tyto krásné ryby. Beru je jako skvělý vánoční dárek, i když jej s velkým díkem vracím vodě. Jestlipak chytím ještě jednoho…? Nechytím. Zvonící telefon dělá tečku za dnešním rybářským dnem. Je čas odejít. Balím proutek a na klidnou krajinu pomalu padá tma.

Když projíždím městem, všude svítí vánoční výzdoba a všechno mi to připadá jako sen. Jen mokrý podběrák a studené ruce, na kterých ulpěl pach rybiny, mi říkají, že to bylo skutečně tak…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 6 763x
Průměrná známka: 1.15