Biologie ryb - trávicí soustava 1.část

- Tomáš Lotocki

Přijímání, zpracovávání a vylučování potravy patří mezi nejzákladnější životní funkce všech živočichů. Podoba trávicí soustavy se pochopitelně liší podle vyvinutosti organismu a způsobu a typu přijímané potravy. Trávicí soustava ryb se přitom svým uspořádáním i funkcí příliš neliší od trávicí soustavy vyšších obratlovců včetně člověka. Toto téma je zároveň svým způsobem důležité i pro praktický sportovní rybolov. Jako typický příklad můžeme uvést např. rychlost zažívání, která se mění v závislosti na vnějším prostředí, především teplotě vody. Tato skutečnost se bezprostředně dotýká i rybařiny, například v otázce vnadění. Jistě z vlastní zkušenosti víte, že množství i vydatnost vnadící směsi bude jiná v teplém letním období oproti zimě, kdy musíme dát velký pozor, abychom ryby, jejichž trávicí proces je v tomto čase mnohem pomalejší, rychle nepřekrmili. Téma trávení je velmi obsáhlé, a proto jsme se rozhodli rozdělit ho do dvou dílů.

Trávení

Někdy také zažívání, je metabolický biochemický proces, jehož cílem je získání živin z potravy. V rámci trávení se potrava rozkládá na jednodušší látky, které jsou dostatečně malé, aby mohly být absorbovány v těle (podrobněji se tomuto procesu budeme věnovat v druhém dílu tohoto článku). Trávení je typické pro živočichy a většinu heterotrofních (masožravých) rostlin.

Trávicí soustava ryb

Trávicí soustava umožňuje rybám příjem potravy, její zpracování a resorbci (vstřebávání) živin. Je tvořena ústy, obklopenými čelistmi, ústní dutinou, hltanem a jícnem, který u některých ryb přechází v žaludek a u jiných přímo ve střevo. Podle toho také rozeznáváme kostnaté ryby se žaludkem a bez žaludku. Střevo pak vyúsťuje řitním otvorem při bázi řitní ploutve. Trávicí trubice ryb je po celé délce pokryta serózní blanou, pomocí které je zavěšena v tělní dutině. K trávicímu ústrojí dále také patří přídatné trávicí žlázy: játra a slinivka břišní.



Velká ústa prozrazují o sumci velkém, že se jedná o nenasytného dravce, naproti tomu lipanovi stačí k přijímání potravy - kterou tvoří především drobný bentos či náletový hmyz - ústa malá

Ústa

Ústa slouží rybám k uchopení, přijímání a prvotnímu zpracování potravy. Jejich velikost i tvar závisí na způsobu příjmu, ale i charakteru potravy. Největší ústa mají ryby dravé (sumec, štika, okoun), relativně malá ústa mají naopak ryby, zaměřující se na přijímání planktonu či bentosu (síhové, lipan).

Ústa ryb jsou tvořena horní a dolní čelistí; podle jejichž tvaru a postavení dělíme ryby do několika skupin.

Typy postavení úst:
- Koncové (např. candát obecný, jelec tloušť)
- Horní, typické pro ryby, přijímající potravu z hladiny (ostrucha křivočará, ouklej obecná)
- Spodní, typické pro ryby, přijímající potravu ze dna (parma obecná, ostroretka stěhovavá)


Typické horní postavení úst oukleje obecné svědčí o tom, že se jedná o rybu přijímající potravu především z hladiny

Vysunovatelná ústa

Kapr obecný, cejn velký i některé další druhy mají ústa přecházející v pysky, které jsou schopné trubicovitého vysunování. Této vlastnosti úst využívají ryby při hledání potravy - tzv. rytím ve dně.

Zajímavosti:

Kaprům tato vychlípitelná ústa umožňují sbírat potravu z měkkého dna, a to z hloubky až 15 cm. Cejn při rytí ve dně nasává potravu (zoobentos) společně s detritem a pískem, což tvoří značné naplnění jeho zažívadel. Přítomnost těchto ryb můžeme indikovat podle zakalené vody nebo charakteristických bublinek, které vznikají při hledání potravy rytím ve dně. Podle toho také poznáme, že nám ryby najely do krmení.


Také podoustvi umožňují vychlípitelná ústa hledat potravu v měkkém dně, kam mu servírujeme i nástrahu v podobě masných červů

Vousy

V koutcích úst některých ryb se nacházejí vousy, které představující důležitý chuťový a hmatový orgán (smyslům ryb se budeme v tomto seriálu ještě podrobně věnovat). Množství i postavení vousů se u jednotlivých druhů liší:
- mník jednovousý - nepárový jeden vous
- lín obecný, hrouzek obecný - jeden pár vousů
- kapr obecný, parma obecná - dva páry vousů
- sumec velký, mřenka mramorovaná, sekavec podunajský, sekavčík horský - tři páry vousů
- sumeček americký - čtyři páry vousů
- piskoř pruhovaný - pět párů vousů
- jeseteři - čtyři vousy v jedné řadě před ústy


Typická ústa kapra obecného, opatřená dvěma páry vousků a vysunutelným rypcem, umožňujícím kaprovi rýt ve dně

Vnitřní části úst

U ryb se netvoří sliny a funkci slin částečně nahrazují slizové žlázy, které pomáhají při polykání potravy; potrava je v ústní dutině také zbavována přebytečné vody.

Na začátku ústní dutiny jsou přítomny v podobě slizničních záhybů tzv. vnitřní pysky, které při dýchání zabraňují zpětnému proudění vody.

Kostnaté ryby nemají vyvinut klasický pohyblivý jazyk, mají však tzv. nepravý nepohyblivý jazyk, tvořený měkkou tkání.

Na čelistech a v ústní dutině dravých druhů ryb se mohou nacházet funkčně nerozlišené zuby, které slouží jen k uchvacování a přidržování kořisti, ale ne k mechanickému zpracování potravy. Zubům ryb jsme se již věnovali v článku o kosterní soustavě.

Hltan

Za ústní dutinou se nalézá hltan, který je po stranách ohraničen žaberními oblouky, nesoucími dýchací aparát. Žaberní oblouky plní také filtrační funkci za pomocí žaberních tyčinek, které leží na vnitřní straně oblouků; na vnější straně oblouků se pak nacházejí žaberní lístky.

O žaberním aparátu jsme psali podrobněji už v článku o dýchací soustavě, zopakujme si tedy jen, že žaberní tyčinky chrání dýchací aparát (žaberní lístky) před mechanickým poškozením (nečistotami z vody) a slouží i jako filtrační aparát, který z vody odfiltrovává planktonní organismy. Podoba tohoto filtračního mechanismu je druhově odlišná a velikost a především hustota žaberních tyčinek závisí zejména na tom, jakým typem potravy se daný druh převážně živí. Nejjemnější filtrační aparát má z našich ryb tolstolobik bílý, potravně se zaměřující na fytoplankton. Jeho žaberní tyčinky u základny srůstají a tvoří dokonalý hřeben schopný zachytit i jednobuněčný rostlinný plankton. Počet žaberních tyčinek je také důležitým taxonomickým znakem pro rozlišení některých blízkých druhů (karas obecný x karas stříbřitý, síh severní maréna x síh peleď, a také k rozlišení hybridů těchto druhů).

Požerákové zuby

Kaprovité a sekavcovité ryby mají na posledním žaberním oblouku tzv. požerákové zuby, které napomáhají odvodňování a rozmělňování přijaté potravy. Nelze si je představit jako klasické zuby, ale spíše jako kostěné výrůstky, které pracují proti patrové ploténce. Požerákové zuby jsou umístěny v řadách a jejich množství se u jednotlivých ryb různí (příklady počtů těchto zubů za pomoci tzv. požerákových vzorců jsme uváděli v článku o kostře a svalech ryb).

Zajímavosti:

Perlín ostrobřichý a amur bílý mají požerákové zuby velmi ostré, jsou tvořené tvrdou sklovitou hmotou a pomáhají k lepšímu mechanické zpracování přijaté rostlinné potravy - stonky vodní i pobřežní vegetace doslova rozstříhávají pro následné lepší trávení. Kapr obecný je schopen pomocí požerákových zubů drtit i velmi hrubou potravu (např. tvrdá semena).

Jícen

Za hltanem následuje jícen, který je většinou krátký, široký a velmi plastický - zejména u dravých ryb se může široce roztáhnout, aby jím prošla kořist. V přední části jícnu je produkován hlen, který průchod potravy usnadňuje. Jícen v podstatě představuje začátek trávicí trubice a přechází v žaludek nebo ve střevo.


Trávicí trubice tří druhů ryb se žaludkem: A pstruh duhový, B okoun říční, C sumeček americký - 1 jícen, 2 žaludek, 3 pylorické přívěsky, 4 proximální střevo, 5 střední střevo, 6 distální střevo, 7 preanální střevo

Trávicí ústrojí se žaludkem

Žaludek je vlastně jakýsi silně roztažitelný vak, navazující na jícen. Tvar žaludku je druhově specifický a jeho hlavní funkcí je zahájení trávení bílkovin (především u dravců).

Sliznice přední části žaludku obsahuje hlenové buňky, produkující mukopolysacharidy, a žaludeční žlázy, produkující pepsin a kyselinu chlorovodíkovou.

Vnitřní povrch celého žaludku pokrývá žaludeční hlen, který ho chrání před účinky kyselého prostředí. Hodnoty pH v žaludku podléhají sezonním změnám; při hladovění se blíží k neutrální reakci, při trávení potravy se zvyšuje kyselost k hodnotám okolo 2,5pH.


Pokud se takovéto štice podaří ulovit opravdu velkou kořist, je ji schopna trávit i několik dní, a to zejména v zimním období

Zajímavost:

Enzymy a kyseliny jsou schopny rozložit i velká sousta v poměrně krátké době. I tak ale může trvat trávení velkého úlovku až celý týden, a to především v chladnější vodě. Proto například velké štika, zaměřující se na ryby kolem 30 cm délky, může po úspěšném lovu i několik dní pasivně trávit svou kořist. Délka jejího aktivního lovu tak bývá velmi krátká, zejména v zimním období či v prostředí s dostatkem potravy.


Při kuchání lososovitých ryb narazíme na tzv. pylorické přívěsky, které rybám pomáhají k lepšímu natrávení potravy

Pylorické přívěsky

U některých rybích druhů, které mají žaludek, se na začátku střeva vyskytují tzv. pylorické přívěsky, které jsou slepě zakončené a mají histologickou strukturu shodnou s přední částí střeva. Počet pylorických přívěsků je druhově stálý: např. lipan podhorní jich má 23-25, okoun říční 3, candát obecný 7 atd. Těchto přívěsků jste si jistě všimli při kuchání pstruha obecného nebo duhového, u nichž se počty pylorických přívěsků pohybují v řádu několika desítek.

Hlavní funkce těchto přívěsků spočívá ve zvětšení kapacity trávicího ústrojí a prodloužení doby průchodu potravy trávicím traktem, čímž dochází k lepšímu natrávení a využití potravy.


Pohled na trávicí ústrojí kapra obecného

Trávicí ústrojí bez žaludku

Jak už jsme si výše uvedli, ne všechny ryby mají žaludek. Z našich ryb zcela postrádají žaludek ryby kaprovité, sekavcovité (s výjimkou mřenky mramorované) a hlaváčovité. Nepřítomnost žaludku u těchto ryb lze vysvětlit tím, že charakter přijímané potravy nevytváří nutnost trávit svalovinu, jako je tomu u dravců. Některé ryby kompenzují absenci žaludku rozšířenou přední částí střeva (např. kapr obecný). Tato rozšířenina se označuje jako bulbus intestinalis - po ní se střevo zužuje a má už konstantní průměr až k řitnímu otvoru. Bulbus intestinalis však žaludek plně nenahrazuje - neobsahuje například pepsin ani kyselinu chlorovodíkvou, a proto k trávení u těchto druhů ryb dochází až přímo ve střevě. Toto trávení probíhá ve střevech v neutrálním až zásaditém prostředí. Epitel vnitřní sliznice střeva obsahuje mukosekreční buňky a enterocyty, zajišťující vstřebávání potřebných živin.


V cejních vnitřnostech bychom žaludek hledali marně, zato střevo mají tyto ryby poměrně dlouhé

Střevo

Střevo ryb je jednodušší než střevo vyšších obratlovců (ptáků, či savců). Nedělí se na tenké a tlusté střevo. Střevo je stavěno podobně u ryb se žaludkem i bez žaludku.

U ryb bez žaludku (např. kapra obecného) se dělí na 3 části:
- Proximální (přední) část, zajišťující absorbci lipidů.
- Střední část, zajišťuje absorbci bílkovin.
- Distální část, která je velmi krátká a v níž je absorbce živin již snížena. V porovnání s předchozími částmi má distální část světlejší barvu.

U ryb se žaludkem není střevo morfologicky diferencováno na jednotlivé části. U sumečka amerického je rozdělováno na čtyři segmenty (proximální, střední, distální a preanální). První tři části jsou funkčně stejné jako u kapra obecného, čtvrtý segment měří pouze 0,5-1 cm a ukončuje střevo. U pstruha duhového je rozlišována pouze proximální a distální část střeva, u okouna říčního proximální, střední a distální část.



Délka střeva okouna je kratší než je velikost jeho těla, naproti tomu u tolstolobiků přesahuje střevo délku jejich těla až patnáctinásobně

Délka střeva ryb

Délka střeva bez pylorických přívěsků závisí zejména na způsobu výživy daného druhu ryby. Většinou se uvádí v poměru k délce těla. Obecně platí, že masožravé druhy mají střevo kratší než ryby všežravé; nejdelší střevo mají pak ryby rostlinožravé.

Příklady a zajímavosti:

Štika obecná má délku střeva zhruba shodnou s délkou těla, půlmetrová „kudla“ bude mít tedy střevo dlouhé + - 50 cm, podobně tomu bude i u sumce velkého či candáta obecného; okoun říční má dokonce délku střeva kratší než délku těla. Typickým všežravcem našich vod je kapr obecný, který má střevo asi 2,5x delší než jeho velikost jeho těla. Klasickým býložravcem je amur bílý, jehož střevo je až 6x delší než tělo, u tolstolobika bílého, živícího se převážně fytoplanktonem, přesahuje střevo délku těla dokonce až 15x.

Text: Tomáš Lotocki, s přispěním Lukáše Vetešníka

Foto: autoři, Karel Halačka, Josef Ptáček

Nákresy: Jana Haukrechtová

Prameny:
Baruš V., Oliva O., kolektiv autorů (1995). Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) 1 a 2, Academia.
Hanel L., Lusk S. (2005). Ryby a mihule České republiky, ČSOP Vlašim.

Autor: Tomáš Lotocki

Diskuse k článku (6 reakcí)

Přečteno: 16 575x
Průměrná známka: 1.11