Cejni nejen na červy

- Milan Tychler

Cejn velký je naší velmi rozšířenou rybou, ale ne všude oblíbenou. Zvláště pak ne tam, kde se přemnožil a díky malé úživnosti revíru zakrněl. Malí cejni skutečně nejsou vítaní. Znesnadňují lov kaprů a to je přece neodpustitelné. Na vodách, které se nedají vypustit a slovit, se to těžko řeší a pomoct mohou jen štiky a jejich zákaz lovu. Jenže to je třeba nejdříve prosadit, což chvíli trvá a pro některé už je to moc práce, a tak není příliš chuti to řešit.

Na druhou stranu máme vody, kde jsou cejni přímo ukázkoví. Obyčejně jsou to velké vody: jezera, přehrady, pískovny a větší řeky. Velcí cejni dělají mnoha rybářům radost a jediní, kdo si na ně stěžuje, jsou zase ti, co se věnují kaprům. Když jim velký cejn slupne vyvezenou kuličku, jsou z toho často přímo na prášky. Jenže na našich vodách nejde jen a jen o kapry, byť to tak často skoro vypadá. Buďme rádi za tu rozmanitost!


Párek krasavců z Dyje

Já sám na cejny vyrážím dost často. Velké cejny mám rád. Jsou to krásné ryby, i když ne příliš bojovné. Od ryby delší než padesát centimetrů s velkými ploutvemi a vysokým tělem člověk očekává víc než jen trošku silnější tah do strany, po kterém se cejn prostě položí na bok a nechá se přitáhnout k podběráku jako mrtvola. Jen ve větších řekách, kde cejnům pomáhá proud, se občas některý pokusí bránit trošku vehementněji, ale ani tak to nebývá žádná sláva. Cejnů už jsem nachytal mraky, ale ti nejbojovnější asi žijí v Dunaji. Proud v Dunaji je skutečně impozantní a tento veletok hostí neuvěřitelně velké a silné ryby. Cejni jsou tu skutečně při síle, a to nemluvím o zdejších parmách.

Kdysi jsme natáčeli díl o lovu feederem pro slovenské Ryby, rybky, rybičky a chytali jsme na Dunaji u Štúrova v místech, kde se chytají závody - Dunajský ohyb. Kdo tam chytal, potvrdí, že je to skvělé místo a dá se tu nachytat mnoho krásných ryb, včetně velkých cejnů. Přestože tam voda působila hodně klidně, nepřipadalo v úvahu požít krmítko pod sto gramů. Tenkrát nám šlo hlavně o parmy, ale první rybou byl hlaváč, další byla plotice lesklá a pak veliký cejn. Když jsem ho zasekl, byl jsem od počátku přesvědčený, že mám na prutu menší parmu. Také se nebránil dlouho, ale tak silně jsem ještě žádného cejna bojovat neviděl.


Tato voda produkuje mraky krásných cejnů

Tahle ryba nebyla až tak vysoká, ale ani ne úplně nízká. Měla velké ploutve a byla například proti cejnům na Dyji nebo na Moravě taková hubenější. Dokonale se přizpůsobila podmínkám, ve kterých žila. Ten den jsem jich chytil několik a všichni byli stejní. Po zaseknutí se snažili unikat do proudu, ve kterém hledali záchranu a který jim v boji vydatně pomáhal. Od té doby jsem se s tak bojovnými cejny nesetkal. Naši velcí cejni, na které rád jezdím na revíry Dyje, a to jak na jezera, tak na řeku, jsou skutečně mohutní a velmi dobře živení. Když takovou rybu zaseknete, hned poznáte, že to není ryba malá, ale přesto k sobě táhnete jen takovou tu mrtvou váhu. Nic moc vzrušujícího. Ale když pak tu rybu vidíte, tu obrovskou stříbrnou nebo až zlatavou placku, je to paráda. Zdejší rybáři je udí. Je to skutečná pochoutka, ale já je pouštím.

Na Moravě jsou také krásné kusy. Co do velikosti si s těmi z Dyje nijak nezadají, ale jsou přece jen o trošku lehčí. Pěkné kusy se dají nachytat už pod Olomoucí, ale čím níže po toku se vypravíte, tím větší šanci na větší i více pěkných ryb máte. Já, přestože to mám k řece kousek, jezdím na cejny o téměř padesát kilometrů po proudu níž. Mám tam svá osvědčená místa, která jen málokdy zklamou. Je to hlavně tím, že tam dole cejn také převládá, kdežto u nás je spíš více jiných ryb, ale cejn se tu chytí také.

Cejn je skutečně skvělá ryba, a protože žije v hejnech, můžete si s ním hodně vyhrát. Kdysi jsem se jim hodně věnoval a zajímalo mě, co mám udělat, abych se dostal ke skutečně velkým kouskům. V některých revírech jsou kusy okolo padesáti centimetrů docela běžné ryby, ale já jsem chtěl víc. Věřil jsem tomu, že pomocí krmení, a hlavně nástrah se dokážu nějak prokousat až k té sedmdesátce a možná výš. Jsou u nás takové ryby…


Pod Pálavu jezdím sotva jezera rozmrznou

Vždycky jsem cejny chytal hlavně na plavanou, ale jakmile se tu objevil feeder, okamžitě jsem se ho chopil jako příležitosti, což se ukázalo jako dobrá volba. Feeder mi skutečně přinesl hodně krásných cejnů a občas i nadstandardní ryby na všech typech vod. A tak jsem se pustil do experimentů. Chytal jsem na mnoha vodách, ráno, v poledne i v noci. Na jezera pod Pálavou jezdím sotva rozmrznou. Zkoušel jsem pelety i boilie. Pak jsem se vrátil zase zpět k masným červům, měkké kukuřici, kuklám a hnojáčkům, abych zjistil, že v nástraze to zřejmě není.

Menší cejn se prostě nedá od větších žádnou nástrahou ani krmením „vyselektovat“, a tudíž jde hlavně jen a jen o náhodu, která je samozřejmě spojená s počtem hodin strávených lovem cejnů. Čím více času cejnům věnujete, tím pravděpodobněji si nějakého většího chytíte. Samozřejmě se stává i to, že občas někdo chytí velkého cejna, aniž by chtěl, a ještě k tomu o něj vůbec nestojí.


Dunaj je neuvěřitelná voda

Kdysi jsme s kamarádem seděli u jezera ve Strachotíně a cejni nám šli jako po másle. Nebylo to na hod, ale v pravidelných intervalech a krásné kousky. Do vody padlo kvalitní krmení s červy i drobnými peletami a cejni to ocenili. Kousek od nás si sedl pán v letech, který přifrčel na kole, takže místní rybář. Připravil dva pruty s krmítkem, na háčky napíchnul nějakou tu foukačku a nahodil, kam až uměl. Pak pověsil pod pruty policajty a čekal. Nedělo se nic. My tahali spokojeně své cejny, pán jen čekal a občas přehodil. Po nějaké hodince mu začal poskakovat policajt na jednom z prutů. Vždycky když se zavrtěl, pán dal ruku nad prut, připravený zaseknout. Když se ale policajt nehodlal k prutu „přilepit“ zase ruku stáhl. Poupravil průvěs a čekal dál. Zahlédl, že se dívám a okomentoval to tím, že to zlobí ti cejni.


Ryba s takovou ploutví už by se mohla trošku rvát

Pak byl chvíli klid, což pan kolega vyhodnotil tak, že mu asi cejni foukačku srazili z háčku a hodlal prut vytáhnout. Když ho zvedl z vidliček, zjistil, že je na háčku ryba. Bez okolků ji táhne k sobě, prut se ohýbá, ale ryba se nijak nebrání. Až kousek u břehu trošku pozlobí. Asi to bude větší karas nebo nějaký ten cejn. Byl. Když ho podebíral, nemohlo mi uniknout, že je to skutečně pořádný kus. Měl jistě sedmdesát plus. Právě v tu chvíli jsem vedl ke břehu svou rybu, ale jakmile jsem ji pustil, okamžitě jsem zamířil k sousedovi, abych se podíval. Viděl jsem z dálky, jak rybu měří, a než jsem dorazil, šoupl ji zpátky do vody. Nevšiml si, že jdu k němu. Zjistil jsem tedy alespoň skutečnou délku, což bylo sedmdesát pět centimetrů. Pro někoho životní cejn, pro někoho nic zajímavého.


I Morava má pěkné cejny

Pán mi potvrdil, že tak velkého cejna chytil také poprvé, a proto ho měřil, ale že by z toho měl nějakou radost, to ne. Cejni ho nezajímají. Jo kdyby to byl kapr, byla by to jiná! V každém případě jsem se dozvěděl, že na této vodě chytá od jejího vzniku a velcí cejni, i když tu jsou, se nechytají každý den a nechytají je ani ti, co se jim doopravdy věnují. Skutečně velký cejn je i tady náhoda. Obyčejně je chytí kapraři v noci a nebo tak náhodně jako právě dnes on.

Tak nevím, jestli se kdy velkého cejna dočkám. Ten můj rekordní má sedmdesát a dva centimetry a já bych se rád dostal ještě o kousek dál. Budu asi muset poprosit paní Náhodu, aby mi s tím trošku pomohla…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (47 reakcí)

Přečteno: 10 315x
Průměrná známka: 1.09