Orava vlídná i nevlídná

- Milan Tychler

Koho by nelákalo zachytat si na pěkné vodě, která je navíc vyhlášená candáty, štikami a okouny. Mě vždycky! Ne vždycky ale všechno vyjde tak, jak si to člověk maluje…


Orava je nádherná

Na Oravu jsem kdysi jezdíval pravidelně, ovšem pak nastala hodně dlouhá pauza. Na tuhle vodu prostě nebyl čas a během ní se mnohé změnilo. Orava stále hostí pěkné ryby, avšak kdeže je její bývalé bohatství! Věhlas Oravy je současně i její zhoubou, stejně jako mnohých podobných vod. Jakmile začne jakákoli voda vydávat štědře své bohatství, rybáři nevědí, kdy mít dost, a vodu doslova zplundrují. A nestačí jim jen chytat na pruty. Z Oravy jsem vytahal kilometry vlasců s mnoha háčky, na kterých byly nastražené rybky. Těmito „kombajny“ je Orava přímo sešněrovaná a z lidí, kteří to dělají, je mi špatně. Nezaslouží si nic jiného než také napíchnout na hák a hodit do vody. Groteskní je, že právě ti, co nemají nikdy dost, nejvíce pláčou, že ve vodě nic není.


Chystáme se na vodu

Přesto všechno se na Oravu rád vracím, abych ze břehu i z lodě zkoušel své štěstí. Vloni bylo sedm metrů pod stav. Vody bylo tak málo, že byl problém dostat větší lodě na vodu. Auta zapadala na rozbahnělých březích a domorodci s traktory měli stále práci. Když už jste na vodě, nižší stav vody nijak nevadí a říjen je skvělou dobou pro návštěvu této přehrady. Musíte se ovšem trefit do nějakého přijatelného počasí. Vloni jsem na hladině Oravy strávil čtyři dny. Při příjezdu v noci drobně pršelo. Nebyla zima a ani nefoukal vítr, takže počasí se jevilo jako to správné rybářské, a předpověď slibovala, že se podmínky budou lepšit.


Berou jen malí okounci

Ráno se budíme do mlhavého rána a po snídani hned spěcháme na vodu. Mlha se pomalu rozptyluje, trošku foukne větřík a začíná drobounce poprchávat. Na předpověď není spolehnutí, jenže to nám nadšení a chuť do rybaření nevezme.


Boleni jsou při chuti

Brzy zjišťujeme, že všude u břehu se tlačí mraky droboučkých ouklejí a boleni začínají svůj hon. Každou chvíli se někde ozve hlučné zalovení a rybky létají na všechny strany. I když jsme plánovali pořádně vyplatit candáty, pouštíme se s chutí do bolenů. Není to však snadné. Při takovém množství potravy není jednoduché přemluvit bolena, aby si vybral jako kořist právě naši nástrahu. Nicméně během hodiny máme na kontě každý minimálně tři až pět kousků. Nejsou to velké ryby, zhruba do šedesáti centimetrů, ale je s nimi zábava. Používáme poměrně jemné náčiní, respektive ne candátové, ale to, co máme připravené na okouny, ale to na tyhle boleny stačí. Zabírají na malé štíhlé wobblery i bílé gumy rychle tažené při hladině.


Zatracené kombajny

Záběry jsou to impozantní. Když ryba nástrahu prudce popadne, hned začne mela. Hodně ryb nám však do nástrahy jen drcne nebo rychle spadnou. Boleni jsou hodně rychlí. Zaseknete jen tu rybu, která to myslí se záběrem skutečně vážně. V každém případě jsme spokojení. Přijeli jsme se bavit a to se nám daří. Trošku nám to kazí počasí, protože kape čím dál víc a ještě k tomu fouká. Občas se obloha protrhne, ale jen na chvíli a za hodinku začne zase kapat.


Konečně něco lepšího

Tři hodiny proháníme boleny. Když se zdá, že se vítr tiší a přestává úplně pršet, vyrážíme dál od břehu a hledáme stará dobrá místa. Lavice, zlomy, potopené překážky, rozvaliny zatopených domů a top místo - bývalou panelárnu. Místo, kde se vždycky ukrývaly pěkné ryby, ale které je zároveň hřbitovem rybářských nástrah. Skvělé místo, avšak současně postrach. Za ty roky je tu utrhaných vlasců a šňůr kilometry. Je prakticky nemožné někde neuváznout. Přesto všechno to zkoušíme. Samozřejmě každý z nás - jsme v lodi tři - něco utrhne. Bohužel tu nedostaneme jedinou rybku. Je čas „změnit lokál“.

Zkoušíme pár osvědčených míst. Candáti nula, okouni jen malí. Moc se nám nedaří. Křižujeme vodu sem a tam. Část přehrady je velmi mělká a místa, kde jsme dřív chytávali, jsou kvůli malé hloubce málo zajímavá. Motáme se bezradně od ničeho k ničemu. Osvědčená místa jsou na nic a my musíme hledat ryby jinde. Nevadí, hlavně že se počasí jakž takž spravilo a my jsme na vodě. Vydržíme až skoro do setmění. Jsme pořádně vyfoukaní, ale docela spokojení, i když velké ryby jsme nenachytali. Bohužel jsme z vody zase vytáhli dva nastražené „kombajny“ s rybkami. Aby jim ruce upadly!!


Brzy ráno chytáme z mola

Následující dva dny chytáme zase boleny. Dostali jsme i menší štičku a pár slušných okounů. Počasí je lepší a lepší. Bohužel ale stále nemáme žádného slušnějšího candáta kromě dvou candátích miminek. Na vodě potkáváme dvě polské posádky, které jdou vyloženě po okounech. Neviděli jsme, že by něco chytily, ale jejich viditelně umístěné chladicí boxy hovoří za vše.

Poslední den se budíme do sluncem zalitého rána. Na vodě není jediná vlnka a na hladině nešplouchne ani rybka. Boleni se ztratili. Konečně vidíme i zasněžené vrcholy okolních hor. Nádherná podívaná, avšak celý den trávíme skoro bez ryb. Pár menších okounů dostaneme za ostrovem a to je vše. Alespoň balíme všechno suché. Následující rok v tutéž dobu je přehrada na plné vodě a zase je všechno jinak - kromě počasí, které znovu moc nepřeje. Tentokrát jsem tu jen na dva dny, ale i to je v takovém počasí, jaké tu panuje, až dost. Teplota okolo pěti stupňů, studený vítr a dešťové přeháňky. Nicméně chytáme slušné okouny, s candáty je to slabé, boleni nula, ale poměrně hodně menších štik, takže se skutečně bavíme. Opět z vody vytahujeme „kombajn“. Leží ve vodě dlouho, protože už na něm nejsou ani rybky.


Počasí se spravilo, vlny jsou jen za lodí

Chytat v takovém počasí je těžké. Tváře nám večer jen hoří, jak jsou ošlehané větrem. Dostává se k nám informace, že u protějšího břehu chytili více než metrovou štiku, a to nám do žil vlévá hodně optimizmu. I když unavení, už se zase těšíme k vodě. Naneštěstí se počasí ještě více zhoršuje. Přesto vyrážíme na zaplavené mělčiny a pročesáváme volná místa mezi travami. Pořádnou hromadu trav jsme vytahali, než se mi podařilo zaseknout jednu jedinou malou štiku. Ale co už, to je život. Metrovky se nechytají každý den.

Máme dost větru i deště a odjíždíme do závětří chráněné zátoky. Je poměrně hluboká, a tak zkoušíme lovit hlavně okolo břehů. Jsou tu také trávy, občas uvázneme, ale jsou tu i okouni! Konečně jsme je našli. Mají většinou okolo třiceti centimetrů, ale je jich hodně, takže se bavíme a všechny naše strasti jsou rázem zapomenuty. Jsme v rybách a čas neskutečně letí. Končíme skoro až za tmy.


Nejčastěji lovená velikost bolenů

Dáváme si večeři a v deset spíme tvrdým spánkem unavených, ale šťastných rybářů. Ráno balíme, loď je naložená, ale nedá nám to, abychom ještě alespoň párkrát nenahodili z mola. Pár menších okounů chycených na gumové žížalky se s námi přišlo rozloučit a my doufáme, že je tu najdeme i příští rok. Uvidíme, co nám tahle voda zase přichystá.


Chytáme i malé štičky

Už bych si přál dostat tu konečně pěkného candáta, jenže pokud se tu nevypořádají s těmi zatracenými pytláky, nechytím ho já, ani nikdo jiný. Je to smutné, ale je to tak. Určitě neztrácíme naději a věříme, že to jednou přijde a u lodi se objeví obrovská ježatá ploutev krásného candáta. Třeba už příští rok…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (18 reakcí)

Přečteno: 9 520x
Průměrná známka: 1.12