Tloušti na boilie

20.12.2016 - Milan Tychler

Tloušti, a především ti větší, jsou moc pěkné ryby. Když mají široký hřbet, zlaté boky, ohnivé ploutve a velkou bílou tlamu, je to ryba k pokoukání. Navíc jsou mazaní. Neloví se snadno a v zásobě mají spoustu triků jak se zbavit háčku. Jsou to oblíbenci vláčkařů, ale v nemilost upadají u rybářů lovících kapry na řekách. Jsou totiž strašně žraví a boilie jim opravdu chutná. Dovedou ho spořádat spoustu a na kapry pak nezbude nic.

Tam, kde je tloušťů moc, není snadné chytat kapry. Jednak vymetou krmené místo a také se zajímají o nástrahy, takže místo toho, aby voňavá kulička čekala na pořádného kapra, pověsí se na ni průměrný tloušť, což může některé kapraře rozpálit do běla. Čas od času se chytí na boilie i skutečně veliký trofejní tloušť. Jenže pro kapraře je to ryba nezajímavá, která putuje zpět do vody bez jakéhokoli zdokumentování. Mnohdy jsou to nádherné ryby přesahující až šedesát centimetrů, za kterými by si jiný rybář mohl nohy uběhat. Je to podobné jako s velkými cejny, kteří se také občas chytí na boilie, ale nikoho nezajímají.

A tak mě napadlo, že bych mohl tloušťům tak trošku mazaně nabídnout nějaké to boilie a pokusit se o slušnou rybu tímto způsobem. Na Moravě je jich dost a snad se dostanu na kobylku nějakému lepšímu kousku. Případné jiné ryby budou pěkným bonusem, protože musím počítat samozřejmě s kapry a také parmami. Tato myšlenka uzrála téměř na konci sezóny, ale nosil jsem ji v hlavě až do prázdnin, kdy jsem se ji rozhodl realizovat.

Zpočátku jsem si říkal, že to nebude problém a že se tento lov bude hodně podobat lovu tloušťů na třešně. Mýlil jsem se. Až tak snadné to skutečně není. Jednak je třeba zvolit dobré místo, ale hlavně to chce čas. Tloušti sice boilie s radostí přijímají, ale ne hned.

V první řadě je třeba skutečně vybrat dobré místo a pak pár dnů poctivě vnadit. Vnadit několik dnů boiliem není úplně levná záležitost, ale pozitivní na tom je, že nemusíte jít do takové kvality jako při lovu kaprů. Tloušťům stačí, když boilie zajímavě voní. Můžete proto koupit nebo si sami vyrobit velmi levné kuličky, které budou fungovat stejně dobře jako kilo boilií za pět stovek. Já jsem vyštrachal, kde jsem co doma měl, a k tomu jsem ještě pěknou hromádku uvařil a použil sladké, rybí i kořeněné příchutě. S aromaty jsem ani nešetřil, ani to příliš nepřeháněl a volil jsem střední zlatou cestu. Více jsem posílil jen to, co půjde pod háček. Vzhledem k tomu, že tlouští tlama je více než prostorná, zvolil jsem velikost 20 mm. Pokud bude třeba, nastražím kuličky dvě. Zatím se nechci pouštět do nějakých skutečně velkých nástrah, ale spíše vyzkoušet, jestli to vůbec bude fungovat.

Vnadím na dvou celkem rozdílných místech. Jedno je blízko mostu, kde je členité dno a větší hloubka, a druhé místo je pod jezem. Tam je vody podstatně méně a proud je mnohem rychlejší. Po čtyři dny letí denně do vody na každé místo půl kilogramu boilií v různých barvách a příchutích, než zasednu k prvnímu lovu.

Začínám chytat brzy ráno u mostu a k lovu používám dva silné feederové pruty. V podstatě si počínám tak, jako kdybych šel na kapry. Ovšem protože nechci používat velké zátěže, tak jako kapraři, volím raději feederové pruty s jemnějšími špičkami, což mi přijde jako ta nejvhodnější signalizace ze všeho. Kvůli tomuto lovu jsem na pruty musel dokoupit dvě jemnější špičky, protože i ty nejjemnější z výbavy prutů se mi zdály zbytečně tvrdé. Ovšem vlasce a návazce ponechám silné, protože počítám i s kapry, kterým se jistě nevyhnu. Je to tak trochu ulítlé, protože tady všude široko daleko každý pase jen po kaprech, ale co naplat, já jsem prostě jiný.

Vnadil jsem uprostřed toku, kde je trošku silnější proud, protože jsem se obával kaprů, kteří se tu chytají hlavně podél břehů. Do boje teď posílám červenou jahodu a na druhém prutu je něco jako Maggi, takže směs koření a libečku. Počasí je celkem ustálené a během dne asi bude pořádné vedro. Jsem připravený se s tím poprat a vydržím až do večera.

Myslím, že tloušti nemají nijak vyhraněnou dobu, kdy berou a kdy ne. Samozřejmě, že jsou dny, kdy se jim moc nechce, ale jinak se člověk může záběru dočkat kdykoli, protože tloušti jsou hodně žraví, rychle tráví a energii doplňují po celý den. Záběr může přijít dokonce i v noci. Slunce už je pořádně vysoko, když přichází první záběr. Je na levý prut, takže je to jahoda. To by mohl být tloušť, jenže i cokoli jiného. Okamžitě po zaseknutí je jasné, že tohle tloušť rozhodně nebude. Po krátké potyčce zdolávám prvního kapra. Je to asi pětikilový šupináč. Pěkná ryba, ale já bych raději pořádného tlouště.

Do večera chytím ještě jednoho malého kapříka, jedna ryba mi hned po záběru spadne. Nevím, co to bylo, a chvíli po poledni zaznamenávám na obou prutech takové zvláštní trhnutí. To by mohli být tloušti, ale nevím. Před soumrakem balím. Než odejdu, ještě nakrmím, ale zítra to zkusím v mělčí vodě pod jezem.

Se svítáním jsem u vody a první záběr přichází pár minut po nahození na Maggi. Ryba se brání hezky čiperně, ale myslím, že to není kapr. Že by konečně? Jenže tloušť to také není. Z protivníka se za chvíli vyklube malá parma. Nevadí. Den teprve začíná. Po parmě přijde ještě jedna a hned za ní další. Přihazuji krmení, protože na dně asi vůbec nic nebude.

Po dokrmení je klid a záběr přichází v poledne. Ryba je to malá, a tak ji rovnou táhnu k sobě. Když ji zahlédnu, mísí se ve mně dva pocity – jeden příjemný, protože mám tlouště, ale druhý je lehké zklamání, protože tloušť je malý. Ovšem mohu potvrdit, že tloušti tu boilie žerou. Tento zabral na žlutý banán, kterému bych věřil ze všeho nejméně. Byla to jen taková zkouška. Jenže na tuhle příchuť ani barvu už jsem dalšího tlouště nechytil. Zato před večerem se konečně dočkám prvního slušnějšího kousku, který ohnul špičku jako kapr a pochutnal si na nahnilém krabu. Tato první vlaštovka má osmačtyřicet centimetrů a je to poměrně štíhlá ryba. S největší pravděpodobností mlíčák.

Promýšlím celou situaci a uvědomuji si, že tím, že nabízím spoustu různého boilie, si situaci celkem zbytečně komplikuji a že je čas věnovat se lovu seriózněji. Proto pro další krmení ponechám jen dvě příchutě, a to už osvědčené Maggi a druhou kartu vsázím na klasický Robin Red. Týden lovím a krmím na obou místech. Krmné dávky jsem snížil na polovinu, lovím střídavě jen ráno a večer a musím říct, že se bavím. Chytám kapry, parmy a konečně i tlouště.

Nedostal jsem se sice k vysněným šedesáti centimetrům, ale chycené ryby byly moc pěkné a jeden skutečně veliký tloušť mi u podběráku spadl, takže výzva pokračuje. Věřím, že tady, a nebo na jiném místě, skutečně velkého tlouště na boilie chytím. Jenže nevím kdy. Tento lov vyžaduje hodně, ale hodně času, kterého mám stále zoufale málo. V každém případě to chci v letošním roce ještě jednou zkusit.

Podle všeho bylo na tlouště úspěšnější mělčí místo s rychlejší vodou, tedy co se kusů týká, ale větší ryby jsem chytal v hlubší a klidnější vodě. Zřejmě to odpovídá mentalitě tloušťů, tedy tomu, že větší kusy už se na mělčinách tolik neukazují a žijí skrytějším životem v klidnějších partiích řeky. Zaměřím se tedy na ně. Nechci chytat hromady malých tloušťů, ale dostat nějakou skutečně pěknou rybu. Uvidíme…