Tak a zítra jinak

- Milan Tychler

Konečně mám pár dnů volna a mohu vypadnout z rozpáleného města na chalupu. Je to sice blízko města, ale také blízko řeky, což je důležité. Padesát popisných čísel, kde bydlí většinou staří starousedlíci. Skoro žádný provoz, jen několikrát za den autobus. Ráno vás budí kohouti a večer poštěkávají psi. Prostě pohoda na vsi, kde můžete v podvečer v klidu sedět pod pergolou, usrkávat něco dobrého a plánovat si příští den.


Začínám malým okounkem

Ten první po příjezdu je vždycky nabitý. Tam je potřeba udělat to, támhle zase něco jiného. Pořádně vyvětrat, posekat kousek trávníku, vyhnat pavouka z podkroví .... Na ryby to není. Ale odpoledne, nebo před večerem, je třeba se připravit, protože ráno na sto procent vyrážím ke Svratce. V podkroví se skoro nedá spát. Je horko. Ale je to i tím, že se těším a tak nemohu dlouho usnout. Ráno vstávám časně a ještě před budíkem. Potichu vyklouznu z domu a za pár minut už jsem u vody, kde není ani noha. Vody je málo. Chvilku obhlížím hladinu a rozmýšlím ve kterých místech zabrodím. Nakonec zvolím mělké místo nad hlubším táhlým úsekem, který chci pořádně prověřit. Mohlo by tam být něco většího.

Začínám s rotačkou, pak zkouším gumičky i woblery. Výsledkem jsou dva malí okouni, což mě docela zklamalo. Ale nevadí. Popojdu kousek níž do proudnějšího úseku, kde se mi daří během hodinky chytit dva docela pěkné duháky. Oba zabrali na rozhraní hlubší a mělčí vody. Poctivé záběry doplněné skvělou vzdušnou akrobacií, tak jak to tyhle ryby umějí. Počítal jsem s nějakými menšími kousky, možná i menším pstruhem potočním, ale tyhle ryby mě docela překvapily. V pokročilé sezóně už to v tomto úseku moc slavné s úlovky nebývá. Jsem spokojený, ale jak se říká - s jídlem roste chuť. Pomalu bych měl jít, ale nějak se nemohu od řeky utrhnout. Zkusím ještě jedno hlubší místo pod břehem. Třeba se tam něco zajímavého schovává.


Pstruzi byli celkem pěkní

Vyměním gumičku za malého woblírka a posílám ho do stínu vrbových korun. Může tam být hluboko tak okolo metru a proud je docela silný. Nic pro malé ryby. Ty se drží na okraji proudu, ale uprostřed jen ty nejsilnější. Vedu nástrahu pomalu u dna. Zřetelně cítím, jak vibruje a lopatka občas škobrtne o dno. Nástraha urazí v proudu tak zhruba polovinu své cesty, když přijde prudký záběr. Byla to fakt pecka a ryba míří proti proudu. Vlasec z cívky jen sviští. Proutek se hezky ohýbá a krev buší ve spáncích. Tak tomu říkám ryba! Jestli je to pstruh, bude to pořádný macek!


Tady je voda klidnější

Zdolávání se protahuje a myslím, že pstruh to nebude. Na tečkovaného krasavce je to málo temperamentní. Ryba má velkou sílu, drží se u dna, avšak je pomalá. Popojíždí v krátkých výpadech a pořád tíhne dolů. Občas prostě někam „zaparkuje“ a já s ní pomalu nemohu hnout. Konečně mám trochu na vrch a ryba neochotně poslechne. Ovšem na podebrání to pořád ještě není. Myslím, že to bude parma. Ne, že by se to tu parmami hemžilo, ale čas od času tu na nějakou narazím. Dokonce jsem měl možnost i jednu ze břehu sledovat a ta tedy byla výstavní. Uvidíme, jestli se mi tahle podaří zdolat. Nářadí, které právě mám, není právě to pravé na parmy. Ale voda je čistá, bez vázek, takže snad se to podaří.


Mám první plotici

S velkou rybou na tenkém vlasci se toho moc vymyslet nedá. Zbývá jen trpělivě vodit rybu a čekat až se unaví.... Už jí mnoho sil nezbývá a tak položím prst na cívku, aby neproklouzla, a víc zaberu. Ryba začne stoupat k hladině. Už vidím její velkou ocasní ploutev. Wobler je zaseknutý kousek od ní. Takže mám na prutu pěknou, ale podseknutou parmu, která mě po celou dobu tak nějak tahala za nos, protože už jsem myslel, že je moje a ona najednou vystřelí z místa jako raketa a je volná. Nástraha mi zasvištěla kolem ucha a je po všem. No nic, zítra je také den. Mám o čem přemýšlet.

Vylezu na břeh, shodím ze sebe prsačky a jedu na chaloupku. Je okolo desáté a panuje pořádné vedro a dusno.

Za kombajny na poli se strašně práší a vzduch je neuvěřitelně těžký. Na obzoru rychle rostou do výšky bouřkové mraky. Myslím, že se brzy něco přižene. Ovšem i když po obědě v dálce tlumeně hřmí, do večera ani nekápne. Odpoledne trávím poklidně s rodinou. Manželka si čte a já chystám věci na ráno. Přebírám nástrahy a na navijáku měním vlasec. Pstruhům dám chvilku pokoj. Celkem mě ta parma nahlodala a věřím, že bych mohl na prut ještě nějakou dostat. Zítra se na ně zaměřím a třeba budu mít štěstí. Jenže člověk míní a příroda mění. V deset večer přichází neuvěřitelný liják a já pochybuji, že se to na řece obejde bez následků.....


A je tu další

Vstanu o něco dříve a vidím, že zem je nacucaná vodou jako houba a všude jsou kaluže. Mám tušení, a proto hodím do auta ještě pár věcí - feederové pruty, křeslo, kyblík, krmení a červy. Jakmile jsem u vody, stačí jeden pohled na hladinu a vím, že jsem udělal dobře. Voda se příliš nezakalila, ale je hodně vysoká a pořádně proudí. Tohle není voda, jakou bych pro svůj plán potřeboval a tak se otáčím a jedu na jiné místo, kde si doufám zachytám s krmítkem a feederovým proutkem. Pod jezem už začíná přehrada a voda je tu mnohem klidnější. Usadím se na břehu, připravím vše potřebné a za malou chvíli už letí krmítko k protějšímu břehu pod vrbinu zasahující až do vody. Bohužel tu nejsem sám, ale to nevadí. Místa je tu dost. Můj soused vlevo má nahozené dva splávky pod nohama, jak je tu zvykem.

Uvidíme, kdo se první vrhne na tři masné červy na háčku. Trvá jen chvilku, než se špička zatřese a už k sobě vedu první pěknou plotici. Chytím jich několik a pak přijdou na řadu cejni. Nejsou nijak zvlášť velcí. S těmi z Dyje, Moravy nebo Mušovských jezer se nemohou rovnat, ale je s nimi zábava. Když už je jich i na mě moc, vyměním červy na háčku za zrnko kukuřice. Na záběr čekám chvilku déle, ale když se ohne špička s půlkou prutu, je to něco jiného než ťuk, ťuk od cejna.


S cejny je zábava

Ryba hned peláší po vodě dolů a evidentně se nehodlá jen tak zastavit. Musím pořádně přibrzdit. Proutek se ohýbá, vlasec je jako struna, ale má snaha se nemíjí účinkem. Ryba zdráhavě poslechne a stáčí se k mému břehu, což vítám. Naproti je příliš mnoho větví ve vodě. Chvíli trvá, než rybu dostanu pod nohy a pak tam ještě nějakou dobu krouží, aniž bych ji odlepil ode dna. Se čtrnáctkou na konci to není snadné, ale daří se. Konečně mohu připravit podběrák a podebrat pěkně rostlého šupináče. Mám z něj radost. Soused vlevo i nově příchozí vpravo pokukují. Jim se zatím nedaří ani s tou drobotinou. Nedivím se. Dosud do vody nedali ani za korunu krmení. Evidentně přišli jen brát, což se mi během hodinky potvrdilo. Chytili po jednom cejnu a oba skončili ve vezírku.


Mám i něco většího

Já chytím ještě tři cejny a jednu rybu ztrácím ve vázce. Vydržím až do jedenácti hodin a čas neuvěřitelně utíká, protože se pořád něco děje. Je to úplně něco jiného než co jsem měl původně v plánu, tedy přívlač, ale nikdy bych nemohl říci, co mě baví víc. Mám kamaráda, který jen vláčí, a když nejsou příznivé podmínky, tak prostě zůstane doma, protože k jinému vhodnému revíru to má daleko. Ani ho nenapadne vzít si feeder nebo plavačkový prut a jít třeba jen na plotice. Přitom miluje ultra lehkou vláčku a chytá i s ní nedravé ryby. Povídat si sním o rybách je fajn, avšak jen co se týká přívlače. Já to mám jinak. Někdy mám chuť vláčet, jindy si rád sednu k feederu anebo se toulám okolo vody se splávkem. Nějaké počasí mě nevyvede z míry, a i když se mě někdy snaží zaskočit, nikdy mě nepřinutí sedět doma. Prostě musím jít k vodě a chytat ryby. Jedno jak. Prostě chytat. Těším se na záběr a boj s rybou, které snadno dokážu vrátit svobodu. Dva dny mám za sebou a je fajn, že byl každý jiný a těším se na ty další. Voda klesá, čistí se a pstruzi a parmy už jistě čekají...

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (9 reakcí)

Přečteno: 9 445x
Průměrná známka: 1.21