Letní výpravy za šupinatými legendami

17.6.2016 - Anaconda Czech Team

Komerční sdělení

Je tu období teplých letních měsíců, které mám osobně velice v oblibě. Můj parťák sice využívá každého možného stínu, aby se ukryl před slunečními paprsky, ale já si to užívám. Člověk vyrazí k vodě jen v tílku, a nejlépe jen v plavkách. Teplé oblečení lze nechat doma, zahrabané někde na dně šatníku, a místo teplé bundy si přibaluji jen osušku. O nocích strávených jen na lehátku bez spacáku, takzvaně pod širákem, bychom mohli s parťákem vyprávět hodiny. Určitě jste také stejného názoru, že spát pod širým nebem plným hvězd je nezapomenutelný okamžik jak pro nás rybáře, tak i pro naše drahé polovičky.

O to větší má tento okamžik sílu a náboj, když takové chvíle trávíme u svého oblíbeného revíru. Je jedno, jestli se jedná o rybník, jezero, či řeku. Vždycky nás k vodě táhne společný cíl  chvíle klidu, odpočinku, radosti, pozorování místní flóry a fauny. To vše k tomuto koníčku neodmyslitelně patří. Asi si říkáte, že jsem zapomněl na to hlavní, to nejdůležitější. To, proč naše vody navštěvujeme, proč zde trávíme hodiny, někteří i dny a týdny, to, co dělá rybařinu, a kaprařinu obzvlášť, tak časově náročným koníčkem. Ale jak už jsem kolikrát za svůj rybářský život zaslechl, čas strávený na rybách se do toho lidského nezapočítává. Vždy, když si na tuto pro mě posvátnou větu vzpomenu, jde mi mráz po zádech. A ten vrchol všeho?? Ano, to jsou ty vysněné úlovky, ti kapří velikáni, kteří nás občas provázejí ve snech a které toužíme chytit a tak říkajíc se s nimi aspoň na chvíli pomazlit, než je vrátíme zpět do vodní říše, aby mohlu znovu za nějaký čas udělat radost zase jinému rybáři.

Jaro letošního roku na vodním toku řeky Labe nám oběma s parťákem vydalo spousty krásných ryb, zejména kaprů. Naši řeku jsme se snažili navštěvovat co nejvíce to šlo. Někdy to byly jen několikahodinové vycházky, a když nám to práce dovolila, byly to i dvou- až třídenní výpravy. Několikrát se však stalo, že jsme s parťákem kvůli časovému vytížení museli vyrazit každý sám. Budu se tedy snažit naše úlovky za období zhruba dvou měsíců shrnout dohromady. K místu lovu uvádím, že jsme se oba až na několik vycházek stále zdržovali na místě, které pro nás bylo na jaře úspěšné a vydalo nám opravdu mnoho krásných šupíků a lysců. Neměli jsme tedy důvod místo zatím měnit.

Teplota vody se na dolním toku Labe pohybovala okolo 24 °C. Průtok řeky byl ustálený, a to i za občasných letních dešťů, takže i to nám hrálo do karet. Návazce ani montáže jsme neměnili, drželi jsme se osvědčených řešení. K vařené kukuřici, kterou jsme používali jako partikl, jsme přidávali i spařenou řepku. Také boilie jsme rozšířili o pár příchutí ve snaze získat do příští sezóny co nejlepší obraz o tom, jak jednotlivé příchutě „koulí“ fungují v teplé vodě a letních měsících vůbec. Společnost Anaconda má kaprařům opravdu co nabídnout, i těm náročným. Příchutí boilií je dostatek, jak na masové, tak na sladké bázi, takže člověk má při jejich testování opravdu velký výběr.

Zpravidla jsme celé léto využívali boilie značky Anaconda o průměru 20 mm, většinou jednu nebo dvě kuličky na dno spolu s PVA šňůrkou či punčochou. Boilie jsme také dipovali v aktivátorech k jednotlivým příchutím, které samotné kuličky ještě víc zatraktivnilo. Příležitostně jsme na samotný vlas dávali jako nástrahu pár zrn kukuřice. To jsme dělali také kvůli amurům, a to v kombinaci s plovoucím boiliem sladké příchuti. Nevýhodou bylo, že se člověk nemohl hnout od prutu, jelikož záběr na „provázek“ kukuřice přišel nejvýše do deseti minut. Nejednalo se sice o nějaké obří kapry, ale do váhy deseti kil jsme tímto způsobem nachytali troufnu si říct několik desítek kaprů. Jejich průměrná a nejčastější váha byla však okolo 6 až 8 kil.

Začnu popisem mé samostatné výpravy, kterou jsem odstartoval svou první letošní rybu na horním toku Labe. Chytal jsem tu na masové kuličky o průměru 20 mm, dvě na dně. Výprava byla zhruba 30hodinová a mně se povedlo z vody vytáhnout dva „šupíky“ o váze něco málo přes 9 kg. Obě ryby byly atypické. První byl kapr zvaný „Papoušek“ díky své geneticky nepřirozeně stavěné tlamě podobné právě zobáku papouška. Později jsem se dozvěděl, že tohoto kapra tady na stejném místě chytil minulou sezónu můj parťák a v roce 2011 ho na protějším břehu řeky vytáhl další náš známý kamarád. Druhý kapr měl vadu před ocasní ploutví, něco jako tukovou bouli. Doufejme, že mu nečiní nějaké větší problémy v jeho říčním životě. Taková byla má první výprava na horním toku.

Potom se už naše cesty s parťákem spojily a my jsme navštívili dolní tok. Jak už jsem psal, soustředili jsme se na jedno místo, které jsme navštěvovali někdy i třikrát týdně. Jedna z výprav na tomto místě nám však zůstane v paměti navždy.

Jednalo se o dvoudenní vycházku. Blížila se půlnoc a já tak nějak ve skrytu duše doufal, že prut, který jsem od rána nepřehazoval a který asi dvacet hodin nevydal z hlásiče ani pípnutí, se před odbitím půlnoci rozezní. A tak se i stalo. Z nepatrného pomalého rozjezdu se po kratším okamžiku cívka navijáku roztočila takovou rychlostí, že mi v tu chvíli připadalo, že mám na prutu vystřelené torpédo. Už při záseku jsem ucítil, že tato ryba bude z kategorie těch větších. Na vlasu jsem měl stražené dvě 20mm kuličky na dno v příchuti, kterou máme velmi oblíbenou  Gammarus, tedy v překladu sladkovodní rak. Boilie tu leželo na mírném koberci výše uvedeného partiklu. K samotnému zdolávání můžu říct to, že se jednalo o dosud nejnapínavější zdolávání ryby, jaké jsem zažil, a to až do samotného konce.

Ryba mi zhruba po dvou minutách boje zajela do vázky. Okamžitě jsem tedy předal prut s rybou Dvořřimu a sám jsem rychlostí světla utíkal k místu, kde jsme měli ukotvený člun. Bylo to nějakých 300 metrů od místa vázky, která byla asi šest metrů od břehu. Kdyby mi někdo měřil čas, možná bych byl trumfl i leckteré atlety… :) Na místo jsem dopádloval minimálně stejnou rychlostí, můj parťák skočil za mnou do člunu, předal mi prut a okamžitě pádloval nad místo vázky. Já se stále snažil držet rybu v tahu, aby se nevyřízla.

Po chvilce se na hladině v místě vázky vynořil kus větve, ale když jsme připluli blíž k místu, kde se vlasec nořil do vody, bylo zřejmé, že se nejedná o větev, nýbrž o celý strom nebo alespoň jeho velkou část. Srdce mi bušilo jako nikdy v životě, krve by se ve mně nikdo nedořezal. Jediné, pro co jsem v tu chvíli dýchal, bylo, abych rybu úspěšně zdolal. Filip se snažil aspoň trochu část stromu povytáhnout, tedy tu část, kde byl vlasec omotaný kolem jedné větve. Větev se mu jako zázrakem podařilo zlomit a, já ani nevím jak, vlasec z větve nějak prstem strhnout. Já mu za tuto spolupráci ještě jednou mockrát děkuji, jelikož nebýt jeho bleskurychlé reakce a pohotovosti, o rybu bych zřejmě přišel. Jakmile byl vlasec vyproštěný z vázky, okamžitě jsem rybu „došponoval“, abych s ní byl stále v kontaktu.

Ryba s námi párkrát otočila člun, když se snažila znovu zajet do stejné vázky. To jsem ale nemohl připustit. Na poslední chvíli se mi ji podařilo otočit. Poté už její boj opadl, a když si poprvé, a vlastně i naposledy, lokla na hladině, už jsme oba s parťákem věděli, že se jedná o můj kapří osobák. Filip kapra podebral na první pokus  díky mu za to  a já začal radostí až pištět. Objal jsem parťáka, a snad jsem mu dal i pusu. Byl jsem v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě. Filip držel kapra v podběráku a já, vysílený bojem, jsem z posledních sil dopádloval ke břehu. K tomu bych ještě uvedl, že souboj se odehrál za svitu jedné čelovky, jelikož parťákova čelovka přestala fungovat chvíli po setmění. Umíte si tedy představit to zdolávání ze člunu s jedním světlem.

Po zvážení a změření bylo vše jasné: váha 19,40 kg a délka 105 cm. Tuto informaci jsme okamžitě předali našemu dobrému kamarádu Ivošovi. Ten po chvilce přijel za námi, aby nám oběma k tomuto společnému úspěchu osobně poblahopřál. Za toto i za video, které s námi a s tímto labským obrem vytvořil, mu patří z naší strany opětovné díky. Po nafocení a krátkém videu jsem svého mohutného krasavce vrátil zpět do jeho živlu.

Na tomto místě jsme v průběhu léta vytáhli ještě několik ryb do patnácti kil. Naše cesty poté směřovaly opět na horní tok Labe, na několik výprav jsme se však museli znovu rozdělit. Já byl na třídenní výpravě na jednom z našich oblíbených míst a Filip navštěvoval vodu v krátkých několikahodinových vycházkách. Mně se podařilo za tři dny vytáhnout sedm kaprů. Pět jich mělo váhu přes 10 kilo, z toho dva největší šupináči měli 16,30 kg a 14,45 kg. Chytal jsem zde na „masovky“ (příchuť treska), ale i na boilie na sladké bázi (tutti-frutti). Obě montáže byly na dvě 20 mm kuličky na dno + PVA šňůrku. Dá se říct, že obě příchutě fungovaly velmi dobře. K tomu jsem použil zhruba 40 kg kukuřice.

Filip chytal kousek nade mnou, avšak na protějším břehu. Vlastně jsme na sebe viděli. Chytal tady na námi oblíbenou příchuť Mais – jednu nebo dvě 20mm kuličky na dno s PVA šňůrkou v mírném zákrmu z partiklu kukuřice. Tato příchuť ukázala svou sílu i na horním toku. Kolik ryb dokázalo toto místo během pár hodin vydat! Jen jsme s parťákem udiveně kroutili hlavou. Dá se říct, že nebylo hodiny, kdy by zde Dvořři nechytil rybu, potažmo neměl záběr. Vytáhl tu několik nádherných kaprů přes deset kilo, ovšem skvost všeho přišel až poté.

Jednalo se o lysce řádkáče, který svými proporcemi a hlavně svojí krásou vzbudil veliký ohlas u všech našich známých kaprařů. Ryba byla jako z pohádky a její míry byly také pohádkové: váha 16,50 kg a délka 89 cm. Boj s ní ale nebyl jednoduchý. Kapr si při záseku nekompromisně odmotal svou jízdou po proudu nejméně 70 metrů vlasce a jeho zdolávání bylo do poslední chvíle vysilující, jelikož si na prutu dělal absolutně co chtěl. Ta ryba byla neunavitelná. Jelikož se jednalo o velmi specifického kapra, jeho lovec ho pojmenoval „Šárka“.

Pokusili jsme se pro vás s kolegou ve zkratce zhodnotit a trochu i nastínit průběh léta roku 2014, které se nám oběma velmi vydařilo. Labe nám opět ukázalo, že skrývá stále mnoho pokladů, které čekají na své objevení. Společně doufáme, že i podzim nás obšťastní nějakými dalšími labskými plnokrevníky, kteří pro svou sílu, vytrvalost a krásu nemají v českých vodách konkurenci. Budeme se těšit na chvíle, kdy se s vámi rybáři budeme moct opět podělit o nevšední podzimní zážitky strávené u naší milované řeky.

Mnoho úspěchů u vody vám přejí členové Carp teamu Anaconda David „Šaman“ Pejřil a Filip „Dvořři“ Dvořák