Abeceda mladého rybáře

- Tomáš Lotocki

Na začátku cesty za rybami

Nová rubrika, která se bude ode dnešního dne na těchto stránkách pravidelně objevovat, je věnována zejména mladým rybářům a naprostým rybářským začátečníkům. Možná se ptáte, zda má cenu v dnešní době, kdy je náš svět doslova zahlcený informacemi a jen internet denně chrlí nové články s rybářskou tematikou, ještě někoho učit navazovat háčky, rozlišovat kapra od karasa a návnadu od nástrahy.


Tato rubrika je určena především těm, kdo s rybářským sportem teprve začínají

Na začátku cesty

Ano, rybářský svět se prudce vyvíjí, stále se objevují nové trendy i techniky lovu. Ve světě digitálních technologií, v němž všichni žijeme, roste díky nejrůznějším časopisům, internetu i rybářským filmům obrovským tempem informovanost a nové myšlenky, techniky a způsoby lovu se tak šíří závratnou rychlostí. Mladá generace rybářů, která dokáže přijmout tyto nové zkušenosti, během krátké doby bez problémů „strčí do kapsy“ své otce a dědy přivyklé tradičním loveckým metodám. Dříve lovili skoro všichni rybáři kapry na bramboru a okouny na žížalu. Dnes i mladí chytají více než desetikilové kapry na boilie a jen gumových vláčecích nástrah na okouny existují desítky různých druhů.


Nahazování s prutem a smekacím navijákem patří mezi základní dovednosti, které musí mladý rybář co nejrychleji ovládnout

To všechno je pravda. Ovšem první rybářské krůčky jsou vždy nejisté a vratké a týká se to i cesty vstříc rybářskému úspěchu. Tak tomu bylo před sto lety, před čtvrt stoletím a je tomu tak i dnes. Když jsme se narodili, učili nás nejprve chodit, ne vyhrávat běžecké závody. Pro to, abychom jednou uměli nachytat trofejní kapry a sestavit montáž na plavanou tak jemnou a citlivou, že na ní budeme chytat rybu za rybou, se musíme v prvé řadě naučit ony základní věci, jako je navázat háček či nahodit nástrahu přesně do míst, kam potřebujeme. To za nás neudělá žádná supermoderní technologie, nenaučí nás to Jakub Vágner na svých cestách za největšími rybami světa, ani to nepochytíme z DVD o lovu sumců na řece Pád nebo velkých kaprů v deltě Dunaje. Zkrátka každý, kdo chce umět výborně číst a psát, musí se nejprve naučit abecedu. A k tomu je zapotřebí slabikář, ne složitý rybářský manuál.


Než získáme potřebné automatismy, může být každá manipulace s naším rybářským náčiním docela tvrdým oříškem

Tato rubrika by se tedy chtěla stát průvodcem a rádcem mladého začínajícího rybáře během jeho prvních loveckých krůčků. Před každým, kdo se poprvé rozhodne vzít prut do ruky a vydat se k vodě, se rozvíjí celý vějíř složitých otázek: Kam na ryby vyrazit? Jakou rybolovnou techniku a nástrahu zvolit? Jak správně zakrmit? Jakým způsobem sestavit udici, aby k ní získaly ryby důvěru a dočkali jsme se prvního úlovku… To je jen několik z desítek otázek, které si rybář před prvním nahozením musí položit a na které také musí najít správnou odpověď. A my se mu pokusíme v hledání správných odpovědí aspoň trochu pomoct. Nejprve se však pokusme odpovědět si na otázku, proč bychom vlastně měli začít rybařit a co si dnes máme vůbec představit pod pojmem sportovní rybolov.


Každý začínající rybář je na svůj první úlovek patřičně hrdý

Proč začít rybařit

Herec, spisovatel, autor krásných pohádek, ale také vášnivý rybář Jan Werich říkal, že čas strávený na rybách se do času běžného života nezapočítává. V době, kdy jsem začal jako malý kluk rybařit, jsem těmto slovům nerozuměl, jejich moudrost mi došla až mnohem později. Dnes už vím, že každá chvíle, kterou jsem strávil jako kluk u vody, mi pomáhá lépe ustát ten dospělý život plný nervového vypětí a přetlaku, že díky rybařině aspoň částečně zůstávám malým klukem, v jehož hrudi stále tepe srdce toužící po dobrodružství. S trochou nadsázky by se tedy dalo říct, že rybaříme proto, abychom tak rychle nezestárli, abychom zůstali pořád tak trochu dětmi.

U mladých lidí se k tomu přidávají i další argumenty. Podle nejnovějších průzkumů až 80% naší mládeže trpí nedostatečnou pohybovou aktivitou. Dětská hřiště zejí prázdnotou, mladí tráví veškerý volný čas u počítačů a na sociálních sítích. Takovýto život vede nejen k obezitě, ale i ke ztrátě opravdových hodnot, jako je přátelství nebo úcta k přírodě. Rybařina nám nenabízí virtuální realitu počítačových her, ale plnokrevný život takový, jaký skutečně je. Na rybách se vše děje doopravdy, příběhy našich loveckých úspěchů i zklamání jsou skutečné. Jsou to příběhy plné vášně, napětí a adrenalinu, ale i poznání a pochopení přírody a schopnosti osvojit si celou řadu praktických dovedností, které pak můžeme využít i jinde, pokud se třeba dostaneme v přírodě do úzkých. Na rybách poznáme také to, že život ve volné přírodě je skutečným každodenním bojem o přežití, ke kterému patří i bolest, prohra, smrt… Na rybách najdeme také nové kamarády a přátele, často na celý život.

Mnoho lidí rybařina neláká, protože si myslí, že je u vody nuda. Opak je však pravdou - moderní rybařina je velice dynamicky se rozvíjejícím sportem. Nabízející celou škálu aktivní zábavy, při níž prožíváme spoustu dobrodružství a ani se nemáme čas nudit. Dnešní rybář nepodřimuje u nahozených udic. Dnešní rybář neustále zkouší, studuje, vynalézá a hledá nejpřímější cestu k rybám. Rozvíjí se díky tomu celá řada nových a atraktivních rybolovných technik, o kterých si více povíme v příštích dílech této rubriky.

V rybařině už také rozhodně nejde hlavně o to přinést si od vody pořádnou porci čerstvého masa. Stále častěji se setkáváme s termínem sportovní rybolov. Co si však pod tímto pojmem konkrétně představit? Je sportovním rybářem ten, kdo ryby vždy pouští? Nebo ten, kdo při lovu soutěží s ostatními o to, kdo vytáhne nejvíc ryb? Pojďme si tedy na sportovního rybáře trochu více „posvítit“ a řekněme si, koho tímto přízviskem můžeme v dnešní době označit.


Dnešní moderní výbava se od té, na niž lovili naši tátové a dědové, zásadně liší

Co je to sportovní rybolov?

Jak tedy rozumět pojmu sportovní rybolov? Někdy se říká, že sportovní rybář je ten, kdo chytá ryby na udici s prutem. To však samo o sobě nestačí. Na udici loví člověk ryby od nepaměti, podobně jako do sítí nebo třeba jen do rukou.

Asi se nikdy nedozvíme, kdy člověka poprvé napadlo uvázat udici se šňůrou na prut a vytvořit tak první primitivní variantu rybářského náčiní, které se dnes používá při sportovním lovu. Jisté však je, že na různé udice a háčky lovili lidé už v pravěku. Určitě to nedělali pro zábavu, ale především proto, aby si obstarali potravu.

V dávných dobách se totiž lovily ryby z úplně jiných důvodů, než je tomu dnes. Naši předkové chytali ryby a jinou zvěř proto, aby přežili, nečinili tak pro zábavu nebo kvůli relaxaci v přírodě. Na takovéto věci v jejich životě většinou ani nezbýval čas. Teprve moderní doba, kdy máme všeho relativní hojnost a maso nehledáme s oštěpy v lese, ale s kreditní kartou v supermarketu, nám umožňuje lovit ryby rekreačně - pro zábavu, relaxaci, naplnění volného času či soutěžení. Sportovní rybolov aspoň trochu podobný tomu, jak ho známe dnes, se u nás začíná objevovat až někdy na konci 19. století. Lidem, kteří tehdy chodili na ryby pro zábavu a relaxaci, se začalo říkat proutkaři, neboť chytali na dlouhý vrbový prut a vlasec z koňských žíní.

Za těch asi sto padesát let se však svět sportovního rybolovu neskutečným způsobem proměnil. Už dávno nechytáme na vrbové proutky a koňské žíně. Vyměnili jsme je za pruty z kosmických materiálů, fluorescenční vlasce a nepřetržitelné šňůry tenké jako vlas.


S dnešní výbavou už není problém chytat opravdu velké ryby, jako jsou například trofejní kapři

Nové rybářské metody a trendy

Svět rybolovu se tedy v posledních letech dramaticky mění. Boom zažívá celý rybářský průmysl, což je vidět na nabídce nejrůznějšího zboží. Přitom ještě před pár desítkami let byla nabídka rybářského náčiní velice omezená a naši tátové a dědové si často museli vypomoct i vlastními zlepšováky. Sami si vyráběli například různé splávky nebo vláčecí nástrahy. Dnes trh chrlí dennodenně nejrůznější novinky a kamenné obchody i e-shopy doslova přetékají bohatým sortimentem, až se z toho rybářovi protáčejí panenky.

S tímto vývojem souvisí také rybářská turistika - mnohým už dnes nestačí jejich rybníček s kapříky, ale vyrážejí za rybami doslova po celém světě. Sportovní rybolov tak přesáhl místní rámec a nabyl celosvětových rozměrů. Tresky v Norsku, tajmeni v Mongolsku nebo žraloci z tropických moří - o lovu takovýchto ryb by si předchozí generace rybářů mohly nechat jen zdát.

Ty nejpodstatnější a nejviditelnější změny však vidíme přímo u našich vod - v rozvoji nových rybolovných technik a metod, ale i v samotném přístupu k tomuto sportu a rybám jako takovým. Pojmům jako boilie, pilker, smáček nebo feederové krmítko už dnes rozumí každý rybář, stejně jako slovům třpytka nebo foukačka. Kdybychom je však vyslovili před čtvrtstoletím, nebude většina rybářů vůbec vědět, o čem je řeč. Současné rybářské „nádobíčko“ je lehké, ale neuvěřitelně výkonné a jen málokterá ryba má šanci ve férovém souboji nad přiměřeně vybaveným rybářem zvítězit.

To má však i svoji stinnou stránku - tento rybářský boom vytváří zároveň neuvěřitelný tlak na ryby, jejichž možnosti obrany jsou omezené. Proto některých ryb v našich vodách stále ubývá. Týká se to zejména velkých kusů (které mohou do trofejní velikosti růst i desítky let), nebo těch sportovně atraktivních druhů, na něž je činěn největší tlak (například dravé ryby, jako jsou štika nebo candát). Na růžích dnes nemají rozhodně ustláno ani naši původní potoční pstruzi. Naše revíry jsou sice bohatě zarybňovány uměle vysazovanou násadou, většinou se však jedná o ryby v lovné velikosti (jako jsou násadoví kapři nebo pstruzi duhoví), které jsou rychle pochytány a z vody odneseny.


Cejnů žije v našich vodách ještě dost na to, aby nabízeli příležitost k loveckému vyžití dalším generacím sportovních rybářů

Naštěstí však stále přibývá rybářů, kteří si tyto problémy uvědomují a zároveň chápou svoji vlastní odpovědnost za situaci na našich vodách. Objevují se nové trendy, jako je lov metodou „chyť a pusť“, zavádění horní míry ryb (na některých revírech si například nesmíme od vody odnést kapra většího než 70 cm), lov na háčky bez protihrotu nebo šetrnější chytání dravců pouze na umělé nástrahy.

Kdekomu dnes už udělá mnohem větší radost úlovek si vyfotografovat a pustit zpět do vody, než jej bacit po hlavě a pak s ním naplnit mrazák. Není přitom vůbec nic špatného na tom čas od času si nějaký úlovek od vody odnést a připravit si z něj večeři (rybí maso je zdravé a vlastnoručně ulovená ryba chutná dvojnásob). Něco jiného však je ponechat si násadového kapříka z rybníka, kam se jich ročně sypou tisíce, a něco jiného pak zabít každou štiku nebo candáta, dosahující lovné velikosti. Vždy bychom tedy měli zodpovědně přemýšlet o tom, jaká je na revíru situace a zda ponecháním si konkrétní ryby nepůsobíme škodu celé obsádce.


Sportovně cenných dravců, jako jsou štiky a candáti, bohužel v našich vodách spíše ubývá

Jen pustit rybu však rozhodně nestačí. O jejím dalším osudu rozhoduje i to, jak se ní po ulovení zacházelo. Také šetrné zacházení s úlovkem je součástí něčeho, čemu říkáme rybářská etika. Jde o jakýsi soubor pravidel, kterými se rybář řídí, ne proto, že by mu to někdo přikazoval, nebo si to přečetl v rybářském řádu, ale proto, že to sám považuje za správné. Když například ulovíme v červenci půlmetrovou štiku, máme právo si ji ponechat. Přesto bychom ji měli na většině revírů pustit, protože víme, že štik v našich vodách ubývá a takováto kudlička ještě zdaleka nenaplnila svůj růstový a reprodukční potenciál (může nadále růst a při výtěru dát život dalším tisícům malých štiček). Když takovouto rybu zabijeme, neproviníme se vůči oficiálním rybářským zákonům, ale vůči rybářské etice.


Ani pstruh obecný, živoucí zlato tuzemských potoků a říček, nemá dnes u nás na růžích ustláno

Etice lovu ryb se budeme v této rubrice také věnovat a toto téma bude zároveň přirozeně prostupovat celou abecedou mladého rybáře. K tomu, abychom se stali dobrými sportovními rybáři v tom pravém slova smyslu, totiž nestačí naučit se chytat velké množství ryb. Jde i o pochopení hodnot souvisejících s přírodou a živými tvory. Musíme porozumět zejména tomu, že jako rybáři máme také velkou odpovědnost. Nejen za ryby, ale například i za to, aby po nás na břehu nezůstával nepořádek a kolem našich vod to nevypadalo jako na skládkách komunálního odpadu. Byl bych moc rád, kdyby si tuto odpovědnost začal každý mladý rybář co nejdříve uvědomovat. Jen tak z něj může vyrůst někdo, kdo o sobě bude moct opravdu hrdě prohlásit: Jsem sportovním rybářem.

V příštím díle si řekneme, jakým způsobem můžeme začít rybařit a představíme si dnešní podobu našeho sportovního rybářství,včetně různých typů svazových i soukromých revírů.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor

Autor: Tomáš Lotocki

Diskuse k článku (37 reakcí)

Přečteno: 9 474x
Průměrná známka: 1.31