Ryba v lidové kultuře

26.3.2016 - Tomáš Lotocki

Tichý blázen - toto poněkud posměšné označení rybářů, příslušníků cechu Petrova, má především charakterizovat povahu jejich podivínského počínání. I dnešní rybáři jsou stále v představě mnoha lidí zvláštní samorostlé bytosti, které jsou schopny celé hodiny němě prosedět na břehu rybníka, přehrady nebo řeky, s pohledem upřeným na dva polystyrénové splávky jen tak monotónně se pohupující v rytmu zvlněné vodní hladiny. Tišší blázni! A přece jsou takových tichých bláznů i dnes jen v naší zemi statisíce.

Ryba hrála vždy důležitou roli i jako symbol křesťanského náboženství

O tom, jak důležitou roli hrála ryba v životě našich předků, svědčí i množství šlechtických erbů či městských znaků, v nichž se objevuje motiv ryby

Nabízí se tedy otázka: Kde se to v těchto lidech (tedy v nás) vůbec bere? Přesnější by však asi bylo zeptat se: Co to v nich (tedy v nás) zůstává? Co nás stále znovu a znovu pudí chopit se rybářských nástrojů a vydat se na lov, a to v době, kdy si obživu již nedobýváme chřestěním zbraní, ale nanejvýš tak chřestěním mincí u pokladny supermarketu? Proč stále pokračujeme v psaní tohoto příběhu našich dávných předků? Určitě to není jen potřeba lovit, či snad dokonce zabíjet. Ryba má v naší společnosti mnohem hlubší místo, spojené s náboženstvím, kulturou i lidovou folklorní tradicí, a její význam proto zasahuje do mnoha oblastí lidského života. Vztah člověka k rybám má zkrátka celou řadu zajímavých a mnohdy i pro zaryté rybáře ne úplně známých podob, a je proto jen dobře, když se s nimi může i široká veřejnost seznámit.

Stará dřevěná plastika ve tvaru stočené ryby

Tyto vidlice, zvané též krondle, patří mezi nejstarší náčiní určené k lovu ryb

Etnografický ústav Moravského zemského muzea připravil v brněnském Paláci šlechtičen zajímavou výstavu mapující onu tisíciletí dlouhou tradici vztahu člověka k rybám. Tento vztah se zdaleka neomezoval jen na lov a hospodaření. Ryba hrála důležitou roli i jako duchovní symbol a s motivy ryb se setkáváme v nejrůznějších oblastech lidové tvořivosti a kulturního života našich předků. Stovky exponátů ze sbírek Etnografického ústavu MZM, ale například i rybářství na Hluboké, představují tento vztah člověka k rybám v celé jeho šíří a pestrosti. Zobrazují rybářské náčiní od starobylých loveckých nástrojů, jako jsou vidlice nebo vrše, až po současnou výbavu sportovního rybáře. Výstava též mapuje vývoj našeho rybníkářství a jeho podobu v dobách největšího rozkvětu i úpadku. Seznamuje však také s užitnými a zvykoslovnými předměty ve tvaru ryb, s využitím rybích šupin ve výšivce či s motivy ryb a rybářství ve folklóru nebo v náboženství. Patřičný prostor je věnován i roli ryby ve staré lidové kuchyni či lidovém léčitelstvím.

Ostatně o tom, jak důležitou roli hrála ryba v naší lidové kultuře a životě našich předků, jsem si popovídal s osobou nejpovolanější, kurátorkou výstavy, PhDr. Jarmilou Pechovou.

Vážená paní doktorko, co bylo pro Vás hlavním impulzem k uspořádání výstavy o rybě v lidové kultuře a tradici?

Impulzem byla konference Slováckého muzea v Uherském Hradišti pod názvem Zoomorfní tematika v lidové tradici konaná v roce 2013. Na tuto konferenci jsem připravovala referát o rybě a téma mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodla zpracovat jej i formou výstavy. Do výstavního plánu Moravského zemského muzea se výstava dostala v roce 2014 a zahájena byla v prosinci 2015.

Jak důležitou roli hrála ryba v životě našich předků?

Poměrně významnou. Už v pravěku byl rybolov vedle lovu a sběračství důležitým zdrojem obživy. Z raného středověku máme nejen zprávy o poddaných, kteří se živili rybolovem, ale také o zakládání prvních rybníků. Zlatým věkem rybníkářství bylo pak 16. století, ale ještě i v 19. století bylo v našich zemích daleko více rybníků než nyní a řeky byly také více zarybněné. Ještě počátkem 20. století si mohl člověk pronajmout kus vodního toku a lovit ryby třeba do obyčejného koše.

Ryba znamenala pro naše předky nejen zdroj obživy, ale byla i důležitým symbolem křesťanství. Promítal se tento duchovní rozměr nějak prakticky i do vztahu a chování lidí vůči živým rybám?

Lidé měli rybu spojenou hlavně s postním obdobím, byla důležitým postním jídlem v období před křesťanskými svátky, před Vánoci a před Velikonoci. Také formy na jiné postní pokrmy, jako bylo pečivo nebo jahelník, mívaly často rybí tvar. Jinak rybu spíše než jako křesťanský symbol naši předkové vnímali jako symbol štěstí a plodnosti, zdraví, mrštnosti, ale i mlčenlivosti. Pro svůj život v hlubinách byla do určité míry obestřena tajemností. Řada přirovnání a rčení o rybě se objevila ve folklóru.

Měla u nás kulturní lidová tradice spojená s rybami výrazně regionální charakter, nebo můžeme sledovat některé univerzální projevy a rysy, s nimiž se setkáváme všude v Čechách i na Moravě?

Pokud se týká způsobů rybolovu, výrazné rozdíly zde nejsou, liší se snad jen krajové názvy rybářského náčiní. Vidlice, která sloužila k napichování ryb na způsob harpuny, se například v Polabí a Povltaví nazývala krondle či grondle, jinde zase osť. Na celém území vznikaly v obcích ležících při vodních tocích rybářské čtvrti, ale jednotlivé hospodářské jednotky, rybárny, byly typičtější pro území Čech. Svatý Mikuláš byl jako patron vod uctíván stejně v jihočeské Třeboni jako v hanácké Olomouci a na jeho svátek se konávaly mše za zemřelé rybáře. Pro Povltaví a Polabí je typické plavení živých ryb na vorech v tzv. košatkách a jejich transport do Německa, často až do Hamburku. Moravské ryby se zase vyvážely nejčastěji do Vídně. Jako regionální zajímavost můžeme uvést hlavně výšivku z rybích šupin, která byla typická pro Třeboňsko a Soběslavsko a jejíž počátky spadají do poloviny 19. století.

Důležitou roli hrála ryba i v tradiční české a moravské kuchyni

Staré formičky na vánoční cukroví ve tvaru ryb

Jak důležitou roli hrála ryba v jídelníčku našich předků? Lišilo se množství a složení konzumovaných ryb nějak výrazněji regionálně - např. podle toho, zda lidé žili v rybníkářsky rozvinuté oblasti?

Na stole majitelů rybníků nebyla samozřejmě o ryby nikdy nouze a jsou zaznamenány i stížnosti služebnictva, že dostávají na talíř rybí maso příliš často. Poddaných se výlovy rybníků příliš netýkaly, obvykle měli ale možnost posbírat na dně rybníka zbylé drobné rybky. V některých panstvích existovala také povinnost odběru panských ryb sedláky. Vítaným zpestřením jídelníčku byly ryby zejména v okolí větších vodních toků, kde se daly snadno získat od rybářů nebo koupit na trzích ve městech. V druhé polovině 19. století však v důsledku úbytku ryb rybí maso zdražilo, což vedlo i k zániku rybích trhů. V některých krajích, například na Šumavě, lidé rybami opovrhovali a považovali je za jídlo chudých. V Beskydech zase pstruhy v místních potocích ani nepovažovali za ryby. V souvislosti s rybníkářstvím převládla totiž představa, že „ryba“ je především kapr. Také Romové měli odpor k rybám a nejedli je ani na Vánoce. Židům zase jejich náboženství zakazovalo jíst ryby, které nemají šupiny; nejedli tedy například sumce. S oblibou ale připravovali kapra v rosolu s kořenovou zeleninou, divokým kořením a cibulí.

Dnes máme konzumaci ryby spojenou zejména s vánoční tradicí. Hrála ryba i v minulosti roli hlavního vánočního a štědrovečerního pokrmu?

Ryba jako postní pokrm měla své místo i na štědrovečerním stole, nebyla ale pokrmem nejdůležitějším, jako je tomu dnes. Jedly se především kaše, luštěniny, jídla z hub, sušené ovoce, oplatky s medem. Pokud byla součástí jídelníčku také ryba, pak nebyla smažená, ale upravená například na černo - s omáčkou z kořenové zeleniny, povidel, sušených švestek, rozinek, mandlí a nastrouhaného perníku. V některých krajích se ale ryba v lidovém prostředí na štědrovečerní stůl dostala až ve 20. století. Smažený kapr s bramborovým salátem se pak stal módní záležitostí teprve kolem poloviny minulého století, i když v městských domácnostech si na něm pochutnávali už za první republiky.

Na motivy ryb často narazíme i v tradičním sklářském průmyslu

I dnes se s motivy a tvary ryb setkáváme na nejrůznějších výrobcích i předmětech denní potřeby

Jakou roli hraje podle Vás ryba v dnešní společnosti? Liší se nějak zásadněji od toho, jaký vztah měli lidé k rybám v minulosti?

Mám pocit, že zájem o ryby je v dnešní době opět na vzestupu. Nemyslím tím jen sportovní rybářství, které je oblíbeným a dobře organizovaným koníčkem řady mužů, dětí i žen, ale například též zájem veřejnosti o komentované výlovy rybníků s širokou nabídkou rybích specialit. Při těchto akcích nechybí ani prodej suvenýrů s motivy ryb, ať už jsou to perníčky, marcipánové rybky nebo nafukovací balónky ve tvaru ryby. Vzhledem k zájmu diváků se obnovila i tradice pasování rybářů do rybářského cechu. Rybí sortiment se rozšiřuje i v supermarketech a v důsledku toho se na štědrovečerním stole už neobjevuje pouze kapr, ale také třeba losos, pstruh, štika nebo candát v různých úpravách. Oblíbené jsou samozřejmě také ryby mořské. Přesto v konzumaci ryb stále zaostáváme za celoevropským průměrem.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám ještě mnoho zajímavých a podnětných setkání s rybami, v osobním i profesním životě.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor