Rozhovor s novým ředitelem Povodí Moravy

7.7.2014 - fotojakes

Informaci o tom, že Povodí Moravy má pár měsíců nového generálního ředitele RNDr. Jana Hodovského, zaznamenal z rybářů asi málokdo. Není na tom nic neobvyklého, ale mně se donesla informace, že je rybář. Proto jsem mu zkusil položit několik otázek, které se týkají rybářů, povodí a toho, kde se činnosti a zájmy rybářů a vodohospodářů prolínají.

Zaslechl jsem, že jste rybář. Jak a kdy jste se dostal k rybaření? Čemu se v rybařině nejvíce věnujete?

S rybařením jsem jako většina z nás začal již v útlém dětství. Běhal jsem kolem potoka s lískovým prutem a ohnutým špendlíkem. Dění kolem vody a život pod hladinou mě vždy fascinovaly, a když jsem v ruce sevřel svůj první rybářský lístek, propukla má vášeň naplno, i když v naší rodině rybářské tradice založeny nejsou. Rozhodně nepatřím mezi vyhraněné rybáře, kteří se celoročně věnují pouze jednomu způsobu lovu. Obecně mám raději aktivnější metody, ať už muškaření, nebo přívlač, ale feeder, plavaná nebo pár dní na kaprech pod bivakem má pro mne také své osobité kouzlo. Vždy se rozhoduji dle momentální nálady, počasí, času a také dle přání mého syna, ve kterém mi roste silná konkurence. Náskok před ním však mám díky své zálibě v experimentování a zkoušení nových metod a nejrůznějších vychytávek. V praxi u vody už je to ale složitější a občas mi to „natře“ jednoduchostí. Nesnažím se za každou cenu honit za trofejními úlovky a rybařinu vnímám spíše jako nádhernou možnost relaxace a trávení volného času v přírodě, při kterém se mi daří vyčistit si hlavu a vymanit se z každodenního stresu.

Co si myslíte o spolupráci vodohospodářů a rybářů, dalo by se na tom něco zlepšit?

Rozhodně je vždy co zlepšovat a ve vztahu mezi vodohospodáři a rybáři obzvlášť. Je zcela pochopitelné, že v řadě otázek se názory těchto skupin nemusí shodovat. Ale jak už to tak bývá, největším problémem je neschopnost společně komunikovat a naslouchat oponentům. Jedním z mých cílů v čele Povodí Moravy je proto komunikaci zlepšit a tam, kde je o to zájem, vést konstruktivní dialog. To se netýká jen rybářů, ať už sportovních, nebo produkčních, ale hlavně zástupců místních samospráv a potažmo všech občanů, jejichž životy může činnost podniku ovlivňovat. Jsem si vědom toho, že právě mezi rybáři nemají vodohospodáři nejlepší pověst, ale přiznejme si, že jejich názory často pramení z neznalosti dané problematiky nebo z nedostatku informací. Tím ale rozhodně neříkám, že vše, co vodohospodáři doposud udělali, bylo zcela správné. Jako vystudovaného přírodovědce se zaměřením na hydrologii a životní prostředí mě ale těší, že se v ČR v oblasti vodní správy pomalu mění trend a stále častěji se přistupuje k řešením blízkým přírodě. Ty bohužel mnohdy mezi projektem a realizací naráží na majetkoprávní vztahy a potřebu jejich vypořádání. Vodní toky u nás dostaly v posledních padesáti letech pořádně zabrat a řada změn je dnes již nevratná. Kde to ale je možné, tam bychom se měli snažit o efektivní nápravu.

Rybáři se snaží mít ve vodě ryby, které jsou pro ně zajímavé, kdežto vodohospodáři zase vhodnou obsádku, která pomáhá udržovat kvalitu vody. Nedochází k rozkolu mezi rybáři a vodohospodáři ohledně obsádek?

Na pojem vhodná obsádka existuje mnoho názorů ovlivněných účelem, od ekologické rovnováhy přes produkční výsledky až po rybářsko-loveckou atraktivitu. Rozkol bohužel vzniká již při stanovování tzv. zarybňovacích plánů na různých typech vod s vyhlášenými rybářskými revíry a jejich naplňování ze strany jednotlivých rybářských organizací. Samostatnou kapitolou jsou soukromé revíry.

Pokud je voda z hlediska ryb „uzavřená“ (tento pojem si i mnoho úředníků nedokáže vyložit a sleduje místo ryb spíše tekoucí vodu), neovlivňuje stav rybí obsádky ekologii ostatních vodních toků, nádrží a tím i revírů. Tyto vody se hodí ke komerčnímu rybolovu, ať již jde o soukromé majitele, nebo svazy. Otevřené vody vnímám jako součást rozsáhlého ekosystému v povodí a v takových případech vysazování nevhodných ryb nebo preference pouze určitých „zajímavých“ druhů vede k nerovnováze v celém společenstvu ryb i s dopadem mnohdy také na kvalitu vody (např. přehrady).

Povodí Moravy a já osobně vnímáme jak vyhlašování rybářských revírů, tak jejich zarybňování za velice citlivou a zájmovými skupinami silně ovlivněnou problematiku, která by měla projít v zájmu rybářské veřejnosti i kvality vodního prostředí určitým očistným procesem. Správa povodí by mohla mít do budoucna roli odborného garanta. Jsem přesvědčený, že se zájmy rybářů, vodohospodářů i ochranářů dají kompromisně sladit, jen to chce dostatek schopnosti komunikace na všech stranách.

Jak se díváte na odpadky na březích našich vod? Myslíte, že se to dá nějak řešit?

Nepořádek a odpadky kolem vody mě neuvěřitelně štvou. Bohužel na tom svůj díl viny nesou také samotní rybáři. Přeci to, že si po sobě člověk uklidí, ať je kdekoliv, patří k základům slušného vychování a žádný předpis ani nařízení s tím nic nenadělá. Nelze běhat za každým, kdo se mihne kolem vody, a sledovat, zda rozhazuje odpadky po okolí. Pokud se někteří budou chovat tak jako dosud, nezbyde nám nic jiného, než alespoň zapracovat na řešení důsledků, tedy úklidu břehů. Něvěřím, že by nepořádných rybářů bylo zase tolik, ale výsledky jejich „práce“ pak obtěžují nás všechny. Letos na jaře jsme proto připravili dobrovolnou akci s názvem My pro vodu-voda pro nás, v rámci které jsme se zaměřili na úklid vybraných úseků. Celkem se přihlásilo více než třináct set nadšenců nejen z řad rybářů, ale i škol, dobrovolných hasičů, neziskových organizací a tak dále. Jen v posledním březnovém týdnu vysbírali dobrovolníci společně se zaměstnanci Povodí Moravy více než 8 tun odpadu na březích Hloučely u Prostějova, v okolí Nových Mlýnů, Plumlovské přehrady, vodního díla Letovice, řeky Moravy v Olomouci nebo Bratrušovského potoka v Šumperku. Nakonec se tak podařilo vyčistit břehy v délce 211 kilometrů a posbírat více než 24 tun odpadků. Když jsme na začátku roku tuto akci plánovali, ani ve snu by nás nenapadlo, že se setkáme s tak kladnou odezvou a nebývalým zájmem ze strany veřejnosti. Bylo příjemné vidět, kolika lidem záleží na prostředí, ve kterém žijeme, a neváhají sami přidat ruku k dílu. Je třeba zdůraznit, že některé organizace, které se akce účastní, uklízely břehy samy z vlastní iniciativy už v minulých letech a Povodí Moravy tak de facto inspirovaly k masovější a organizovanější akci. Mým cílem je z této akce udělat tradici s co nejširším záběrem. Třeba se pak někteří „chytí za nos“, a až půdou příště od vody, ponesou si s sebou kromě zážitků nebo úlovku také všechno, co si přinesli.

Stále častěji se hovoří o chráněných druzích, jako je kormorán nebo bobr, které už na tom nejsou tak špatně jako v době, kdy se přistoupilo k jejich ochraně, a naopak způsobují škody. Jak se díváte na tento problém?

Pamatuji se, jak jsem jako malý kluk s udicí v ruce pozoroval jednotlivé lovící kormorány na ramenech Dyje pod Pálavou. Tehdy o hrozbě rozsáhlých škod nebylo ani vidu ani slechu. Pak jsem začal více aktivně muškařit a zamiloval si Dyji v hraničním pásmu s hejny generačních lipanů a opravdu trofejními potočáky. Později jsem viděl, jak, řečeno slangem,„černá smrt“ tyto stavy zdecimovala na naprosté minimum. Mezidobí, kdy se ochranáři a rybáři dohadovali o svých pohledech na věc, si vybrala v naší zemi z hlediska stavu pstruhových vod velkou daň! Bohužel produkční rybáři se v některých případech moc nebránili, protože jim stát za škody dával náhrady. Dnes se situace pomalu, ale jistě mění. Jak jsem již uvedl, jsem přírodovědec a vnímám, že jak kormorán, tak i volavka, vydra a další druhy mají v přírodě své místo. Nesmí jim však člověk svými nerozvážnými rozhodnutími vytvořit konkurenční výhody tak, aby v přemnožení způsobovali rozsáhlé škody. U kormorána je to problém celoevropský.

Jak je to s rybolovem na vodárenských nádržích? V Čechách se na některých smí chytat, i když za úplně jiných podmínek, než je běžné, a na zvlášní povolení, které vydává povodí.

Vodárenské nádrže mají svá ochranná pásma a do prvního z nich je zakázán vstup. To limituje výkon sportovního rybolovu vyjma individuálních povolení správce nádrže. Pokud je na těchto nádržích nedostatečná kontrola, bují zde pytláctví ve velkém rozsahu.

Povodí Moravy vydává tato individuální povolení pouze vybraným zaměstnancům, zejména v souvislosti s výkonem správy nádrže a výkonem rybářské stráže, případně ojediněle pro výzkumné účely. V minulosti se výjimek vydávalo dost a kontrola byla nedostatečná. Proto jsem rozsah omezil a současně vytvořil speciální tým proti pytláctví. Pokud by na některé z nádrží byl odběr vody ukončen a nebyly by tím dotčeny další vodohospodářské nebo ochranné zájmy, mohlo by Povodí jednat o určitém uvolnění podmínek. Zatím však klimatické výkyvy a periody sucha spíše naznačují, že vodní zdroje bude v dalších letech potřeba spíše rozšiřovat a důsledně chránit.

Co byste vzkázal rybářům a čtenářům MRKu?

Chtěl bych všem vašim čtenářům popřát, aby si z každé rybářské výpravy odnášeli pokud možno jen krásné zážitky a aby nikdy nezapomněli na to, že sportovní rybolov není primárně zdrojem obživy, ale především příležitostí k relaxaci a budování vztahu k přírodě. Zároveň bych chtěl rybáře požádat, aby pro nás vodohospodáře měli alespoň o trochu větší pochopení a uvědomili si, že tu rozhodně nejsme proto, abychom jim škodili. Naopak, na tomto portálu se můžete obracet v rámci poradny na Povodí Moravy s podněty a dotazy a tím i ovlivnit řešení některých problémů v místech, která navštěvujete.

Celé redakci MRKu pak přeji samé úspěchy v další práci, protože to, co jste doposud dokázali, je opravdu obdivuhodné. Petrův zdar!

RNDr. Jan Hodovský

Za redakci MRK.cz a naše čtenáře Vám děkuji za rozhovor a budeme doufat, že se Vám bude ve funkci ředitele dařit nadále rozvíjet spolupráci a komunikaci s dalšími subjekty, které mají s vodou co dočinění, hlavně pak s rybáři. Přeji Vám také mnoho zdaru u vody, a aby synovi i nadále vydržela ta chuť chodit s Vámi na ryby. Věřím, že to je pro Vás ta největší odměna.

S pozdravem Petru zdar