Dobrá brambora z JAR

1.12.2013 - Martin M.

      První den byl seznamovací. Šli jsme vyzkoušet, jak velké ryby budeme chytat a jak jsou bojovné. Zkoušeli jsme různé vzdálenosti, různé nástrahy i návnady. Každý si chytl kapra, ale bylo jich málo. Chytří jsme z toho moc nebyli.

      Druhý den již měl každý vybranou svou taktiku, kterou bude zkoušet. Skoro všichni jsme zkoušeli hodně krmit, ale to se ukázalo jako slepá ulička. Dopadli jsme hůře jak včera. Sám jsem chytl jediného kapra, a to až v poslední hodině lovu, kdy už jsem delší dobu nepřikrmoval. Věděli jsme ale již, že Angličani chytají znatelně více ryb než všichni ostatní a jejich taktika byla v nahazování poměrně malého krmítka (na naše poměry) do stejného místa a čekání 20 minut na záběr bez přehazovní. Takto nezkrmíte ani 2 litry krmení za závod, a přesto chytali každý cca 10 kaprů denně. Jiné týmy se trápily podobně jako my.

      Ve středu a čtvrtek jsme zkoušeli různé vzdálenosti od břehu jen s minimem návnad. Při takto slabé aktivitě ryb se to jevilo jako správná cesta - nezakrmovat, ale klást pokaždé novou past na jednoho kapra na pokaždé jiné, nezakrmené místo. Obzvláště ve větší vzdálenosti od břehu se nám takto dařilo, ale stále to nebylo ono. Každopádně jsme si byli stále jistější, že nesmíme moc krmit, nepřehánět to s chemií a vydržet dlouho čekat na záběr bez přehazování. Daleko více jsme začínali chytat na měkčí pruty a zjišťovat, že nebude potřeba chytat extrémně daleko. Angličani chytali všichni na 42 metrech - ve čtvrtek je David pečlivě sledoval celý den.

      Ve čtvrtek věčer bylo slavnostní zahájení. Nejdříve průvod, potom posezení v místní "sokolovně". Vše perfektně zmáknuté.

      V pátek jsme již chytali tak, jak jsme chtěli chytat i v sobotu. Zvolili jsme 2 druhy krmení - jedno úplně obyčejné z extrudované kukuřice (něco jako pražená a pomletá kukuřice, asi 10% stoupalo k hladině - v ČR pro závodní účely už na první pohled neprodejná návnada). Do něj jsme přidávali i rozmixovanou sladkou kukuřici. Druhé to stejné, jen přelité vařící vodou, aby tolik nestoupalo k hladině a více lepilo - a k tomu jsme přidávali práškové žluté barvivo (Super Cast Fluorescine), které ve vodě u dna dělalo žlutozelený mrak. U návnady se ještě zastavím - na obale se psalo, že se má vzít litr vody a do něj nasypat suchá návnada, tedy opačný postup, než jak se dělá běžné krmení. Zrnitost směsi byla mezi 1 a 5 milimetry, úplně chyběly prachové částice. U jiných týmů jsme viděli velkou oblibu ochucených barvících dipů (Goo a podobné místní produkty za zlomek ceny), které patlali na krmítka i nástrahy a po nahození se ihned u hladiny rozstříkla barevná voda - nešlo to utajit. Zkoušeli jsme je také, ale nezdálo se nám, že by fungovaly. Jen náhodou jsme se "u piva" dostali k jednomu dipu od místního závodníka, který nám vcelku fungoval jak v krmítku, tak na nástrahách.

      Jako nástraha sloužila jen sladká kukuřice v několika dipech. Postupně jsme se prokousali k 4 nejlepším a ostatní zahodili. Nemohu s jistotou říci, že by i ten zbytek byl lepší, než obyčejná kukuřice, protože i na tu bylo dost ryb. Celkem fungoval ve vodě rozpuštěný Carpix od Sensasu, Krillberry od Nikla a místní dip neindentifikovatelné vůně.

      Živé nástrahy (červi a žízaly) se vůbec neosvědčily a přestali jsme je úplně používat. Na červy se daly občas chytnout místní "žluté ryby", ale byly to jen náhodné úlovky, které nemohly promluvit do pořadí.

      Lovná vzdálenost byla stanovena na 45-50 metrů pro všechny, na začátek jen minimálně zakrmit (klidně jen 1 krmítko) a nechávat dlouho nahozené (20 minut). Pokud nebudou delší dobu záběry, začít kapry hledat nahazováním na různá místa v různých vzdálenostech.

      Krmítka jsme používali 40-60 gramů se spodní zátěží - štípačkami zmenšená na poloviční velikost, než jakou jsme ještě v ČR predpokládali, že budeme používat. Kmenové vlasce 0,20 - 0,22 mm, návazce 0,18 az 0,20 mm o délce 50 cm. Háčky velikost 10. Nesměly se ztrácet bonusové větší ryby. V některých částech jezera bylo při silnějším větru silné proudění vody, které dokázalo pohnout s 50g krmítkem.

      Tato taktika nám v pátek fungovala báječně a nachytali jsme 17 až 24 kg na hlavu - předchozí dny jsme se nikdo nedostal přes 14 kg. Je pravda, že dobře zachytaly i jiné národy, ale seděli jsme mezi nejlepšími týmy z Anglie a JAR a přechytali jsme je! Nálada v týmu byla perfektní. Na první závod v sobotu jsme nic nemuseli měnit.

      V pátek večer se dozvídáme, že kapání dipu na krmítko nebo nástrahu se pokládá za nepovolené zvlhčování návnady a je nutné mít tyto tekuté atraktory ve spreji. Narychlo obstaráváme 5 lahviček se sprejem a přeléváme do nich místní dip, který chceme používat. Ostatní dipy budou sloužit jen pro namáčení kukuřice, takže stačí, kdyz je dáme do kelímku a kukuřici v nich předložíme ke kontrole krmení již namočenou. Je nemilé, když se tohle dozvíte večer před závodem, ale poradili jsme si.

Sobota - 1. kolo závodu

      Vstáváme v 5 ráno, rychle snídáme a vyrážíme k vodě. Žluté krmení máme namíchané již od večera a druhé neutrální děláme až na místě. Pokud nás někdo sledoval, asi by si myslel, že to je jen divadlo pro diváky, protože tak obyčejné krmení přece používat nemůžeme.

Los byl následující:
HRABAL Vladimír A6
KONOPÁSEK Josef B3
BROMOVSKÝ Petr C16 (forhont)
ŠTEPNIČKA Radek D9
MAŤÁK Martin E12

      Každý jsme měli svého břehaře s vysílačkou - Franta Pelíšek, Luca Pergreffi, David Kolařík, Martin Štěpnička, Milan Štěpnička a trenér Roman Srb.

      Na místa nás odváží terénní vozidla pořadatelů - naše vozy zůstavají na cestě nad pláží, abysme nezapadli do písečných dun a všechno se stihlo.

      Moje místo E12 jsem bral jako přijatelný los. Není tak daleko od forhontu na E16 a hlavně nebylo zaříznuté v nějaké zatáčce. Plošiny pro sedačky byly umístěné asi 5 metrů ve vodě a asi 20-25 metrů od sebe. Jeden sektor zabíral tedy asi 300-400 metrů a bylo složité jej celý uhlídat.

      Vedle mne zleva Miloš Galgoci ze Slovenska a zprava Seren Serensen z Dánska - to jméno se tak krásně pamatuje!

      Po signálu ke krmení nahazuji pouze jedno krmítko. Všichni okolo mne krmí více, pokud se několika malým krmítkům dá říkat zakrmování. Vzdálenost mám 48 metrů. Jsem nervózní z malé hloubky jen kolem 1,5 metru - v takové mělčině jsme netrénovali. Všichni okolo mne ale chytají ve stejné nebo menší vzdálenosti, tak mne to zatím nechává v klidu.

      První ryby tahá Dán, pak další a další. Zato můj nástup je velmi pomalý. Včera jsem měl za hodinu 4 slušné ryby a dnes 3 menší za hodinu a půl, přitom Dán jich má asi 8. Musím něco změnit, dokud je čas to dohnat. Zakrmuji 4 krmítka "žlutidla" asi 6-7 metrů nalevo od původního místa a nechávám toto místo v klidu zatímco nahazuji cca 65m od břehu do nezakrmené oblasti. Nevím již, jestli jsem odtud něco vytáhl (asi ne), ale další nahození již směřuje zpět na 48 metrů do nově zakrmeného místa a vytahuji zde rychle za sebou několik ryb. Nerozumím proč, ale tohle místo se jim líbí více než mé původní a vše klape jak má. Vím, že ta hodina a půl mne bude bolet.

      Dán mne již tak neserensenuje, teď už s ním držím tempo. Využil silný začátek, kdy ve větším větru větší ryby braly i předchozí dny nejlépe, mně se jej využít bohužel nepovedlo. Sice mi narozdíl od něj záběry i v bezvětří stále přibývají, ale jsou to jen menší ryby.

      Kapři jsou znatelně menší, než jaké jsme chytali v tréninku, často nemají ani půl kila a každá větší ryba by byla o to cennější. Bohužel několik ryb ztrácím, ale v poslední půlhodině vytahuji 3 větší kapry, kteří mne vykopli na ještě přijatelnou 7. pozici v sektoru.

      V té chvíli jsem byl za sedmičku rád, protože jsem se cítil na horší místo, ale když se dozvídám, že kluci chytali výborně, tak jsem byl smutný, že jsem jim to docela pokazil. Pepa exceletně udělal ve svém sektoru jedničku, Petr suprovou trojku, Vláďa skvělou čtyřku, jen Radkovi se také moc nedařilo a měl 9. Celkově jsme byli po prvním dnu na skvělém 4. místě. První tři byli zatím JAR, Anglie a Maďarsko. Ztrácíme na bednu jen 6 bodů a Německo za námi dalších 7.

Neděle - 2. kolo závodu

      V neděli jsme nic neměnili, pouze jsme vyhodili jeden dip, který se neosvědčil, a nahradili jej česnekovou kukuřicí, které jsme sice v tréninku moc prostoru nedali (zkoušel jsem ji jen já a chytl na ni jen asi 2 kapry), ale břehaři zjistili, že některé úspěšné národy ji používají.

Los byl následující:
BROMOVSKÝ Petr A14
HRABAL Vladimír B15
KONOPÁSEK Josef C12
MAŤÁK Martin D12
ŠTEPNIČKA Radek E10

      Tentokrát jsem měl hned vlevo vedle sebe soupeře z řad nejtěžších. Angličan Adam Wakelin a hned za nim Jihoafričan Bezuidenhout Andre - oba seděli v sobotu v sektoru A, kde skončili na druhém a prvním místě. Napravo byl Ukrajinec Volodymyr Dvorchuk (včera 14. místo ze stejného místa D13).

      Asi všichni jsme předpokládali, že ryby budou brát ještě lépe jak v pátek a v sobotu, protože každý den počet úlovků rostl. Proto i já jsem na úvod více zakrmil - asi 7 středních krmítek. Angličan dal o krmítko méně a chytá možná o něco málo blíže ke břehu než já na 48 metrech. Jihoafričan zakrmuje jen na cca 35 metrů a má nachystány krátké pruty.

      První ryby na sebe nechají dlouho čekat - jako bychom byli u jiného jezera než včera. Jen vlevo asi 6 míst ode mne vidím chytit 2 ryby rychle po startu. Sám mám prvního kapříka po více než půl hodině a to jsem jeden z nejrychlejších. Začínají však chytat i ostatní.

      První 2-3 hodiny chytáme já, Angličan i Jihoafričan tak nějak podobně, ale čím dál častěji vidím, jak oba začínají používat barevné dipy na krmítka, které po nahození dělají zelenou skvrnu na hladině. Beru to jako signál, že se jim nedaří a musejí vymýšlet kraviny. Držím se stále krmení bez příchutě a nic do něj nepřidávám - nějak jsem nabyl přesvědčení, že zdejší ryby chtějí prostě "natural". Jediné, co může smrdět, je nástraha. Po asi hodině lovu najdu odvahu a dávám česnekovou kukuřici (ze skleničky bez nálevu, koupenou v ČR) - je velká, takže ukusuji jen půl zrníčka. Za pár minut chytám kapra a pak dalšího - nechávám hned poslat klukům zprávu, že mi to funguje. Na česnek jsem pak chytl ještě asi 8 ryb včetně několika větších, ale fungovaly i jiné příchutě.

      Ukrajinec napravo je mimo hru a oba soupeři nalevo již také stagnují a nedaří se jim. Angličan za poslední 2 hodiny chytl možná jednu rybu, Jihoafričan je na tom také špatně. Překrmil na delší vzdálenost, ale nedaří se mu. Vím, že ve svém okolí chytám nejvíce a cítím se na dobré umístění, ale nevidím za zatáčku a podle součtu ryb, které se píšou na cedulky za každým závodníkem každou hodinu, se dá jen těžko odhadovat, jak na tom kdo je - velikost ryb značně kolísá a někdo s pěti velkými rybami může mít více jak jiný s patnácti.

      Proto jsem byl na konci kola zklamán, že mám až pětku. Sice to je lepší výsledek jak včera, ale prostě jsem se cítil na lepší umístění. Angličan má 12 a Jihoafričan 11.

      Všichni čekáme, jak dopadne Pepa, protože se včerejší jedničkou může myslet na zlato a průběžně jsme dostávali zprávy, že chytá jak o život kapra za kaprem. Bude záležet, jak zachytali i ostatní včerejší "jedničkáři". Jednoho z JAR jsem mu pohlídal u sebe, ten je ze hry. Druhého z JAR sundal sám ve svém sektoru. Třetí byl "můj" včerejší Serensen a ten skončil špatně v sektoru u Vládi Hrabala a čtvrtý byl "jumbo" z JAR, jen ten mohl Pepovi vzít první místo ... což se bohužel stalo - zopakoval jedničku. Nakonec se dozvídáme, že Pepa ve svém sektoru měl dvojku, když jej překonal z forhontu Holanďan, který v sobotu vůbec nechytal a kohosi střídal (zatraceně dobrej náhradník s obrovským štěstím na los). V té chvíli doufáme, že Pepa bude aspoň do trojky, protože druhá místa ze včerejška si nepamatujeme.

      My ostatní jsme měli já pětku, Radek 10, Petr 12 a Vláďa super dvojku. Zdálo se, že jsme si pohoršili, ale "nakoupily" všechny národy na prvních 5ti místech, takže doufáme, že si aspoň udržíme včerejší 4. místo.

      U hlavního stanu se za hodinku dozvídáme, že zůstáváme čtvrtí. Angličani klesají na trojku a na druhém místě je střídají Madaři se stejným součtem umístění, ale lepší celkovou vahou. První zůstavají zaslouženě Jihoafričané. Ze čtvrtého místa jsme paradoxně zklamaní, protože medaile byly opravdu blízko a cítíme, že s tím šlo něco dělat.

      Podle prvních výpočtů tipujeme, že Pepa Konopásek bude do trojky, ale nakonec je z toho ještě lepší dvojka! Pepa chytal skvěle všechny dny tréninku, nebyla to žádná náhoda. Neměl ničím zajímavý los a našel si sám taktiku, která mu skvěle fungovala (nechci za něj prozrazovat, ale zkrátka chytal výrazně jinak, než co by běžný smrtelník vymyslel).

      Oficiální výsledky najdete zde: 1. den, 2. den + celkové výsledky

      Děkuji trenérovi Romanu Srbovi, asistentům Milanovi Štěpničkovi a Davidovi Kolaříkovi, závodníkům Pepovi Konopáskovi, Vláďovi Hrabalovi, Petrovi Bromovskému a Radkovi Špěpničkovi, břehařům Frantovi Pelíškovi, Martinu Štěpničkovi, Luca Pergreffimu, doprovodu Věře Papírnikové, Radaně Srbové a zbytku týmu za perfektní práci! Poděkování patří i ČRS a MRS. Stejně tak si zaslouží pochvalu organizátoři z JAR za zvládnutí tohoto velkého závodu. Drobnou vadou na kráse bylo jen odfláknutí vážení ryb, kdy se ne vždy nuloval vážící sak a nebo se vážily ryby obalené pískem apod.

      Omlouvám se, že jsem v článku vynechal veškeré nerybářské aktivity.

Diskusi se zápisy přímo z dějiště jste mohli sledovat zde: http://www.mrk.cz/diskuse.php?id=657686 Tisíc fotografií posbíraných na Facebooku: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.625871144​143589.1073741837.615975945133109&type=1