Na okouny platí mušky

17.6.2012 - Rendy

Pro mnohé rybáře je ulovení trofejního okouna životním snem. Jsou rybáři, kteří se na lov pruhovaných predátorů dokonce specializují a okoun je pro ně tou nejkrásnější rybou našich vod. Není divu. Je poměrně hojně rozšířený a dá se lovit během celého roku. Nemá dobu hájení ani nejmenší lovnou délku, i když by si to jistě zasloužil.

Pouze některé ÚS ČRS pochopily, že je třeba zavést míru okouna. Jihočeský ÚS vyhlásil dobu hájení od 1. 1. do 30. 4., Moravskoslezský ÚS od 1. 1. do 15. 6. Konečně první vlaštovky, které okouna berou jako rybu sportovní. Je možné, že jsem některé změny nezaznamenal.

S okounem se můžeme setkat skoro na všech lokalitách. Někde se mu daří, jinde jeho populaci drancují jiní predátoři. Na pstruhových vodách je označen jako ryba škodlivá a nelze ho tedy po ulovení pustit zpět. I když nemá čelisti poseté zuby, jde o dravce, který dokáže s úspěchem lovit i vlastní soukmenovce. Je to ryba, která žije v hejnu a se svými společníky vyráží na lov. Drobné rybky obklíčí nebo natlačí k překážce a pak si společně všichni nacpou břicha k prasknutí. Alespoň ti úspěšní. Velcí okouni loví v menších hejnech nebo žijí samotářským způsobem.

Ne vždy jsou okouni při chuti. Špatně snášejí rychlé výkyvy tlaku a změny počasí. To se alespoň tvrdí. Není to ale tak úplně pravda. Pokud jsou okouni hladoví a mají něco k snědku na dosah, zaútočí, i když tlak na barometru lítá zběsile nahoru a dolů. Pravdou je, že stálé počasí a stoupající tlak jsou pro lov mnohem příznivější. V zimním období tráví jako všechny ryby mnohem pomaleji, a tak se na lov vydává jen zřídka. V létě, kdy je delší den a ve vodě je spousta malých rybek, dokáže se přecpat skoro k prasknutí. Okoun má jednu podstatnou vlastnost a tou je zvědavost. Nenechá bez povšimnutí nic, co se hýbe a připomíná mu něco k jídlu. Rád si pochutná i na ráčcích či larvách vodního hmyzu.

Klasickou nástrahou na okouna jsou žížaly a rybičky, případně vláčecí nástrahy. Lze ho tedy lovit jak na plavanou, tak i na položenou. Na své si přijdou i vyznavači přívlače. Stranou však nemusí stát ani milovníci lovu na umělou mušku. Právě tato metoda je při lovu okounů velice účinná. Oproti některým vláčecím nástrahám je možné vést mušky vodou velice pomalu, což líného okouna přesvědčí o tom, že má chutné bezbranné sousto přímo na dosah, a to i když je právě po pikniku. Jeho povaha mu nedá, aby alespoň se zvědavosti neochutnal to něco, co se mu ladně pohybuje přímo na jeho stanovišti. Těžko budou mušky konkurovat živé nástraze či vláčené mrtvé rybce. Tam hraje podstatnou roli přítomnost přirozené nástrahy a pachová stopa. Muškaření ale považuji za velice humánní způsob a dávám mu proto přednost.

Muškař má k dispozici několik možností, jak vyzrát nad okouny. Záleží na tom, jakou techniku lovu a jaké mušky zvolí. Může použít tři mušky, což ho oproti jiným způsobům lovu zvýhodňuje. Prochytává větší část vodního sloupce a rychleji může přijít na to, jakou mušku budou okouni v daný den na dané lokalitě preferovat. Pak není výjimkou ulovení až dvou, nebo i tří ryb najednou. I tady platí pravidlo, že pokud rybář ulovené ryby pouští, přijde o možnost odlovení ostatních členů hejna. Někdy pomůže výměna mušek a můžeme dál slavit úspěchy, jindy prostě hejno odpluje do bezpečí. Jako by si ryby vše mezi sebou vyklábosily. Potom je lepší změnit stanoviště a vyrazit hledat jiné hejno. Na úspěšné místo se můžeme vrátit později. Okoun se při lovu řídí zrakem a nejlepší doba k lovu je rozednění, kdy vyráží na lov, a také hodina před setměním. To je můj nejoblíbenější čas. Rázem fungují všechny barvy a způsoby vedení. Okouni dobře vědí, že v noci toho tolik nenaloví a nechtějí postávat v úkrytu s prázdným břichem. S postupem dne jejich aktivita slábne. To ale neznamená, že na některé hladové jedince nenarazíme.

Nejraději lovím okouny na stojatých mimopstruhových revírech a používám jezerní vzory mušek, které jsou uvázané z peří marabu. To se dokáže i při pomalém vedení ladně vlnit a dodává mušce ten správný dojem, že jde o živou nástrahu. Menší pstruhové streamery jsou také vhodné. Podstatnou roli při výběru mušky hraje její barva. Někdy okouni šílí po černé, olivově zelené, jindy zase po bílé či žluté, nebo po jiné barvě. Jejich představa bude pro mne asi navždy záhadou. Na stejném revíru a místě nemusí vůbec platit to, co tam platilo včera. Jeden den si krásně zachytáte na olivovou mušku a druhý den jako by okouni ve vodě vůbec nebyli. Vyměníte mušky a najednou se okouni zvednou a útočí třeba na žlutou jako šílení. Červený dráždivý bod na mušce není nikdy na škodu. Muška nemusí být celá rudá, stačí jenom červený tip nebo kroužkování holografickou lametkou. Je dobré mít s sebou při lovu dostatečný výběr vzorů v různých barvách a velikostech a mušky s různou zátěží v tělíčku.

Okouny je třeba hledat. Nelze postávat na jednom místě a čekat, zda se objeví hladové hejno. Stejně jako ostatní predátoři milují okouni potopené stromy a keře, různé terénní zlomy na dně. Dobrým místem jsou i přítoky a pobřežní porosty trav. Platí i to, že tam, kde se vyskytují drobné rybičky a potěr, jsou nablízku okouni. Při lovu si můžeme pomoct i vnaděním. Stačí použít kukuřičný šrot smíchaný se strouhankou, případně přidat i bílé červy a vytvořit krmné místo, kam se během chvíle stáhnou drobné rybky a přilákají nám okouny do našeho loviště. Tento způsob je vhodný na místech, kde není možné měnit stanoviště a kde jsme odkázaní na lov z jednoho místa. Nemusíme se sice dočkat úlovku pěkných okounů, ale den nám můžou zpestřit úlovky ostatních ryb. Výjimkou není ani ulovení štiky či candáta. Souboj se štikou ale převážně končí prohrou a ztrátou nástrahy. Malé mušky na háčku bez protihrotu se ale štika poměrně lehce zbaví a nástraha nenapáchá tolik škody, jako třeba uvíznutý trojháček hluboko v jícnu. Na zakrmeném místě se dá někdy přesvědčit i kapr a souboj s touto rybou je pak doslova adrenalinovou záležitostí.

Souboj s okounem není dobré uspěchat. Ústa okouna jsou utvořena z měkké kůže a malé mušky se z nich rády vyřezávají. Velkého okouna je třeba zdolávat s citem a být soustředěný až do poslední chvíle. Při zdolávání následují toho na háčku většinou i ostatní soukmenovci a není dobré je pohybem na břehu vyplašit. Zdolávání v podřepu či na kolenou je vhodnější.

Okouny nemusíme hledat vždy u dna. Někdy se hejno pohybuje i ve vodním sloupci, a tak je vhodné zkoušet vedení na různých muškařských šňůrách. V mělké vodě do dvou metrů hloubky si vystačíme s plovoucí, či vhodnější podhladinovou šňůrou, nebo s pomalou intermediální. Na hlubších lokalitách se vyplatí nasadit rychlé intermediální nebo potápivé šňůry. Dostaneme tak mušky rychleji tam, kde se vyskytují ryby.

Jsou dny, kdy okouni preferují nástrahu stoupající ode dna vzhůru. To je pak čas na použití potápivé šňůry a mušek s plovoucími vlastnostmi, jako je bobina. Ta má oči z plovoucí hmoty. Potápivá šňůra ji dostane ke dnu, kde muška stojí ve sloupci tak vysoko, jak dlouhý máme návazec. Když zatáhneme za šňůru, klesne muška ke dnu a pomalu stoupá vzhůru. A to je okamžik, kdy přicházejí záběry. Touto metodou se dají přesvědčit i váhající zkušení okouni samotáři. Dá se dobře využít i na místech, kde je dno pokryté travami a kde při jiném způsobu lovu stále vázneme v porostech. Je možné různě experimentovat s délkou návazce a způsobem vedení. Někdy je vhodnější nechat mušku delší dobu bez pohybu a pak jen mírnými tahy oživovat.

Na zarostlých mělčinách lze také chytat statickým způsobem. Tam je pak dobré použít plovoucí šňůru a vytvořit návazec tak, že na první přívěs použijeme mušku s dobrými plovoucími vlastnostmi a vyžijeme ji dá se říct jako splávek. Jako koncovou mušku použijeme například červenou patentku s ocáskem také z peří marabu a na druhý přívěs třeba larvu pakomára. Koncovou mušku necháme vyklesat pod signalizátorem záběru (což je plovoucí muška) a jen mírně oživujeme pomalým stahováním. V mělčinách ale narazíme na pěkné okouny jen těžko. Půjde spíš o menší jedince, kteří zde hodují právě na vodním hmyzu. Koncem roku přichází ochlazení a okouni se stahují do větších hloubek dále od břehu. Pak je vhodné lovit z lodě či z belly boatu a s potápivými šňůrami.

V letních měsících se belly boat velmi hodí. Máme šanci dostat se k rybám i tam, kde se ze břehu nedá jinak nahodit. Okouni mají mnohem raději nástrahu, která se pohybuje od břehu spíše než ke břehu. Nevím proč. Snad už také zjistili, že nástrahy, které se pohybují ke břehu, mohou být léčka.

Někdy přemýšlím, jak to vlastně je s inteligencí ryb. Podle mého se ryby dokážou poučit z chyb, a proto také ulovení trofejní ryby není vůbec jednoduché. Takové rybě se podařilo nasbírat během života dostatek zkušeností a jen tak něco ji nepřesvědčí. Je zkrátka opatrná a nedůvěřivá.

S muškami se ale moc okounů ještě nesetkalo a právě mušky jsou pro okouny neokoukanou nástrahou. Samozřejmě lze použít i vláčecí prut a místo muškařské šňůry vlasec, zatížené mušky či přídavnou zátěž a chytat na umělou mušku tímto povoleným způsobem. I když nemáte v ruce muškařský prut, lovíte na umělou mušku. Na vodách mimopstruhových celoročně povoleným způsobem. Na vodách pstruhových jsou různá omezení, která jsou uvedena v soupisu revírů. Druhů mušek je spousta. Jen ten, kdo chodí k vodě a zkouší, má možnost výběru a časem si vytvoří svoji vlastní kolekci mušek, která mu na okouny funguje. Pořád je co zkoušet a jak experimentovat. Je to potřeba. Zatím nikdo neměl tu šanci, aby zjistil, jak vlastně ryby uvažují. Jen ten, kdo se to snaží pochopit, má možnost srovnávat a vyhodnocovat svoje vlastní zkušenosti a postoupit o kousek dál než ostatní. Přeji vám, abyste těmi úspěšnými lovci byli právě vy.