V Ordoviku, na začátku prvohor, dala evoluce vzniknout rybám. O něco později rozpad superkontinentu Pangea postupně stvořil mimo jiné Evropu a Pyrenejský poloostrov. Bohužel a nebo možná naštěstí byl Pyrenejský poloostrov zároveň vývojově oddělen od zbytku Evropy. Vrásněním se totiž vytvořila v jeho neužším bodě přírodní hráz – masiv Pyrenejí. Řeky odtud stékají buď na sever do Francie nebo na jih do Španělska a Portugalska. Mnozí živočichové neměli dlouhou dobu důvod nebo příležitost tuto hráz překračovat. Mezi ně patří i sladkovodní ryby, pro něž je přirozenou cestou dokonce bariérou nepřekonatelnou. Příroda pyrenejského poloostrova se tak dlouhou dobu vyvíjela v relativní izolaci. Vytvořilo se velmi dobré prostředí pro vznik endemických druhů rostlin a živočichů. Těmi nejzajímavějšími jsou pro nás samozřejmě ryby. Některé z nich lze považovat dokonce za superzajímavé. Vůbec nejatraktivnější rybou žijící původně pouze zde je nepochybně parma comizo, neboli iberská parma. Může se totiž dorůstat přes metr délky a až 20 kg! Je tak suverénně největší evropskou parmou. Asi si dovedete představit, že v kombinaci s její bojovností se jedná o dokonalého protivníka. Právě tato tajemná ryba nás spolu s kapry a dravci do Španělska přivedla.
Vůbec nejatraktivnější rybou žijící původně pouze na pyrenejském poloostrově je nepochybně parma comizo, neboli iberská parma.
Milan s pěkným kaprem. Všimněte si třecích boláků. Ryby se tu třou několikrát do roka.
Geniální mix
Díky izolaci zdejších vod se tu ale vyvinulo dalších minimálně 8 druhů parem, z nichž mnohé nejsou rovněž žádnými drobečky. Jmenujme například některé druhy parem se zdokumentovanými úlovky nad 10 kg – jedná se o parmu drobnohlavou, valencijskou a parmu obecnou portugalskou. Všechny jsou tedy výrazně větší než naše parma obecná. Z dalších endemitů mezi rybami zmíním třeba ostroretku iberskou (zvanou boga), nebo halančíka iberského. Letité přírodní zákonitosti byly samozřejmě narušeny námi lidmo. Především v průběhu 20. století došlo k zavlečení nedomorodých druhů ryb. Z více než 70 druhů sladkovodních ryb je jich tu dnes pouze 50 původních. Některým vodám přítomnost invazních druhů pomohla, na jiné měla katastrofální dopad. V určitých revírech tu dnes dokonce žije více nepůvodních než původních druhů!
Západ slunce nad prérií.
V čele páté kolony zavlečených ryb je samozřejmě kapr, sumec a štika. Jsou v ní ale i takové ryby jako candát, black bass, cejn, okoun, ouklej, slunečnice, sumeček černý a americký, karas stříbřitý, hrouzek, lín, plotice, perlín, siven, či spíše akvarijní rybička živorodka komáří. Na zavlečení některých druhů se podílel i sám velký diktátor Franco. Zavlečené ryby se tu samozřejmě nejen rozmnožily, ale i snížily zastoupení původních druhů ryb. Jednou z obětí byly právě obří parmy comizo. Kdysi běžná ryba se stala vzácnou. Její ústup zmírnilo pouze to, že je Španělsko zemědělskou zemí s horkým klimatem. Na zavlažování je potřeba velké množství vody. Došlo tu tedy k masivní výstavbě přehrad (žádná země EU jich nemá více). Přehrady jsou prostředím, které paradoxně veleparmě comizo, stejně jako některým dalším rybám, velmi vyhovuje. Ryba která se stávala duchem tak zůstala rybou ulovitelnou, byť je to často velmi složité. A ať už si o zavlečených druzích myslíme cokoli, některé zdejší vody se staly rybářskými ráji. Vznikl na nich geniální mix původních a zavlečených ryb. Možná budete překvapeni, ale teď vůbec nemluvim o řece Ebro a jejích přehradách, i když i ty mají něco do sebe.
Láká sem i překrásná příroda.
Extremadura
Pokud byste chtěli na jihu Evropy zkusit něco dobrodružného a měli k dispozici jednu jedinou výpravu, vyražte určitě do španělského regionu Extremadura. Jedná se o vzdálený region (z Prahy 2 500 km a více podle toho do jaké části jedete) ležící na portugalských hranicích. I přes svoji odlehlost má region potenciál stát se evropským rybářským hitem stejně jako třeba Norsko, nebo Švédsko. Oblast je teprve nyní objevována turisty i rybáři. Zdejší rozlehlé vody teprve čekají na důkladnější prozkoumání, ale už nyní vydaly opravdové poklady. Namátkou zmíním kapry výrazně nad 30 kg ulovených hned na několika zdejších přehradách. Tou nejznámější je přehrada Orellana. Na několika revírech se tu ulovily také parmy comizo nad 15 kg. Světový rekord parmy comizo byl ovšem uloven v sousedním regionu Castilla la Mancha. Extremadurské vody jsou ovšem určitě vhodnější „na zachytačku“ patnáctikilových parem Španělský rekord štiky pochází opět z této oblasti. Údajně má hodnotu 29 kg! Ptáte se, kde se ulovil rekordní black bass? A odpovídáte si určitě správně – v Extremaduře. Měl hodnotu 4,5 kg, což je velikost kterou mohou závidět mnohá severoamerická jezera, kde je „blekoš“ na domácím hřišti. Najdou se tu i vody s výskytem sumce.
Čápy bílé tu zahlédneme asi tak často jako u nás kachny.
Autor s jedním ze zdejších „monster“ aneb parma comizo ukazuje svoji tlamu.
Láká sem i překrásná příroda, malá hustota zalidnění a městečka či vesničky působící jako kdyby se tu zastavil čas někdy v 19. století. Při rybaření tu můžete zcela běžně zahlédnout želvy, čápi bílé i černé, nebo třeba orly a několik druhů supa. Nikde v Evropě nepotkáte více dravých ptáků i jiné dravé zvěře než v tomto regionu. Nejčastěji tu ale budete vídat volně se pasoucí obrovská stáda ovcí a koz potulující se na prériích bez ohrad. Kraj je ale zároveň drsný a tvrdý. Nachází se totiž v klimaticky drsnější hornaté části španělského vnitrozemí. To že tomu tak je dokládá i překlad názvu regionu. Extremadura znamená v překladu „extrémně tvrdý“. Rybářsky nejzajímavější jsou dlouhé řeky Tajo a Guadiana. To jsem vám toho ale ještě příliš neřekl, protože jedna řeka měří přes 1 000 a druhá přes 800 km. Na zorientování bych vám proto doporučil lov na jedné ze tří přehrad Zona de los Lagos. Do této soustavy spadají přehrady Cijara, Garcia Sola a Orellana. Lov na řekách zde má také něco do sebe, ale nepočítejte s tak velkými úlovky. Dalším revírům a dokonce konkrétním místům vhodným pro lov veleparem, kaprů i dravců se věnujeme na právě vycházejícím DVD „Cesta za největší parmou a kaprařským rájem“, kde se dozvíte i o taktice lovu a spatříte unikátní záběry či atraktivní úlovky. Zveřejnění konkrétních míst jsem dlouze zvažoval, ale nakonec převládl názor, že takhle daleko se rybáři kvůli masu trmácet nebudou...
Zdejší končiny jsou rájem i dravců. Například black bassů jsme tu nachytali velmi mnoho.
Španělský rekord štiky (29 kg) pochází rovněž z Extremadury.
Noty a pravidla boje
Extremadura působí jako kdyby tu žádná pravidla neexistovala, nebo existovala ale nikdo nevyžadoval jejich dodržování. Není tu problém zašít se v zátoce, kde týdny nepotkáte člověka. Natož abyste tu potkali policistu nebo nedej bože rybářskou stráž. Platí tak především pravidlo slušného chování k přírodě a nezanechávání po sobě nepořádku. Španělé po sobě mimochodem často nechávají bordel jako v tanku. Přesto je ale dobré minimálně vědět, co se může a co ne. Pro každý španělský region potřebujete jednu povolenku, která je platná takřka všude s výjimkou soukromých vod. Soukromé vody tu ale asi vašim cílem nebudou. V případě Extramadury vám taková povolena otevírá cestu na několik stovek přehrad a lov na řekách. Povolenka se teoreticky dá vyřídit předem korespondenčně. Roční povolení vyjde zhruba na symbolických 10 Eur. Chcete-li lovit z člunu nebo lodi, musíte si koupit ještě jednu zvláštní povolenku. Loví se na tři pruty. To jestli s nimi vláčíte, nebo chytáte na položenou nijak upraveno není. Noční lov je povolen pouze v některých úsecích (jde o vymezenou část přehrad Orellana a Alcantara). Bivakování je zakázáno. O lovné míry jsem se nezajímal, všechny ryby s výjimkou nástražních jsem tu pouštěl. To samé se začínají učit hlavně pod vlivem britských rybářů, kteří si zdejší oblast oblíbili, pomalu ale jistě i Španělé.
Symbolem oblasti jsou i všudebylá stáda ovcí a koz.
Nepřítelem číslo jedna je tu zavlečený rak červený.
Nepřátelé
To že jsou tu přehrady na skalnatém podkladě, díky čemuž hodně trháte, není ničím neobvyklým a rybám to do jisté míry vyhovuje (na zlomech nacházejí úkryty). Mnohem větším nepřítelem vám budou řasy. Ve zdejších teplých čistých vodách je jich totiž požehnaně a bývají i několik metrů vysoké. Pokud byste se sem vydali chytat kapry, dovedete se s řasami poprat použitím plovoucích nástrah. Na lov veleparem se podle mých zkušeností takové nástrahy ale nehodí. Nezbývá tedy než trpělivě hledat lovné místo mimo řasy. Naštěstí se taková místa většinou najít dají. Někde znepříjemňuje lov i to, že při napouštění přehrad byly zaplaveny celé lesy. V takových zónách budete trhat o sto šest. Při lovu kaprů a veleparem (základní taktika je velmi podobná) se na některých revírech setkáte i s útočícími sumečky americkými a černými. Při kaprařině pomáhá nasazení tygřích ořechů, při lovu parem máte opět problém. Ničit vás budou i malí nesmírně bojovní kapři. Čestnost jejich zastoupení a průměrné velikosti se liší revír od revíru. Většinou vás budou okrádat o spánek a záběry od ostatních druhů ryb kapří junioři od 3 do 6 kg. Najdete jenom málo vod, kde vám nebudou zatápět. Jsou početní, hladoví a takřka žádná selektivní nástraha před nimi není v bezpečí. Dobrou zprávou je to, že jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, že se jimi k velkým rybám prochytat dá.
Kapři jsou tu nesmírně bojovní a mívají obrovská ocasní kormidla.
Nepřítelem číslo jedna je tu ovšem zavlečený rak červený. Jsem přesvědčen o tom, že i kapraři protřelí bitvami s raky na francouzských revírech, by tu poznali, že se dostali ještě do jiné dimenze. Raků je tu tolik, že se na některých revírech loví průmyslovým způsobem. V krátké době rozeberou boilies jakékoli příchutě a struktury. Vystoupají si i pro plovoucí nástrahu. Jedinou dílčí obranou proti nim jsou speciální síťky na nástrahu a lov v chladnějších částech roku, kdy jsou o něco méně aktivní. Jejich působení na místní ekosystém je katastrofální. Z hlediska lovu trofejních ryb má ale rak i pozitivní stránku osobnosti. Je totiž samozřejmě přirozenou potravou dravců, kaprů i parem. Ryby odkrmené na racích se dorůstají větších velikostí. Nejlepší revíry k lovu trofejních ryb tak v Extremaduře bývají zároveň zamořeny rakem. Zajímavostí je to, že kapři žeroucí raky mívají zároveň okolo prsních ploutví zvláštní zbarvení. Rak zde samozřejmě je i účinnou vláčecí nástrahou a „muškou“. Místní rybáři ho používají i jako přirozenou nástrahu.
Milan s jednou z veleparem comizo.
Komplikací tu přirozeně budete muset překonat mnohem více. Na druhou stranu vám bude odměnou pobyt v jedinečné krajině se stejně intenzivními zážitky. Osobně jsem jich po celém Španělsku načerpal hrozně moc. Pokud se na cestu přes půl Evropy nechystáte, doufám, že jste část atmosféry nasáli alespoň prostřednictvím tohoto článku.
GScarp.cz
