Koljuška tříostná

      Koljuška tříostná je drobná rybka s neuvěřitelně rozlehlým areálem výskytu zahrnujícím téměř celý severní mírný pás. Vyskytuje se v Evropě, velké části Asie od Turecka až po Koreu a žije i ve značné části Severní Ameriky. Je skoro až překvapivé, že ačkoli žije i v sousedním Německu a Polsku, u nás není původním druhem a byla vysazena až počátkem 20. století zejména v okolí Prahy. Pravděpodobně se o to postarali akvaristé, kterým tento druh učaroval zajímavou péčí o potomstvo a co bylo v počátcích akvaristiky důležité – i relativně velkou odolností.
      Tato odolnost se dá demonstrovat i šíří podmínek, v nichž koljuška úspěšně přežívá – vyskytuje se jak ve sladkých vodách, tak i ve vodě brakické a dokonce místy obývá i okrajové oblasti moře. Vzhledově je koljuška velmi osobitá a nezaměnitelná rybka. Má protáhlé tělo zakončené drobnou ocasní ploutví, hlava je výrazná, protáhlá s velkými ústy a boky jsou buď holé nebo pokryté zvláštními kostěnými destičkami. Jedinci pokrytí těmito destičkami jsou běžnější v severních oblastech a na mořském pobřeží, ve sladkých vodách střední Evropy převládá forma bez destiček. U nás byly nalezeny koljušky s destičkami v plném i značně redukovaném počtu a snad i zcela bez nich.
      Druhové jméno získala koljuška díky třem trnům na hřbetě, které jsou zřejmě pozůstatkem ostnité hřbetní ploutve. Za nimi je ještě jedna normální plně vyvinutá hřbetní ploutev s měkkými paprsky. Další trny najdeme na břišní straně těla a na zadním výběžku skřelové kosti. Zbarvení koljušek je poměrně pestré, zejména se to týká samců v době tření. Základní barva je nazelenalá s tmavšími skvrnami a občasným nádechem do modra nebo do žluta. Spodek hlavy a přední část břicha mohou mít až zářivě červenou barvu. V současnosti je o rozšíření koljušek na našem území těžké cokoli říct. Na mnoha místech uniká díky svým nepatrným rozměrům pozornosti, tůňky a rybníčky, kde byl její výskyt v minulosti doložen, naopak v mnoha případech zmizely. Pravdou zůstává, že jen málo našich rybářů vidělo koljušku ve volné přírodě na vlastní oči.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 4,5 až 7 cm
obvyklé maximum: do 9 cm
rekordní hodnoty: v úmoří Tichého oceánu až 12 cm

Hmotnost

průměrná: 1 až 4 g
obvyklé maximum: 5 – 6 g
rekordní hodnoty: výše zmíněné rekordní kusy z úmoří Pacifiku by mohly vážit kolem 10 – 12 g

Typické znaky

drobné rozměry
pestré zbarvení se zelenavými a červenými tóny
velká hlava s výrazným okem
tři trny před hřbetní ploutví

Výskyt v ČR

      Stojaté vody na mnoha místech, zejména v okolí Prahy. Vzhledem k postupnému zániku drobných vodních ploch a minimálnímu zájmu o tento druh lze konkrétní lokality těžko jmenovat.

Biologie druhu

      Na našem území koljuška dává nebo dávala přednost drobným stojatým vodám – příkopům, tůňkám a zanedbaným rybníčkům, často i takovým, kde se jiné druhy ryb ani nevyskytovaly. V řekách a rozlehlejších vodních plochách preferuje spíše příbřežní zónu. Ačkoli neplave špatně, žije spíše u dna.
      Koljušky žijí v hejnech, zejména pak mladší jedinci. Jsou velmi čilé a aktivní. Jejich hlavní potravou jsou drobné vodní organismy, zejména plankton a larvy pakomárů.
      Tření koljušek je velmi zajímavé a bylo i příčinou jak její obliby u akvaristů, tak i využití tohoto druhu jako modelového organismu při mnoha vědeckých pokusech.
      V umělém prostředí dospívají koljušky někdy už ve věku 5 měsíců, v přírodě obvykle ve druhém roce života. Samcům v té době intenzivně zrudne spodek hlavy a přední část břicha. Každý samec si vybere okrsek o rozměrech zhruba 50 x 50 cm a tvrdě ho hájí proti všem vetřelcům, zejména pak proti ostatním samcům. Uprostřed hájeného teritoria vybuduje samec hnízdo z rostlinných zbytků, které slepuje jakýmsi výměškem z ledvin (vývod vylučovací soustavy splývá se řitním otvorem). Po dokončení stavby v ní samec prorazí otvor a vybuduje dutinu, do které potom budou samice klást jikry. Hnízdo ještě polepí pískem, čímž ho jednak zpevní a jednak zamaskuje.
      Pokud se přiblíží samice, láká ji samec zvláštním trhavým tancem do hnízda, kde dojde k nakladení jiker. Samice po výtěru z hnízda uprchne, obvykle tak, že prorazí stěnu naproti vstupnímu otvoru. Samec ji chvíli pronásleduje, ale musí se vrátit, aby oplodnil jikry. Poté opraví hnízdo a postupně do něj láká další samice.
      Během třecího období se každá samice tře 5 – 6 krát a celkově naklade 100 – 800 jiker.
      Po výtěru samec ovívá jikry pomocí prsních ploutví a hlídá potěr až do rozplavání. Během jednoho třecího období může samec postavit i víc než jedno hnízdo.
      Koljuška u nás nikdy nebyla tak hojná, aby se stala významným nebo škodlivým druhem. Jejím největším přínosem je, že dokáže oživit i malé vodní plochy, které často téměř vysychají a nemohou v nich žít jiné druhy ryb.

Rozměry a růst

      Koljuška je extrémně krátkověká ryba, která často hyne po absolvování výtěru ve druhém roce života. Nejstarší známé koljušky se dožily stáří 39 – 40 měsíců, což znamená, že uhynuly ve 4. roce života. Na druhou stranu dokáže plůdek koljušky v ideálních podmínkách dosáhnout ve 4 měsících délky 4 – 5 cm a dosáhnout pohlavní dospělosti. Toto opatření dovoluje koljuškám obývat nehostinná stanoviště – stoky, příkopy a tůňky, kde často dochází k úhynu většiny obsádky. Díky rychlému dospívání se koljušky dokážou namnožit do původního počtu dříve než by to dokázal jakýkoli jiný rybí druh.

Sportovní rybolov

      Lov koljušky udicí je těžko proveditelná věc, vyžadující velmi jemné náčiní a drobné živočišné nástrahy. Podstatně snadnější je lovit tyto rybky do čeřínku.