MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

Ježdík obecný - Gymnocephalus cernuus

      Ježdík obecný obývá značnou část Evropy a Asie včetně velké části Sibiře. Najdeme ho spíše v chladnějších oblastech. Jedná se o drobnou pestře zbarvenou rybku běžnou v dolních tocích řek a některých údolních nádržích. V povodí Dunaje žijí další dva příbuzné druhy – ježdík žlutý, pronikající občas i na naše území a ježdík dunajský, se kterým se u nás nesetkáme. Na většině našeho území tak nehrozí, že bychom si mohli splést s některým příbuzným druhem. Možná se poněkud podobá okounovi, ale jeho tělo postrádá pruhy a na ploutvích nenajdeme jakoukoli stopu červeného nebo oranžového zbarvení. Celkově je ježdík zbarven do zelena s tmavým hřbetem a modravými odlesky. Po těle jsou ve velkém počtu rozmístěny drobnější tmavé skvrny a rovněž ploutve jsou skvrnité. Hřbetní ploutve splynuly v jediný celek, jehož přední část je vybavena ostrými trny, zatímco zadní podpírají měkké větvené paprsky. Další trny vznikly přeměnou prvních paprsků břišních ploutví a řitní ploutve a ostrý hrot najdeme i na zadním výběžku skřelové kosti. V ohrožení se ježdík prohne do oblouku, vztyčí ploutve, odchlípí skřele a udělá ze sebe obtížně uchopitelný objekt plný do stran trčících hrotů. Bohužel mu toto obranné chování proti větším predátorům vodní říše příliš nepomáhá a ježdík je oblíbenou kořistí zejména candátů.
      Hospodářský význam ježdíka je malý. Zejména je významnou složkou potravy dravých ryb, je proto využíván i jako nástražní rybka a příležitostně je i konzumován. Na chovných rybnících se někdy dovede přemnožit, ale nestává se to příliš často.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 8 až 15 cm
obvyklé maximum: do 18 cm
rekordní hodnoty: přes 20 cm, v Rusku i přes 30 cm

Hmotnost

průměrná: 10 až 40 g
obvyklé maximum: do 100 g
rekordní hodnoty: 150 – 200 g, v Rusku kolem 0,5 kg

Typické znaky

vyšší, mírně ploché tělo
nalé zbarvení se skvrnami, žádné pruhy
hřbetní ploutev ze dvou spojených částí – trnité a měkké
na rozdíl od okouna chybí červená nebo žlutá barva ploutví
skvrnky na ploutvích

Výskyt v ČR

      Tekoucí i stojaté vody na většině našeho území, zejména v nížinách a středních polohách. V řekách hlavně na dolních tocích. Velmi hojný je v některých údolních nádržích (např. Orlík).

Biologie druhu

      Ježdík obecný je rybou spíše dolních toků řek, dovede ale žít i ve vodách stojatých a zejména v některých údolních nádržích je poměrně početným druhem. Vyhovují mu místa s tvrdším buď písčitým nebo kamenitým dnem, pokud možno mimo hlavní proud.
      Podobně jako jiné příbuzné ryby z čeledi okounovitých se i ježdíci sdružují v hejna často složená z ryb různého věku. Obvykle se pohybují v hlubších partiích u dna a za šera vyjíždějí ke břehům za potravou. Ačkoli jsou ježdíci zvláště zjara a na podzim aktivní celý den, nejčilejší jsou zřejmě v době soumraku a v noci.
      Mladší ježdíci se živí převážně planktonem, ale s rostoucím věkem se stále více orientují na bentickou potravu – tedy na organismy žijící na dně. Podle lokality, kde žijí a ročního období tak v jejich potravě mohou převládat larvy pakomárů nebo muchniček, blešivci, někteří měkkýši, rybí jikry a u starších jedinců i potěr ryb.
      Pohlavní dospělosti dosahuje ježdík obvykle ve druhém, někdy až ve třetím roce života. Jikry jsou kladeny v několika dávkách na dno, někdy na kameny a písek, jindy na kořeny nebo i na vodní rostlinstvo.
      Počet jiker se v různých částech areálu rozšíření zřejmě dost podstatně liší, protože různí autoři uvádějí velmi rozdílné hodnoty. V našich podmínkách to bude pravděpodobně 1 000 až 6 000, někdy i víc, z území Ruska jsou udávány i hodnoty v řádu desetitisíců.
      Význam ježdíka je v některých (zejména tekoucích) vodách nepatrný, ale v mnoha údolních nádržích je významnou složkou potravy dravců a požíráním jiker i potravní konkurencí je schopen ovlivňovat početnost jiných druhů ryb.

Rozměry a růst

      Ježdík je krátkověká pomalu rostoucí ryba, která se u nás dožívá nejvýš 6 let, jen z několika lokalit na našem území známe i sedmileté exempláře a z Dyje dokonce osmileté. Na území Ruska byli zaznamenáni dokonce jedinci ve stáří 10 – 11 let. Díky vyššímu věku i rychlejšímu tempu růstu dorůstá ježdík zejména na západní Sibiři mnohem větších rozměrů než u nás, vzácně prý i přes 30 cm.

Růst ježdíka obecného ve vodách ČR

      (délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7
Celková délka (mm)	34 - 88	56 - 124	79 - 143	92 - 139	108 - 149	114 - 151	142 - 163

      Tabulka dokonale předvádí, jak ošidné jsou statistické údaje. Pravděpodobně nejrychleji rostoucí ježdíci by mohli pocházet z rybničního prostředí, kde mají pro rychlý růst ideální podmínky, ale je nesmírně těžké získat z rybničního prostředí starší exempláře. Tím by se dala vysvětlit velká maxima u prvních tří let. Po dosažení pohlavní dospělosti, která u větších jedinců nastává dřív, se růst zpomaluje a tyto ryby se zpravidla nedožijí nejvyššího věku. Proto je velikost ryb u 5. a 6. roku téměř shodná.
      Protože tabulka byla vypracována podle průměrů z jednotlivých lokalit, je možné u jednotlivých ryb zaznamenat i rychlejší růst a setkat se i s větším ježdíkem než je 163 mm.

Sportovní rybolov

      Ježdíci se nejčastěji loví do čeřínku, ale není problém je ulovit s jemnějším náčiním na plavanou nebo položenou na drobnější živočišné nástrahy. Zejména se osvědčily menší žížaly a někdy i bílí červi.