Vyza velká

      Velká, větší , největší. Obrovská jeseterovitá ryba je nejen největším druhem jeseterovitých ryb, ale i největší známou sladkovodní rybou planety. Velké exempláře vyzy jsou díky své hmotnosti zřejmě i vůbec největšími pravými rybami (žraloci jsou paryby, z mořských ryb přesahuje vyzu svou maximální délkou kolem 15 m hlístoun stříbřitý, který je ale velmi štíhlý).
      Vyza žije v Kaspickém, Černém, Azovském a Jaderském moři, ke tření pak táhne do jejich přítoků.
      Od nepaměti byla lovena nejprve pro maso, později hlavně pro jikry, z nichž se vyrábí nejkvalitnější kaviár. Vysoké ceny této pochoutky přivedly vyzu doslova k záhubě. Nadměrný lov odsoudil obrovské dlouhověké ryby dospívající ve věku kolem 20 let k pomalému vymírání. Po zavedení zákonné ochrany pokračuje lov nezákonnými způsoby, přičemž na území Ruska je pod kontrolou místního organizovaného zločinu. Na velkých řekách navíc ve 20. století vyrostly obrovské přehrady bránící rybám v cestě na trdliště. Není proto divu, že areál rozšíření tohoto druhu se výrazně zmenšil, jen na málo místech lze říci, že je tu vyza běžným druhem a gigantické exempláře lovené v minulých stoletích dnes patří do říše legend.
      Na naše území vyza vzácně pronikala do dolní Moravy (asi naposled byla ulovena 2 m dlouhá vyza v Lanžhotě roku 1916). V roce 1951 – 52 se údajně zdržovala obrovská vyza v Dunaji naproti Palkovičovu. Odhadnuté rozměry této ryby udávané literaturou (7,4 m / 500 kg) jsou jedna z nesmyslných kombinací, s nimiž je možno se občas setkat – vyza kolem 5 m už váží zhruba tunu. Pokud si uvědomíme, že ryba nebyla ulovena a při pozorování ve vodě muselo být snadnější odhadnout délku (např. porovnáním s délkou člunu), pak je zřejmě zkresleným údajem hmotnost. Ta by se musela v případě délky 7,4 m pohybovat někde kolem 1500 kg, i když ryby po přezimování v řece a dlouhé cestě na trdliště značnou část původní váhy ztratí.
      Vyza se od ostatních jeseterovitých ryb na první pohled liší obrovskými rozměry ústního otvoru, který se po vysunutí mění v trubici jen o málo užší než je šíře hlavy. Pohled na vyzu s vysunutými a zasunutými ústy budí dojem, že jde o dvě zcela odlišné ryby.
      Lov vyzy byl prováděn do sítí, udicemi a zřejmě největší exempláře se lovily na Volze pod ledem nabodáváním na dlouhé tyče zakončené háky. V případě zaháknutí velkého exempláře bylo třeba spolupráce většího počtu lidí, protože jednotlivec velkou rybu udržet ani vytáhnout nedokázal. Poté, co byla ryba zseknuta na několika hácích, bylo třeba zvětšit otvor v ledu a rybu vytáhnout ven. Počet ztracených úlovků jistě nebyl malý.
      V současnosti zbyly stabilní a životaschopné populace vyzy už zřejmě jen v řece Ural a na dolním toku Volhy. Ryby tu žijí alespoň do jisté míry jako za starých časů a dosud se tu vyskytují jedinci s hmotností několika set kilogramů. Jejich početnost dovoluje praktikovat i organizovaný sportovní rybolov a prostřednictvím některých cestovních kanceláří je tento nevšední zážitek zpřístupněn i českým rybářům.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 150 až 300 cm
obvyklé maximum: do 500 cm
rekordní hodnoty: asi 850cm

Hmotnost

průměrná: 30 až 200 kg
obvyklé maximum: do 1000 kg
rekordní hodnoty: kolem 2500 kg,

Typické znaky

hlava vybíhá ve velmi krátký špičatý rypec
před ústy jsou 4 dlouhé vousky visící dolů a dosahující k ústům
ústa jsou obrovská, téměř přes celou šíři hlavy
na hřbetě, na bocích a na rozhraní boku a břicha po řadě kostěných štítků
relativní velikost štítků s věkem klesá, mezi nimi je holá kůže
horní lalok ocasní ploutve je mnohem delší než spodní

Výskyt v ČR

      Hejno generačních ryb pro pokusné účely (chov v akvakultuře, křížení s jinými jesetery) je chováno v Mydlovarech nedaleko Českých Budějovic.

Biologie druhu

      Většinu roku žijí vyzy v mělkých oblastech moře, zejména v blízkosti říčních ústí. Často se pohybují i ve vodním sloupci. V řekách se zdržují v hlubokých místech v proudnici.
      V mládí převažují v potravě vyzy vodní bezobratlí, zejména některé druhy korýšů. S postupujícím věkem se stále více objevují v potravě mladých vyz ryby a dospělé exempláře už jsou vysloveně dravé. Svými rozměrnými ústy dokážou nasát i ryby o hmotnosti několika kg.
      Pohlavní dospělost nastupuje u tohoto dlouhověkého druhu poměrně pozdě – samci dospívají ve věku 12 – 14 let, samice v 16 – 22 letech. Do řek táhnou vyzy ke tření ve dvou vlnách. Jarní „rasa“ natahuje do řek brzy zjara, zatímco podzimní natahuje do dolního toku řeky v pozdním podzimu, v řece přezimuje a zjara táhne do výše položených míst. Právě zimující jedinci podzimní rasy ulovení na otvorech v ledu byli největšími úlovky vyzy vůbec. Ke tření dochází v hlubokých proudech se štěrkovým dnem na hloubce 4 – 12, ale údajně i 40 m. Tyto na naše poměry neskutečné údaje ukazují obrovské proporce toků, které hostí největší ryby planety.
      Na Dunaji byla trdliště podzimní rasy ve slovenském úseku této řeky. Po postavení přehrady Železná vrata byla tato místa vyzám nedostupná a tak podzimní rasa prakticky zanikla. Ryby jarní rasy se vytíraly v oblasti Železných vrat, ale postavení přehrady mělo neblahý dopad i na ně.
      Vyza se proslavila obrovským počtem jiker, ať už co do počtu nebo i jejich hmotností. Ta může často tvořit pětinu hmotnosti samice a někdy i mnohem víc – u velkých jikernaček tedy hodně přes 100 kg. Na počet byl jejich počet u jediné samice odhadnut na 360 000 až 7 700 000 kusů.
      Namáhavou cestu za výtěrem i produkci ohromného množství pohlavních produktů si vyzy nemohou dovolit každoročně. Průměrný interval mezi jednotlivými výtěry je zhruba 5 let.
      Význam vyzy je v prostředí, které obývá, nepřehlédnutelný. Je největším rybím dravcem – vrcholovým predátorem živícím se velkými exempláři většiny rybích druhů. Pokud někde vymizela, je to nenahraditelná škoda – asi jako kdyby se z našich vod vytratila štika nebo sumec.
      Ve velkých řekách Evropy byl tah jeseterovitých ryb na trdliště nevšední událostí. Gigantické ryby staré desítky a někdy i hodně přes sto let táhly proti proudu a dlouhá tisíciletí se vytíraly stále na stejných místech. Rozmach naší civilizace tento úžasný přírodní úkaz během krátké doby doslova vymazal z reality a dnes už je sotvakdo schopen si představit, o co jsme, možná nenávratně, přišli.

Rozměry a růst

      Vyza je nejen jednou z největších ryb, ale dožívá se i velmi vysokého věku. Stoleté exempláře s délkou kolem 4 – 5 metrů nebývaly výjimkou, věk nejstarších exemplářů se musel blížit hranici 200 let. Určení stáří tak velkých a starých ryb už bývá problematické. Stáří samice z Kaspického moře o délce 4,9 m a hmotnosti 1004 kg bylo odhadnuto na 91 – 101 roků, samec z téže lokality dlouhý 4 m a vážící 725 kg byl starý dokonce 107 – 118 roků.
      Vůbec největší exempláře zná dnes věda jen z útržkovitých zpráv o úlovcích z 18. – 19. století. Jakákoli dokumentace samozřejmě chybí. Nejčastěji zmiňovanými parametry pocházejícími z tohoto období je kombinace délky 8,5 m a hmotnosti 2,5 t. Z jednoho pramenu pak pochází doslova neuvěřitelný údaj o vyze dlouhé kolem 10 m s hmotností 3,2 t. Nakolik se mu dnes dá věřit, je otázkou. V současnosti jsou velké ryby vzácné, i když jistý počet jedinců s hmotností kolem 1 t zejména v deltě Uralu ještě může přežívat.
      Samotný růst je poměrně rychlý, desetiletá vyza z Azovského moře měřila 166 cm, dvacetiletá 214 cm.

Sportovní rybolov

      Vyza se loví na položenou. Obvyklou nástrahou jsou velké mrtvé ryby nebo kusy jejich těl. Loví se buď v proudnici řeky nebo v mělkých oblastech Kaspického moře. Jako náčiní se používají sumcové nebo mořské pruty (pro lov proti přílivu, plážové nebo pilkrovací by nestačily) osazené multiplikátorem s dostatečnou zásobou pletené šňůry nebo velmi silného vlasce s nosností 60 – 100 kg. Běžným úlovkem jsou ryby o hmotnosti 50 – 150 kg. Loví se způsobem „chyť a pusť“.