- Otázky a diskuse
- Seznam
- Diskuse
Quo Vadis rybařino?
Chytat jsem začal v roce 1960. Prut bambusák, naviják otočný Rousek a silon. Chytat jsme mohli jen 2 měsíce o prázdninách. Z každého rybníka jsme mohli vzít pouze dva kapry - tedy deset kousků (samo sebou jich deset nikdy nebylo). Na štiky byly jen dvě společné vycházky za prvních zámrazů. Prvního woblera mi přivezl otec z Prahy někdy v roce 1965.Vzpomínám si, jak jsem někdy v osmdesátým stál ve vodě a přede mnou pěkná tůň. Byl listopad a náhle začal padat sníh v lehounkých vločkách, které pomalu usedaly na hladinu milované Stěnavy. A pak se objevil jeden kroužek, pak druhý, třetí..
Přes hodinu jsem stál ve vodě, mával prutem a tahal lipana za lipanem. Pak, jako když utne - konec. Dost dlouho jsem se probíral z toho krásného snu. Nohy jsem absolutně necítil a domů jsem šel jako na chůdách.
Je potřeba dodat, že šňůra byla paličkovaná a přecházela v silon 0,32, pak 0,20 a nakonec 0,10 se smyčkou. Mušky se vázaly na 0,10 se smyčkou a pak se smyčky provlékly. V batohu byla lahvička se zabroušenou zátkou a v ní v benzinu rozpuštěný parafín, který se nalil do dlaně a tím se protahovala šňůra i s muškou.
Lipanům to kupodivu nesmrdělo.
Hodně se změnilo. Technika šla dopředu. Máme neporovnatelnou výbavu, soukromé revíry, velké ryby, rybolov v zahraničí. Přesto s nostalgií vzpomínám na staré časy - u vody ticho a klid a když ryba nepřišla - nevadilo.
Autor diskuse: brach - Profil , 21.6.2021 všeobecné - ostatní
- Zobrazit zápisy s fotkou.
- Zobrazit vybrané uživatele.
načítám... - Zobrazit jen s poděkováním.
- Zobrazit nejlépe hodnocené.
29x v oblíbených a 2x v ignorovaných.
139 nových příspěvků od Vaší poslední návštěvy. (Začít číst od prvního z nich.)
Naleš vavřina - Profil | Út 26.10.2021 8:58:15
brach >> 👍, no jeste bych doplnil ..." a k vode"
Nbrach - Profil | Út 26.10.2021 8:03:43
Krédo - "Nechodíme pro ryby, ale na ryby" - u mne platí už 61 roků...
Nsplavek - Profil | Čt 22.7.2021 19:32:26
E-FOX >> Nechtěl jsem vyvolat dojem, že mě vadí nějaká rybářská technika.
Musím se přiznat, že spíš se ztotožňuji s tvým názorem.
Musím se přiznat, že spíš se ztotožňuji s tvým názorem.
Naleš vavřina - Profil | Út 20.7.2021 16:27:40
Drozďák >> pěkně napsáno, jen bych ještě doplnil "... necpát své názory druhým a hlavně umět přežít to, že někdo jiný to vidí jinak...", jinak i když navenek pro zachování si tváře "jakoby přijme" názor druhého, tak vnitřně ho to sežere když to tak nebude i cítit ...
NDrozďák - Profil | Út 20.7.2021 11:53:54 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Byly doby, kdy jsem vlezl do auta a jediná moje starost byla ho nastartovat.
Dneska vlezu do auta a hledám, co všechno musím vypnout /když to tedy jde/.
Jsem s tím nějak smířenej. Je mi to líto, taky bych si mnohdy přál vrátit čas kdy nebylo všechno tak jednoduše samozřejmý a samozřejmě jednoduchý. Taky mi přijde, že žiju v době, kde si nemusím nic moc zasloužit a je mi servírováno rovnou pod rypák. Ani já si nemyslím, že je to dobře.
Ale na druhou stranu si dovedu představit x lidí, kterým ten pokrok přináší radost, x lidí, kteří to vnímají jinak než já a neopovrhuju tím. Sto lidí, sto názorů.
Jedna věc je nostalgie a vzpomínka na časy minulé, druhá je pocit jakéhosi elitářství kdy vím, co jediné je správné a jak by to ti ostatní měli mít.
Čím jsem starší, tím víc se snažím si na to dávat bacha.
Pro mě je synonymem slov pokora a životní moudrost /co tu často zaznívají/ právě toto - respektuj, abys byl respektován.
Jinými slovy, ať si každý chytá jak chce, co chce a s čím chce. A ať mu to přináší stejnou radost, jako Vám "rybářský klasicismus".
Jediné, co člověk nemá nejen u vody dělat, je chovat se jak bezuzdný a sobecký dobytek.
Dneska vlezu do auta a hledám, co všechno musím vypnout /když to tedy jde/.
Jsem s tím nějak smířenej. Je mi to líto, taky bych si mnohdy přál vrátit čas kdy nebylo všechno tak jednoduše samozřejmý a samozřejmě jednoduchý. Taky mi přijde, že žiju v době, kde si nemusím nic moc zasloužit a je mi servírováno rovnou pod rypák. Ani já si nemyslím, že je to dobře.
Ale na druhou stranu si dovedu představit x lidí, kterým ten pokrok přináší radost, x lidí, kteří to vnímají jinak než já a neopovrhuju tím. Sto lidí, sto názorů.
Jedna věc je nostalgie a vzpomínka na časy minulé, druhá je pocit jakéhosi elitářství kdy vím, co jediné je správné a jak by to ti ostatní měli mít.
Čím jsem starší, tím víc se snažím si na to dávat bacha.
Pro mě je synonymem slov pokora a životní moudrost /co tu často zaznívají/ právě toto - respektuj, abys byl respektován.
Jinými slovy, ať si každý chytá jak chce, co chce a s čím chce. A ať mu to přináší stejnou radost, jako Vám "rybářský klasicismus".
Jediné, co člověk nemá nejen u vody dělat, je chovat se jak bezuzdný a sobecký dobytek.
NBacha San - Profil | Út 20.7.2021 5:33:39
E-FOX >> Stačí slušnost. Ta absentuje v celé společnosti.
NE-FOX - Profil | Po 19.7.2021 17:52:45 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
splavek >> Hele kdyz je clovek prase, je jedno jakou technikou chyta. U Labe najdu bordel po vlackarich (snury, gumy atd.) , po feedrarich (pytliky od krmitkovek a kelimky od cervu), po duchodcich i po kaprarich. To neni o tom jakou technikou chytas, ale o tom jaky jsi clovek. Kazdy at si chyta jak ho to bavi, samozrejme v siuladu s RR, nedela bordel a je ohleduplny k prirode a ostatnim rybarum. Prave ta ohleduplnost a trocha te disciplinovanosti chybi lidem i v normalnim zivote, tak proc by se nemeli takovi lide vyskytovat mezi rybari? Netesi me to, ale bohuzel, je to tak.
NPumprdelník - Profil | Čt 15.7.2021 21:26:36
splavek >> kdyz se v prirode chova jakekoliv zvire jako kreten, priroda mu to da sezrat...civilizovany lidoop vsak trpi laskou k bliznimu, toleranci a odpustenim....
Nbjwir - Profil | Čt 15.7.2021 15:30:35
splavek >> nevím , co to zkusit říct si že tenhle konkrétní týpek je blbec? Mám si říct že každý kdo vláčí je blbec a měl by se naučit chytat na základě několika zamotání od vláčkařů, když mám jen lehce vykukující pruty z rákosu ? Nebo plavačkáře kteří se k vám přimotají se slovy "to stejně máte daleko , tak já to budu házet sem , si to tu krmím několik dní"..Za mě je každá situace unikátní a žádná skupina si nezaslouží kolektivní vinu na základě XY lidí..to je můj názor..Stejně jako tak asi nedokážu úplně souhlasit že plavaná je největší škola,největší škola je to co tě baví -> tam se chceš vzdělávat,tam chceš přijmout co nejvíc informací..To tě posouvá dál..touha dozvědět se víc , být v tom lepší. Nelze to proto říct takto direktivně.Každému dle chuti...Nicméně chápu že když vidíš kupříkladu takového p.Kunu jak a co propaguje a tohle vidí i širší veřejnost tak si řekne "ježíši,co se to děje?" :)
NInferno08 - Profil | Čt 15.7.2021 14:41:38
splavek >> Já jsem předplatné Rybářství před pár lety zrušil. Bavili mě články pana Tychlera a Hofmana, ale zbytek byla prakticky neustále se opakující komerce, kdy zkrátka celou výpravu zachránilo nějaké nové boilie. A hned vedle toho na stránce pak byl katalog.
Nsplavek - Profil | Čt 15.7.2021 14:20:28
bjwir >> Už jsem to tu psal nejsem primárně třeba proti kaprařině. Spíš mě udivuje kam až se to dostalo. Když třeba spousta rybářů nezná nic jiného. Viz. ten kolega, který má problém jaké nástrahy na kapra při plavané, nebo rybář co ulovil zlatého jesena a tvrdí, že to je ostroretka.
Osobně jsem se o tom jak na ryby asi nejvíc naučil při plavané, proto, když jsem vedl kroužek, tak to bylo první co jsem děcka učil a tvrdil jim, že je to základ , že z toho musí vycházet a dá jim to největší školu rybařiny. A od toho se můžou odpíchnout dál, třeba až k lovu velkých kaprů a jiným technikám.
Taky jsem třeba zažil, když po partě tzv. sportovních rybářů, co měli nastraženo celý prodloužený víkend na kapry, plnou hubu keců na celou štěrkovnu o tom jak tam, či onde lovili ty big kapry, zůstala hromada bordelu i když měly auto za prdelí. A ke všemu si ani neuměli ulovit nástražku na candáta.
To je těžké, jak se mám k tomu postavit nějak objektivně, když často největší kravál u vody dělají party takových "sportsmenů", nehledě na pořádek. Chápu, že to je jako v každé společnosti, jsou tam i lidé normální v pohodě si lovící, ale i ti troubové. Prostě průřez společností, kopírující své chování a charakter jako v jejich normálním "civilním" životě.
Osobně jsem se o tom jak na ryby asi nejvíc naučil při plavané, proto, když jsem vedl kroužek, tak to bylo první co jsem děcka učil a tvrdil jim, že je to základ , že z toho musí vycházet a dá jim to největší školu rybařiny. A od toho se můžou odpíchnout dál, třeba až k lovu velkých kaprů a jiným technikám.
Taky jsem třeba zažil, když po partě tzv. sportovních rybářů, co měli nastraženo celý prodloužený víkend na kapry, plnou hubu keců na celou štěrkovnu o tom jak tam, či onde lovili ty big kapry, zůstala hromada bordelu i když měly auto za prdelí. A ke všemu si ani neuměli ulovit nástražku na candáta.
To je těžké, jak se mám k tomu postavit nějak objektivně, když často největší kravál u vody dělají party takových "sportsmenů", nehledě na pořádek. Chápu, že to je jako v každé společnosti, jsou tam i lidé normální v pohodě si lovící, ale i ti troubové. Prostě průřez společností, kopírující své chování a charakter jako v jejich normálním "civilním" životě.
Nsplavek - Profil | Čt 15.7.2021 13:55:05
Inferno08 >> Taky odebírám Rybářství a máš pravdu v tom , že je tam spousta článků od výrobců, prodejců a testérů různých firem zabývajících se kaprařinou, podle kterých vlastně nic nechytneš pokud nemáš jejich produkty. Jen nakoupi, natražit, nakrmit a úspěch téměř zaručen. Díky bohu za to , že to tak není. Každý den u vody a na rybách je jiný a neopakovatelný.
Nbjwir - Profil | Čt 15.7.2021 13:43:59
splavek >> Možná by to chtělo přestat vidět svět potažmo rybařinu černo/bíle...Ona není kaprařina vs rybařina..prostě je rybařina a ta má určitý počet směrů a je na každém z nás co mu vyhovuje..Od mala jsem si prošel většinou rybolovných technik , jediné kde jsem nepolíben a ani mě to neláká je muškařina..Zvolil jsem si primárně kaprařinu a proč ? Myslíš že to je kvůli komerci ? Kvůli videím a článkům na netu ? Ani prd..pro mě je to zpomalení ,pomalu zastavení času kdy tam jsem a nejsem tam kvůli rybě..ale kvůli tomu že si mohu dát v klidu kafe,cigáro,počíst knihu a ty pruty to jsou takový bonus.Oproti tobě jsem cucák,ale i tak rád zvolním z pětky na trojku nebo neutrál v tom rychlém životě který dnes máme , je tohle uklidnění naprosto úžasným nabitím baterek .Sledování toho života kolem vody..a když přijde nějaká ryba?to je opravdu takový bonus :) ...Když si chci zarybařit není problém i to "koulís" udělat tak že vytáhneš spoustu druhů ryb všech velikostí ;)
Takže kam kráčí rybařina?Rybařina půjde tam kam lidi..stejným směrem , prozatím jde bohužel tam že jedna skupina nemá ráda druhou...A pokud se podíváš na společnost je to logické přenesení denního/sportovního/politického života..
Takže kam kráčí rybařina?Rybařina půjde tam kam lidi..stejným směrem , prozatím jde bohužel tam že jedna skupina nemá ráda druhou...A pokud se podíváš na společnost je to logické přenesení denního/sportovního/politického života..
NDarďas - Profil | Čt 15.7.2021 12:29:16
drvoštěp >> Však znáš to přísloví.
Dej blbým peníze 💰💰💰,obchodníci mají kšeft.😃
Dej blbým peníze 💰💰💰,obchodníci mají kšeft.😃
Ndrvoštěp - Profil | Čt 15.7.2021 12:25:20
Bacha San >> Vloni začal ,,rybařit" hajnej a jeden můj kolega. Ani jeden se nezeptal co a jak. A když vidím co nakupují na základě reklam z časáků, tak jen kroutím hlavou...
NBacha San - Profil | Čt 15.7.2021 10:27:32
Petr64 >> Radit se nemá. Chytrý to nepotřebuje a blbec se tím snejně řídit ebude.
NInferno08 - Profil | Čt 15.7.2021 8:53:58
splavek >> Možná se ten začínající rybář chtěl nejprve vzdělat a pořídil si pár čísel časopisu Rybářství. Přečetl si článek od Krásy, kterej seděl někde u rybníka, kde to nikomu vůbec nebralo, až ho napadlo zalovit v baťohu a vytáhl nové, ještě neozkoušené koule, nastražil je a začalo rodeo. Pak si přečetl ten samý článek od Kučery a nakonec i od Mivardi a usoudil, že bez koulí se kapři prostě chytat nedají.
Nsplavek - Profil | Čt 15.7.2021 7:35:03
Petr64 >> To je dilema. V dnešní době je díky internetu taková informovanost o jaké se nám v našich začátcích ani nesnilo. Informace jsme získávali z pár knížek , které byli, ale hlavně radami zkušenějších, vlastní praxí a metodou pokus-omyl. Což mělo něco i do sebe. Neodsuzuji dostupnost informací , také je vyhledávám a často mě posunou dopředu , ale je asi důležité s nimi pracovat a tzv. oddělit zrno od plev, třeba i vlastní negativní zkušeností z danou informací. Prostě nebrat vše řečené jako pevné dogma, protože jak říká jedno rčení:" Do ženy a do vody nevidíš". Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.
NPetr64 - Profil | St 14.7.2021 20:16:42
splavek >> No právě. Člověk pak neví,jestli poradit a nebo ho v tom nechat vymáchat.
Nsplavek - Profil | St 14.7.2021 20:08:29
Petr64 >> Nevím školy nemám, ale snad ten člověk musel složit nějaké zkoušky, nehledě na to, že co je povoleno, nebo zakázáno je popsané v RŘ. A pokud ho nečetl , nezná, nebo aspoň neví jak se v něm dopátrat k faktům, tak je něco v nepořádku. Nehledě na to že " neznalost zákona neomlouvá".
Nsindeji3 - Profil | St 14.7.2021 20:00:08
splavek >> já jsem za komerci rád, člověk si může vybrat.. pokud se nechá zmasírovat - jeho problém
NPetr64 - Profil | St 14.7.2021 19:55:58
splavek >> No. Ten stejnej člověk zadal další zajímavej dotaz.....Dobrý den chtěl bych se zeptat jaké jsou povolené nástrahy a jaké jsou zakázané nástrahy v mimopstruhových vodách......proč něco zkoušet a nebo číst,když se můžu zeptat?
Nsplavek - Profil | St 14.7.2021 19:20:47
Quo Vadis rybařino. Nedá mi to, abych se tady opět nepozastavil o směřování rybařiny. Narazil jsem dnes na dotaz v poradně, sekce plavaná. Tam se nějaký kolega, neměl úplně vypsanou kartu, ale odhaduji, že dorostenec, ptal na nástrahy na lov kaprů. Uvedl tam, že není movitý, tudíž nemá na nějaké drahé koule ale by rád chytal kapry na plavanou asi, když byl dotaz tam, ale neví na co. Dostalo se mu odpovědi, taková ta klasika kukuřice, kolínka, žížaly , brambora.....atd... což mě vedlo k zamyšlení, proč si spousta rybářů myslí, že kapři se dají chytat jen na koule a hlavně, že neví jaké jiné nástrahy na kapry použít při plavané. To boilí je při plavané víc než kontraproduktivní. Omluvou tohoto tazatele může být jeho věk, možná začátečnické nevědomí. Nebo možná i ten fakt, že vše kolem kaprů se točí kolem koulís a všech těch věcí na to napojených a komerčně propagovaných, že takový začátečník prostě propadne tomuhle a že existuje i jiná alternativa lovu kaprů, to je pro něj španělská vesnice. Přeci jenom o tomhle komerce taktně mlčí.
Rád bych tomuhle kolegovi přál, aby zvládl chytání na plavanou a hlavně na jiné nástrahy než je koulís. Možná tak objeví svět rybařiny, která není zatížená těžkou komercí, ale obohacena skvělými zážitky a spoustou nachytaných rybích druhů včetně těch kaprů.
Rád bych tomuhle kolegovi přál, aby zvládl chytání na plavanou a hlavně na jiné nástrahy než je koulís. Možná tak objeví svět rybařiny, která není zatížená těžkou komercí, ale obohacena skvělými zážitky a spoustou nachytaných rybích druhů včetně těch kaprů.
Nsplavek - Profil | St 14.7.2021 11:21:16
Slavetin >> Spolkový život a zájem o něj dost uvadá. Spoustu rybářů ani nezajímá jak pracuje jejich organizace, stačí jim když si vše zaplatí a můžou lovit. Vidím to u nás v naší MO. Máme cca pětset členů, na výroční schůzi nás přijde tak necelá stovka, možná to ani ne.Musí se využít všech zákonem povolených kliček, aby byla usnášení schopná. Jedinou vyjímkou byla výroční členská schůze před pár lety, kdy bylo téměř na naše poměry narváno. Šlo o to, že se přes sociální sítě domluvila velká skupina kaprařů a prosadili si K-70 a od té doby nebylo po nich ani vidu ani slechu. Kdyby počkali rok,dva tak by se u nás dočkali celoplošného nesmyslu o K-70 pro Severní Moravu a Slezko.
Každý rok první dubnovou sobotu děláme úklid okolo štěrkoven, přijde tak cca 40 lidí. A to jsou lidé po kterých nenajdeš u vody ani suché z nosu. A ty kapraře co si protlačili tu svoji míru tam taky neuvidíš. Ale těch keců o ochraně všeho včetně přírody,měli na té schůzi jako Palacký na táboru lidu.
Každý rok první dubnovou sobotu děláme úklid okolo štěrkoven, přijde tak cca 40 lidí. A to jsou lidé po kterých nenajdeš u vody ani suché z nosu. A ty kapraře co si protlačili tu svoji míru tam taky neuvidíš. Ale těch keců o ochraně všeho včetně přírody,měli na té schůzi jako Palacký na táboru lidu.
NInferno08 - Profil | St 14.7.2021 10:49:35
Pumprdelník >> No, mě šlo spíš o ten příklad, kdy rybář/myslivec zabije něco, aniž by tušil, co to je, ale jinak, jak se zdá, máš pravdu:
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/rys-pytlactvi-myslivec-sumava-celnici-klatovsko-selma.A210713_130404_plzen-zpravy_vb
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/rys-pytlactvi-myslivec-sumava-celnici-klatovsko-selma.A210713_130404_plzen-zpravy_vb
NPumprdelník - Profil | St 14.7.2021 8:38:45
Inferno08 >> ono takove quo vadis myslivosti nebude take zadne pekne cteni...
NSlavetin - Profil | Út 13.7.2021 13:29:30 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
sven >> Tahle věta: "Ovšem tyto možnosti, posouvají spolkové rybáře v původním slova smyslu, tedy s posláním lovit, chránit a chovat, směrem ke konzumu a degradaci původní rybářské filozofie, na pouhou zážitkovou záležitost.", stojí podle mě za zamyšlení. Rybaření bylo sice vždycky zážitkovou záležitostí, pro někoho více, pro jiného méně, ale připadá mi, že dnes je mnohdy determinováno právě a jen současným trendem materiálně a konzumně pojatého života, urvat pro sebe, co nejvíce bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Mladým nemůžeme vyčítat, že nezažili to, co my, když u vody bylo volno a příroda byla tak blízko, že nás prostě oslovovat musela. Jen mě napadá jací budou za třicet, čtyřicet let ti dnešní mladíci, co v šestici promrskávají jez a podjezí třpytkami, gumami a woblery, smějí se zcela bez úcty štíhlatům, co jim naletěla a halasně se přesunou pak o kus dále a dále. Třeba budou jako my, co raději zalezeme někam do kopřiv a radujeme se z klidu a z naděje, že přijde záběr a z tajemna, z představ, co to tam je pod hladinou? Nebo budou jiní a všechno bude jiné? Já už se to nedozvím určitě, jen se svou vírou, že člověk obecně není v zásadě špatný, jen doufám a chci věřit, že i pak budou ještě blázniví romantici sledující rosu na stéblech, pavučiny ve větvích a obdivující krásu barev okouna, než ho vrátí vodě.
NGašpi - Profil | Út 13.7.2021 12:45:25
sven >> to chce jenom tu první vlaštovičku, pak už to tam jenom budeš mrskat .....
ostudu si a ani mi neuděláš 😁😁 to prostě nejde nevyužít dnešních možností 😁😁 a jak píšeš, bude to Tvoje dílo a špatný nemůže bejt 👍, budu první oběrouš 😁 toč to všechno video od 5 do 20 min. stačí .....
ostudu si a ani mi neuděláš 😁😁 to prostě nejde nevyužít dnešních možností 😁😁 a jak píšeš, bude to Tvoje dílo a špatný nemůže bejt 👍, budu první oběrouš 😁 toč to všechno video od 5 do 20 min. stačí .....
Nsven - Profil | Út 13.7.2021 12:21:53
Gašpi >> „Mistře, nemáte tam nějakej nepovedenej obraz?
Bude se mi vdávat dcera. Já bych jí ho dala.“
„Jakej nepovedenej obraz?“
„No takovej zfušovanej.“
„Paní, já žádný zfušovaný obrazy nedělám. Já maluju jen to, co umím.“
(Bohumil Hrabal) :-))
Bude se mi vdávat dcera. Já bych jí ho dala.“
„Jakej nepovedenej obraz?“
„No takovej zfušovanej.“
„Paní, já žádný zfušovaný obrazy nedělám. Já maluju jen to, co umím.“
(Bohumil Hrabal) :-))
NGašpi - Profil | Út 13.7.2021 12:04:57
sven >> měl by ses do toho obout a na točit nějakej propagační matroš, písemná forma nemusí stačit 😁 nikdy není pozdě, bude to tam zvěčněno a i sdílet se to bude 😁
Očekávám první video 👍
Očekávám první video 👍
Nbrach - Profil | Út 13.7.2021 11:20:50
Slavetin >> Já jsem rád, že jsem v mládí a v dospělosti prožil nádherné dny rybařiny A nejen lovné rybařiny, jako malí kluci jsme od MO dostali rybníček, o který jsme se, za dozoru skvělého rybáře a člověka, starali. Vysadili nám tam cca 100 kousků štiček okolo 10-ti cm a my chodili na řeku a na rybníky tahat slunky, řezany, plotky a cejnky a sypali jsme je do "našeho rybníčka". Konečně, když přišel velký výlov, přijelo se podívat i pár rybářů a dělali si z nás srandu... A pak zírali...
Slovilo se něco okolo sedmdesáti štik +- 30 cm!!
Slovilo se něco okolo sedmdesáti štik +- 30 cm!!
Nsven - Profil | Út 13.7.2021 11:20:00
Slavetin >> Ano i tam kráčí naše rybařina.
Naši rybáři dnes loví i ve Francii.
A nejen tam. Dostupný téměř pro každého, je i rybolov ve Španělsku, Itálii, Norsku, Mongolsku, Karibiku.........
To jsme si před léty, také nedokázali představit.
Z toho vyplývá, že politický vývoj, umožňující návštěvu těchto destinací je mnohem důležitější, než materiální.. ten je pouze logickým vyústěním, celkového technologického vývoje.
Ovšem tyto možnosti, posouvají spolkové rybáře v původním slova smyslu, tedy s posláním lovit, chránit a chovat, směrem ke konzumu a degradaci původní rybářské filozofie, na pouhou zážitkovou záležitost.
S tím souvisí i posun od kolektivismu k individualismu, s negativním dopadem na vzájemné vztahy.
Naši rybáři dnes loví i ve Francii.
A nejen tam. Dostupný téměř pro každého, je i rybolov ve Španělsku, Itálii, Norsku, Mongolsku, Karibiku.........
To jsme si před léty, také nedokázali představit.
Z toho vyplývá, že politický vývoj, umožňující návštěvu těchto destinací je mnohem důležitější, než materiální.. ten je pouze logickým vyústěním, celkového technologického vývoje.
Ovšem tyto možnosti, posouvají spolkové rybáře v původním slova smyslu, tedy s posláním lovit, chránit a chovat, směrem ke konzumu a degradaci původní rybářské filozofie, na pouhou zážitkovou záležitost.
S tím souvisí i posun od kolektivismu k individualismu, s negativním dopadem na vzájemné vztahy.
NSlavetin - Profil | Út 13.7.2021 10:01:50 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
brach - >> Zdá se, že jsme se dostali až do Francie. Ale třeba se někdo ozve třeba s úvahou, kam kráčí rybařina z hlediska vývoje vybavení, nástrah a návnad. To bych si před lety a ani relativně nedávno vůbec nedovedl představit a popravdě řečeno ani teď nemám vůbec představu, kam to může spět a dospět. Ale třeba někdo ano. A také by mě z hlediska trendů v rybařině zajímal očekávaný vývoj chování rybářů navzájem a vývoj vzájemných vztahů rybářů a ostatních lidí kolem vody (cyklistů, vodáků, chatařů, turistů, zemědělců........).
Nsven - Profil | Út 13.7.2021 9:06:52
já 2 >> Noo pěkný :-))
Podle toho jak je ten okoun vykulenej je jasný, že ještě nikdy neviděl českého rybáře.. .-)
Že přijede nějaký borec z východu, který ho dokáže z toho jeho roští vydloubnout, tak s tím nějak vůbec nepočítal :-))
Podle toho jak je ten okoun vykulenej je jasný, že ještě nikdy neviděl českého rybáře.. .-)
Že přijede nějaký borec z východu, který ho dokáže z toho jeho roští vydloubnout, tak s tím nějak vůbec nepočítal :-))
Njá 2 - Profil | Po 12.7.2021 12:57:45
Nsplavek - Profil | Pá 9.7.2021 20:46:39
sef142 >> Oni kolikrát na řeku nechodí i proto, že to tam neumí. Je to trochu jiné než na stojáku, chce to trochu praxe, šikovnosti, třeba u plavané trpělivost při proplavávání, hlavně když je to o neustálém přehazování. Spousta rybářů má i na stojáku problém při plavané s takovou banální věcí, jako je změřit hloubku. Nahodit na položenou je daleko snazší, prostě to tam práskneš,gecneš na židlu a spokojeně čekáš.
Taky se divím, že spousta rybářů chytá na feedr, který je primárně určen na tu řeku, ale nikdy ho na řece nepokřtili. A přitom je ta feedrovaná na řece to nejednodušší co se tam dá chytat. Stačí trochu číst vodu .A nemít volšové ruky, s čímž mám občas problém:-):-)))))
Taky se divím, že spousta rybářů chytá na feedr, který je primárně určen na tu řeku, ale nikdy ho na řece nepokřtili. A přitom je ta feedrovaná na řece to nejednodušší co se tam dá chytat. Stačí trochu číst vodu .A nemít volšové ruky, s čímž mám občas problém:-):-)))))
Nsplavek - Profil | Pá 9.7.2021 20:29:31
já 2 >> Tady je to v rybářských potřebách hlavně o kaprařině, když chci koupit splávky, tak ještěže to mám kousek do Loštic, kde je Milo a dá se tam slušně nakoupit na plavačku.. Což mi připomíná, že bych tam měl zajet, nějak mi to ve splávkové krabici prořídlo.
Naleš vavřina - Profil | Pá 9.7.2021 19:36:14
zdevac >> to mas pravdu, ti pravi pytlaci jsou casto temi nejvetsimi rybari.... to bez kecu, je to o osobnim postoji a pristupu, samozrejme ze vlastnictvi platne povolenky jsou body k dobru. Znam par pytlaku co by je to s povolenkou nebavilo, ale hajeni a miry cti...
Nsven - Profil | Pá 9.7.2021 19:09:07
já 2 >> Oni se s tím nikdy moc nemazali..
Svého času si vystříleli všechny bažanty, koroptve a zajíce ... a pak je museli draze nakupovat v cizině ( i od nás) aby vůbec něco v přírodě měli.. :-)
Svého času si vystříleli všechny bažanty, koroptve a zajíce ... a pak je museli draze nakupovat v cizině ( i od nás) aby vůbec něco v přírodě měli.. :-)
Njá 2 - Profil | Pá 9.7.2021 19:03:16
sven >> Zítra jdu na doporučený flek na štiky... Masí se tu ve velkém a musel jsem hostiteli slíbit, že štiku přinesu pokud chytím. To za to, že mi zjistil kam jít. Uvidíme, možná bude i fotka, zatím jsem ale chytl jen malinké okounky a popadalo mi pár pstružích miminek, faktem je, že míra pstruha 15cm moc nesvědčí dorůstání do lepších kusů
Nsven - Profil | Pá 9.7.2021 18:11:33
já 2 >> Ahoj. Co taky s okounem nebo proudníkem žejo..
Lepší je smaženice z monté, žabí stehýnka nebo pěkně vypasenej šnek :-))
U nás je plavačka bohužel až na samém okraji zájmu obchodníků.. hlavně aby se regály prohýbaly pod tunami koulís...
Tak si to tam hlavně pěkně užij, moc jim to tam nevychytej a můžeš udělat i nějakou fotku, ať máme co závidět :-))
Lepší je smaženice z monté, žabí stehýnka nebo pěkně vypasenej šnek :-))
U nás je plavačka bohužel až na samém okraji zájmu obchodníků.. hlavně aby se regály prohýbaly pod tunami koulís...
Tak si to tam hlavně pěkně užij, moc jim to tam nevychytej a můžeš udělat i nějakou fotku, ať máme co závidět :-))
Nzdevac - Profil | Pá 9.7.2021 18:08:56
aleš vavřina >> Jak to tak čtu, tak pravým rybářem jsem vlastně byl, když jsem byl pytlák :-) Kus chleba v jedné kapse, cívku s vlascem v kapse druhé a to bylo vše. Prodrat se křovím k vodě, být tam schován, neviděn, splynutý s přírodou a okolím, nahodit jsem uměl kamkoliv, splávek operativně z kousku kůry, když jsem chytal na těžko, tak jen vlasec napnout třeba přes větvičku... A ty boje s velkými rybami, kdy se jednou rukou drží vlasec a druhou se tlumí výpady... :-)))
Njá 2 - Profil | Pá 9.7.2021 17:37:29
sven >> momentálně jsem ve Francii a musím říct, že to není o moc lepší... Dělá jim tu problém poznat okouna a to nemluvím o proudnikovi... A navíc se mě snažil natáhnou chlapík v rybářských potřebách... No jo, asi to bude globální, jinak potřeby jsou super, kaprařiny cca 8% všude splávky 5 druhů lízátek a mraky doplňků bičů nepřeberně... Překvapilo mě ale, že i feeder je zastoupen jen okrajově. 50%plavacka 20 přívlač 10 moucha 10 feeder a 2 nože, hlavně kuchyňské
Nsef142 - Profil | Čt 8.7.2021 21:01:56
Znám rybáře,kteří neloví na řece , protože se bojí,že nepoznají,co chytí.Když jsem se zmínil,že jsem chytil jeseny,tak na mě koukali jako na blázna.Hlavně cajk za tisíce a plná huba technik lovu sumce. A hlavně těch kaprů nachytat minimálně v ceně povolenky.
NBacha San - Profil | Čt 8.7.2021 18:50:27
Inferno08 >> A kdo že jim to dává povolenky? A kdo že volí ty, kteří jim dávají povolenky?
A jenom pro příklad, když myslivec střelí divnou kunu a ona to je liška, tak se nic neděje, protože se liška střílí celý rok:-) Jen vtip...
Ale jinak souhlasím s tím, že nemáme 350tis. rybářů, ale 350tis. majitelů povolenek.
Původně jsem se už k tomu nechtěl vyjadřovat, protože kam kráčí rybařina je věcí každého jednotlivce. Nicméně živnou půdu pro zhoršující se stav rybařiny jako celku vytváří nekompetentním vedení. Ještě jsem neviděl smrdět rybu od ocasu.
A jenom pro příklad, když myslivec střelí divnou kunu a ona to je liška, tak se nic neděje, protože se liška střílí celý rok:-) Jen vtip...
Ale jinak souhlasím s tím, že nemáme 350tis. rybářů, ale 350tis. majitelů povolenek.
Původně jsem se už k tomu nechtěl vyjadřovat, protože kam kráčí rybařina je věcí každého jednotlivce. Nicméně živnou půdu pro zhoršující se stav rybařiny jako celku vytváří nekompetentním vedení. Ještě jsem neviděl smrdět rybu od ocasu.
NInferno08 - Profil | Čt 8.7.2021 15:40:52 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Smutné čtení. Bohužel, v ČR není 350 tisíc rybářů, ale držitelů povolenky. Rybářů je daleko méně. Člověk, co nerozezná parmu od kapra, se jaksi za rybáře považovat nedá. Neumím se představit, že by to podobně bylo třeba u myslivců. Že by třeba střelil divnou kunu a ona to liška.
Njá 2 - Profil | St 7.7.2021 18:30:28
sven >> Kdysi jsem zabránil pánovi zabít hájenou parmu, vztekal se, že tyhle sazany chytá už 40let
Njá 2 - Profil | St 7.7.2021 18:29:19
splavek >> U nás na rybníku jsme s kroužkem 2x chytili podoustev... Kluci ji poznali bezpečně, ale to co je zarážející, jak se tam dostala?
Ano, odpověď se nabízí sama, zjistil jsem, že jeden chlap si tam běžně podoustve okolo 10-15 cm vozí na štiky v domnění, že jde o "ňákou bělici"
Ano, odpověď se nabízí sama, zjistil jsem, že jeden chlap si tam běžně podoustve okolo 10-15 cm vozí na štiky v domnění, že jde o "ňákou bělici"
Nsven - Profil | St 7.7.2021 18:25:21
stormandnature >> Mám podobnou historku.. když jsem na dotaz co má ve vezírku, dostal odpověd: " takovej divnej, zelenej kapřík"...
Z kterého se vyklubal podměrečný lín..:-)
Nebo když jsem na jedněch závodech dělal rozhodčího a požadavek organizátora zněl, zapisovat druh a délku.
Vzal jsem si k ruce dva pomocníky (oba rybáři) ... jeden v prvním kole tvrdošijně zapisoval "bělice" a v druhém kole ho musel vystřídat jiný, bo rozeznat plotici od perlína, jesena nebo tlouště, bylo nad jeho síly...
Druhému jsem v poločase nakoukl do zápisu a koukám "lejn, cejn...."
Povídám: "jakej lejn, ještě žes tam nenapsal lejno.. ta ryba se jmenuje lín"..
"Jo aha, jasně "
Zapisy z druhého kola pak zněly: "lín, cín..." :-)
Z kterého se vyklubal podměrečný lín..:-)
Nebo když jsem na jedněch závodech dělal rozhodčího a požadavek organizátora zněl, zapisovat druh a délku.
Vzal jsem si k ruce dva pomocníky (oba rybáři) ... jeden v prvním kole tvrdošijně zapisoval "bělice" a v druhém kole ho musel vystřídat jiný, bo rozeznat plotici od perlína, jesena nebo tlouště, bylo nad jeho síly...
Druhému jsem v poločase nakoukl do zápisu a koukám "lejn, cejn...."
Povídám: "jakej lejn, ještě žes tam nenapsal lejno.. ta ryba se jmenuje lín"..
"Jo aha, jasně "
Zapisy z druhého kola pak zněly: "lín, cín..." :-)
Nstormandnature - Profil | St 7.7.2021 16:58:28
splavek >> já jsem takhle kdysi dávno jednomu postaršímu rybáři, co lovil rybky do čeřenu, vylil celej kýbl. Dobrej, jde něco? Jó, bělice a hrouzci...... V kýblu nebyl hrouzek ani žádná plotice. Všechno malý parmy, ostroretky, podoustve, boleni, jelci i pár ouklejek pruhovaných tam měl.
Njurasoft - Profil | St 7.7.2021 16:08:39
Knapík >> pamatuju si na jednoho, naštěstí jsem ho osobně nepotkal, co mu tatík nakoupil kaprařinu a on udělal v Rumunsku takovu kravinu, že češi tam pak nějakou dobu ani nemohli...prachama dělal takové kraviny a těch lidí co mu to žralo...naštěstí prý už na ryby nejezdí, doufám, že mu tatík koupil rychlé auto a že vyzkoušel zda auto nebo dub je silnější...
NKnapík - Profil | St 7.7.2021 14:34:23
jurasoft >> já potkal o víkendu člověka, co chytá první rok, v igelitce dvě mrtvé ryby a jestli to prý mohou být cejni - byli. Jak může někdo zabít rybu, u které si není jistý druhem ...
Njurasoft - Profil | St 7.7.2021 13:54:48
Těžko říct kam kráčí Česká rybařina. Vzhledem k tomu, že máme loužičky a potůčky proti jiným státům okolo a že všechno co u nás naprší se buď vsákne a nebo odteče za hranice ale žádná voda k nám neteče odjinud máme prostě málo vody. Rybářů registrovaných je prý 350.000, já od loňska už ne, po 45 letech...proč? no protože v okolí domova ryby o které mám zájem nechytím na státní vodě. Kam kráčí rybařina světová je složité posoudit, ale třeba ta Norská do řiti. 2x do roka tam můžeš jet do registrovaného kempu, každý den zapisovat co jsi chytil a 2x do roka si odvést jednu bednu mražených ryb. Nevím kdo jim to tam tak drancoval, ale tipnu si že my Češi ne. Jinak rybařina za dob mýho začínání na brněnské Svratce někdy na počátku 70 tých let (to zrovna jakeš chválil zagorku) se posunula o vesmír dopředu. Dneska už není třeba se přetahovat s 15 kilovým kapříkem. Prostě prut, navijíák, silon, háček i pletenka to vydrží a jeho huba taky a tak normálně natvrdo vyheverovat z vody ať se mu to líbí nebo ne. To je ten pokrok v materiálech. Jiné je i chápání vztahu rybář - ryba. Já bych kapra do huby nevzal (kromě půlky z marketu na vánoce), tolik živin nemá a chutná..no prostě obdobně jako treska dorsch...bláto...jistě jsou rybáři co mají za barákem požární nádrž a v ní s chutí na brčko loví čudly..jsou i tací co jsou nadšení z potočáka, hlavně že je to ten náš a že má 12 cm jim nevadí...na mouchu...
i tam se posunula rybařina posledních let..jo kdyby v našich "řekách" byli metrový lososi to by tu hned bylo veselo....
i tam se posunula rybařina posledních let..jo kdyby v našich "řekách" byli metrový lososi to by tu hned bylo veselo....
Npacka - Profil | Út 6.7.2021 19:32:35
splavek >> už jsem to tady jednou psal,na Labi 2 typci,cajk a vybava že by Vagner zblednul zavistí a stěžovali si že nemužou chytit nastražku-že je tam mraky malejch candatu.tak jsem si tam chvilku počkal a on ježdik
NSlavetin - Profil | Út 6.7.2021 15:35:39
splavek >> Zrovna v pátek minulý týden jsem z antikvariátu objednal pro vnuka knížky "Naše ryby" od J. Mihálika a F. Reisera a bibli od Jaromíra Říhy "1000+1 rad". Sice je mám doma a vnuk si může u mě prohlédnout co chce, ale chci aby měl tyhle knížky svoje a u sebe doma. Mohl jsem z těch atlasů ryb vybrat, ale "Naše ryby" pro malého kluka považuji za nejlepší, také si v ní nejčastěji listuje. Na "1000+1" rad je vnuk ještě malý, sotva se naučil číst, ale má tam i obrázky a může si trénovat čtení i tady. A čas téhle knížky přijde.
Ještě malou příhodu ze včerejška. Když přijel domů, tak říkal mámě, že chytil lína a ploštici - ona nakonec ploštice a plotice jsou si přece podobné, alespoň když se to vysloví nebo napíše.
Ještě malou příhodu ze včerejška. Když přijel domů, tak říkal mámě, že chytil lína a ploštici - ona nakonec ploštice a plotice jsou si přece podobné, alespoň když se to vysloví nebo napíše.
Nsplavek - Profil | Út 6.7.2021 15:03:10
Kolegové rybáři , tak nějak opět nastíním zadání této diskuze Quo Vadis rybařino. Taková čerstvá historka. Byl jsem teď v neděli u dcery a zeťáka, mají tam takovou pravidelnou rodinnou sešlost. Tak jsem na ni vzal do udírny nějaké ostroretky ať to není jenom grilování, nebo když ryba tak losos, makrela ,nebo duhák. To že lidi co nechodí na ryby nevědí, že u nás ryba co se jmenuje ostroretka vůbec existuji, beru jako normál. Přeci jenom to není ryba, která je nějak extra profláknutá. Spíš mě zarazilo, že jeden z účastníků(aktivní rybář) mi tam vykládal, jak byl týden na Pastvinách, vůbec to nebralo a chytil za celý týden jen jednu ostroretku a že se divil, že ji tam chytil. Tak jsem mu řekl, že se tam mohla dostat nějakou náhodou atd.. No a když se posléze podíval do udírny na ty moje, tak prohlásil, že to nejsou ostroretky,protože ta jeho byla úplně jiná a hlavně byla celá oranžová. To jsem se zarazil a když mi ukázal foto z mobilu,tak mě to vzalo trochu dech. On to byl excelentní zlatý jesen. Ten člověk rozhodně nerybaří první rok.
Vždycky mě zarazí, když rybáři nepoznají naše ryby. A i ti dlouholetí.
Vždycky mě zarazí, když rybáři nepoznají naše ryby. A i ti dlouholetí.
Nsven - Profil | Út 29.6.2021 13:54:17
alžběta >> Jj., tam jo. Tam je to ještě jen pro opravdové rybáře ..
Nalžběta - Profil | Út 29.6.2021 13:43:47
sven >> Taky jsem tam byl párkrát s mušákem, ale to je tak 20+ let, teď už tam jedu jednou ročně na kole se kouknout jen tak z nostalgie. Ale tak zase na druhou stranu je to exponovaný místo. Mezi Mimoní a Lípou si eště člověk odpočine.
Nsven - Profil | Út 29.6.2021 10:09:10
Půjčovny loděk pro výletníky - nevažseodvažsenalejse
a cyklostezky pro cyklisty - odstánkukestánku ....
A takové to bývalo krásné a romantické místo na parmy, potočáky a kapitální tlouště...
Nnextfish - Profil | Út 29.6.2021 6:20:35
splavek >> Jo, máš pravdu. Před třiceti lety tam projely dvě loďky za víkend. Dnes to jsou stovky loděk a říká se tomu rozvoj turistiky. A je to CHKO. Ale jak tam vjedeš autem už máš ochranáře za prdelí. Jasně, autem by se tam jezdit nemělo, ale dvojí metr funguje pořád.
NBulda 64 - Profil | Po 28.6.2021 16:03:52 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
brach >> filosofický a hlavně nadčasový text.👍 Díky
NLaďa K - Profil | Po 28.6.2021 14:58:31
brach >> Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla. Cena kola hnedla vysoká byla...
Nbrach - Profil | Po 28.6.2021 12:16:46
Holt se musíme smířit? s tím, že rybařina už nikdy nebude taková, jako před léty. Omezování rybářské svobody, cyklostezky a vodáci nás nutí zalézt do ulity..
A bojím se, že není daleká doba, kdy chytání a zabíjení ryb bude společností zavrhováno.
Když ještě civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla...
A bojím se, že není daleká doba, kdy chytání a zabíjení ryb bude společností zavrhováno.
Když ještě civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla...
Nsplavek - Profil | Po 28.6.2021 9:32:33
Slavetin >> Napsal jsi sjíždění řek, to je ten správný výraz pro tuhle momentálně masovou zábavu. Vodáctví s tím bohužel nemá nic společného. Vidím to u nás na horním toku Moravy. Spousty lodí za den většina těch lidí se chová jako urvaní z řetězu. Mají dokonalý servis od lodí až po kempy a občerstvovačky snad na každém kilometru. Vyrostlo to jako houby po dešti. Zůstává po nic často nepořádek na místech , kde přetahují lodě. V CHKO Litovelské Pomoraví mají privilegia jako snad nikdo jiný. V Moravičanech na soutoku Moravy a Třebůvky je takový kemp, všude dokola humusbordelfilckyanarchieaidsanekázeň. Už se tam nedostaneš na na ryby. A jaká tam byla chytačka. Ještě před pár lety jezdili u nás po Moravě většinou takoví ti skalní vodáci, nebylo je téměř slyšet, často jsem si jich všiml na poslední chvíli. Teď to jsou bandy, které slyším dělat kravál na kilometry do předu, mistři světa na první pohled, zvlášť když mají ten správný doping.
NSlavetin - Profil | Po 28.6.2021 9:01:48 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
brach >> Ještě jednu poznámku, k tomu kam kráčí rybařina. V mých počátcích rybařiny jednak nebylo tolik aut atd., ale hlavně cesty, louky kolem řek a rybníků patřily tehdy vzniklým JZD či státním statkům a těm bylo + - jedno, kdo jejich cestu využívá, i na loukách se dalo hlavně při sjíždění řek na lodích přespat ve stanu, buď po dohodě a nějakým vlastníkem či pseudovlastníkem nebo i bez toho, platila skautská zásada, že po sobě nikdo nesměl nechal nějaký nepořádek. Pak přibylo aut, ale také chat. Chataři měli vždycky tendenci si zabírat pozemky až k řece, pamatuji na to ještě z pradávných dob kolem Bítova. To asi bylo, je a bude, nějaký prostor to ukrojí a otráví, ale není to to úplně klíčové. Podstatné je, že se auty dalo většinou dostat dost blízko k vodě, jezedáci to moc neřešili, sami tam jezdili traktory, lesníci nebyli zblblí médii, že se nikdo z civilů nesmí autem přiblížit k lesní cestě a obce také s těmi cestami většinou nedělaly tak velké cavyky. Pak se začaly pozemky vracet restituentům a ti už na své polní cesty nechtěli většinou nikoho pouštět, objevily se závory a konflikty. Také obce začaly, často na nátlak chatařů, kteří nechtějí mít nikoho kolem svých "hradů", umísťovat či zařizovat umístění značek se zákazem vjezdu, či vjezdem na povolení, o lesních cestách a té legislativně víme všichni. Takže k vodě už byl problém se dostat s výjimkami, kde ovšem muselo logicky docházet k větší koncentraci nejen rybářů, ale každého, kdo se chtěl dostat k vodě. A poslední hřebík do rakve a naprostá katastrofa jsou z hlediska dostupnosti autem cyklostezky. Zabraly mnohdy (odhadem bych řekl, že většinou) dřívější cesty, sice pro jízdu autem nic moc, ale dalo se tak někam dojet, kdežto dneska jsou to kilometry nedostupné. Výjimku tvoří samozřejmě rybáři nejvíce kreativní, kteří vymyslí nejrůznější kličky, např. přijet někam na člunu atd., ale to jsou většinou fyzicky zdatní lidé ve spíše mladším věku. Starší nebo ti blbější, kteří si s tím neumí poradit, jako jsem já, pak stojí na pokraji cyklostezky, dokonce po ní kousek i ujdou či si tam někde k rybaření sednou, ale v zásadě jen smutně dumají při pohledu na řeku, která se táhne v dálce souběžně s cyklostezkou. Vím, že zde zevšeobecňuji a že logicky někdo má a někde jsou zkušenosti jiné. Pokud má někdo zkušenosti či výhled radostnější, myslím, že je zde uvítám nejen já.
Nbrach - Profil | So 26.6.2021 11:08:57
(Dešná 2005)
NDědek - Profil | So 26.6.2021 10:17:02 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
brach >> Tohle patří mezi největší a nejkrásnější skvosty MRKu. Už jsem to četl tolikrát, že to nespočítám :-)
Nbrach - Profil | So 26.6.2021 0:17:22
Jako rovný s rovným
23.6.2005 - osprey
Rybařina je věc emocí. Ať už člověk zažívá pocit blažené vyrovnanosti tváří v tvář letnímu západu slunce, prodírá se promáčený potem kopřivami anebo se konečně dočká vytouženého záběru ryby, vždy má příležitost zažívat silné neopakovatelné pocity – v dnešní době tak vzácné a postrádané. Právě tyto emoce jsou silou, která mě vyhání několikrát týdně k vodě a žene mě z místa na místo navzdory počasí, únavě a běhu současného bláznivého světa. Je nás takových spousta a málokdo by to bláznovství pochopil, nejčastěji proto, že sám není rybář.
Když se zamyslíme, proč vůbec chodíme k vodě, nebude na prvním místě snaha užít si své dokonalé vybavení, pilovat techniku nebo hledat optimální nástrahy či montáže. Myslím, že přání zažít neopakovatelné chvíle ať už plné pohody nebo vzrušení, by mělo u většiny z nás převážit.
Existují pochopitelně různé zážitky. Některé si člověk nosí v sobě, jsou osobní a nesdělitelné. Některé se dají vyprávět, s jinými se člověk může i chlubit. Dokonce jsou i takové, které jsou příliš velké pro jednoho člověka a ten pak má nutnost do omrzení je omílat ostatním. K rybařině patří všechny bez rozdílu. Ty nesdělitelné můžete tu a tam najít prosvítat skrze řádky mých (a nejen mých) článků, dnes ale budu vyprávět a snad se i trochu chlubit. A tak se nesmíte zlobit, že následující text bude pouhá příhoda od vody. Žádný návod jak ulovit víc, chytat efektivněji nebo alespoň jinak. Jenom zážitek. Zážitek, po kterém jsem prohlásil, že se cítím jako želva, která byla hodinu orlem. Napsal jsem ho pro všechny, kdo dokáží ocenit sílu emocí, které provází našeho koníčka a pro které je rybařina víc než jen způsob, jak si zpříjemnit pár chvil posezením u vody nebo vylepšit rodinný rozpočet.
Rybařit mě nikdo neučil. Rodiče mi v tom dokonce bránili všemi možnými způsoby, protože můj rodný kraj se sice hemžil chovnými rybníky, ale sportovní voda tam nebyla žádná. Asi věděli, že ten drobný problém s vlastnickými právy by mě nejspíš nezastavil a tak se jim fyzická nepřítomnost rybolovných prostředků v našem domě zdála nejúčinnější prevencí…
Když jsem si ve dvaceti poprvé pořídil povolenku, propadl jsem se během chvilky do nového světa, ze kterého jsem se už nikdy nevyhrabal. Musel jsem začít chytat čudly, protože nic velkého jsem v podstatě chytit neuměl, ale učil jsem se rychle, byl u vody jak jen to šlo a chytal všechno, co mělo ploutve. Postupně jsem si plnil jeden sen za druhým, ale ve výčtu mých drobných vítězství stále zela obrovská díra v podobě neuloveného sumce. Tahle ryba mi nějak nebyla přána. Navíc jsem si vzal do hlavy, že si svého sumýše chytím na umělou nástrahu. Jezdíval jsem kvůli tomu dvacet kilometrů na kole na Orlík v největších vedrech se čtyřmi litry vody v batohu, vracel se vysušený jako treska s prázdnými lahvemi a bez úlovku a neviděl jsem sumce ani zalovit. V dalších sezónách jsem ve snaze něco změnit vyhledával bouřková období,což mi dopřálo spoustu nevšedních zážitků plných rachotu hromu, praskotu dřeva, poletujících větví a občas i přívalů krup, které mi asi dvakrát způsobily stav, kdy jsem po návratu domů naprosto jasně cítil rozdíl mezi svou návětrnou a závětrnou polovinou. Jednou mi dokonce jedna pěkná kroupa zůstala vězet v uchu a nezbylo mi než čekat až trochu odtaje…
Co se úlovků týče, všechno zůstalo při starém.
Nakonec se smůla prolomila a jednoho vousáče lehce přes metr jsem z půjčené lodě přece jen ulovil. Zážitek to rozhodně byl, ale ten vysněný souboj na hranici možností a sil to pořád nějak nepřipomínalo. Jen v jednom mi tenhle první úspěch pomohl. Povolila má zoufalá křečovitá snaha a přestože už jsem se pak sumcům nikdy nevěnoval tolik jako zpočátku, sem tam se nějaký podměrečný dorostenec na prutě objevil a nakonec jsem se dočkal i té nádherné pranice, jakou může člověk zažít jen párkrát za život.
řeka Otava
Bylo to v roce 2002. Někde nad severním Atlantikem se tou dobou skládala dohromady mračna slibující přinést do Čech dost vody na rozpoutání povodně, jakou země už pár set let nezažila, ale zatím vládla červencová pohoda a hladina Otavy opadávala po docela malé povodni způsobené obyčejnou letní bouřkou. Využil jsem této příležitosti k ulovení tříkilového říčního šupináče a krásné bojovné parmy, kterou jsme si, dokud byla na prutu, půjčovali se ženou z ruky do ruky jako dva bezdomovci nalezenou cigaretu, až se nám po pár minutách položila v celé své kráse na bok přímo pod nohama a nám nezbylo než ji vrátit zpátky řece. Co víc by si měl člověk přát…
A to byla v dané chvíli klíčová otázka. Co si přát dál? Měl jsem čas ještě na jednu výpravu a zhluboka jsem přemýšlel, které ze svých šupinatých přátel půjdu obtěžovat tentokrát. Volba padla na proudný úsek nad velkým a hlubokým nadjezím. Byla tam série malých kouzelných úplavků a za vyšší vody do nich vytahovaly ryby zdola. Mě lákali velcí cejni a podoustve - daly se tu občas potkat kousky obou těchto druhů i přes půl metru dlouhé. Ale mohlo se počítat i se slušným kaprem a dokonce i s možností, že pokud si zakrmím flek a stáhnu drobnější ryby, najede mi mezi ně nějaký ten dravec. Vzal jsem si proto kromě matchového prutu a kyblíku s krmením také složený třímetrový teleskop, dvě krmítka na kapry a jeden pečlivě vybraný vobler, kdyby nedej Bože došlo na toho dravce. Trochu chvatně jsem to všechno nacpal do batohu, sedl na kolo a vyrazil. Když jsem po čtrnácti kilometrech dojel na místo, trochu mě zarazilo, jak to tu od loňska zpustlo. Rval jsem kolo i se všemi ostatními krámy úzkou cestičkou kolem řeky, rozhrnoval kopřivy a vybíral to správné očko, do něhož vyklopím svou hromádku krmení. Pořád se mi něco nezdálo a tak jsem nakonec prošel celý asi půlkilometrový úsek a na jeho konci dospěl k závěru, že jediné místo stojící za řeč se nachází o pár set metrů výš skoro na samém začátku inkriminované oblasti. Než jsem se ale stačil na cestičce s kolem otočit, upoutalo mou pozornost ukázkové zalovení kousek od břehu. V opadající vodě po letním zákalu obyčejně přichází doba, kdy si dravci vynahrazují nucený půst a nějakou dobu intenzivně loví. Situace tomu odpovídala, voda se opravdu začínala čistit a rybičky se náhle rozletěly ještě jednou. Nic víc jsem nepotřeboval. Vzpomněl jsem si na vobler v kapse batohu, vytáhl svůj teleskop pro každou příležitost, povzdechl nad čtyřmi vláčecími pruty nechanými doma a s bojovným výrazem ve tváři zacvakl do navijáku cívku s dvaadvacítkou vlascem. Navázat lanko bylo dílem okamžiku a za chvíli se vobler klátivým pohybem zasoukal pod hladinu a zmizel v hlubinách. Jenže ať jsem dělal cokoli, ve světě pod vodní hladinou moje snaha žádného uznání nedošla. A tak jsem se s voblerem na prutě vydal zpátky proti proudu a prohazoval všechna slibná místa. Dno tu bylo členité a plné balvanů, dvakrát jsem uvázl, ale protože byl červenec, i když zrovna dost zamračený a studený, dalo se pro mou jedinou a tudíž nenahraditelnou nástrahu doplavat. Asi po třech stovkách metrů jsem byl celý provlhlý a otrávený a už jsem skoro nemyslel na nic jiného než na okamžik, kdy si sednu na něco suchého a nahodím spláveček do prokrmené tišinky za padlým stromem. Zbývala mi už jen dvě místa, kde jsem ještě chtěl se svým balzovým přeludem lákat k záběru některého z místních dravců. To první byl dlouhý úzký pruh klidné vody zadržený padlou borovicí. Její rozpraskaný kmen vedl od mých nohou šikmo po proudu a silné pahýly olámaných větví odřené od ledových ker se rozprostíraly nad řekou jako ruce prosebníků. Pěkné místečko pro slušnou štiku, napadlo mě hned při prvním pohledu.
Nahodil jsem podél kmene v uctivé vzdálenosti od respekt budících větví a začal kdo ví pokolikáté hrát divadélko, o němž nikdy není jisté, jak je to vlastně s diváky. Tentokrát jsem ale sklidil aplaus, protože přesně uprostřed úplavu zasáhla vobler těžká rána. Zásek byl skoro zbytečný, prut se ohnul a pohyb u dna svou energií a důkladností svědčil o tom, že pokud je jeho původcem štika (a já o tom nepochyboval) pak bude pořádná. Utvrdil mě v tom i plynulý tah, odvíjející z navijáku jeden metr vlasce za druhým.
„Proboha, kdy jsem měl naposledy na prutě zubatou, která dokázala takhle brát vlasec přes brzdu?“ projelo mi hlavou. Opojný pocit z nenadálého štěstí mi stoupal do hlavy, ale pohled na vlasec pohybující se kolem větví borovice mě vrátil do reality. Zkusil jem rybu přibrzdit. S údivem a rostoucí hrůzou jsem zjišťoval, že to nejde. Přitom mi bylo jasné, že za chvíli dorazí k ponořené špici stromu a tam si s mojí dvaadvacítkou rychle poradí. Neodvážil jsem se dál utahovat brzdu, už teď se z ní linul tón, na jaký jsem vůbec nebyl zvyklý a tak jsem jenom stiskl cívku navijáku v prstech a zkusil, co vlasec vydrží. Díky dvěma větším rybám zdolaným v posledních dnech jsem věděl, že vydrží skutečně dost. Jestli je to štika, měla by se zvednout k hladině a vyskočit nebo se alespoň vyvalit v oblaku vodní tříště. V teleskopu doslova zapraskalo, tah zesílil a pohyb ryby se zastavil. Dokonce jsem ji opravdu začal zvedat ode dna, ale dlouhý zmítající se zelený válec se na hladině neobjevil. Místo toho se její rovný povrch vyboulil v metrovém kruhu plném čeřin a vírů. Nasucho jsem polkl a dál držel prut zmítaný těžkými kopanci.
To nemůže být štika! sumec velký
Jako potvrzení této myšlenky se z vody vynořil skvrnitý ocas zakončený malou tupou ploutvičkou a prudkým pohybem uhodil do napnuté šňůry. Pak se celé tělo ryby přetočilo, opřelo se do prutu silou, která mě donutila uvolnit prsty svírající cívku a dalo se do pohybu směrem ke středu řeky.
Takže sumec. První dojem po spatření kousku jeho těla ve mně vyvolal pocit, že pravděpodobně nemá ani metr. To by se mělo dát zvládnout. Jenom se nesmí dostat do toho zatraceného stromu.
Hlavou mi bleskl nápad. Stojím prakticky přímo na tom potopeném stromě a rybu si do něj nakonec sám dovleču. Do stran nemůžu, rostou tu stromy a křoví. Ale řeka tady není hluboká a kdybych stál uprostřed… Jasně. Tam se mi nemá kam zamotat a naděje na vítězství bude daleko větší…
Skopl jsem botu, po ní druhou, vymotal jsem se z popruhů batohu. Kalhoty, ponožky,... ryba mezi tím vytáčí vlasec a pohybuje se někde uprostřed řeky. Její nemilosrdný tah mě nutí udělat během svlékací kreace dva nedobrovolné kroky. Dostávám se na místa, která byla ještě předevčírem pod vodou a kde ulpělo jemné bahýnko. Nakloněný břeh a tah ryby způsobí, že za mnou v mžiku zůstanou jen dvě blátivé rýhy a to právě v momentě, kdy se pokouším přetáhnou přes hlavu mikinu. Zbaven opory i zraku a vlečen těžkou rybou jen tak tak nespadnu do vody. Čert vzal ten zatracený hadr! Prostě ho sundat nedokážu. Osvobodím si hlavu a ruce ze zajetí vlastního oděvu a šlápnu do neznáma. Propadnu se po kolena do bahna, bublinky mě lechtají na stehnech, voda mi sahá až po pás. Rychlými kroky směřuji dál do řeky, kde by mělo být pevnější dno. Už jsem na písku místy proloženém většími kusy kamene, získávám jakous takous stabilitu a konečně mám čas se podívat, kde je můj protivník. Protože jsem běžel za rybou, musel jsem vlasec navíjet a teď zjišťuji, že veškerý pohyb ustal. Prut mám ohnutý, šňůra míří přímo doprostřed proudu a necítím vůbec nic. Je tam vůbec ještě? Zalehnul anebo se zamotal někde mezi kameny? No nic, jednou jsme ve vodě oba a tak si pro něj můžu dojít.
Udržuji tah v prutu, navíjím a krok za krokem se blížím k rybě. Nic se neděje. V prutu cítím jen mrtvou tíhu. Vlasec stoupá z vody pod stále strmějším úhlem. Jsem po ramena ve vodě nějaké čtyři metry od sumce a pořád nic. Jako bych tam měl přivázaný kámen. Dva metry. Špičku prutu mám přímo nad rybou a pořád se jen mrtvě ohýbá. Tak je tam nebo ne? Já snad do něj budu muset kopnout…
Udělám ještě krok a vlasec ožije. Uleví se mi, protože vím , že jsem o úlovek zatím nepřišel. Ryba se zavlní, naznačí zatáčku doleva, obrátí vpravo a jedním plynulým obloukem se mi vyhne. Silný tah umocněný dlouhou pákou prutu mě otočí o sto osmdesát stupňů. Brzda už zase řve a můj protivník jede s proudem dolů jako tank. Nechám ho vytočit asi patnáct metrů a pak se ho pokusím zastavit. Ale ať dělám, co dělám, všechno je naprosto k ničemu. Ve spojích prutu to praská jako v ráhnoví lodi a zvuky linoucí se z navijáku mi doslova drásají nervy. Ta malá hromádka oceli a grafitu, která mě v životě nezradila, sténá jako raněné zvíře pod pulsujícím náporem těla, které si mezi balvany na dně řeky hledá cestu dolů. Na chviličku tah povolí, dívám se, kde je vlasec. Několik čeřin kolem místa, kde tenoučké vlákno protíná hladinu, napovídá, že ryba přejíždí mělčinu, kličkuje a hledá proudnici. Jen se dostane do hlubší vody, táhne zase jako kůň navzdory mé snaze na tom něco změnit. Nezbývá mi než se vydat za ní, protože pokud jí dám prostor, nakonec se mi někde zamotá. Dívám se na řeku před sebou. Nabízí se mi pohled na asi dvě stě metrů proudné vody, kde budu s trochou štěstí stačit, pak řeka zahýbá a za zatáčkou bude tak další stovka. Dál už je hluboká voda nadjezí. Mám tři sta metrů na to, abych ho zastavil. To musí vyjít, vždyť se nezdál tak velký.
Cesta po proudu ale rychle ubývá. Jak se člověk jednou dá do pohybu, posunován proudem a vlečen rybou, ubíhá okolní břeh až překvapivě rychle. Utěšuji se tím, že zatím rybu dobíhám, protože zkracuji vlasec, abych ho mohl co největší kus držet nad vodou mimo dosah kamenů. Jsou tu pořádné, zrovna jsem se o jeden uhodil do kolena… Když se dostanu deset metrů za rybu, vypukne boj znovu naplno. Každý můj pokus vnutit soupeři svou vůli je ale hned v zárodku zmařen. Poprvé v životě plně chápu slovní spojení „brutální tah ryby“. Nedokážu vůbec nic. Když se ohlédnu, vidím sto metrů za sebou prosvítat mezi kopřivami své kolo a modrou barvu batohu. Musím se víc snažit. Donutit rybu bojovat na místě. Vzepřu se jí ve chvíli, kdy mi voda sahá asi po pás a nenadnáší mě tak jako doposud. Díky tomu mám větší stabilitu a opřu se do prutu, co mi důvěra ve vlasec dovolí. Je to zoufalé, mám pocit, že něco musí prasknout, netroufám si ani odhadnout, co to bude, nohy mi kloužou po slizkých kamenech a nakonec mě sumec stejně donutí, abych ho následoval. Do očí se mi téměř derou slzy a v zubech drtím slova nadávek i něco, co by se s trochou štěstí dalo přirovnat k modlitbám.
Letmý pohled dozadu. Kolo už nevidím, jen modrá skvrna batohu ještě svítí v zelené stěně lemující břeh řeky.
Musím se ale otočit zpátky. Hloubka vody prudce stoupá, napřed jen po ramena, vzápětí jsem v řece až po bradu. Zvedám prut co nejvýš, druhou rukou hrabu ve vodě v zoufalé snaze udržet rovnováhu. Když jsem teď zbaven opory a nadlehčován vodou, vleče mě ryba za sebou jako hadr. Mám se sebou co dělat a na dvou místech na chvíli ztratím kontakt se dnem úplně. Pak se dno zase objeví, tvoří ho velké balvany. Odrážím se od nich a než naberu rovnováhu, narazím do bloku kamene velkého jako stůl. Nejsem schopen se zastavit, takže se jen odstrčím ode dna a nechám se přes kámen přetáhnout. Konečně jsem ve vodě zase jenom po prsa a opět stojím na nohou. Stálo mě to sice pár šrámů, ale na ty moc nemyslím. Zase už se snažím ztížit rybě každý metr cesty, která jí zbývá do spásné hlubiny nadjezí. Jednu chvíli si vzpomenu na své věci a otočím se zpátky. Už je nevidím. Doufám, že až se mi to zvíře nakonec urve, že je tam aspoň najdu.sumec velký
Ještě na jednom místě mám potíže s hloubkou. Sumec si tu dokonce najde nějakou jámu a pokusí se v ní zalehnout. Ale jsem mu v patách a nehodlám mu dát ani vteřinu odpočinku. Na svahu jámy bohužel přestávám stačit. Koukají ze mě jen oči a snad i ruka s prutem a jak ve snaze couvat zpátky hrabu nohama po dně, hrne se mi pod nimi štěrk. Sumci se ten rachot nelíbí a dává se zase do pohybu. Trochu mi tím dokonce pomáhá, protože mě vytahuje do mělčí vody. Tady stál kdysi jez a před jeho rozvalenými a zcela zatopenými zbytky se nahromadily oblázky a dno tady rychle stoupá. Napřed jsem ve vodě po pás, pak jen kousek nad kolena. Jsou to ale poslední metry, které mám k dispozici, abych rybu zastavil. Sumci se mělčina nelíbí. Šněruje řekou sem a tam ve snaze najít hlubší vodu a přece jen asi slábne. A najednou ho vidím. Vobler se blýská úplně nahoře, musí mu sedět někde uprostřed horní čelisti, pod ním se v šeru rozplývá široká šedá hlava a za ní se jako duchovitý přelud v pravidelných křivkách vlní dlouhé světlé tělo. Na první pohled je zřejmé, že je větší, než se mi původně zdálo, určitě má něco přes metr. Páni to je nádhera! Chtěl bych si tenhle obraz uchovat v hlavě nadosmrti, ale sumec je jiného názoru. Prokličkuje se navzdory mým pokusům mu v tom zabránit přes poslední kameny rozpadlého jezu a zmizí v hlubině. Pokouším se za ním jít, kam až to půjde a zapomínám, že pod jezy obvykle bývalo vývařiště. Na to, že z tělesa jezu zbylo jen cosi jako peřej, je díra za ním nepříjemné překvapení. Po třech krocích nedosáhnu na dno, nezbývá mi než povolit brzdu a plavat ke břehu.
Dnes už nedokážu říct, jak jsem se dostal na mělčinu, ale když jsem brzdu opět přitáhl, ryba na udici pořád ještě byla. A navíc konečně přestala prchat po proudu. Pohybovala se přede mnou na prostředku řeky, jezdila nahoru i dolů, ale její únik tady skončil. Snad byla v této tůni doma nebo ji jenom uklidnila temnota hlubiny, ale celý zbytek souboje se odehrál na tomto místě. Asi po deseti minutách zdolávání jsem sumce konečně přitáhl na dosah. Stál jsem po prsa ve vodě a na mém protivníkovi bylo patrno, že spíš už neví, co má dělat, než že by měl konečně dost. Povolil jsem tedy brzdu navijáku, sklonil prut do úhlu, který mi připadal nejrozumnější a sáhl sumci na hlavu s tím, že pokud si to nechá líbit, okamžitě se ho pokusím uchopit za dolní čelist.
Sotva jsem se ale dotkl hladké slizké kůže, zdánlivě bezmocně ležící tělo doslova vybuchlo. V úchvatném kotrmelci mi proletělo před očima (byly ani ne půl metru nad vodou) a za zvonivého jekotu brzdy bylo v momentě zpátky uprostřed řeky. Trvalo mi dalších pět minut než jsem ho znovu přitáhl k sobě. Opět jsem povolil brzdu a plácl rukou do vody vedle vousaté hlavy. Následoval další únik do bezpečí hloubky a boj pokračoval. Někdy v té chvíli došel mému tělu adrenalin a začaly se objevovat příznaky prochladnutí. Během dalších několika minut jsem se klepal jako ratlík, naskočila mi husí kůže a nezbylo mi než se přesunout na mělčinu. Vylézt na břeh jsem se bál – bylo kolem něj plno naplaveného dřeva, do něhož se mohl sumec zamotat, ale nakonec jsem si našel velký plochý balvan, kde mi bylo lehce nad kolena a závěrečné kolo souboje vedl z této pozice. Sumce jsem přivedl k sobě asi dvanáctkrát nebo patnáctkrát, jeho úniky na volnou vodu byly stále kratší a nakonec přede mnou zůstal ležet jako kus dřeva. Vrazil jsem mu ruku do tlamy a zvedl jeho přední část z vody. V tu chvíli jsem zjistil, že ryba je mnohem větší než se mi celou dobu zdálo – snad ani ne délkou, ale mohutnost přední části těla mě přímo ohromila. Vlekl jsem poraženého soupeře za sebou na břeh, probrodil se bahnem, klacky a kopřivami až na cestičku a položil svůj úlovek na zem. Sumec se prakticky nehýbal a já na tom nebyl o moc líp. Třásl jsem se zimou, z nacucané mikiny crčela voda a vsakovala se do země, nohy jsem měl odřené od kamenů a prut v ruce mi najednou připadal nesnesitelně těžký.
Pak jsem si vzpomněl na své věci ponechané bez dozoru a uvědomil si, že to celé ještě neskončilo. Zvedl jsem rybu za čelist ze země tak, abych ji netáhl po zemi, do druhé ruky vzal prut a bosky tlapkal těch tři sta metrů zpátky. Cestou jsem si sumce přendával z ruky do ruky, ale věděl jsem, že nemá cenu odpočívat. Tam někde vpředu mám přinejmenším pár suchých věcí na sebe a chudák ryba, která ze sebe vydala úplně všechno, si nezaslouží leknout někde na hromádce listí.
Všechny opuštěné věci byly na místě a tak jsem položil sumce na zem a naposledy zvážil, jestli ho mám opravdu zabít. Ne, že bych byl tak útlocitný, ale byla to nádherná ryba a já měl dosud před očima ten pohled, jak se ještě plná sil vlnila v proudu řeky. Nakonec mi došlo, že pokud bych ho chtěl pustit, měl jsem to udělat rovnou. Teď přede mnou ležel na holé zemi jako bez života. Bylo to, jak to kdysi napsal Ota Pavel. Prohrál a věděl, že prohrál. V přírodě nikdo neutahá druhého k smrti jen pro svou zábavu, aby mu pak vrátil život. A pokud už člověk rybář zdolává ryby skutečně jen pro zábavu a zase je vrací vodě, měl by je vracet v takovém stavu, aby byly schopny svou svobodu přijmout.
A tak jsem zabil svou životní rybu, změřil ji a zapsal do papírů, posbíral rozházené věci, oblékl si těch pár suchých hadříků, vyždímal mokré a vyrazil k domovu. Cestou jsem vysypal připravené krmení do vybraného úplavu a nikdy se nedozvěděl, co bych byl ulovil, kdyby mi můj sumec nezabral.
Ne, nechci se chlubit tím, že jsem chytil sumce. Stovky, možná tisíce dalších rybářů chytily většího. Ten můj měřil 122 cm a vážil 13,2 kg – není to vážně nic oslnivého, ale asi bych to tu někde napsat měl. Dokonce doufám, že si jednou dám tu práci a obětuji čas i peníze, abych zažil souboj se skutečně velkým sumcem. Bude to s kvalitním náčiním a nejspíš z velké stabilní lodě. Určitě nebudu sám. A sumce nezabiju. Dokonce budu rád, když ho budu moci pustit. Věřím, že se mi to skutečně podaří, jako ostatně mnoha jiným. Jenže přesto si myslím, že i potom zůstane mou životní rybou statečná a bojovná sumčí jikernačka z Otavy, protože tohle byl jediný můj souboj s rybou vedený úplně nadoraz s vynaložením všech sil obou protivníků a jen shodou náhod mi bylo dopřáno zvítězit. Když jsem doma prohlížel použité náčiní, zjistil jsem, že trojháčky vobleru jsou úplně zničené a poslední metry vlasce, který vydržel, co bych nikdy nevěřil, se po vyschnutí náhle trhaly překvapivě snadno. Nevím, jestli celé tohle vyprávění zní dost věrohodně a je mi celkem dost jedno, pokud se najde někdo, kdo mi nebude chtít věřit. Nejsou svědci a zbývá jen pár fotek dělaných doma na dvoře. Navíc celý úsek, kde se příběh odehrál, změnila krátce nato povodeň k nepoznání. Zmizela padlá borovice a zatopené zbytky bývalého jezu rozmetala voda nepopsatelným způsobem. Dokonce ani já sám dnes nedokážu s určitostí ukázat místo, kde mi sumec zabral. Ale jedno vím jistě. Tenkrát jsem se skutečně cítil jako želva, která byla hodinu orlem. A všem, kdo tyhle řádky čtete, přeju, abyste ten pocit mohli zažít také.
Autor: osprey - ®Poslat soukromou zprávu.
23.6.2005 - osprey
Rybařina je věc emocí. Ať už člověk zažívá pocit blažené vyrovnanosti tváří v tvář letnímu západu slunce, prodírá se promáčený potem kopřivami anebo se konečně dočká vytouženého záběru ryby, vždy má příležitost zažívat silné neopakovatelné pocity – v dnešní době tak vzácné a postrádané. Právě tyto emoce jsou silou, která mě vyhání několikrát týdně k vodě a žene mě z místa na místo navzdory počasí, únavě a běhu současného bláznivého světa. Je nás takových spousta a málokdo by to bláznovství pochopil, nejčastěji proto, že sám není rybář.
Když se zamyslíme, proč vůbec chodíme k vodě, nebude na prvním místě snaha užít si své dokonalé vybavení, pilovat techniku nebo hledat optimální nástrahy či montáže. Myslím, že přání zažít neopakovatelné chvíle ať už plné pohody nebo vzrušení, by mělo u většiny z nás převážit.
Existují pochopitelně různé zážitky. Některé si člověk nosí v sobě, jsou osobní a nesdělitelné. Některé se dají vyprávět, s jinými se člověk může i chlubit. Dokonce jsou i takové, které jsou příliš velké pro jednoho člověka a ten pak má nutnost do omrzení je omílat ostatním. K rybařině patří všechny bez rozdílu. Ty nesdělitelné můžete tu a tam najít prosvítat skrze řádky mých (a nejen mých) článků, dnes ale budu vyprávět a snad se i trochu chlubit. A tak se nesmíte zlobit, že následující text bude pouhá příhoda od vody. Žádný návod jak ulovit víc, chytat efektivněji nebo alespoň jinak. Jenom zážitek. Zážitek, po kterém jsem prohlásil, že se cítím jako želva, která byla hodinu orlem. Napsal jsem ho pro všechny, kdo dokáží ocenit sílu emocí, které provází našeho koníčka a pro které je rybařina víc než jen způsob, jak si zpříjemnit pár chvil posezením u vody nebo vylepšit rodinný rozpočet.
Rybařit mě nikdo neučil. Rodiče mi v tom dokonce bránili všemi možnými způsoby, protože můj rodný kraj se sice hemžil chovnými rybníky, ale sportovní voda tam nebyla žádná. Asi věděli, že ten drobný problém s vlastnickými právy by mě nejspíš nezastavil a tak se jim fyzická nepřítomnost rybolovných prostředků v našem domě zdála nejúčinnější prevencí…
Když jsem si ve dvaceti poprvé pořídil povolenku, propadl jsem se během chvilky do nového světa, ze kterého jsem se už nikdy nevyhrabal. Musel jsem začít chytat čudly, protože nic velkého jsem v podstatě chytit neuměl, ale učil jsem se rychle, byl u vody jak jen to šlo a chytal všechno, co mělo ploutve. Postupně jsem si plnil jeden sen za druhým, ale ve výčtu mých drobných vítězství stále zela obrovská díra v podobě neuloveného sumce. Tahle ryba mi nějak nebyla přána. Navíc jsem si vzal do hlavy, že si svého sumýše chytím na umělou nástrahu. Jezdíval jsem kvůli tomu dvacet kilometrů na kole na Orlík v největších vedrech se čtyřmi litry vody v batohu, vracel se vysušený jako treska s prázdnými lahvemi a bez úlovku a neviděl jsem sumce ani zalovit. V dalších sezónách jsem ve snaze něco změnit vyhledával bouřková období,což mi dopřálo spoustu nevšedních zážitků plných rachotu hromu, praskotu dřeva, poletujících větví a občas i přívalů krup, které mi asi dvakrát způsobily stav, kdy jsem po návratu domů naprosto jasně cítil rozdíl mezi svou návětrnou a závětrnou polovinou. Jednou mi dokonce jedna pěkná kroupa zůstala vězet v uchu a nezbylo mi než čekat až trochu odtaje…
Co se úlovků týče, všechno zůstalo při starém.
Nakonec se smůla prolomila a jednoho vousáče lehce přes metr jsem z půjčené lodě přece jen ulovil. Zážitek to rozhodně byl, ale ten vysněný souboj na hranici možností a sil to pořád nějak nepřipomínalo. Jen v jednom mi tenhle první úspěch pomohl. Povolila má zoufalá křečovitá snaha a přestože už jsem se pak sumcům nikdy nevěnoval tolik jako zpočátku, sem tam se nějaký podměrečný dorostenec na prutě objevil a nakonec jsem se dočkal i té nádherné pranice, jakou může člověk zažít jen párkrát za život.
řeka Otava
Bylo to v roce 2002. Někde nad severním Atlantikem se tou dobou skládala dohromady mračna slibující přinést do Čech dost vody na rozpoutání povodně, jakou země už pár set let nezažila, ale zatím vládla červencová pohoda a hladina Otavy opadávala po docela malé povodni způsobené obyčejnou letní bouřkou. Využil jsem této příležitosti k ulovení tříkilového říčního šupináče a krásné bojovné parmy, kterou jsme si, dokud byla na prutu, půjčovali se ženou z ruky do ruky jako dva bezdomovci nalezenou cigaretu, až se nám po pár minutách položila v celé své kráse na bok přímo pod nohama a nám nezbylo než ji vrátit zpátky řece. Co víc by si měl člověk přát…
A to byla v dané chvíli klíčová otázka. Co si přát dál? Měl jsem čas ještě na jednu výpravu a zhluboka jsem přemýšlel, které ze svých šupinatých přátel půjdu obtěžovat tentokrát. Volba padla na proudný úsek nad velkým a hlubokým nadjezím. Byla tam série malých kouzelných úplavků a za vyšší vody do nich vytahovaly ryby zdola. Mě lákali velcí cejni a podoustve - daly se tu občas potkat kousky obou těchto druhů i přes půl metru dlouhé. Ale mohlo se počítat i se slušným kaprem a dokonce i s možností, že pokud si zakrmím flek a stáhnu drobnější ryby, najede mi mezi ně nějaký ten dravec. Vzal jsem si proto kromě matchového prutu a kyblíku s krmením také složený třímetrový teleskop, dvě krmítka na kapry a jeden pečlivě vybraný vobler, kdyby nedej Bože došlo na toho dravce. Trochu chvatně jsem to všechno nacpal do batohu, sedl na kolo a vyrazil. Když jsem po čtrnácti kilometrech dojel na místo, trochu mě zarazilo, jak to tu od loňska zpustlo. Rval jsem kolo i se všemi ostatními krámy úzkou cestičkou kolem řeky, rozhrnoval kopřivy a vybíral to správné očko, do něhož vyklopím svou hromádku krmení. Pořád se mi něco nezdálo a tak jsem nakonec prošel celý asi půlkilometrový úsek a na jeho konci dospěl k závěru, že jediné místo stojící za řeč se nachází o pár set metrů výš skoro na samém začátku inkriminované oblasti. Než jsem se ale stačil na cestičce s kolem otočit, upoutalo mou pozornost ukázkové zalovení kousek od břehu. V opadající vodě po letním zákalu obyčejně přichází doba, kdy si dravci vynahrazují nucený půst a nějakou dobu intenzivně loví. Situace tomu odpovídala, voda se opravdu začínala čistit a rybičky se náhle rozletěly ještě jednou. Nic víc jsem nepotřeboval. Vzpomněl jsem si na vobler v kapse batohu, vytáhl svůj teleskop pro každou příležitost, povzdechl nad čtyřmi vláčecími pruty nechanými doma a s bojovným výrazem ve tváři zacvakl do navijáku cívku s dvaadvacítkou vlascem. Navázat lanko bylo dílem okamžiku a za chvíli se vobler klátivým pohybem zasoukal pod hladinu a zmizel v hlubinách. Jenže ať jsem dělal cokoli, ve světě pod vodní hladinou moje snaha žádného uznání nedošla. A tak jsem se s voblerem na prutě vydal zpátky proti proudu a prohazoval všechna slibná místa. Dno tu bylo členité a plné balvanů, dvakrát jsem uvázl, ale protože byl červenec, i když zrovna dost zamračený a studený, dalo se pro mou jedinou a tudíž nenahraditelnou nástrahu doplavat. Asi po třech stovkách metrů jsem byl celý provlhlý a otrávený a už jsem skoro nemyslel na nic jiného než na okamžik, kdy si sednu na něco suchého a nahodím spláveček do prokrmené tišinky za padlým stromem. Zbývala mi už jen dvě místa, kde jsem ještě chtěl se svým balzovým přeludem lákat k záběru některého z místních dravců. To první byl dlouhý úzký pruh klidné vody zadržený padlou borovicí. Její rozpraskaný kmen vedl od mých nohou šikmo po proudu a silné pahýly olámaných větví odřené od ledových ker se rozprostíraly nad řekou jako ruce prosebníků. Pěkné místečko pro slušnou štiku, napadlo mě hned při prvním pohledu.
Nahodil jsem podél kmene v uctivé vzdálenosti od respekt budících větví a začal kdo ví pokolikáté hrát divadélko, o němž nikdy není jisté, jak je to vlastně s diváky. Tentokrát jsem ale sklidil aplaus, protože přesně uprostřed úplavu zasáhla vobler těžká rána. Zásek byl skoro zbytečný, prut se ohnul a pohyb u dna svou energií a důkladností svědčil o tom, že pokud je jeho původcem štika (a já o tom nepochyboval) pak bude pořádná. Utvrdil mě v tom i plynulý tah, odvíjející z navijáku jeden metr vlasce za druhým.
„Proboha, kdy jsem měl naposledy na prutě zubatou, která dokázala takhle brát vlasec přes brzdu?“ projelo mi hlavou. Opojný pocit z nenadálého štěstí mi stoupal do hlavy, ale pohled na vlasec pohybující se kolem větví borovice mě vrátil do reality. Zkusil jem rybu přibrzdit. S údivem a rostoucí hrůzou jsem zjišťoval, že to nejde. Přitom mi bylo jasné, že za chvíli dorazí k ponořené špici stromu a tam si s mojí dvaadvacítkou rychle poradí. Neodvážil jsem se dál utahovat brzdu, už teď se z ní linul tón, na jaký jsem vůbec nebyl zvyklý a tak jsem jenom stiskl cívku navijáku v prstech a zkusil, co vlasec vydrží. Díky dvěma větším rybám zdolaným v posledních dnech jsem věděl, že vydrží skutečně dost. Jestli je to štika, měla by se zvednout k hladině a vyskočit nebo se alespoň vyvalit v oblaku vodní tříště. V teleskopu doslova zapraskalo, tah zesílil a pohyb ryby se zastavil. Dokonce jsem ji opravdu začal zvedat ode dna, ale dlouhý zmítající se zelený válec se na hladině neobjevil. Místo toho se její rovný povrch vyboulil v metrovém kruhu plném čeřin a vírů. Nasucho jsem polkl a dál držel prut zmítaný těžkými kopanci.
To nemůže být štika! sumec velký
Jako potvrzení této myšlenky se z vody vynořil skvrnitý ocas zakončený malou tupou ploutvičkou a prudkým pohybem uhodil do napnuté šňůry. Pak se celé tělo ryby přetočilo, opřelo se do prutu silou, která mě donutila uvolnit prsty svírající cívku a dalo se do pohybu směrem ke středu řeky.
Takže sumec. První dojem po spatření kousku jeho těla ve mně vyvolal pocit, že pravděpodobně nemá ani metr. To by se mělo dát zvládnout. Jenom se nesmí dostat do toho zatraceného stromu.
Hlavou mi bleskl nápad. Stojím prakticky přímo na tom potopeném stromě a rybu si do něj nakonec sám dovleču. Do stran nemůžu, rostou tu stromy a křoví. Ale řeka tady není hluboká a kdybych stál uprostřed… Jasně. Tam se mi nemá kam zamotat a naděje na vítězství bude daleko větší…
Skopl jsem botu, po ní druhou, vymotal jsem se z popruhů batohu. Kalhoty, ponožky,... ryba mezi tím vytáčí vlasec a pohybuje se někde uprostřed řeky. Její nemilosrdný tah mě nutí udělat během svlékací kreace dva nedobrovolné kroky. Dostávám se na místa, která byla ještě předevčírem pod vodou a kde ulpělo jemné bahýnko. Nakloněný břeh a tah ryby způsobí, že za mnou v mžiku zůstanou jen dvě blátivé rýhy a to právě v momentě, kdy se pokouším přetáhnou přes hlavu mikinu. Zbaven opory i zraku a vlečen těžkou rybou jen tak tak nespadnu do vody. Čert vzal ten zatracený hadr! Prostě ho sundat nedokážu. Osvobodím si hlavu a ruce ze zajetí vlastního oděvu a šlápnu do neznáma. Propadnu se po kolena do bahna, bublinky mě lechtají na stehnech, voda mi sahá až po pás. Rychlými kroky směřuji dál do řeky, kde by mělo být pevnější dno. Už jsem na písku místy proloženém většími kusy kamene, získávám jakous takous stabilitu a konečně mám čas se podívat, kde je můj protivník. Protože jsem běžel za rybou, musel jsem vlasec navíjet a teď zjišťuji, že veškerý pohyb ustal. Prut mám ohnutý, šňůra míří přímo doprostřed proudu a necítím vůbec nic. Je tam vůbec ještě? Zalehnul anebo se zamotal někde mezi kameny? No nic, jednou jsme ve vodě oba a tak si pro něj můžu dojít.
Udržuji tah v prutu, navíjím a krok za krokem se blížím k rybě. Nic se neděje. V prutu cítím jen mrtvou tíhu. Vlasec stoupá z vody pod stále strmějším úhlem. Jsem po ramena ve vodě nějaké čtyři metry od sumce a pořád nic. Jako bych tam měl přivázaný kámen. Dva metry. Špičku prutu mám přímo nad rybou a pořád se jen mrtvě ohýbá. Tak je tam nebo ne? Já snad do něj budu muset kopnout…
Udělám ještě krok a vlasec ožije. Uleví se mi, protože vím , že jsem o úlovek zatím nepřišel. Ryba se zavlní, naznačí zatáčku doleva, obrátí vpravo a jedním plynulým obloukem se mi vyhne. Silný tah umocněný dlouhou pákou prutu mě otočí o sto osmdesát stupňů. Brzda už zase řve a můj protivník jede s proudem dolů jako tank. Nechám ho vytočit asi patnáct metrů a pak se ho pokusím zastavit. Ale ať dělám, co dělám, všechno je naprosto k ničemu. Ve spojích prutu to praská jako v ráhnoví lodi a zvuky linoucí se z navijáku mi doslova drásají nervy. Ta malá hromádka oceli a grafitu, která mě v životě nezradila, sténá jako raněné zvíře pod pulsujícím náporem těla, které si mezi balvany na dně řeky hledá cestu dolů. Na chviličku tah povolí, dívám se, kde je vlasec. Několik čeřin kolem místa, kde tenoučké vlákno protíná hladinu, napovídá, že ryba přejíždí mělčinu, kličkuje a hledá proudnici. Jen se dostane do hlubší vody, táhne zase jako kůň navzdory mé snaze na tom něco změnit. Nezbývá mi než se vydat za ní, protože pokud jí dám prostor, nakonec se mi někde zamotá. Dívám se na řeku před sebou. Nabízí se mi pohled na asi dvě stě metrů proudné vody, kde budu s trochou štěstí stačit, pak řeka zahýbá a za zatáčkou bude tak další stovka. Dál už je hluboká voda nadjezí. Mám tři sta metrů na to, abych ho zastavil. To musí vyjít, vždyť se nezdál tak velký.
Cesta po proudu ale rychle ubývá. Jak se člověk jednou dá do pohybu, posunován proudem a vlečen rybou, ubíhá okolní břeh až překvapivě rychle. Utěšuji se tím, že zatím rybu dobíhám, protože zkracuji vlasec, abych ho mohl co největší kus držet nad vodou mimo dosah kamenů. Jsou tu pořádné, zrovna jsem se o jeden uhodil do kolena… Když se dostanu deset metrů za rybu, vypukne boj znovu naplno. Každý můj pokus vnutit soupeři svou vůli je ale hned v zárodku zmařen. Poprvé v životě plně chápu slovní spojení „brutální tah ryby“. Nedokážu vůbec nic. Když se ohlédnu, vidím sto metrů za sebou prosvítat mezi kopřivami své kolo a modrou barvu batohu. Musím se víc snažit. Donutit rybu bojovat na místě. Vzepřu se jí ve chvíli, kdy mi voda sahá asi po pás a nenadnáší mě tak jako doposud. Díky tomu mám větší stabilitu a opřu se do prutu, co mi důvěra ve vlasec dovolí. Je to zoufalé, mám pocit, že něco musí prasknout, netroufám si ani odhadnout, co to bude, nohy mi kloužou po slizkých kamenech a nakonec mě sumec stejně donutí, abych ho následoval. Do očí se mi téměř derou slzy a v zubech drtím slova nadávek i něco, co by se s trochou štěstí dalo přirovnat k modlitbám.
Letmý pohled dozadu. Kolo už nevidím, jen modrá skvrna batohu ještě svítí v zelené stěně lemující břeh řeky.
Musím se ale otočit zpátky. Hloubka vody prudce stoupá, napřed jen po ramena, vzápětí jsem v řece až po bradu. Zvedám prut co nejvýš, druhou rukou hrabu ve vodě v zoufalé snaze udržet rovnováhu. Když jsem teď zbaven opory a nadlehčován vodou, vleče mě ryba za sebou jako hadr. Mám se sebou co dělat a na dvou místech na chvíli ztratím kontakt se dnem úplně. Pak se dno zase objeví, tvoří ho velké balvany. Odrážím se od nich a než naberu rovnováhu, narazím do bloku kamene velkého jako stůl. Nejsem schopen se zastavit, takže se jen odstrčím ode dna a nechám se přes kámen přetáhnout. Konečně jsem ve vodě zase jenom po prsa a opět stojím na nohou. Stálo mě to sice pár šrámů, ale na ty moc nemyslím. Zase už se snažím ztížit rybě každý metr cesty, která jí zbývá do spásné hlubiny nadjezí. Jednu chvíli si vzpomenu na své věci a otočím se zpátky. Už je nevidím. Doufám, že až se mi to zvíře nakonec urve, že je tam aspoň najdu.sumec velký
Ještě na jednom místě mám potíže s hloubkou. Sumec si tu dokonce najde nějakou jámu a pokusí se v ní zalehnout. Ale jsem mu v patách a nehodlám mu dát ani vteřinu odpočinku. Na svahu jámy bohužel přestávám stačit. Koukají ze mě jen oči a snad i ruka s prutem a jak ve snaze couvat zpátky hrabu nohama po dně, hrne se mi pod nimi štěrk. Sumci se ten rachot nelíbí a dává se zase do pohybu. Trochu mi tím dokonce pomáhá, protože mě vytahuje do mělčí vody. Tady stál kdysi jez a před jeho rozvalenými a zcela zatopenými zbytky se nahromadily oblázky a dno tady rychle stoupá. Napřed jsem ve vodě po pás, pak jen kousek nad kolena. Jsou to ale poslední metry, které mám k dispozici, abych rybu zastavil. Sumci se mělčina nelíbí. Šněruje řekou sem a tam ve snaze najít hlubší vodu a přece jen asi slábne. A najednou ho vidím. Vobler se blýská úplně nahoře, musí mu sedět někde uprostřed horní čelisti, pod ním se v šeru rozplývá široká šedá hlava a za ní se jako duchovitý přelud v pravidelných křivkách vlní dlouhé světlé tělo. Na první pohled je zřejmé, že je větší, než se mi původně zdálo, určitě má něco přes metr. Páni to je nádhera! Chtěl bych si tenhle obraz uchovat v hlavě nadosmrti, ale sumec je jiného názoru. Prokličkuje se navzdory mým pokusům mu v tom zabránit přes poslední kameny rozpadlého jezu a zmizí v hlubině. Pokouším se za ním jít, kam až to půjde a zapomínám, že pod jezy obvykle bývalo vývařiště. Na to, že z tělesa jezu zbylo jen cosi jako peřej, je díra za ním nepříjemné překvapení. Po třech krocích nedosáhnu na dno, nezbývá mi než povolit brzdu a plavat ke břehu.
Dnes už nedokážu říct, jak jsem se dostal na mělčinu, ale když jsem brzdu opět přitáhl, ryba na udici pořád ještě byla. A navíc konečně přestala prchat po proudu. Pohybovala se přede mnou na prostředku řeky, jezdila nahoru i dolů, ale její únik tady skončil. Snad byla v této tůni doma nebo ji jenom uklidnila temnota hlubiny, ale celý zbytek souboje se odehrál na tomto místě. Asi po deseti minutách zdolávání jsem sumce konečně přitáhl na dosah. Stál jsem po prsa ve vodě a na mém protivníkovi bylo patrno, že spíš už neví, co má dělat, než že by měl konečně dost. Povolil jsem tedy brzdu navijáku, sklonil prut do úhlu, který mi připadal nejrozumnější a sáhl sumci na hlavu s tím, že pokud si to nechá líbit, okamžitě se ho pokusím uchopit za dolní čelist.
Sotva jsem se ale dotkl hladké slizké kůže, zdánlivě bezmocně ležící tělo doslova vybuchlo. V úchvatném kotrmelci mi proletělo před očima (byly ani ne půl metru nad vodou) a za zvonivého jekotu brzdy bylo v momentě zpátky uprostřed řeky. Trvalo mi dalších pět minut než jsem ho znovu přitáhl k sobě. Opět jsem povolil brzdu a plácl rukou do vody vedle vousaté hlavy. Následoval další únik do bezpečí hloubky a boj pokračoval. Někdy v té chvíli došel mému tělu adrenalin a začaly se objevovat příznaky prochladnutí. Během dalších několika minut jsem se klepal jako ratlík, naskočila mi husí kůže a nezbylo mi než se přesunout na mělčinu. Vylézt na břeh jsem se bál – bylo kolem něj plno naplaveného dřeva, do něhož se mohl sumec zamotat, ale nakonec jsem si našel velký plochý balvan, kde mi bylo lehce nad kolena a závěrečné kolo souboje vedl z této pozice. Sumce jsem přivedl k sobě asi dvanáctkrát nebo patnáctkrát, jeho úniky na volnou vodu byly stále kratší a nakonec přede mnou zůstal ležet jako kus dřeva. Vrazil jsem mu ruku do tlamy a zvedl jeho přední část z vody. V tu chvíli jsem zjistil, že ryba je mnohem větší než se mi celou dobu zdálo – snad ani ne délkou, ale mohutnost přední části těla mě přímo ohromila. Vlekl jsem poraženého soupeře za sebou na břeh, probrodil se bahnem, klacky a kopřivami až na cestičku a položil svůj úlovek na zem. Sumec se prakticky nehýbal a já na tom nebyl o moc líp. Třásl jsem se zimou, z nacucané mikiny crčela voda a vsakovala se do země, nohy jsem měl odřené od kamenů a prut v ruce mi najednou připadal nesnesitelně těžký.
Pak jsem si vzpomněl na své věci ponechané bez dozoru a uvědomil si, že to celé ještě neskončilo. Zvedl jsem rybu za čelist ze země tak, abych ji netáhl po zemi, do druhé ruky vzal prut a bosky tlapkal těch tři sta metrů zpátky. Cestou jsem si sumce přendával z ruky do ruky, ale věděl jsem, že nemá cenu odpočívat. Tam někde vpředu mám přinejmenším pár suchých věcí na sebe a chudák ryba, která ze sebe vydala úplně všechno, si nezaslouží leknout někde na hromádce listí.
Všechny opuštěné věci byly na místě a tak jsem položil sumce na zem a naposledy zvážil, jestli ho mám opravdu zabít. Ne, že bych byl tak útlocitný, ale byla to nádherná ryba a já měl dosud před očima ten pohled, jak se ještě plná sil vlnila v proudu řeky. Nakonec mi došlo, že pokud bych ho chtěl pustit, měl jsem to udělat rovnou. Teď přede mnou ležel na holé zemi jako bez života. Bylo to, jak to kdysi napsal Ota Pavel. Prohrál a věděl, že prohrál. V přírodě nikdo neutahá druhého k smrti jen pro svou zábavu, aby mu pak vrátil život. A pokud už člověk rybář zdolává ryby skutečně jen pro zábavu a zase je vrací vodě, měl by je vracet v takovém stavu, aby byly schopny svou svobodu přijmout.
A tak jsem zabil svou životní rybu, změřil ji a zapsal do papírů, posbíral rozházené věci, oblékl si těch pár suchých hadříků, vyždímal mokré a vyrazil k domovu. Cestou jsem vysypal připravené krmení do vybraného úplavu a nikdy se nedozvěděl, co bych byl ulovil, kdyby mi můj sumec nezabral.
Ne, nechci se chlubit tím, že jsem chytil sumce. Stovky, možná tisíce dalších rybářů chytily většího. Ten můj měřil 122 cm a vážil 13,2 kg – není to vážně nic oslnivého, ale asi bych to tu někde napsat měl. Dokonce doufám, že si jednou dám tu práci a obětuji čas i peníze, abych zažil souboj se skutečně velkým sumcem. Bude to s kvalitním náčiním a nejspíš z velké stabilní lodě. Určitě nebudu sám. A sumce nezabiju. Dokonce budu rád, když ho budu moci pustit. Věřím, že se mi to skutečně podaří, jako ostatně mnoha jiným. Jenže přesto si myslím, že i potom zůstane mou životní rybou statečná a bojovná sumčí jikernačka z Otavy, protože tohle byl jediný můj souboj s rybou vedený úplně nadoraz s vynaložením všech sil obou protivníků a jen shodou náhod mi bylo dopřáno zvítězit. Když jsem doma prohlížel použité náčiní, zjistil jsem, že trojháčky vobleru jsou úplně zničené a poslední metry vlasce, který vydržel, co bych nikdy nevěřil, se po vyschnutí náhle trhaly překvapivě snadno. Nevím, jestli celé tohle vyprávění zní dost věrohodně a je mi celkem dost jedno, pokud se najde někdo, kdo mi nebude chtít věřit. Nejsou svědci a zbývá jen pár fotek dělaných doma na dvoře. Navíc celý úsek, kde se příběh odehrál, změnila krátce nato povodeň k nepoznání. Zmizela padlá borovice a zatopené zbytky bývalého jezu rozmetala voda nepopsatelným způsobem. Dokonce ani já sám dnes nedokážu s určitostí ukázat místo, kde mi sumec zabral. Ale jedno vím jistě. Tenkrát jsem se skutečně cítil jako želva, která byla hodinu orlem. A všem, kdo tyhle řádky čtete, přeju, abyste ten pocit mohli zažít také.
Autor: osprey - ®Poslat soukromou zprávu.
Nbrach - Profil | So 26.6.2021 0:00:19
Projíždím Pc a hledám vzpomínky... I od Spreye.... Snad ji najdu...
Nosprey - Profil | Pá 25.6.2021 22:41:51
wanman >> Asi deset let zpátky jsem u nás z dálky přes řeku koukal jak nějakej chaťák vždycky dlouhou dobu pucuje rybu a pak ji hodí do řeky. Když tam hodill šestou a odkráčel do chajdy, pochopil jsem, že filetuje štiky a do vody hází to, cos vyfotil. Šest jsem viděl, mohlo jich být víc a míru neměla možná ani jedna.
No a pak kde ty ryby jsou...
No a pak kde ty ryby jsou...
Nsplavek - Profil | Pá 25.6.2021 21:19:18
Ještě jsem chtěl ke svému příspěvku dopsat, že jsem viděl u cesty dozrávat třešně a rvalo mi to moje rybářské srdce, protože s tou nohou nemůžu chodit kolem řeky a lupat na ně tlouště.
Nsplavek - Profil | Pá 25.6.2021 21:09:04
Kruan >> No vidíš pro mě je zase momentálně mobilita to nejdůležitější, už přes tři měsíce mi hapruje koleno, nemůžu pořádně chodit a nohu za sebou tahám jak stará žebračka. Toužebně čekám až na mě přijde řada s atroskopií. Takže v rámci povolených vycházek co mám v nemoci si zajedu na ryby. Bohužel můžu jen na místa co nemám daleko od auta, no a taky to podle toho vypadá. Moje nejoblíbenější místa jsou většinou tam , kam v běžném zdravém životě dojedu na kole(elektrokolo mi umožnilo větší rádius cyklolovů), nebo dojdu dál pěšky od auta. Takže se musím spokojit s tím co zvládnu i s dojebaným kolenem. Ale to často nebývá pro mě to pravé ořechové. Ale pořád lepší než sedět doma na prdeli u TV.
Čtenáři této diskuse také sledují
NFóry57658
NRybářsko-houbařské jádro .-)41182
NRybářský retro bazar.16431
NČerná listina Bazaru - upozornění na podvodné či nefér jednání1388
NDokumenty z přírody kolem vody383
NKulinářský kroužek aneb vše co se dá uvařit z ryb5419
NZoologický koutek MRKu.29738
NBušákovy plky a frky a různé věci od našich vod311042
NSprávný muž má v kapse nůž5372
NZahrada pro lenochy aneb zahradnicko-budovatelské jádro18284
Živě na MRK.cz
Kde to žije - všechna témata
11:08NSolar titanium swinger 721
11:01NStředočeši konkurují soukromým revírům, poskytují nadstandardní servis. (Bleskovka) 17
10:02NSatira pro všechny 84
9:31NPonechani kapru, ale nezapsani!!!!! 32
8:34NPřívlač v Chorvatsku 77
8:11NTlak na výstavbu v záplavových zónach. (Bleskovka) 9
6:53NJakou návazcovou šňůrku 2
6:28NČluny Caperlan Ventus 41
PoNPlavaná v proudu. Lov ryb na splávek s boloňkou. (Video) 2
PoNMá smysl zachraňovat i krase stříbřité? (Bleskovka) 58
PoNGalerie muškařských navijáků 544
PoNCo říkáte na projekt FISHING LEAGUE & CUP? 162
PoNNash Titan Bivvy 397
NeNAntares Fan Club 265
NeNJak to bere na Štíte? 84
Co je nového - všeobecné
PoNBleskovka: Středočeši konkurují soukromým revírům, poskytují nadstandardní servis.
PoNBleskovka: Tlak na výstavbu v záplavových zónach.
SoNBleskovka: Zásadní průlom v české legislativě na ochranu vod. Novelu, která by měla zabránit možnému vzniku havárií, podepsal prezident
. . . NVideo: Zimní feeder - mražení červi a lisovaný rohlík
. . . NČlánek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . NČlánek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . NMiničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . NRecenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . NMiničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
Akční nabídky
Nash Plovoucí boilies Citruz | SLEVA 50%Za 99 Kč
Využijte skvělé akce na produkty Citruz od značky Nash. Plovoucí boilie v několika barvách s 50% slevou pouze do vyprodání současných zásob.
Oznámení - obecné
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - obecné
14.6.Jimramovský kapr dvojic...
15.6.O dešanské sele
15.6.Lanškroun - tradiční rybářské...
15.6.Rybník Cortina Ivančice...
20.6.Zemník Bodovka Dr Baits Carp Cup...
21.6.2×20hodin Rybník Talian
29.6.Dětské rybářské závody Talian
29.6.XXII. ročník rybářských závodů...
29.6.závody dvojic na kocandě
5.7.Skutečská noční šestnáctka
Doporučujeme e-shop
Saccon Carp
Rybářský e-shop se zaměřením na moderní kaprařinu. Máme dlouholeté zkušenosti, na trhu úspěšně působíme přes 10 let....
