- Úvod
- Pokec
Můj lov
- Zobrazit vybrané uživatele.
načítám...
0x v oblíbených a 8x v ignorovaných.
VIP Můj lov - nejhezčí fotky úlovků.
milanpindryc - Profil | Čt 22.10.2020 9:12:07
lUke.Z - Profil | Čt 22.10.2020 7:46:31
21.10.2020 - British Columbia
Přece se jen první coho a hned hatchery na břeh podíval! Nejmenší (66 cm) můj kanadský losos, přesto radost neskutečná, vlastně pánvičkova :)
chubkiller - Profil | St 21.10.2020 20:11:36
Kappa - Profil | St 21.10.2020 14:16:26
20.10.2020 - Řeka
Hladiny už opadají tak jsem šel zkusit najít nějaké céčko a povedl se nakonec slušnější fous, který mě pěkně potáhal...jen rychlé foto a šel hned zpátky.
David Štajnc - Profil | St 21.10.2020 9:50:46
nej.vydra - Profil | Út 20.10.2020 19:39:06
7.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok závěrečná část
V poledních hodinách přirážíme k ostrovu Císařská louka v Praze a v plánu naší cesty je zde zůstat dvě noci. Vlevo před námi se tyčí Vyšehrad a vpravo Podolská úpravna pitné vody. Na řece je strašný provoz. Jedna veslice za druhou, hejna paddleboardistů, motorové čluny. Mezi tím vším se proplétá jakýsi scifi Aquaman a vznáší se nad hladinou na prkně. Prostě Praha. Paní Vydrová s dětmi ožívá, hlavní město miluje a já zase ten mumraj velkoměsta moc nemusím. První noc bohužel nechytáme. Setkání s přáteli ve městě se trochu protáhne a druhý den ráno nás čeká prohlídka nevyhlášenějších památek města. Praha je tentokrát jiná a takovou ji ještě neznáme. Chybějí zde davy zahraničních turistů, kteří kůli letošní pandemii covidu radši zůstávají doma. Musím přiznat, že je to takhle paráda. Nikde žádné tlačenice, v hospodě u Fleků sedí dvacet lidí a v kavárně Slavia to samé. Nevídané.Během dne posbíráme několik vypalovaných turistických známek a pohodovou procházkou podle Vltavy se vracíme k přívozu na ostrov. Nad Novotného lávkou se mé kaprařské srdce rozbuší naplno. Na zdejší náplavce se třou desítky a desítky kaprů velikosti od deseti kilo výše! Je to podívaná, kterou bych v centru Prahy rozhodně nečekal. Fascinovaně sleduji to divadlo a už se těším na podvečer, až nahodíme. Konečně zakrmuji dvě krmná místa. Jedno směrem na Vyšehrad, asi tak v místě kde dopadl do Vltavy Šemík s Horymírem a druhé doleva na Podolskou vodárnu. Provoz na řece se s podvečerem značně zklidnil a na hladině se objevují kola od krmících se ryb. Pruty máme ve vodě a je to zvláštní pocit. Chytám v Praze. V životě by mně nenapadlo, že tu někdy nahodím. Během čtvrthodiny zakotví vedle naší loďky zajímavé soulodí. Dva pontony spojené za sebou. Na okrajích naložené naštípaným dřevem a na nich parta deseti pivem rozjařených námořníků. Na každé z palub je jeden historický parní stroj a ten na přídi, je obložený sudy s pivem. Zajímavá partička. Okamžitě se dáváme do řeči a zvou mně na prohlídku lodí. Tohle už asi nikdy neuvidím. Jeden parní stroj pohání vrtuli soulodí a ten na přídi lodi chlazení na pípu a samovar s horkou vodou na kafe. Technická dokonalost. Pan Kolben zakladatel českomoravské akciové společnosti a výrobce toho parního stroje by žasnul. Po tmě popíjíme pivko a v tom se rozječí příposlech od Máťova prutu. Do Šemíkova krmného místa pod Vyšehradem najela ryba. Máťa zasekává a po chvilce zdolává svého prvního Vltavského kapříka. Pražského šupíka na délce sedmdesát čísel a v našem rybářském táboře čiší radost.Rychle dvě fotky a šup s ním do vody než nám ho na tom rozžhaveném kotli upečou. Za dvě hodiny dopřává Vyšehradské místo rybu i mně. Čerstvě vytřeného šupíka osmdesát dva čísel a jsem nadmíru spokojený. S rozedněním řeka ožívá a znovu nevěřím, že jsem v centru velkoměsta. Výskoky ryb, kola na hladině a než vyleze slunce, mám na kontě další dva Pražáky. Tentokrát z krmáku od Podolské úpravny. Jedna z ryb je krásný, pomerančově vybarvený lysec. Dopoledne pokračujeme v cestě a poznáváme Prahu z trochu netradičních míst. Plavební komora Smíchov, krátká vláčka pod Karlovým mostem, zajedeme do Kampy po Čertovce a oběd máme na lodi s pivovarem. Plni netradičních dojmů se loučíme s hlavním městem a už se nám ta cesta hodně krátí. Na soutok v Mělníku nám zbývá poslední padesát říčních kilometrů. V totálním vedru plujeme Vltavským údolím kdesi pod Prahou a hledáme příhodné místo pro náš další noční bivak. Řeka se zde značně roztáhne a připomíná Labe na spodním úseku. Je pět hodin odpoledne a po několika kilometrech jízdy míjíme nevelký ostrov. Noc na opuštěném ostrově nám bleskne hlavou a ihned přirážíme ke břehu. První vyndávám pruty, rozdělané opírám o ceduli kilometráže,ale na ostrově je z vedra na padnutí. V dáli po vodě je vidět přívoz přes řeku, u kterého je stánek s občerstvením. Psa necháváme na ostrově a jedeme se něčeho vychlazeného napít. Jak příjemné osvěžení v tom vedru. Holky se rozhodly, že půjdou na nedaleký zámek a já s Máťou Vydrou zatím připravíme tábor. Přirážíme přídí ke břehu ostrova a vážu loď za trubku s cedulí. Pes nikde a všechny pruty se válejí na zemi přes sebe. „Co ten blbec Akim tady vyváděl? A ještě zdrhnul, přeplaval řeku a teď jde po stopě za holkama.“ Nadávám jak pohan. Opírám znovu pruty, rozplétáme zamotané montáže a vtom slyšíme rachot. Z houštin ostrova se k nám ženou dvě kozy a za nimi letí náš pes. Přiběhnou ke mně, na vteřinu se zastaví a hop. Už jsou obě v lodi. Dostáváme totální záchvat smíchu. Kozy na nás civí a nikam se jim nechce. Máťa odvádí psa na voďáku, tak aby ho kozy neviděli, a já je zkouším na lupení vylákat zpět na břeh. Ani to s nimi nehne. Čekáme pět minut, jestli nevylezou. Nic. Vlezu do lodě, tu větší co má zahnuté rohy jako muflon beru za ně a násilím ji vytáhnu ven. Menší černá vyleze za ní a jsou konečně venku. Jakmile kozu pustím, okamžitě se rozeběhne a hop. Je znovu v lodi a ta druhá hned za ní. Situace se ještě dvakrát opakuje a už se moc nesmějeme.Od přetahované s kozlem se potím jako pes a nevíme co s nimi. Vymyslíme plán. Psa odvážeme, dostane povel zůstaň. Já tu velkou kozu vytáhnu co nejdále od lodi, malá vyleze ven, Máťa skočí do lodi a odrazí na vodu. Já skočím do vlečného člunu a jsme z toho venku. Jasný jak facka. Zpocený táhnu kozu co nejdále, menší odháním nohou, začala do mě mrcha trkat a v tom slyším houkání parní píšťaly. Kolem projíždí naši známí borci s parním strojem a doslova řvou smíchy.“ Hoď nám ji rovnou sem, máme rozpálený kotel bude guláš.“ Snad všichni mají v rukou mobil a fotí si tu komedii. Máťa odráží loď, startuje motor a já pouštím kozu. Hned se obě řítí k couvající lodi, ale do vody se jim už nechce. Uvidí vedle uvázaný člun a už k němu běží. Doslova do něj skáču, dříve než kozy a prcháme zbaběle z ostrova. Pes dostává příkaz volno, ale hned jde po kozách.Oni neustoupí do zadu ani o píď a rohy mu dávají solidně do kožichu. Konečně také skáče do vody a plave za námi. Uf… Další neuvěřitelný zážitek z ryb. Nechceš mít na ostrově rybáře, dej tam dvě kozy a máš od nich klid. Tábor zakládáme na břehu a holky se nám smějí, co jsme to jako za saláty. Dvě kozy… Smůla se nás drží ještě druhý den ráno. Po parádním ranním záběru vůbec nemohu otočit těžkou rybu v proudu. Když ji konečně obrátím a přitahuji ke břehu, uvázne silon mezi kameny. Rychle skáču do člunu, ale ryba se z háčku vyřezává. Za půl hodiny se situace opakuje. Tentokrát se vlasec zamotá do větve pod vodou a ryba je z háčku znovu pryč. Třetí kapr mně vyskočí z náruče při focení ve vodě, aniž by paní Vydrová stihla zmáčknout spoušť. Prostě smolné místo, rychle z něho uplavat po vodě. Zabalíme, startuji motor a pokračujeme dále. Během pár kilometrů se krajina změnila. Vyjeli jsme z Vltavského údolí, všude kolem rovina jak u Kolína a řeka se ještě více roztáhla. Vplouváme kolem chmelnic a lánů polí do Vrňansko-Hořínského plavebního kanálu. V dáli se objevuje dominanta krajiny Mělnický zámek a stále se nám plavbou přibližuje. Na kanále panuje čilý stavební ruch. Podjíždíme šest rozestavěných zvedacích mostů a po deseti kilometrech máme zelenou na poslední Vltavské Plavební komoře. Hořínské. Je opravdu nádherná a ne nadarmo je vyhlášená národní kulturní památkou. Jakmile se otevřou poslední Vltavská vrata s dominantou Mělnického zámku před námi, padá na mně radost a smutek zároveň. Dokázali jsme to. Dva týdny na vodě, všechno klapnulo, jak mělo, ale strašně rychle to uteklo. A nejen tahle cesta. Z našich mladých Vyder, už přestávají být děti a nejspíše jsme takhle pohromadě jeli naposled. Výprava byla poměrně náročná na každodenní přesuny a balení věcí. Měli jsme neskutečné štěstí na parádní počasí a i na ryby. Svatý Petře ještě jednou díky. Vplouváme do Labe. 233 Vltavských kilometrů je za námi a v hlavě nám asi napořád zůstane spousta zážitků.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
V poledních hodinách přirážíme k ostrovu Císařská louka v Praze a v plánu naší cesty je zde zůstat dvě noci. Vlevo před námi se tyčí Vyšehrad a vpravo Podolská úpravna pitné vody. Na řece je strašný provoz. Jedna veslice za druhou, hejna paddleboardistů, motorové čluny. Mezi tím vším se proplétá jakýsi scifi Aquaman a vznáší se nad hladinou na prkně. Prostě Praha. Paní Vydrová s dětmi ožívá, hlavní město miluje a já zase ten mumraj velkoměsta moc nemusím. První noc bohužel nechytáme. Setkání s přáteli ve městě se trochu protáhne a druhý den ráno nás čeká prohlídka nevyhlášenějších památek města. Praha je tentokrát jiná a takovou ji ještě neznáme. Chybějí zde davy zahraničních turistů, kteří kůli letošní pandemii covidu radši zůstávají doma. Musím přiznat, že je to takhle paráda. Nikde žádné tlačenice, v hospodě u Fleků sedí dvacet lidí a v kavárně Slavia to samé. Nevídané.Během dne posbíráme několik vypalovaných turistických známek a pohodovou procházkou podle Vltavy se vracíme k přívozu na ostrov. Nad Novotného lávkou se mé kaprařské srdce rozbuší naplno. Na zdejší náplavce se třou desítky a desítky kaprů velikosti od deseti kilo výše! Je to podívaná, kterou bych v centru Prahy rozhodně nečekal. Fascinovaně sleduji to divadlo a už se těším na podvečer, až nahodíme. Konečně zakrmuji dvě krmná místa. Jedno směrem na Vyšehrad, asi tak v místě kde dopadl do Vltavy Šemík s Horymírem a druhé doleva na Podolskou vodárnu. Provoz na řece se s podvečerem značně zklidnil a na hladině se objevují kola od krmících se ryb. Pruty máme ve vodě a je to zvláštní pocit. Chytám v Praze. V životě by mně nenapadlo, že tu někdy nahodím. Během čtvrthodiny zakotví vedle naší loďky zajímavé soulodí. Dva pontony spojené za sebou. Na okrajích naložené naštípaným dřevem a na nich parta deseti pivem rozjařených námořníků. Na každé z palub je jeden historický parní stroj a ten na přídi, je obložený sudy s pivem. Zajímavá partička. Okamžitě se dáváme do řeči a zvou mně na prohlídku lodí. Tohle už asi nikdy neuvidím. Jeden parní stroj pohání vrtuli soulodí a ten na přídi lodi chlazení na pípu a samovar s horkou vodou na kafe. Technická dokonalost. Pan Kolben zakladatel českomoravské akciové společnosti a výrobce toho parního stroje by žasnul. Po tmě popíjíme pivko a v tom se rozječí příposlech od Máťova prutu. Do Šemíkova krmného místa pod Vyšehradem najela ryba. Máťa zasekává a po chvilce zdolává svého prvního Vltavského kapříka. Pražského šupíka na délce sedmdesát čísel a v našem rybářském táboře čiší radost.Rychle dvě fotky a šup s ním do vody než nám ho na tom rozžhaveném kotli upečou. Za dvě hodiny dopřává Vyšehradské místo rybu i mně. Čerstvě vytřeného šupíka osmdesát dva čísel a jsem nadmíru spokojený. S rozedněním řeka ožívá a znovu nevěřím, že jsem v centru velkoměsta. Výskoky ryb, kola na hladině a než vyleze slunce, mám na kontě další dva Pražáky. Tentokrát z krmáku od Podolské úpravny. Jedna z ryb je krásný, pomerančově vybarvený lysec. Dopoledne pokračujeme v cestě a poznáváme Prahu z trochu netradičních míst. Plavební komora Smíchov, krátká vláčka pod Karlovým mostem, zajedeme do Kampy po Čertovce a oběd máme na lodi s pivovarem. Plni netradičních dojmů se loučíme s hlavním městem a už se nám ta cesta hodně krátí. Na soutok v Mělníku nám zbývá poslední padesát říčních kilometrů. V totálním vedru plujeme Vltavským údolím kdesi pod Prahou a hledáme příhodné místo pro náš další noční bivak. Řeka se zde značně roztáhne a připomíná Labe na spodním úseku. Je pět hodin odpoledne a po několika kilometrech jízdy míjíme nevelký ostrov. Noc na opuštěném ostrově nám bleskne hlavou a ihned přirážíme ke břehu. První vyndávám pruty, rozdělané opírám o ceduli kilometráže,ale na ostrově je z vedra na padnutí. V dáli po vodě je vidět přívoz přes řeku, u kterého je stánek s občerstvením. Psa necháváme na ostrově a jedeme se něčeho vychlazeného napít. Jak příjemné osvěžení v tom vedru. Holky se rozhodly, že půjdou na nedaleký zámek a já s Máťou Vydrou zatím připravíme tábor. Přirážíme přídí ke břehu ostrova a vážu loď za trubku s cedulí. Pes nikde a všechny pruty se válejí na zemi přes sebe. „Co ten blbec Akim tady vyváděl? A ještě zdrhnul, přeplaval řeku a teď jde po stopě za holkama.“ Nadávám jak pohan. Opírám znovu pruty, rozplétáme zamotané montáže a vtom slyšíme rachot. Z houštin ostrova se k nám ženou dvě kozy a za nimi letí náš pes. Přiběhnou ke mně, na vteřinu se zastaví a hop. Už jsou obě v lodi. Dostáváme totální záchvat smíchu. Kozy na nás civí a nikam se jim nechce. Máťa odvádí psa na voďáku, tak aby ho kozy neviděli, a já je zkouším na lupení vylákat zpět na břeh. Ani to s nimi nehne. Čekáme pět minut, jestli nevylezou. Nic. Vlezu do lodě, tu větší co má zahnuté rohy jako muflon beru za ně a násilím ji vytáhnu ven. Menší černá vyleze za ní a jsou konečně venku. Jakmile kozu pustím, okamžitě se rozeběhne a hop. Je znovu v lodi a ta druhá hned za ní. Situace se ještě dvakrát opakuje a už se moc nesmějeme.Od přetahované s kozlem se potím jako pes a nevíme co s nimi. Vymyslíme plán. Psa odvážeme, dostane povel zůstaň. Já tu velkou kozu vytáhnu co nejdále od lodi, malá vyleze ven, Máťa skočí do lodi a odrazí na vodu. Já skočím do vlečného člunu a jsme z toho venku. Jasný jak facka. Zpocený táhnu kozu co nejdále, menší odháním nohou, začala do mě mrcha trkat a v tom slyším houkání parní píšťaly. Kolem projíždí naši známí borci s parním strojem a doslova řvou smíchy.“ Hoď nám ji rovnou sem, máme rozpálený kotel bude guláš.“ Snad všichni mají v rukou mobil a fotí si tu komedii. Máťa odráží loď, startuje motor a já pouštím kozu. Hned se obě řítí k couvající lodi, ale do vody se jim už nechce. Uvidí vedle uvázaný člun a už k němu běží. Doslova do něj skáču, dříve než kozy a prcháme zbaběle z ostrova. Pes dostává příkaz volno, ale hned jde po kozách.Oni neustoupí do zadu ani o píď a rohy mu dávají solidně do kožichu. Konečně také skáče do vody a plave za námi. Uf… Další neuvěřitelný zážitek z ryb. Nechceš mít na ostrově rybáře, dej tam dvě kozy a máš od nich klid. Tábor zakládáme na břehu a holky se nám smějí, co jsme to jako za saláty. Dvě kozy… Smůla se nás drží ještě druhý den ráno. Po parádním ranním záběru vůbec nemohu otočit těžkou rybu v proudu. Když ji konečně obrátím a přitahuji ke břehu, uvázne silon mezi kameny. Rychle skáču do člunu, ale ryba se z háčku vyřezává. Za půl hodiny se situace opakuje. Tentokrát se vlasec zamotá do větve pod vodou a ryba je z háčku znovu pryč. Třetí kapr mně vyskočí z náruče při focení ve vodě, aniž by paní Vydrová stihla zmáčknout spoušť. Prostě smolné místo, rychle z něho uplavat po vodě. Zabalíme, startuji motor a pokračujeme dále. Během pár kilometrů se krajina změnila. Vyjeli jsme z Vltavského údolí, všude kolem rovina jak u Kolína a řeka se ještě více roztáhla. Vplouváme kolem chmelnic a lánů polí do Vrňansko-Hořínského plavebního kanálu. V dáli se objevuje dominanta krajiny Mělnický zámek a stále se nám plavbou přibližuje. Na kanále panuje čilý stavební ruch. Podjíždíme šest rozestavěných zvedacích mostů a po deseti kilometrech máme zelenou na poslední Vltavské Plavební komoře. Hořínské. Je opravdu nádherná a ne nadarmo je vyhlášená národní kulturní památkou. Jakmile se otevřou poslední Vltavská vrata s dominantou Mělnického zámku před námi, padá na mně radost a smutek zároveň. Dokázali jsme to. Dva týdny na vodě, všechno klapnulo, jak mělo, ale strašně rychle to uteklo. A nejen tahle cesta. Z našich mladých Vyder, už přestávají být děti a nejspíše jsme takhle pohromadě jeli naposled. Výprava byla poměrně náročná na každodenní přesuny a balení věcí. Měli jsme neskutečné štěstí na parádní počasí a i na ryby. Svatý Petře ještě jednou díky. Vplouváme do Labe. 233 Vltavských kilometrů je za námi a v hlavě nám asi napořád zůstane spousta zážitků.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
lUke.Z - Profil | Út 20.10.2020 18:11:11
20.10.2020 - Stave River (British Columbia)
Dnes jsem si zahrál při krátké dopolední vycházce na guida a naštěstí jsme opět pěkné čamy pochytali. V příštích dnech zkusím změnit místo i techniku a trefit se do cohacu, kteří jsou mnohem mazanejsi.
lUke.Z - Profil | Út 20.10.2020 0:42:57
19.10.2020 - Cheakamus River (British Columbia)
Dnes pěkní čamové, žádní medvědi, jen rys přišel na návštěvu. Další krásné dopoledne u řeky.
nej.vydra - Profil | Po 19.10.2020 17:20:20
6.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok. Pokračování.
Orlík je jedním slovem nádherný a hodně nakažlivý. Plujeme kolem strmých skal končících hluboko pod hladinou na vrcholcích obrostlé borovicemi. Míjíme kilometry břehů, kde nepotkáme živou duši a časté zátoky, kam snad ještě nevkročila rybářova noha. Některé stráně zarostlé akátem a borovicí připomínají Jadranské pobřeží. Ve velkém vedru, už chybí jen cvrkot cikád a slaná voda. Krátká čtvrthodinová vláčkařská zastávka pod Podolským mostem a zanedlouho zatáčíme vlevo za hrad Zvíkov nad zatopeným soutokem Otavy s Vltavou. Na noc zakotvíme ve Štědronínském kempu. Je potřeba se po dvou dnech trochu osprchnout. Bohužel voda v této části Orlíku už značně kvete. Rybky odjely někam za kyslíkem a do ranního odjezdu to ani nepípne. Dopoledne dobudeme hrad Zvíkov a frčíme dále. Podplouváme klenot Československé mostní architektury, Žďákovský most. Důkladně se snažíme vyvláčet pod patou Žďákovského oblouku nějakou tu místní zubatici, ale v rozpálených odpoledních hodinách to je jen zbožné přání. V dáli za námi mizí majestátní silueta mostu a hned za zatáčkou se vynoří další pastva pro oči. Zámek Orlík posazený na skále a jeho bílé stěny zrcadlící se v hladině přehrady. Máme za sebou přibližně dvě třetiny délky přehrady a po zelených sinicích ani památky. Voda je zde do metru průhledně čistá. Posádka lodi jde dobývat zámek a já s deseti litrovým kanystrem dva kilometry vzdálenou benzínovou pumpu. Navečer vybíráme další parádní opuštěné místo pro přespání. Nejhezčí na tom všem je, že člověk zastaví a neví kde je. Písečná plážička pod borovicemi byla po západu slunce svědkem významné události. S improvizovaným vodáckým dortem paní Vydrové slavíme Máťovy čtrnácté narozeniny. Bohužel kapříci na našem místě také odjeli někam slavit a doma zůstali jen Orličtí cejni. Ráno vyplouváme brzy, vstříc další Orlické technické zajímavosti. Lodnímu výtahu, který nás přepraví přes hráz přehrady dolů do údolí. Připlouváme k hrázi a řadíme se do fronty osmi lodí před námi. Výtah zvládá jednu loď za půl hodiny a je nám jasné, že před sebou máme dobré čtyři hodiny čekání v totálním vedru. Při častém vláčení z lodi a hraní karet to docela utíká, a mě Orlík obdařil první ušlechtilou rybou. Štikou, které do bájného metru schází necelý půlmetr. Konečně vytahují loď před námi a přijdeme na řadu. Rychle ke břehu, třímetrový nafukovák nacpat do naší čtyři a půlmetrové loďky, sudy,vláčák, paní Vydrovou, děti, psa, kapitána tam také vměstnat a během chvilky najíždíme na výtah. Nahoru je to pohoda, ale když se člověk dostane do nevyššího bodu a před ním se otevře ta díra z hráze dolů… Srdce v krku. Káťa Vydrová chce vystupovat a jít dolů radši pěšky, jenže to už nejde. Jako horská dráha a naprostá pecka. Plynulým sjezdem jsme za chvilku dole a vplouváme do studených vod Kamýku. Poklidné menší přehradě mající své kouzlo. Sem tam nějaká chata a jinak absolutní klid a pohoda. Půl kilometru před hrází se rozbuší mé kaprařské srdce. Všude na hladině prohřáté celodenním pařákem se jízdou naší lodě, lekají skupinky větších kaprů. Láká mně to do rána zastavit, ale mimořádně spěchám. Během půl druhé hodiny od sjezdu výtahem, přijíždíme k tělesu hráze Kamýku a právě v čas. Máme štěstí. Za dvacet minut končí provoz plavební komory a na semaforu před vjezdem svítí zelená. Sotva se zavřou horní vrata, rychle klesáme a během čtvrt hodiny se nám vytahují spodní tabulová vrata vstříc dalšímu vodnímu dílu vltavské kaskády. Vplouváme do Slapů, ráje jachet, hausbótů, motorových člunů, skútrů a snad všech vodních atrakcí. Je podvečer a valím to, co jen náš japonský motor Tohatsu dá. Do nebližšího slapského kempu vzdáleného od hráze Kamýku dvanáct kilometrů. Při plném plynu je rychlost našeho soulodí šest až sedm kilometrů za hodinu. Posádka se diví, proč už někde nestojí bivak, není nahozeno a neopékají se buřty. Nikomu jsem neřekl, že v kempu mám sraz s kamarádem Kubou a jeho rodinou. Takové náhodné rodinné setkání na Slapech. Kemp je totálně našlapaný, ale přátelské setkání nakonec klaplo. V deset večer, už hulákám při kytaře. Kamarád Kuba mě doprovází tamburinou a bubnováním na kachon. Přidávají se další lidi z kempu a už to jede. Paní Vydrová a jeho žena z nás mají hodně velikou radost. Několikrát do rána oba „Slibujem, že nebudem pít“ od Rybiček, ale nějak se nám ten slib nedaří. Jako správný kapitán lodi jdu spát až druhý den, ale než vykoukne slunce nad obzorem, už vytrvale prohazuji k radosti našeho psa Akima tůně a mělčiny pod kempem. Vše marné, do rotaček ani drbanec. Po tom nočním hulákáni, asi dravci hledají azyl v klidnější části přehrady. Loučíme se s kamarády a vyrážíme dál. Slapy jsou pravý opak poklidného a v údolí více sevřeného Orlíku. Hladina přehrady se znatelně roztáhne a civilizační tlak je zde značný. Velká rekreační střediska, břehy plné hausbótů, plovárny, motorové čluny, kempy a je znát, že jsme ve vyhlášené Pražské rekreační oblasti. Letos vše totálně natřískané lidmi, kteří kvůli coronaviru neodjeli za hranice. Takoví velký aqualand. Míjíme závody parádních jachet, kterým to v bezvětří moc nejede, ale je to na ně nádherný pohled. Desítky bílých plachet na hladině. Prostě nádhera. V podvečer připlouváme k tělesu hráze. Zajímavostí Slapů je, že zde není lodní výtah jako na Orlíku, ale lodě převáží přes hráz traktor s vlekem. Opět přijíždíme těsně před koncem a štěstí nám podruhé přeje. Traktor zrovna sjíždí do vody s velkou motorovou lodí na vleku a pan řidič je ochotný nás jako dnes poslední loď převézt pod hráz. Nebylo to tak původně v plánu. Chtěl jsem to k večeru někde zapíchnout a zkusit do rána chytnout slapkého kapříka. Po zkušenostech s dlouhým čekáním v řadě lodí na výtah Orlíku na nic nečekáme. Posádka rychle do mělké vody nájezdu a stejně jako nad výtahem, všechny věci rychle do lodi. Vplouvám do korby vleku, traktor popojede a jsme z vody venku. Tentokrát je zakázáno být během jízdy v loďce a než se vzpamatujeme z nenadálé akce, traktor s naší lodí pádí po silnici dolů pod hráz. Udýchaní letíme se psem ve vedru po bočních schodech Slapské hráze a když doběhnu dolů, traktor s loďkou je už nacouvaný na sjezdu. Skáču rychle do vody, abych vycouval z vleku, ale je to šok. Voda je studená jako led. Jestliže nahoře byla na koupání, dole pod výpustí je jako žiletky. Odhadem kolem deseti stupňů. Vyplouváme do asi nejhezčího úseku naší plavby, Štěchovické přehrady. Jaký to během chvilky kontrast proti přelidněným Slapům. Nikde ani živáčka a jen kolmé skály kolem nás. Někde pod námi jsou legendární Svatojánské proudy. Pro voraře, kdysi nejnebezpečnější vltavské peřeje, na které pamětníci dodnes s velkým respektem vzpomínají. Zdravíme se s Jardou Těšínským, který zde z lodě chytá hlubinnou přívlač a obdivujeme staré trampské chaty vysoko ve skalách. Poklidnou plavbou najíždíme za necelou hodinku do Štěchovické plavební komory. Tato nejhlubší rekordmanka v naší republice je další nevšední zážitek z naší plavby. S loďkou zmizíme během několika minut v dvacetimetrové díře. Před námi se tiše otevírají neskutečně vysoká nýtovaná vrata. Připadám si jak v televizním dokumentu o Panamském průplavu. Po delší době plaveme znovu na řece a žene nás proud. Připlouváme do Davle. Z pravé strany se k nám připojí řeka Sázava. Podplujeme starý Davelský most, na kterém v roce 1968 Američané natáčeli válečný film Most u Remagenu. Chvilku jízdy dole pod soutokem znovu vybíráme nádherné místo přístupné jen z vody. Je podvečer. Slunce zmizelo za kopcem údolí a já prokrmuji boilím krásnou a rozlehlou zátoku na poslední přehradě Vltavské kaskády ve Vraném nad Vltavou. Po slapské pauze jsou pruty na kapra opět ve vodě, opékají se buřty a zavládla podvečerní pohoda. Chvíli po setmění se rozjíždí Kátin prut. Zdolává rybu v uvázané lodi, já připravuji podběrák a vtom se roztáčí cívka navijáku i na mém prutu. Po parádní dvoj zdolávačce se nám šťastně podaří rybky navést do jednoho podběráku a máme oba obrovskou radost. Střihnout si s Káťou double na Vltavě, bylo jako z tajného snu. Kapři jsou jako dvojčata. Oba jsou šupíci a měří dva centimetry pod osmdesát čísel. Ráno přidáváme další tři vltavské kapříky a vůbec se mi odsud nechce. Podle hrubého časového plánu ale musíme balit. Před námi je proplutí posledním plavebním stupněm Vltavské kaskády a za ním na nás už bude čekat stověžatá. Pražský urbanfishing, neboli chytání ve městě, bude další zajímavostí naší čtrnáctidenní výpravy.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
Druhá část.
Orlík je jedním slovem nádherný a hodně nakažlivý. Plujeme kolem strmých skal končících hluboko pod hladinou na vrcholcích obrostlé borovicemi. Míjíme kilometry břehů, kde nepotkáme živou duši a časté zátoky, kam snad ještě nevkročila rybářova noha. Některé stráně zarostlé akátem a borovicí připomínají Jadranské pobřeží. Ve velkém vedru, už chybí jen cvrkot cikád a slaná voda. Krátká čtvrthodinová vláčkařská zastávka pod Podolským mostem a zanedlouho zatáčíme vlevo za hrad Zvíkov nad zatopeným soutokem Otavy s Vltavou. Na noc zakotvíme ve Štědronínském kempu. Je potřeba se po dvou dnech trochu osprchnout. Bohužel voda v této části Orlíku už značně kvete. Rybky odjely někam za kyslíkem a do ranního odjezdu to ani nepípne. Dopoledne dobudeme hrad Zvíkov a frčíme dále. Podplouváme klenot Československé mostní architektury, Žďákovský most. Důkladně se snažíme vyvláčet pod patou Žďákovského oblouku nějakou tu místní zubatici, ale v rozpálených odpoledních hodinách to je jen zbožné přání. V dáli za námi mizí majestátní silueta mostu a hned za zatáčkou se vynoří další pastva pro oči. Zámek Orlík posazený na skále a jeho bílé stěny zrcadlící se v hladině přehrady. Máme za sebou přibližně dvě třetiny délky přehrady a po zelených sinicích ani památky. Voda je zde do metru průhledně čistá. Posádka lodi jde dobývat zámek a já s deseti litrovým kanystrem dva kilometry vzdálenou benzínovou pumpu. Navečer vybíráme další parádní opuštěné místo pro přespání. Nejhezčí na tom všem je, že člověk zastaví a neví kde je. Písečná plážička pod borovicemi byla po západu slunce svědkem významné události. S improvizovaným vodáckým dortem paní Vydrové slavíme Máťovy čtrnácté narozeniny. Bohužel kapříci na našem místě také odjeli někam slavit a doma zůstali jen Orličtí cejni. Ráno vyplouváme brzy, vstříc další Orlické technické zajímavosti. Lodnímu výtahu, který nás přepraví přes hráz přehrady dolů do údolí. Připlouváme k hrázi a řadíme se do fronty osmi lodí před námi. Výtah zvládá jednu loď za půl hodiny a je nám jasné, že před sebou máme dobré čtyři hodiny čekání v totálním vedru. Při častém vláčení z lodi a hraní karet to docela utíká, a mě Orlík obdařil první ušlechtilou rybou. Štikou, které do bájného metru schází necelý půlmetr. Konečně vytahují loď před námi a přijdeme na řadu. Rychle ke břehu, třímetrový nafukovák nacpat do naší čtyři a půlmetrové loďky, sudy,vláčák, paní Vydrovou, děti, psa, kapitána tam také vměstnat a během chvilky najíždíme na výtah. Nahoru je to pohoda, ale když se člověk dostane do nevyššího bodu a před ním se otevře ta díra z hráze dolů… Srdce v krku. Káťa Vydrová chce vystupovat a jít dolů radši pěšky, jenže to už nejde. Jako horská dráha a naprostá pecka. Plynulým sjezdem jsme za chvilku dole a vplouváme do studených vod Kamýku. Poklidné menší přehradě mající své kouzlo. Sem tam nějaká chata a jinak absolutní klid a pohoda. Půl kilometru před hrází se rozbuší mé kaprařské srdce. Všude na hladině prohřáté celodenním pařákem se jízdou naší lodě, lekají skupinky větších kaprů. Láká mně to do rána zastavit, ale mimořádně spěchám. Během půl druhé hodiny od sjezdu výtahem, přijíždíme k tělesu hráze Kamýku a právě v čas. Máme štěstí. Za dvacet minut končí provoz plavební komory a na semaforu před vjezdem svítí zelená. Sotva se zavřou horní vrata, rychle klesáme a během čtvrt hodiny se nám vytahují spodní tabulová vrata vstříc dalšímu vodnímu dílu vltavské kaskády. Vplouváme do Slapů, ráje jachet, hausbótů, motorových člunů, skútrů a snad všech vodních atrakcí. Je podvečer a valím to, co jen náš japonský motor Tohatsu dá. Do nebližšího slapského kempu vzdáleného od hráze Kamýku dvanáct kilometrů. Při plném plynu je rychlost našeho soulodí šest až sedm kilometrů za hodinu. Posádka se diví, proč už někde nestojí bivak, není nahozeno a neopékají se buřty. Nikomu jsem neřekl, že v kempu mám sraz s kamarádem Kubou a jeho rodinou. Takové náhodné rodinné setkání na Slapech. Kemp je totálně našlapaný, ale přátelské setkání nakonec klaplo. V deset večer, už hulákám při kytaře. Kamarád Kuba mě doprovází tamburinou a bubnováním na kachon. Přidávají se další lidi z kempu a už to jede. Paní Vydrová a jeho žena z nás mají hodně velikou radost. Několikrát do rána oba „Slibujem, že nebudem pít“ od Rybiček, ale nějak se nám ten slib nedaří. Jako správný kapitán lodi jdu spát až druhý den, ale než vykoukne slunce nad obzorem, už vytrvale prohazuji k radosti našeho psa Akima tůně a mělčiny pod kempem. Vše marné, do rotaček ani drbanec. Po tom nočním hulákáni, asi dravci hledají azyl v klidnější části přehrady. Loučíme se s kamarády a vyrážíme dál. Slapy jsou pravý opak poklidného a v údolí více sevřeného Orlíku. Hladina přehrady se znatelně roztáhne a civilizační tlak je zde značný. Velká rekreační střediska, břehy plné hausbótů, plovárny, motorové čluny, kempy a je znát, že jsme ve vyhlášené Pražské rekreační oblasti. Letos vše totálně natřískané lidmi, kteří kvůli coronaviru neodjeli za hranice. Takoví velký aqualand. Míjíme závody parádních jachet, kterým to v bezvětří moc nejede, ale je to na ně nádherný pohled. Desítky bílých plachet na hladině. Prostě nádhera. V podvečer připlouváme k tělesu hráze. Zajímavostí Slapů je, že zde není lodní výtah jako na Orlíku, ale lodě převáží přes hráz traktor s vlekem. Opět přijíždíme těsně před koncem a štěstí nám podruhé přeje. Traktor zrovna sjíždí do vody s velkou motorovou lodí na vleku a pan řidič je ochotný nás jako dnes poslední loď převézt pod hráz. Nebylo to tak původně v plánu. Chtěl jsem to k večeru někde zapíchnout a zkusit do rána chytnout slapkého kapříka. Po zkušenostech s dlouhým čekáním v řadě lodí na výtah Orlíku na nic nečekáme. Posádka rychle do mělké vody nájezdu a stejně jako nad výtahem, všechny věci rychle do lodi. Vplouvám do korby vleku, traktor popojede a jsme z vody venku. Tentokrát je zakázáno být během jízdy v loďce a než se vzpamatujeme z nenadálé akce, traktor s naší lodí pádí po silnici dolů pod hráz. Udýchaní letíme se psem ve vedru po bočních schodech Slapské hráze a když doběhnu dolů, traktor s loďkou je už nacouvaný na sjezdu. Skáču rychle do vody, abych vycouval z vleku, ale je to šok. Voda je studená jako led. Jestliže nahoře byla na koupání, dole pod výpustí je jako žiletky. Odhadem kolem deseti stupňů. Vyplouváme do asi nejhezčího úseku naší plavby, Štěchovické přehrady. Jaký to během chvilky kontrast proti přelidněným Slapům. Nikde ani živáčka a jen kolmé skály kolem nás. Někde pod námi jsou legendární Svatojánské proudy. Pro voraře, kdysi nejnebezpečnější vltavské peřeje, na které pamětníci dodnes s velkým respektem vzpomínají. Zdravíme se s Jardou Těšínským, který zde z lodě chytá hlubinnou přívlač a obdivujeme staré trampské chaty vysoko ve skalách. Poklidnou plavbou najíždíme za necelou hodinku do Štěchovické plavební komory. Tato nejhlubší rekordmanka v naší republice je další nevšední zážitek z naší plavby. S loďkou zmizíme během několika minut v dvacetimetrové díře. Před námi se tiše otevírají neskutečně vysoká nýtovaná vrata. Připadám si jak v televizním dokumentu o Panamském průplavu. Po delší době plaveme znovu na řece a žene nás proud. Připlouváme do Davle. Z pravé strany se k nám připojí řeka Sázava. Podplujeme starý Davelský most, na kterém v roce 1968 Američané natáčeli válečný film Most u Remagenu. Chvilku jízdy dole pod soutokem znovu vybíráme nádherné místo přístupné jen z vody. Je podvečer. Slunce zmizelo za kopcem údolí a já prokrmuji boilím krásnou a rozlehlou zátoku na poslední přehradě Vltavské kaskády ve Vraném nad Vltavou. Po slapské pauze jsou pruty na kapra opět ve vodě, opékají se buřty a zavládla podvečerní pohoda. Chvíli po setmění se rozjíždí Kátin prut. Zdolává rybu v uvázané lodi, já připravuji podběrák a vtom se roztáčí cívka navijáku i na mém prutu. Po parádní dvoj zdolávačce se nám šťastně podaří rybky navést do jednoho podběráku a máme oba obrovskou radost. Střihnout si s Káťou double na Vltavě, bylo jako z tajného snu. Kapři jsou jako dvojčata. Oba jsou šupíci a měří dva centimetry pod osmdesát čísel. Ráno přidáváme další tři vltavské kapříky a vůbec se mi odsud nechce. Podle hrubého časového plánu ale musíme balit. Před námi je proplutí posledním plavebním stupněm Vltavské kaskády a za ním na nás už bude čekat stověžatá. Pražský urbanfishing, neboli chytání ve městě, bude další zajímavostí naší čtrnáctidenní výpravy.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
Druhá část.
mistr_kapr - Profil | Po 19.10.2020 16:20:39
18.10.2020 - Přehrada
Tak letos první ryba, kterou jsem si vzal domů. Snad mi to MRK nebude mít za zlé. Ať se daří !
způsob: položená
teplota vzduchu: 8°C
kmenový vlasec: 0,28
teplota vzduchu: 8°C
kmenový vlasec: 0,28
návazec: Titan-lanko
délka návazce: 25cm
hloubka: 4 m
délka návazce: 25cm
hloubka: 4 m
nej. nástraha: Plotice
lUke.Z - Profil | Po 19.10.2020 10:32:00
16.10.2020 - Cheakamus River (British Columbia)
Ukončení rybolovu kvůli vyhlášení hnědého kódu aneb 8 medvědů na krátkém úseku řeky za jedno dopoledne už bylo fakt moc i na nás :D
Červené karty: mekvak, Dalimil, start1406, hadman1, ajsa, mazak, Saxafon, BLACKHAMER, jarysek120, t1ran, gunč, KiKSo1, smellslike, Rybovrah 1, Karlosak, bigfatcatfish, šmudla007, TomH, tupac, Gorylix, Fredex, Heineken***, Heineken*****, Hein*eken, SKFishing, masák11111, ryby-zabiju, Masařmasařů, carp1990, HameB01, Hazz, Pazz, Lojzakk, mickyracers, Malanchoe, Lostoros, kkt, RYBOVRAH FOREVER, Nornik-K, OtaLakatos, nornik-l, nornik-m, nornik-o, VlasLakatos, HugoStiglitz, Akéla, nornik-y, loupeznik007, Bugun
Živě na MRK.cz
Kde to žije - všechna témata
10:19Úhyn kaprů v rybníku 1,5ha 36
9:12Karas obecný - pomozte najít lokality (MiniČlánek) 159
8:46vydra říční 145
4:50🚷 zabezpečení výbavy a místa k lovu🚷 95
ÚtVDE - Robinson , vše kolem . 36
ÚtHALDORÁDO - kompletný sortiment . 14
ÚtChov okrasného ptactva 840
ÚtOhře, úlovky, nástraha 819
ÚtFrantiškův rybník jak to tam jde 20
ÚtFeeder videa - výběr MM 147
ÚtVlastní výroba multifunkčního vozíku za kolo ( elektrokoloběžku ) na převoz rybářských věcí. 33
ÚtSahara- názory a zkušenosti 69
ÚtRevír Dyje 11 36
ÚtPoradna: Chov ryb, rybníkářství 1279
ÚtLowrance hook 9 4
Co je nového - všeobecné
PoBleskovka: V JAR proběhl 45. kongres C.I.P.S.
NeBleskovka: Děti a rybáři společně oživili řeku Bílinu novými obyvateli
. . . Bleskovka: Kvůli invaznímu sumečkovi se v Pasohlávkách vypouští mokřady
. . . Video: Zimní feeder - mražení červi a lisovaný rohlík
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
Akční nabídky
-46% KORUM feederové křesílkoZa 1.600 Kč
S23 Accessory Chair - Compact: systém nezávisle nastavitelných nohou do svažitého terénu, lze osadit doplňky ( opěrky na pruty, plato atd. ). Doprava zdarma! Více na www.chytil.cz
Shimano naviják Baitrunner 12000 OCZa 3.999 Kč
Cenově zajímavý naviják určený zejména milovníkům Baitrunnerů je vybaven celou řadou jedinečných technologií. Má A-RC cívku z hliníku kovaného za studena a tělo z materiálu XT-7. Naviják využijete nejen pro sladkovodní, ale také mořský rybolov.
Oznámení - obecné
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - obecné
26.4.Benátský Blinkr 2024
27.4.OBSAZENO !!!! Jarní rybářské...
27.4.Jarní rybářské závody Víceměřice...
27.4.Přísnotické jarní závody
27.4.Rybářské závody DOMAŽLICE 2024
27.4.rybářské závody Trojice Jaroměř
27.4.Rybářské závody na rybních pod...
27.4.Rybářské závody v Horním...
28.4.O putovní pohár MO ČRS Příbram -...
28.4.Rybářské závody Čelákovy -...
Doporučujeme e-shop
Saccon Carp
Rybářský e-shop se zaměřením na moderní kaprařinu. Máme dlouholeté zkušenosti, na trhu úspěšně působíme přes 10 let....
