Můj lov

VIP Můj lov - nejhezčí fotky úlovků.

nej.vydra - Profil | Čt 22.10.2020 19:25:03

22.10.2020 - ÚN mimopstruhová
Ahoj všem.
Bylo tam dneska krásně. Vypadl jsem z města do přírody načerpat ten vitamin D ze sluníčka. Těsně po poledni tahám gumovou nástrahu a jako dnes už poněkolikáté jsem zasekl dno. Cukám prutem abych uvolnil nástrahu a najednou se to dno rozjelo. Po parádním souboji jsem vytáhl nádherně stavěnou a vybarvenou zubatici. Je to neskutečný predátor. Z tlamy ji koukal ocas z ještě nesežraného bolena a jako zákusek si ještě zobla mojí gumovou nástrahu. Vytáhl jsem jí zbytek z tlamy, aby se na fotce pěkně usmívala a pustil ji zpátky, ať si jde chytnout čerstvého.
Ať se Vám všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Út 20.10.2020 19:39:06

7.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok závěrečná část
V poledních hodinách přirážíme k ostrovu Císařská louka v Praze a v plánu naší cesty je zde zůstat dvě noci. Vlevo před námi se tyčí Vyšehrad a vpravo Podolská úpravna pitné vody. Na řece je strašný provoz. Jedna veslice za druhou, hejna paddleboardistů, motorové čluny. Mezi tím vším se proplétá jakýsi scifi Aquaman a vznáší se nad hladinou na prkně. Prostě Praha. Paní Vydrová s dětmi ožívá, hlavní město miluje a já zase ten mumraj velkoměsta moc nemusím. První noc bohužel nechytáme. Setkání s přáteli ve městě se trochu protáhne a druhý den ráno nás čeká prohlídka nevyhlášenějších památek města. Praha je tentokrát jiná a takovou ji ještě neznáme. Chybějí zde davy zahraničních turistů, kteří kůli letošní pandemii covidu radši zůstávají doma. Musím přiznat, že je to takhle paráda. Nikde žádné tlačenice, v hospodě u Fleků sedí dvacet lidí a v kavárně Slavia to samé. Nevídané.Během dne posbíráme několik vypalovaných turistických známek a pohodovou procházkou podle Vltavy se vracíme k přívozu na ostrov. Nad Novotného lávkou se mé kaprařské srdce rozbuší naplno. Na zdejší náplavce se třou desítky a desítky kaprů velikosti od deseti kilo výše! Je to podívaná, kterou bych v centru Prahy rozhodně nečekal. Fascinovaně sleduji to divadlo a už se těším na podvečer, až nahodíme. Konečně zakrmuji dvě krmná místa. Jedno směrem na Vyšehrad, asi tak v místě kde dopadl do Vltavy Šemík s Horymírem a druhé doleva na Podolskou vodárnu. Provoz na řece se s podvečerem značně zklidnil a na hladině se objevují kola od krmících se ryb. Pruty máme ve vodě a je to zvláštní pocit. Chytám v Praze. V životě by mně nenapadlo, že tu někdy nahodím. Během čtvrthodiny zakotví vedle naší loďky zajímavé soulodí. Dva pontony spojené za sebou. Na okrajích naložené naštípaným dřevem a na nich parta deseti pivem rozjařených námořníků. Na každé z palub je jeden historický parní stroj a ten na přídi, je obložený sudy s pivem. Zajímavá partička. Okamžitě se dáváme do řeči a zvou mně na prohlídku lodí. Tohle už asi nikdy neuvidím. Jeden parní stroj pohání vrtuli soulodí a ten na přídi lodi chlazení na pípu a samovar s horkou vodou na kafe. Technická dokonalost. Pan Kolben zakladatel českomoravské akciové společnosti a výrobce toho parního stroje by žasnul. Po tmě popíjíme pivko a v tom se rozječí příposlech od Máťova prutu. Do Šemíkova krmného místa pod Vyšehradem najela ryba. Máťa zasekává a po chvilce zdolává svého prvního Vltavského kapříka. Pražského šupíka na délce sedmdesát čísel a v našem rybářském táboře čiší radost.Rychle dvě fotky a šup s ním do vody než nám ho na tom rozžhaveném kotli upečou. Za dvě hodiny dopřává Vyšehradské místo rybu i mně. Čerstvě vytřeného šupíka osmdesát dva čísel a jsem nadmíru spokojený. S rozedněním řeka ožívá a znovu nevěřím, že jsem v centru velkoměsta. Výskoky ryb, kola na hladině a než vyleze slunce, mám na kontě další dva Pražáky. Tentokrát z krmáku od Podolské úpravny. Jedna z ryb je krásný, pomerančově vybarvený lysec. Dopoledne pokračujeme v cestě a poznáváme Prahu z trochu netradičních míst. Plavební komora Smíchov, krátká vláčka pod Karlovým mostem, zajedeme do Kampy po Čertovce a oběd máme na lodi s pivovarem. Plni netradičních dojmů se loučíme s hlavním městem a už se nám ta cesta hodně krátí. Na soutok v Mělníku nám zbývá poslední padesát říčních kilometrů. V totálním vedru plujeme Vltavským údolím kdesi pod Prahou a hledáme příhodné místo pro náš další noční bivak. Řeka se zde značně roztáhne a připomíná Labe na spodním úseku. Je pět hodin odpoledne a po několika kilometrech jízdy míjíme nevelký ostrov. Noc na opuštěném ostrově nám bleskne hlavou a ihned přirážíme ke břehu. První vyndávám pruty, rozdělané opírám o ceduli kilometráže,ale na ostrově je z vedra na padnutí. V dáli po vodě je vidět přívoz přes řeku, u kterého je stánek s občerstvením. Psa necháváme na ostrově a jedeme se něčeho vychlazeného napít. Jak příjemné osvěžení v tom vedru. Holky se rozhodly, že půjdou na nedaleký zámek a já s Máťou Vydrou zatím připravíme tábor. Přirážíme přídí ke břehu ostrova a vážu loď za trubku s cedulí. Pes nikde a všechny pruty se válejí na zemi přes sebe. „Co ten blbec Akim tady vyváděl? A ještě zdrhnul, přeplaval řeku a teď jde po stopě za holkama.“ Nadávám jak pohan. Opírám znovu pruty, rozplétáme zamotané montáže a vtom slyšíme rachot. Z houštin ostrova se k nám ženou dvě kozy a za nimi letí náš pes. Přiběhnou ke mně, na vteřinu se zastaví a hop. Už jsou obě v lodi. Dostáváme totální záchvat smíchu. Kozy na nás civí a nikam se jim nechce. Máťa odvádí psa na voďáku, tak aby ho kozy neviděli, a já je zkouším na lupení vylákat zpět na břeh. Ani to s nimi nehne. Čekáme pět minut, jestli nevylezou. Nic. Vlezu do lodě, tu větší co má zahnuté rohy jako muflon beru za ně a násilím ji vytáhnu ven. Menší černá vyleze za ní a jsou konečně venku. Jakmile kozu pustím, okamžitě se rozeběhne a hop. Je znovu v lodi a ta druhá hned za ní. Situace se ještě dvakrát opakuje a už se moc nesmějeme.Od přetahované s kozlem se potím jako pes a nevíme co s nimi. Vymyslíme plán. Psa odvážeme, dostane povel zůstaň. Já tu velkou kozu vytáhnu co nejdále od lodi, malá vyleze ven, Máťa skočí do lodi a odrazí na vodu. Já skočím do vlečného člunu a jsme z toho venku. Jasný jak facka. Zpocený táhnu kozu co nejdále, menší odháním nohou, začala do mě mrcha trkat a v tom slyším houkání parní píšťaly. Kolem projíždí naši známí borci s parním strojem a doslova řvou smíchy.“ Hoď nám ji rovnou sem, máme rozpálený kotel bude guláš.“ Snad všichni mají v rukou mobil a fotí si tu komedii. Máťa odráží loď, startuje motor a já pouštím kozu. Hned se obě řítí k couvající lodi, ale do vody se jim už nechce. Uvidí vedle uvázaný člun a už k němu běží. Doslova do něj skáču, dříve než kozy a prcháme zbaběle z ostrova. Pes dostává příkaz volno, ale hned jde po kozách.Oni neustoupí do zadu ani o píď a rohy mu dávají solidně do kožichu. Konečně také skáče do vody a plave za námi. Uf… Další neuvěřitelný zážitek z ryb. Nechceš mít na ostrově rybáře, dej tam dvě kozy a máš od nich klid. Tábor zakládáme na břehu a holky se nám smějí, co jsme to jako za saláty. Dvě kozy… Smůla se nás drží ještě druhý den ráno. Po parádním ranním záběru vůbec nemohu otočit těžkou rybu v proudu. Když ji konečně obrátím a přitahuji ke břehu, uvázne silon mezi kameny. Rychle skáču do člunu, ale ryba se z háčku vyřezává. Za půl hodiny se situace opakuje. Tentokrát se vlasec zamotá do větve pod vodou a ryba je z háčku znovu pryč. Třetí kapr mně vyskočí z náruče při focení ve vodě, aniž by paní Vydrová stihla zmáčknout spoušť. Prostě smolné místo, rychle z něho uplavat po vodě. Zabalíme, startuji motor a pokračujeme dále. Během pár kilometrů se krajina změnila. Vyjeli jsme z Vltavského údolí, všude kolem rovina jak u Kolína a řeka se ještě více roztáhla. Vplouváme kolem chmelnic a lánů polí do Vrňansko-Hořínského plavebního kanálu. V dáli se objevuje dominanta krajiny Mělnický zámek a stále se nám plavbou přibližuje. Na kanále panuje čilý stavební ruch. Podjíždíme šest rozestavěných zvedacích mostů a po deseti kilometrech máme zelenou na poslední Vltavské Plavební komoře. Hořínské. Je opravdu nádherná a ne nadarmo je vyhlášená národní kulturní památkou. Jakmile se otevřou poslední Vltavská vrata s dominantou Mělnického zámku před námi, padá na mně radost a smutek zároveň. Dokázali jsme to. Dva týdny na vodě, všechno klapnulo, jak mělo, ale strašně rychle to uteklo. A nejen tahle cesta. Z našich mladých Vyder, už přestávají být děti a nejspíše jsme takhle pohromadě jeli naposled. Výprava byla poměrně náročná na každodenní přesuny a balení věcí. Měli jsme neskutečné štěstí na parádní počasí a i na ryby. Svatý Petře ještě jednou díky. Vplouváme do Labe. 233 Vltavských kilometrů je za námi a v hlavě nám asi napořád zůstane spousta zážitků.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.

>> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Po 19.10.2020 17:20:20

6.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok. Pokračování.
Orlík je jedním slovem nádherný a hodně nakažlivý. Plujeme kolem strmých skal končících hluboko pod hladinou na vrcholcích obrostlé borovicemi. Míjíme kilometry břehů, kde nepotkáme živou duši a časté zátoky, kam snad ještě nevkročila rybářova noha. Některé stráně zarostlé akátem a borovicí připomínají Jadranské pobřeží. Ve velkém vedru, už chybí jen cvrkot cikád a slaná voda. Krátká čtvrthodinová vláčkařská zastávka pod Podolským mostem a zanedlouho zatáčíme vlevo za hrad Zvíkov nad zatopeným soutokem Otavy s Vltavou. Na noc zakotvíme ve Štědronínském kempu. Je potřeba se po dvou dnech trochu osprchnout. Bohužel voda v této části Orlíku už značně kvete. Rybky odjely někam za kyslíkem a do ranního odjezdu to ani nepípne. Dopoledne dobudeme hrad Zvíkov a frčíme dále. Podplouváme klenot Československé mostní architektury, Žďákovský most. Důkladně se snažíme vyvláčet pod patou Žďákovského oblouku nějakou tu místní zubatici, ale v rozpálených odpoledních hodinách to je jen zbožné přání. V dáli za námi mizí majestátní silueta mostu a hned za zatáčkou se vynoří další pastva pro oči. Zámek Orlík posazený na skále a jeho bílé stěny zrcadlící se v hladině přehrady. Máme za sebou přibližně dvě třetiny délky přehrady a po zelených sinicích ani památky. Voda je zde do metru průhledně čistá. Posádka lodi jde dobývat zámek a já s deseti litrovým kanystrem dva kilometry vzdálenou benzínovou pumpu. Navečer vybíráme další parádní opuštěné místo pro přespání. Nejhezčí na tom všem je, že člověk zastaví a neví kde je. Písečná plážička pod borovicemi byla po západu slunce svědkem významné události. S improvizovaným vodáckým dortem paní Vydrové slavíme Máťovy čtrnácté narozeniny. Bohužel kapříci na našem místě také odjeli někam slavit a doma zůstali jen Orličtí cejni. Ráno vyplouváme brzy, vstříc další Orlické technické zajímavosti. Lodnímu výtahu, který nás přepraví přes hráz přehrady dolů do údolí. Připlouváme k hrázi a řadíme se do fronty osmi lodí před námi. Výtah zvládá jednu loď za půl hodiny a je nám jasné, že před sebou máme dobré čtyři hodiny čekání v totálním vedru. Při častém vláčení z lodi a hraní karet to docela utíká, a mě Orlík obdařil první ušlechtilou rybou. Štikou, které do bájného metru schází necelý půlmetr. Konečně vytahují loď před námi a přijdeme na řadu. Rychle ke břehu, třímetrový nafukovák nacpat do naší čtyři a půlmetrové loďky, sudy,vláčák, paní Vydrovou, děti, psa, kapitána tam také vměstnat a během chvilky najíždíme na výtah. Nahoru je to pohoda, ale když se člověk dostane do nevyššího bodu a před ním se otevře ta díra z hráze dolů… Srdce v krku. Káťa Vydrová chce vystupovat a jít dolů radši pěšky, jenže to už nejde. Jako horská dráha a naprostá pecka. Plynulým sjezdem jsme za chvilku dole a vplouváme do studených vod Kamýku. Poklidné menší přehradě mající své kouzlo. Sem tam nějaká chata a jinak absolutní klid a pohoda. Půl kilometru před hrází se rozbuší mé kaprařské srdce. Všude na hladině prohřáté celodenním pařákem se jízdou naší lodě, lekají skupinky větších kaprů. Láká mně to do rána zastavit, ale mimořádně spěchám. Během půl druhé hodiny od sjezdu výtahem, přijíždíme k tělesu hráze Kamýku a právě v čas. Máme štěstí. Za dvacet minut končí provoz plavební komory a na semaforu před vjezdem svítí zelená. Sotva se zavřou horní vrata, rychle klesáme a během čtvrt hodiny se nám vytahují spodní tabulová vrata vstříc dalšímu vodnímu dílu vltavské kaskády. Vplouváme do Slapů, ráje jachet, hausbótů, motorových člunů, skútrů a snad všech vodních atrakcí. Je podvečer a valím to, co jen náš japonský motor Tohatsu dá. Do nebližšího slapského kempu vzdáleného od hráze Kamýku dvanáct kilometrů. Při plném plynu je rychlost našeho soulodí šest až sedm kilometrů za hodinu. Posádka se diví, proč už někde nestojí bivak, není nahozeno a neopékají se buřty. Nikomu jsem neřekl, že v kempu mám sraz s kamarádem Kubou a jeho rodinou. Takové náhodné rodinné setkání na Slapech. Kemp je totálně našlapaný, ale přátelské setkání nakonec klaplo. V deset večer, už hulákám při kytaře. Kamarád Kuba mě doprovází tamburinou a bubnováním na kachon. Přidávají se další lidi z kempu a už to jede. Paní Vydrová a jeho žena z nás mají hodně velikou radost. Několikrát do rána oba „Slibujem, že nebudem pít“ od Rybiček, ale nějak se nám ten slib nedaří. Jako správný kapitán lodi jdu spát až druhý den, ale než vykoukne slunce nad obzorem, už vytrvale prohazuji k radosti našeho psa Akima tůně a mělčiny pod kempem. Vše marné, do rotaček ani drbanec. Po tom nočním hulákáni, asi dravci hledají azyl v klidnější části přehrady. Loučíme se s kamarády a vyrážíme dál. Slapy jsou pravý opak poklidného a v údolí více sevřeného Orlíku. Hladina přehrady se znatelně roztáhne a civilizační tlak je zde značný. Velká rekreační střediska, břehy plné hausbótů, plovárny, motorové čluny, kempy a je znát, že jsme ve vyhlášené Pražské rekreační oblasti. Letos vše totálně natřískané lidmi, kteří kvůli coronaviru neodjeli za hranice. Takoví velký aqualand. Míjíme závody parádních jachet, kterým to v bezvětří moc nejede, ale je to na ně nádherný pohled. Desítky bílých plachet na hladině. Prostě nádhera. V podvečer připlouváme k tělesu hráze. Zajímavostí Slapů je, že zde není lodní výtah jako na Orlíku, ale lodě převáží přes hráz traktor s vlekem. Opět přijíždíme těsně před koncem a štěstí nám podruhé přeje. Traktor zrovna sjíždí do vody s velkou motorovou lodí na vleku a pan řidič je ochotný nás jako dnes poslední loď převézt pod hráz. Nebylo to tak původně v plánu. Chtěl jsem to k večeru někde zapíchnout a zkusit do rána chytnout slapkého kapříka. Po zkušenostech s dlouhým čekáním v řadě lodí na výtah Orlíku na nic nečekáme. Posádka rychle do mělké vody nájezdu a stejně jako nad výtahem, všechny věci rychle do lodi. Vplouvám do korby vleku, traktor popojede a jsme z vody venku. Tentokrát je zakázáno být během jízdy v loďce a než se vzpamatujeme z nenadálé akce, traktor s naší lodí pádí po silnici dolů pod hráz. Udýchaní letíme se psem ve vedru po bočních schodech Slapské hráze a když doběhnu dolů, traktor s loďkou je už nacouvaný na sjezdu. Skáču rychle do vody, abych vycouval z vleku, ale je to šok. Voda je studená jako led. Jestliže nahoře byla na koupání, dole pod výpustí je jako žiletky. Odhadem kolem deseti stupňů. Vyplouváme do asi nejhezčího úseku naší plavby, Štěchovické přehrady. Jaký to během chvilky kontrast proti přelidněným Slapům. Nikde ani živáčka a jen kolmé skály kolem nás. Někde pod námi jsou legendární Svatojánské proudy. Pro voraře, kdysi nejnebezpečnější vltavské peřeje, na které pamětníci dodnes s velkým respektem vzpomínají. Zdravíme se s Jardou Těšínským, který zde z lodě chytá hlubinnou přívlač a obdivujeme staré trampské chaty vysoko ve skalách. Poklidnou plavbou najíždíme za necelou hodinku do Štěchovické plavební komory. Tato nejhlubší rekordmanka v naší republice je další nevšední zážitek z naší plavby. S loďkou zmizíme během několika minut v dvacetimetrové díře. Před námi se tiše otevírají neskutečně vysoká nýtovaná vrata. Připadám si jak v televizním dokumentu o Panamském průplavu. Po delší době plaveme znovu na řece a žene nás proud. Připlouváme do Davle. Z pravé strany se k nám připojí řeka Sázava. Podplujeme starý Davelský most, na kterém v roce 1968 Američané natáčeli válečný film Most u Remagenu. Chvilku jízdy dole pod soutokem znovu vybíráme nádherné místo přístupné jen z vody. Je podvečer. Slunce zmizelo za kopcem údolí a já prokrmuji boilím krásnou a rozlehlou zátoku na poslední přehradě Vltavské kaskády ve Vraném nad Vltavou. Po slapské pauze jsou pruty na kapra opět ve vodě, opékají se buřty a zavládla podvečerní pohoda. Chvíli po setmění se rozjíždí Kátin prut. Zdolává rybu v uvázané lodi, já připravuji podběrák a vtom se roztáčí cívka navijáku i na mém prutu. Po parádní dvoj zdolávačce se nám šťastně podaří rybky navést do jednoho podběráku a máme oba obrovskou radost. Střihnout si s Káťou double na Vltavě, bylo jako z tajného snu. Kapři jsou jako dvojčata. Oba jsou šupíci a měří dva centimetry pod osmdesát čísel. Ráno přidáváme další tři vltavské kapříky a vůbec se mi odsud nechce. Podle hrubého časového plánu ale musíme balit. Před námi je proplutí posledním plavebním stupněm Vltavské kaskády a za ním na nás už bude čekat stověžatá. Pražský urbanfishing, neboli chytání ve městě, bude další zajímavostí naší čtrnáctidenní výpravy.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
Druhá část. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Ne 18.10.2020 8:09:05

5.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok
Už je tomu tři roky, kdy jsme s celou rodinou včetně našeho psa propluli všech třiadvacet plavebních komor z Pardubic až na to poslední Střekovské v Ústí nad Labem. Na vypůjčené menší laminátové loďce to byla pohodová, rybářsko- dobrodružná plavba, kterou mám někde v sobě příjemně uloženou a rád se k ní ve vzpomínkách vracím. Po dvou předchozích létech, kdy jsme první rok projeli během tří týdnů Polskem až k ruské hranici a loni objížděli Skadarské jezero na albánské hranici, jsem měl od rodiny jasné instrukce. Deseti denní letecká válečka u moře na jednom místě a žádné velké cestování! Jenže, v únoru začal blbnout coronavirus a nejasná situace kolem výjezdů za hranice rozhodla, že letos strávíme léto u nás doma. Okamžitě jsem v hlavě začal střádat plány na podobnou plavbu, ale tentokrát po naší nejdelší řece Vltavě. Horní úsek řeky do Budějovic máme jako vodáci sjetý několikrát, ale proplout celou Vltavskou kaskádu až na soutok s Labem, byl vždy můj tajný sen. Hned zjara jsem si udělal radost. Zakoupil jsem větší laminátovou loďku, vlek na převoz lodě a nový pětikoňový motorek, na který se ještě nevztahuje povinnost vlastnit kartičku s názvem Vůdce malého plavidla. Po drobných jarních úpravách loďky, výrobě stříšky, sedátek, dovybavení a testech u nás na Labíčku jsem byl konečně přesvědčený, že můžeme vyrazit. Stejně jako na Labské plavbě za sebou potáhneme nafukovací člun s nezbytnými věcmi. Nebyla to žádná legrace zabalit do třech modrých vodáckých soudků věci pro dva dospělé, dvě děti a psa na čtrnácti denní plavbu. I když rybařina nebyla prioritou výpravy, zbývalo do loďky ještě propašovat čtyři kaprařské pruty, vláčák, základní výbavu a nějaké ty kuličky pro Vltavské kapříky. Už na loňské rybářské výstavě ForFishing v Letňanech jsme na stánku s výborným kolegou rybářem Ondrou Kalovským rozebírali, co no Vltavu a její kaskádu za druh koulí. Ondra Vltavu dobře zná a bez zaváhání i na letní výpravu doporučil jednoznačně boilí spíše do studené vody. Vltava je celoročně zásobena spodní vodou vypouštěnou z přehrad a i v parném létě stále chladná. Naše volba zněla shodně a jasně. Játra-Vanilka. Po nekonečných přípravách loďku třetí prázdninový víkend nakládám na vlek a v neděli vyrážíme směr „Budějce.“
Tradičním lijákem letošního mokrého jara a začátku léta nás vítá parádní přístav rekreačních plavidel v Českém Vrbném. Celý zdejší kemp doslova plave po dvoudenních lijácích. Na místním betonovém sjezdu spouštíme loďku na vodu, křtíme ji šampusem a zakalenou vltavskou vodou. Já prosím Svatého Petra, aby nám s tím počasím v dobrém pomohl a nějakou tu vltavskou rybku po cestě dopřál. Během chvilky opět začalo „lejt,“ asi to neslyší a není zrovna doma. Zbaběle utíkáme do místní vodácké hospody na točenou malinovku a pár zpěněných kousků z nedalekého národního podniku. Celou noc se honily dešťové přeháňky, déšť bubnoval na bivak, ale pondělní ráno bylo jako z dovolenkového katalogu. Po dvouhodinovém infarktovém zdržení hledáním klíče od auta, které jsem ztratil ráno při vláčení řeky pod kempem, proplouváme první plavební komorou naší vltavské cesty. České Vrbné, říční kilometr 233,1. Přesně tolik je to na soutok s Labem v Mělníku. Proud Vltavy po lijácích žene, že by ani nebylo potřeba zapínat motor. Během necelé hodiny příplouváme do přístaviště v Hluboké nad Vltavou a zdejší klenot mezi českými zámky nelze při plavbě ponechat bez povšimnutí. Odpoledne projíždíme zdejší plavení komorou a během pár kilometrů nás obklopí jen lesy. Řeka se zklidní a proud se začíná ztrácet ve vzdutí Hněvkovické přehrady, třetí z řady Vltavské kaskády. Výhodou takovéto plavby je, že si na bivakování a rybařinu můžete vybrat opravdu nádherná a jinak než z lodi nepřístupná místa. Moje rybářské srdce jásá nad parádní zátokou a stavíme první rybářský bivak na přespání. Okamžitě prokrmím trubkou zátoku několika hrstmi kuliček a během chvilky jsou naše čtyři pruty na svých místech. Sedět poprvé u řeky,ve které mám nahozeno a nikdy jsem v ní nechytal je něco nového, tajemného a doslova mě to vrací do mých začátků kaprařiny před pětadvaceti lety. Kéž by se to rozjelo… Z fantazie mě vytrhává drobný hustý déšť. Zalézám do bivaku ke zbytku výpravy a znovu prosím Svatého Petra, ať s tím vším něco udělá. Asi právě dorazil domů a dostal moji prosbu. Během deseti minut přichází razantní jízda. Okamžitě držím prut, ten se solidně ohýbá a ryba si to přes brzdu valí dolů do přehrady. Po dvou minutách ji konečně dobržduji a pomalu otáčím proti mírnému proudu zpět. Je mi jasné, že to není žádný násáďák a po dobrých deseti minutách přetahované ji za svitu čelovky i navádím do podběráku. Nevěřím vlastním očím. První záběr na Vltavě a hned takováhle ryba. Říční šupináč omlácený od tření centimetr pod devadesát čísel. Navážíme mu necelých čtrnáct kilo, rychle pár fotek a šup sním zpět do řeky. Montáž letí do vody, přestalo pršet a vykoukl měsíc. Co více si přát. O půl dvanácté se situace opakuje a za dalších deset minut tuhého souboje mám druhého vltavského kapra. Nevytřená jikernačka s pořádným pupkem na délce osmdesát šest čísel. Paní Vydrová jde fotit, ale oba mobilní dotykáče jsou vyflákané na deset procent kapacity baterie a bez blesku to prostě nejde. Kleji jak kapitán pirátů. Opatrně, ale nakvašeně, pouštím nádhernou kapřici. Facebook a mobilní hry si vybraly svou energetickou daň a já pomalu chladnu po drobné rodinné krizi. Do ranního vyplutí máme další dvě menší rybky a i Káťa Vydrová zdolává svého prvního kapříka Vltaváka. Plujeme dále, z lesů kolem se kouří, vykukují první hříbky, nad hlavou azuro a značně se otepluje. Svatý Petr začal plnit i moje druhé tajné přání. Musím mu za to poděkovat. Dalších dvanáct dní plavby, už bylo jen převážně slunečno a značné vedro. Po letošním deštivém začátku léta to byl doslova zázrak. Vyplouváme z údolí. Břehy se roztáhnou, uděláme krátkou návštěvu vorařského muzea v Purkarci i s dobrým obědem a v odpoledních hodinách vplouváme u hráze do Hněvkovické plavební komory. Je to zážitek klesnout v komoře o dobrých patnáct metrů níže a pokračovat dále Vltavou. Profrčíme Týnem nad Vltavou a navečer rozbíjíme tábor na dalším parádním místě. Soutok vodácké meky Lužnice s Vltavou. Znovu využijeme výhody lodě a obsadíme místo na dlouhém úzkém poloostrově, který zde soutok řek vytváří. Dva pruty jdou do Lužnice a dva za bivakem do Vltavy. Souboj řek dopadl nerozhodně jedna jedna. Každá z řek nám věnovala po jednom kapříkovi a jen s těžkým srdcem se ráno loučím s tímto nádherným rybářským místem. Projíždíme plavebním stupňem v Kořensku a před námi je padesát osm kilometrů dlouhý Orlík. Naše nejdelší, nejobjemnější a rybářskými legendami snad nejvíce opředená přehrada. Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
První část. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Út 15.9.2020 21:51:33

15.9.2020 - ÚN mimopstruhová
Ahoj všem.
Přesně jako loni i předloni. Jak začnou růst hříbky, začnou kousat lepší štiky. Bylo tam dnes krásně. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Ne 6.9.2020 19:36:10

5.9.2020 - ÚN mimopstruhová
Parádní sobotní dopoledne ne přehradě. Okounům docela chutnalo. Deset kousků a dvě štičky. Velká spokojenost. Ať se Vám všem daří.Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | St 12.8.2020 20:04:22

12.8.2020 - Údolní nádrž ČR
V dnešním dopoledním vedru se jim docela chtělo. Několik kousků stejné velikosti v krásných barvách. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Ne 7.6.2020 18:33:28

4.6.2020 - Svazovka za naším potokem
Ahoj všem. Krátká dvoudenní výprava se parádně vydařila. Výpravy se zúčastnila pouze polovina rodinného Vydra Teamu ve složení Káťa Vydrová, já Vydra a Akim Vydra - ostraha tábora proti myším a ježkům. Zbytek makal. Naše volba padla na poměrně těžkou svazovou vodu, která je hojně zarostlá vodním rostlinstvem. Letošní jaro bohaté na dešťové srážky růst vodních rostlin značně urychluje a voda je na začátek června jedna podvodní džungle. Počasí bylo jako na houpačce. Každou chvilku liják a zase sluníčko, ideální doba být na rybách. Ze zelené džungle se nám podařilo vydolovat několik parádních kapříků. Odměnou našeho snažení byl fantasticky vybarvený lysec, kterého jsem Kátě podebral po čtvrthodinové přetahované v průzračně čisté vodě. Na kratší dětskou děličku, to byl neskutečný mazec. Jeho proporce byli parádní. Chyběl mu jeden centimetr do metru a čistá váha se zarazila těsně pod devatenácti kilogramy. Kátě se letos prostě daří. Již tradičně pro letošní jaro, jsme na konec výpravy totálně prolili a všechno musíme doma sušit. Zajímavostí bylo, že všechny rybky jsme nachytaly na malé kuličky boilí , které je speciálem do studené vody. I v teplé vodě rybám náramně chutnalo.
Ať se Vám všem daří přeje půlka Vydra Teamu. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Po 25.5.2020 19:14:19

23.5.2020 - Tam kde už je konečně dva roky horní míra.
Ahoj všem.
Tak tahle kapří holka asi jela přímo do porodnice. Cestou se zřejmě rozhodla, že si na to tření ještě něco mlsne. Když jsem si na ni posvítil čelovkou, zůstal jsem trochu opařený. Tohle jsem na vlastní oči ještě neviděl. Při osmdesáti dvou centimetrech vážila těsně pod šestnáct kilo a vypadalo to, že spolkla fotbalový balón. Trefit se na výpravě do tření kaprů není zrovna nejlepší doba. Dva dny se kapři jen mlátili v rákosí u břehů a drahá elektronika mlčela. Ani to nepíplo. V pátek navečer se zatáhlo, ochladilo a začalo vydatně pršet. Tajně jsem doufal, že je to ve tření zarazí a nějaký ten kapří pupík by se mohl v sobotu povést. Dvě hodiny po této rybě přišla další pecka. Obrovský šupík dvacet a půl kila. Co více si ještě přát. Oběma rybkám zachutnala ořezaná kulička sladké boilie v šestnáctce průměru máčená ve stejné příchuti.
Ať se Vám všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Út 12.5.2020 20:52:30

9.5.2020 - Tam kde už je konečně dva roky horní míra
Ahoj všem.
Prodloužený víkend o státní svátek se parádně vydařil. Už tu kaprařinu asi pověsím na hřebík a nechám to mládeži. Jelikož už pár let máme v rodině dvoje rybářské papíry, tak když se dostaneme všichni k vodě, pořádáme svoje rodinné rybářské závody. Každý si vybere jeden prut a na ten se snaží něco chytnout. Tentokrát byl závod dvoudenní a soutěžní rybou byl kapr. Dostal jsem tentokráte o víkendu strašně na holou a byl tam pouze jako držák ryb na focení a nahazovač. Káťa Vydrová nás všechny jasně zválcovala. Podařilo se jí vytáhnout čtyři ryby a třešničkou na dortu byl po dvacetiminutové zdolávačce fantastický šupík. Měřil sto čtyři centimetrů a vážil lehce přes magických dvacet kilo. Ta dětská radost a vyvalené oči nad takovouhle rybou jsou na tom všem stejně to nejlepší. Druhé místo Máťa Vydra a třetí místo obsadila paní Vydrová, která si ho jasně zasloužila za nádherné teamové roušky. Já, stejně jako panenka Barunka, čisté numero zero, ale měl jsem větší radost, než kdybych ty ryby nachytal sám. Zajímavé bylo, že ač jsme každý zkoušel různé příchutě boilie, všechny rybky během víkendu byly chyceny pouze na příchuť máčenou v marmeládě téže příchutě. Kapři se pomalu připravují na tření a začínají se futrovat. Chce si to udělat čas a snad se nám ještě nějaký kapří pupík podaří.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje celý Vydra Team.
>> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Pá 17.4.2020 21:28:58

11.4.2020 - Svazovka za naším potokem.
Ahoj všem. Tak jsem zahájil letošní rybářskou sezónu první jednodenní výpravou. Počkal jsem, až opadne to velikonoční rybářské šílenství, kdy se nedalo kolem našich vod ani hnout, a vyrazil ve středu na menší svazovou pískovnu. Na břeh se vrátil klid a prakticky nikde nikdo. Počasí luxusní, rybkám docela chutnalo a několik kapřích chlapáků řádně prověřilo jemnější montáže do chladného období. Balančně vyvážené bolie opět nezklamalo a ukázalo svoji sílu speciálu do studené vody. Tak ať to takhle jezdí celou letošní sezónu a bude to paráda.
Ať se Vám všem daří, přeje Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | So 28.3.2020 20:03:44

28.3.2020 - Rameno Labe
Asi rok 1983... Strejc s candátem 102cm a 10.5kg. Od té doby jsem většího neviděl. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Po 2.12.2019 19:49:33

1.12.2019 - Za naším potokem
Ahoj všem. Včera to už byla ta správná zimní kaprařina. Přísně foukalo a u vody ani noha. Naprostá paráda, kéž by ten klid u vody byl i v létě. Aktivita menších kaprů veliká. Zimní kule v šestnáctce průměru jim opět šmakovala. Největším překvapením byl tenhle šedesáti "číslovej" fešáček na svazové vodě. Potěšil a zahřál. Ať se Vám všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Po 18.11.2019 19:03:06

17.11.2019 - U nás za potokem
Ahoj všem. Včerejší krátká vycházka k vodě byla hodně větrná. Fučelo jak na hoře Fudžijama, až mi to ukradlo podložku pod rybky. Naštěstí k vodě chodí kluci co vidí po tmě lépe než Rys ostrovid (Lynx lynx). Po půl hodinové plavbě se mi šťastnou cestou zase vrátila. Tři záběry a tři rybky na podložce. Nejdelší byl tenhle vysportovaný šupík šest čísel pod metr. Zimní-balance znovu zabodovala na jedničku. Ať se vám Všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | So 9.11.2019 20:07:17

8.11.2019 - Za naším potokem
Ahoj všem. Zlehka se ochlazuje a to je doba kterou mám z rybářského hlediska rád. U vody je najednou klid a nikde pomalu ani noha. Začíná čas zimní kaprařiny. Červený nos, zmrzlé ruce, ale každý záběr i pípanec se počítá a okamžitě zahřeje. Poslední krátká návštěva vody přinesla parádní jízdu a tohohle naježeného šupíka. První zkouška zimního neutrálně vyváženého boilí -balance dopadla na výbornou.
V týdnu má ještě přituhnout a sněžit i v nížinách. Velký kapr na sněhu je mé vysněné rybářské přání. Třeba to letos cinkne....
.Ať se Vám všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | So 2.11.2019 20:54:32

25.10.2019 - Hodně stará voda.

Ahoj všem. Nikdy bych nevěřil, že poslední říjnový víkend budu u vody sedět jen v trenkách a opalovat se. Tohle parádní počasí by mohlo vydržet klidně až do vánoc. Moje volba v pozdním babím létě padla na těžkou panenskou vodu, kde jsem už několikrát v minulosti zkoušel přelstít místní kapry odkázané jen na přírodní potravu. Několikrát jsem zde vyhořel, někdy nachytal, ale každá vytažená ryba je pro mne cenná a doslova zasloužená. Alfou a omegou úspěchu na takové vodě je sledovat směr větru minimálně dva dny předem a chytat na návětrných místech jezera. Na firmě jsem dostal na odzkoušení pytel nového boilí na nadcházející sezónu ve dvacítce průměru a krabičku neutrálně vyvážených kuliček - balance. Dráždivě voňavé česnekovo masové kuličky hnědé barvy se ukázaly jako správná volba. Druhý den třídenní výpravy jsem po parádním souboji z velké hloubky podebral krásně stavěného lysce. Jeho míry byly famózní. Osmdesát tři čísel a váha se zastavila půl kila pod patnácti kilovou hranicí. Pěkně nacucaná ryba na zimní období. Radost byla o to větší, když jsem zjistil, že přesně tohohle kapra jsem zdolal před třemi lety na váze o pět kilo menší. Léta si vedu o každé větší rybě, kterou vytáhnu z vody záznam s datem, váhou, časem ulovení a pokud to jde, tak si ji vyfotím. Několik dalších menších kaprů ukázalo, že voňavá česneková kulička má zajímavý potenciál i na vodě kde ryby boilí prakticky neznají. Už se těším na nadcházející zimní kaprařinu a zkoušky nového boilie v chladné vodě. Smůlou výpravy bylo zlomení jednoho z páru prutů po dvanácti letech věrných služeb. Ještě že se blíží vánoce a bude o co psát Ježíškovi. Čas na pravou zimní kaprařinu pomalu přichází, tak snad se něco podaří…Ať se Vám všem daří. Vydra.
>> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | St 30.10.2019 17:06:40

27.10.2019 - Kousek od baráku
Oprášení vláčkařského proutku po čtrnácti dnech. Pár zubatic a okounů se povedlo. Počasí o víkendu nemělo chybu. Klidně to mohlo vydržet,až do vánoc. Ať se Vám všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Ne 29.9.2019 19:17:27

29.9.2019 - U lesa plného hříbů
Ahoj všem. Týden jako z vláčkařské pohádky pokračuje. Po šesti dnech se na mojí rotační třpytku Spinnex přišla podívat další parádní štika. Po desetiminutovém boji, jsem rukou podebral tuto fešandu na délce devadesát sedm čísel. Radost byla veliká, rychle tři fotky na samospoušť a třeba někdy příště. Hřibů stále na kolečko a k tomu se přidalo pár kluků křemenatých. Největší radost měla Káťa Vydrová. Její první štika na vláčku, kterou si už dva roky přála chytit se jí konečně podařila. Ať se Vám všem daří přeje, Vydra Team. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Po 23.9.2019 17:35:01

21.9.2019 - U lesa plného hřibů.
Ahoj všem. Dvoudenní výprava s rodinou se zaměřením na houby a ryby neměla chybu. Kapříkům se moc nechtělo, tak jsem šel v poledne zkusit vláčku. Ještě v těch rukách asi něco z vláčkařské éry zůstalo. Kopanec a nekonečný výpad do hloubky. Po dvaceti minutách nádherného souboje byla před foťákem. Chyběl jí jeden centimetr do vysněné štičí dálky, ale přidávat si nebudu. Rotačka Spinnex a doma vyráběné slabé lanko. Určitě těm Rusákům před měsícem zase něco uteklo. V lese hřibů, že by se to dalo vozit kolečkem a hříbka růst na hřibu jsem ještě neviděl. Ať se Vám všem daří přeje Vydra Team. >> Stránka diskuse

nej.vydra - Profil | Čt 12.9.2019 20:55:05

11.9.2019 - Svazovka za naším potokem.
Ahoj všem. Půldenka na písáku, jen pod širákem přinesla mnoho záběrů od menších kapříků. Kulička v obalovačce je hodně dráždivé sousto. O půl desáté večerní, se mezi ně propašoval tenhle netvorek devadesátník a chvilku bylo o zábavu postaráno. Ty rána plné mlhy stoupající z prohřáté vody jsou naprostá pecka. Ať se Vám všem daří. Vydra. >> Stránka diskuse

Červené karty: mekvak, Dalimil, start1406, hadman1, ajsa, mazak, Saxafon, BLACKHAMER, jarysek120, t1ran, gunč, KiKSo1, smellslike, Rybovrah 1, Karlosak, bigfatcatfish, šmudla007, TomH, tupac, Gorylix, Fredex, Heineken***, Heineken*****, Hein*eken, SKFishing, masák11111, ryby-zabiju, Masařmasařů, carp1990, HameB01, Hazz, Pazz, Lojzakk, mickyracers, Malanchoe, Lostoros, kkt, RYBOVRAH FOREVER, Nornik-K, OtaLakatos, nornik-l, nornik-m, nornik-o, VlasLakatos, HugoStiglitz, Akéla, nornik-y, loupeznik007, Bugun