Stav úlovků a členské základny v oficiálních číslech črs aneb faktor x

ČRS na oficiálním webu prezentuje také některé zajímavé údaje. Například hned na úvodní stránce http://www.rybsvaz.cz naleznete vývoj počtu členů a dosažených úlovků v přehledných grafech. Pro ty z Vás, kteří z různých důvodů nemohou portál shlédnout, jsem si dovolil některá data vytáhnout.
Zatímco stav členské základny se po mírné recesi zastavil v roce 1993 na přibližně 220 tis. a o rok později začíná plynule vzrůstat, křivka úlovků tak jednoznačnou genezi nezaznamenala. V r. 1990 ustrnula na 2 milionové hranici, nastává zvrat korunovaný 2 400 tisíci úlovků v letech 1994 – 95, opětovně následovaný propadem o zhruba 40 tisíc ks roku ´97. Poté škála začala znovu vzrůstat a v r. 2003 dosáhla úctyhodné hranice 3 800 000 (cca 295 tis. kg) odnesených ryb (asi 17 ks / 13,4 kg na osobu). Dosud se vše zdá být v pořádku – vzrůst členské základny kopíruje stoupání úspěšnosti rybolovu na udici. Sdružení tedy zvládá krýt sílící tlak poptávky. Ovšem jen do roku 2003, kdy začíná počet ulovených ryb padat k nejnovějšímu údaji 3 150 000 kusů (12 ks / 7,8 kg na hlavu). Rovněž stoupající tendence počtu členů již neplatí – v létě 2003 začíná stagnovat na přibližně 263 tis. a následně klesá k poslednímu zveřejněnému číslu, 260 255 osob k roku 2005.
Úlovky dosažené v pstruhových vodách přitom hovoří ještě jasněji; data zveřejněná výše se totiž týkají pouze revírů MP. Na P vodách pokles odstartovala sezóna 1990, kdy bylo chyceno něco přes 430 tisíc ryb (cca 150 tis. kg). Od té doby křivka, s občasnými výkyvy, rapidně klesá až do minulého roku, kdy počet úlovků mírně přesáhl 220 000 (těsně pod 100 tis. kg). Tedy snížení téměř o polovinu během 15 let. Zde již o nějakém úspěšném plnění závazků svazu vůči členské základně nemůže být ani řeč; naopak, znepokojivé klesání nutně klade otázku po možných příčinách.
Je třeba zmínit především objektivní důvody, jako ničivé důsledky povodní a bezprecedentní nájezdy rybožravých predátorů v posledních letech. Bohužel, ze socialismu stále přetrvávající, masivní regulace toků, které nejen likvidují podmínky k přirozenému výtěru původních druhů ryb, ale také ničí samotná přirozená teritoria, nutná k jejich přežití. Mezi tento výčet ovšem patří i letitá stagnace cen za povolenky. Neboli při zvyšujících se hodnotách vstupů logicky stále nižší objem finančních prostředků, vkládaný do nových násad.
Uvedu i několik spekulativních vlivů, empirickými výzkumy dosud nezmapovaných. Především je nutno si uvědomit, že čísla dosažených úlovků se týkají pouze ryb odnesených a následně zapsaných v přehledech úlovků. Neobsahují tedy všechny skutečně ulovené ryby, zejména ty vodě vrácené. Rovněž je třeba říci, že tyto záznamy samotné jsou zkreslené, reálně se zřejmě spotřebuje více ryb, než lovci zapíšou. I tak se však dá předpokládat, že poměr úlovků puštěných, vlivem osvěty a generační obměny členů svazu, mírně stoupá. Je ovšem otázka, zda je tento posun natolik významný, aby jej statistiky vůbec zaznamenaly - v případě, že by se jím zabývaly. Přesto si troufám tvrdit, že u ryb ze pstruhových revírů je nezanedbatelný. Z příslušných údajů je totiž patrné, že zatímco počet odnesených úlovků dlouhodobě silně klesá, zvyšuje se poměr hmotnosti vůči množství: Zatímco v sezóně 1990 vážila jedna ryba v průměru asi 0,36 kg, v r. 2005 to již bylo cca 0,44 kg. Což při informacích, které generují samotní držitelé P - povolenek, nelze interpretovat jako výsledek lepšího obhospodařování P vod (resp. nasazování větších ryb), ale spíše jako odraz humánnějšího přístupu části rybářů.
Zatímco u dosud zmíněných příčin lze namítat, že vedení svazu je nemůže příliš ovlivnit (vyjma cen povolenek), vězí zde potenciál vlastního vstupu coby správce. Jde o prvky jako výše a skladba zarybnění, intenzita jednání se státní exekutivou třeba stran nedokonalé legislativy, zarybňovacích plánů apod., a zejména zohlednění nových okolností, trendů poptávky a ekonomických ukazatelů do vnitřních směrnic svazu (Stanov). Tyto aspekty, přímo závislé na svazovém vedení, bych shrnul pod jakýsi Faktor X. Jako příklad uvedu absenci dat globálního svazového zarybňování. Dílčí spektrum násad sice lze vyhledat na stránkách některých ÚS, příp. MO, z hlediska celkových statistik jsou ale tyto fragmenty bezcenné. Jistě by poskytly průzračnější odpověďi při tomto srovnávání a hledání chyb, které vedou k dlouhodobě neutěšenému stavu.
Faktor X tak představuje velký soubor dluhů vedení ČRS. Nejen vůči řadovým členům, ale troufám si tvrdit, také sobě samým. Myslím, že právě zveřejnění komplexních a transparentních informací o veškerém financování a zarybňování by mohlo být slibným začátkem jeho odstranění. Ale především zásadním předpokladem k tomu, aby se svaz svým „samorozpadem“ nestal obětí vlastní neschopnosti.

Pozn. Aut.: Statistická data jsou čerpána z úvodníku serveru: www.rybsvaz.cz
Výpočty na jejich základě vyvozené, považujte prosím, pouze za orientační. Vzhledem k hrubšímu měřítku grafických dat nemohou být přesné.
Máte-li potřebu se k tématu vyjádřit, prosím v Plkárně.