Hořkosladká vycházka

Píše se datum 22. 6. 2013 den s velkým D, který měl odstartovat mojí první opravdovou zkušenost s lovem sumců respektive nejprve asi sumečků.
Abych nepředbíhal, vezmu to pěkně po pořádku. Asi o týden dříve jsem se domluvil s manželkou, že si udělám rybářský víkend na mou již zmiňovanou první zkušenost se sumci.

Týden byl dlouhé čekání a datum se blížilo více než pomalu. Tohle jistě znají všichni „tiší blázni“, kteří mají před sebou nějakou výpravu. Nic méně každý den sem si zkracoval přípravou věcí, různých montáží, kontrolou zda mám zabaleno opravdu vše, co bych mohl potřebovt a projížděním internetu se zprávami z lokalit kam se chystám.


Je den před odjezdem ráno a mě není vůbec dobře. Moje alergie na pyly se neskutečně probrala k životu a já mohl jen stěží dýchat. „Je zle“ řekl sem si a manželka mě vezla na alergologii, kde jsem dostal nějakou injekci a prášky. Po příjezdu domů byla moje nálada pod psa. Takhle namůžu jet přeci k vodě, opakoval jsem si stále dokola a nálada byla čím dál horší. Zalehl sem tedy na gauč a po chvíli i usnul. Zhruba po dvou hodinách jsem se probral a bylo mi o mnoho lépe. Paráda řekl jsem si a hned sem šel dopřipravit věci na zítřejší vyjížďku, prášky a injekce zabrali a moji pochmurnou náladu vystřídalo nadšení. Po poslední kontrole všech věcí zjišťuji jednu milou zprávu, manželka se rozhodla, že pojede se mnou. Sice mi to trochu změnilo plány v čase odjezdu, ale to nevadí. Chtěl jsem jet sám, takže malá změna programu neudělá žádnou škodu a navíc sem byl potěšen, protože dostat ji na ryby je doslova nadlidský úkol. Konečně čas ulehnout a čekat jen na ranní budíček.

Ráno v den odjezdu mě budí telefon, ale budík to není. Co se děje? Sáhnu tedy po telefonu a na displeji na mě kouká jméno volajícího „práce“ to snad ne, řekl jsem si po chvilce rozmýšlení s nechutí telefon přijímám. Naštěstí jde jen o maličkost a já si ulevuji, že nemusím odjet do práce. Samozřejmě jsem již neusnul, tak sem šel naházet věci do auta, upevnit člun na střechu a vše potřebné zajistit před odjezdem. Dnes den pro změnu letí hrozně rychle a čas k přípravě utíká rychleji než jindy. Nachystat domácnost na odjezd, nakrmit zvěř, poté dát rychlý oběd a nastává hodina H. Čas odjezdu byl stanoven na 13:00. Velitelský čas ukazuje 13:10 a manželka stále nikde. Jistě to všichni znáte. Konečně i manželka nasedá do auta a směje se jak sem nervózní. Ještě jedna blesková kontrola věcí v hlavě a odjezd.


[L5] Výběr lokality byl velice jednoduchý. Jako začátečník sem si vytipoval pár lokalit, kde vím, že sumci jsou jak menší, kteří se chytají celkem pravidelně tak i větší kusy. Jen s místem pro bivak to bude asi horší. Také se tak děje po příjezdu zjišťujeme, že je zde plno k prasknutí s tím sem, ale na této vodě počítal. Usedáme do auta a jedeme tedy o kus dál. Ovšem ani na druhém revíru to nevypadá nijak dobře. Kolem vody neuvěřitelné množství aut a bivaků vyčnívajících z travin a lesíků nevěstí nic dobrého. Obejdeme tedy pěkný kus vody a zjišťujeme, že se zde opravdu nedá nikam zalézt. Mám v záloze tedy ještě jednu vodní nádrž, tady poblíž a tak opět vyrážíme na cestu. V tuhle chvíli už zjišťuji, že to bude nejspíš boj o každý flek. Asi po půl hodině přijíždíme na poslední možné místo o kterém vím. Bohužel pro mě je dnes hezké počasí a spousta koupajících se lidí na tomhle místě a pak spousta rybářů na druhé straně mi dala jasnou stopku. Neuvěřitelně naštvaný sedám do auta a okamžitě nabírám směr domov. Po cestě však moje naštvání opadá a navrhuji manželce, že pojedeme alespoň na noc na feeder zkusit nějakého kapříka, kupodivu souhlasila. Po obětí asi 150km přijíždíme tedy domů vyndávám z auta věci na sumce a střídají je věci na kapry. Znovu a dnes snad naposledy usedáme do auta a vyrážíme. Po příjezdu na jeden rybník nedaleko od domova si hledáme místo pro bivak. Paráda perfektní flek je volný. Kupodivu je zde hodně rybářů, ale tohle krásné místečko zůstalo prázdné. Jasná volba „zůstáváme zde“. Vybalujeme tedy věci, postavíme bivak a asi po půl hodině se začínám konečně věnovat rybařině. Po plánovaném výjezdu ve 13:00 usedám k vodě v 18:00 ale přece.

V první řadě je třeba připravit krmení. S lovem velkých kaprů na svazových vodách zatím moc zkušeností taky nemám a tak používám rady a tipy od kamarádů, kteří se tomuto způsobu lovu věnují. K přípravě krmení jsem použil Metod mix, medovou kukuřici, peletky o rozměrech 3mm, 6mm a 8mm a trochu drcených velkých halibut pelet s drceným boilie. Celou směs jsem zalil vodou a důkladně promíchal. Připravil jsem si několik koulí, které jsem naházel do vody a udělal si zakrmené místo asi tak o průměru 3m.

Přibližně po hodině od příjezdu k vodě poprvé nahazuji. Na jeden prut jsem dal klasickou metod feeder montáž a na druhou jednoduchou boilie montáž. Do Metod krmítka dávám na vlasový návazec střídavě 2ks 8mm peletek s dvěma zrnky medové kukuřice. Na druhý prut dávám boilie 18mm s příchutí frankfurtské klobásy. Konečně umisťuji obě montáže do zakrmeného prostoru a v klidu si vychutnávám jedno studené pivečko, které po takhle perném začátku opravdu sedlo.

Na první záběr jsem nečekal dlouho, ani sem nestihl dopít první pivečko a už se na mě koukal jeden kapřík o velikosti 49 cm a váze něco kolem 2 kg, který neodolal peletkám s kukuřící. Na první nához celkem slušná rybka a moje smíšené pocity z předchozích neúspěchů celého dne se začínají překlápět na tu pozitivní stranu. Kapřík jde zpět do vody a já posílám montáž opět na stejně místo jako předtím. V tomhle duchu se celá rybařina nese až do večera kapříci kolem 45-55cm a podobné váze jako předchozí.


Setmělo se a já zkouším dát do Metod krmítka také boilie a nahazuji s myšlenkou co kdyby se to zalíbilo nějakému většímu kousku a taky že jo ve 22:30 přichází razantní záběr a já s nadšením sekám. Už podle prvního tahu zjišťuji, že to bude nejspíš moje největší ryba, co jsem zatím na svazové vodě a feeder dostal. V záplavě adrenalinu se ale snažím co nejrychleji uklidnit, abych o rybu nepřišel a zároveň si říkám jestli jen nepřeháním a není to opět jeden z těch padesátníků co tady tak perfektně bojují. O čemž jsem se přesvědčil v průběhu dne. Asi po dvaceti minutách vidím první odlesk od ryby asi dva metry od břehu a už je mi jasné že to opravdu není nějaký padesátník. Ryba se z ničeho nic otáčí a bere si opět metry vlasce na volnou vodu. Moje vzrušení je velké a mám strach, abych o něho nepřišel. Po dalších 10 minutách boje konečně rybu podebírám a jsem radostí bez sebe. Manželka se jen směje a určitě si říká, že jsem jak malý kluk. Ryba míří na podložku ihned ji odháčkuji a zkoumám její proporce. Délka ryby 62cm a váha 4.5 kg. Moje nadšení není možné zamaskovat a manželka se stále jen uchechtává. Ještě pár snímků a krásný kapr jde zpět do vody. V tu chvíli stahuji druhý prut a ulehám do bivaku s nádherným pocitem u srdíčka. Nastavuji si budík na ráno a už se neskutečně těším, jestli nepřijde ještě jeden takový krásný ranní kapr.

Přišlo mi to jako bych se nestihl otočit ani na druhý boka a už zvoní budík. Přes včerejší nadšení mi přece jen dělá problém ráno vylézt z tepla spacáku, ale nakonec se přemlouvám a hurá nahazovat. Opět zkouším na jeden prut peletky s kukuřicí a na druhý kouli. Je to nemožné ale nestihl sem nahodit druhý prut a už tahám z vody opět jednoho z menších nenažránků, který přišel opět na peletky s kukuřicí. Po puštění kapra házím jako první prut s koulí a poté s peletkami. Místo prohazuji několika koulemi a 8mm peletkami.


Na další záběr nečekám zase nijak dlouho. Přichází ještě razantnější záběr než večer. Špička feederu pod tíhou ohnutí sotva drží, vlasec se odvíjí z cívky div se z ní nekouří a než sem stihl cokoli udělat, ryba byla pryč. Zklamání, ale nepřichází včera mě dostatečně potěšil můj prozatímní největší úlovek a všechno navíc už byl jen bonus. Proto v klidu navazuji znovu svůj prut a házím znovu kouli do lovného místa. Přišlo odmlčení od záběrů na obě nástrahy, nejspíš vlivem poplašní místa a tak v křesle u prutů trochu klimbám a usínám. Najednou mě probere jízda a já tentokrát stihl seknout. Ryba si bere vlasce, co jen to jde a já se jí jen marně snažím s lehkým náčiním zastavit, ale přece se jen povedlo. Ryba se zastavila. Nějakou chvilku se mi jí daří udržet na prutě a být ji rovnocenným soupeřem. Ovšem při jednom jejím výpadu se ryba vyřízla a byla pryč. Bohužel nedá se nic dělat, je to přece jen rybařina. Nastražuji opět boili a pouštím sestavu zpět do vody. Dál už se rybačka nesla spíše v duchu menších kapříků, kteří svou velikost nahrazovali bojovností a jejich perfektní stavbou těla.

Závěrem bych chtěl jen říct, že jsem se rozhodl o tomhle dni napsat kvůli rybářské vášni, kterou v sobě nesu a že ne každý z počátku špatný den musí dopadnout špatně. Moje první vycházka za sumci se mi sice nepovedla, ale za to se mi velice vydařil náhradní nouzový plán za kapry. Proto i vy pokud nebudete mít štěstí s vaší plánovanou vycházkou, zkuste něco jiného třeba se vám zadaří tak jako mě. Ať to tahá a Petrův zdar.