Strana mírného pokroku v mezích zákona - J.Hašek ležící a spící | MRK.cz

Strana mírného pokroku v mezích zákona - J.Hašek ležící a spící

cokoliv z české historie, zajímavosti, drby, rybníky, hrady, zámky, města
Autor diskuse: jeden3 - Profil , 12.5.2022 všeobecné - ostatní
Dále moderují: mlaďoch Profil + Dědek Profil

po podzimních volbách si udrží moc vládní strany nebo opoziční strany?

A) moc si udrží vládní strany22%

B) do vlády se dostanou opoziční strany 78%

Od 6.8.2025 hlasovalo 9 čtenářů.

Nlovec 01 - Profil | Po 6.10.2025 20:22:20 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Dnes je ,,Den hrdinů,, karpatsko-dukelské operace, tak sem jednoho z nich dávám.....TO byl můj prezident, ne ten podržtaška, slouha a převlečkabát, co tam trčí teď.....

    Nlovec 01 - Profil | Po 6.10.2025 20:17:48 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

    🇨🇿
    Brány vlasti utopené v krvi

    Před 81 lety vstoupili čeští a slovenští vojáci
    v Dukelském průsmyku poprvé na československé území.
    Byl to počátek Karpatsko-dukelské operace, největšího bojového nasazení československých vojáků v rámci protihitlerovské koalice za druhé světové války, připravené na pomoc Slovenskému národnímu povstání.

    6. října 1944 vstoupily československé jednotky poprvé na československé území. Za minulého režimu se tento den slavil jako Den československé lidové armády.. oslava odvahy
    a statečnosti našich vojáků.

    7. československý armádní sbor v SSSR, součást 38. armády generála Moskalenka, se spolu se sovětskými vojáky, partyzány a dalšími vlastenci podílel na útoku na Dukelský průsmyk. Tento útok byl naplněním cíle, který provázel vojáky od Buzuluku přes Sokolovo, Kyjev a další bojiště.

    Boje probíhaly v neobyčejně těžkých podmínkách:
    zaminovaný horský terén, nepříznivé počasí,
    nedostatečná komunikační síť, odolný německý odpor nedostatky v řízení a velení

    Místa jako Machnówka, Wrocanka, kóta 534, Hyrowa hora se stala symbolem vleklých a krvavých bojů, které trvaly až do 15. listopadu 1944. Slovenským povstalcům však útok nepomohl. Z neúspěchů byl obviněn generál Kratochvíl, který byl maršálem Koněvem odvolán,
    a na jeho místo nastoupil generál Ludvík Svoboda.

    Operace byla velice krvavá:

    Sovětské jednotky: cca 85 000 mužů (Zdroj: Vojenský historický ústav ČR)

    Československý armádní sbor: 1 046 padlých, 4 328 raněných, 956 nezvěstných (38 % původního počtu)

    Německé jednotky: cca 52 000 padlých, raněných a nezvěstných + 30 000 zajatců

    V 1. Československém armádním sboru sloužilo cca 60 000 mužů a žen, z toho 53 % Češi, 19 % Slováci a 22 % Rusíni ze Zakarpatské Ukrajiny. Bojů se do května 1945 přímo účastnilo přes 20 000 vojáků.

    Karpatsko-dukelská operace se stala základem bojových tradic československé armády.
    Hrdinové, kteří padli proti německému fašistickému okupantovi, svou krví psali dějiny naší země a armády.

    Dnes je naším úkolem pamatovat si jejich odvahu a bránit pravdu o historii, která je někdy překrucována.

    Čest jejich památce! Nikdy nezapomeneme...🇨🇿⚘

      Nlovec 01 - Profil | So 4.10.2025 15:01:05 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

      V téhle fotografií je tragédie celé dnešní doby.
      On hlava státu, 600 tisíc měsíčně, ona 100, za p*delí bodyguard a přitom "Na fotografii jsou vidět starší plechová topná kamna hnědé barvy, která se v Československu hojně vyráběla a používala od 60. let 20. století. Konkrétně jde o typ tzv. "Petry" (lidově „petra kamna“). Jedná se o malá oceloplechová kamna na tuhá paliva (dřevo, uhlí). Nejčastěji se vyráběla v podniku Kovosmalt Holýšov a později ve výrobním družstvu Petry v Oslavanech. Výroba běžela přibližně od 50. let do 80.–90. let 20. století.
      Přesný rok výroby z fotografie určit nelze, ale jde zjevně o kus z období 70.–80. let, protože právě tehdy byly tyto hnědé smaltované modely nejrozšířenější."
      Tolik analýza od AI.
      Jo, grýn dýl na obecním úřadě v Černoučku, voe... 🤣🤣🤣 A ta volební urna taky pamatuje, když se ti dva oslovovali "soudruhu". 🤡🥳🤣

        Nmlaďoch - Profil | Čt 2.10.2025 16:09:06

        jeden3 >> ona i ta Čína je pěkná svině. Vem si jak drze si dovoluje nalajnovat svý hranice nedakeko americkejch základen. A že je těch základen blízko neurekom

          Njeden3 - Profil | Čt 2.10.2025 15:44:48

          https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-cech-znasilneni-podezreli-zadrzeni-syrane.A251002_142041_zahranicni_dtt

          tak tomu tedy říkám , že to bylo obohacení.......
          tedy doufám,že poškozený byl nějaký aktivista, ideálně tak pirát či člen jiné liberální strany, podporující migraci
          protože pokud mu ani tohle neotevřelo oči, tak mu alespoň otevřeli zadek :-)
          no a pokud poškozený mladík byl z té normální části naší společnosti, pak alespoň ví, komu napříč Evropou za tento zážitek může poděkovat ...........
          PS jinak je vidět, kam vedou ty německé zákazy nosit u sebe nůž---slušný člověk poslechne a tak se hned cítí bezpečněji, že debilní německá vládo?

            Njeden3 - Profil | Čt 2.10.2025 13:34:57

            https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ponorka-gibraltar-rusko.A251002_095733_zahranicni_aha
            U Gibraltaru se koncem září vynořila jedna z ponorek ruské Černomořské flotily. Plavidlo mělo údajně závažné technické problémy a hrozila jeho exploze. Otázkou zůstává: co dieselelektrický stroj třídy Kilo ve Středozemním moři vlastně dělal?
            Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ponorka-gibraltar-rusko.A251002_095733_zahranicni_aha

            tedy nejsem žádný ruský trol,ale ta dementně tendenční otázka co dělá ruská ponorka z čenomořské flotily ve středozemním moři- to už je opravdu moc
            co potom dělají americké lodi v Černém moři? v Indickém oceánu? u pobřeží Asie? v Rudém moři???
            ne ruská propagamnda, naši totálně tupí novináři dělají antizápadní kampaň ...........
            a ještě pro aktivisty- nemůžete nás straširt Ruskem a pak psát o tom,že ponorky mají v dezolátu a neuméí si je ani opravit
            strašení takovým nepřítelem a likvidace státních rozpočtů kvůli zbrojení potom ztrácí smysl......
            fakt ubohost , kdo tu zdejší propagandu vede, měl by vrátit diplom

              Nlovec 01 - Profil | St 1.10.2025 0:25:07 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

              Lidé měli sebou jen to nejnutnější. Nemluvňata plakala a matky jim neměly, co dát pít ani jíst.

              I když mi v roce 1938 byly teprve čtyři roky, velmi dobře se na tuto hrůznou dobu pamatuji. Bydleli jsme v Lomu u Mostu. Tatínek byl horník, maminka švadlena, bratrovi byly dva roky. Vzpomínám si, jak nás tenkrát v roce 1938 zfanatizovaní mladí hitlerčíci, tato privilegovaná německá mládež, strašně tloukli. Nás, malé děti. Házeli po nás kamením, byli nás klacky a sprostě nám nadávali. A to jen proto, že jsme byli Češi. Chodili jsme domů zkrvavení a potlučení. A celé naší rodině bylo jasně řečeno, že jak nás Hitler zabere, půjdeme všichni do koncentráku. Maminka nás už potom ven samostatně vůbec nepouštěla.
              Celou naši rodinu ovládl hrozný strach. Všichni němečtí občané (až na malé výjimky) včetně dětí se chovali vůči Čechům velice agresivně a sprostě. Rodiče se tedy domluvili, včetně babičky a tety, která u nás také bydlela, že musíme odejít, a to co nejrychleji. Teta odešla první. Šla se svým snoubencem jakoby na procházku, aby se už nikdy nevrátila.
              Tatínek odjel do Čech hledat práci. Nás děti maminka a babička v noci naložily na dětskou sedačku spolu s jednou peřinou, s batůžkem a jídlem a šly jsme. Potajmu, aby nás nikdo neviděl. Nikdy nezapomenu na tu hroznou cestu pěšky, protože vlaky už nejezdily. Z Lomu až do Loun, které už byly české. V Lounech nás naložili do vlaku a rozváželi do domovských obcí. Lidé měli sebou jen to nejnutnější. Nemluvňata plakala a matky jim neměly co dát pít ani jíst. Všichni mi tenkrát připadali moc nešťastní, zbědovaní, uštvaní. Trvalo tři dny, než jsme se dostali do Kladna, a pak ještě dvě hodiny pěšky do obce Jemníky u Slaného. Tam nás dali do obecní pastoušky, protože jiné bydlení nebylo. Byl tam rozvrzaný stůl, jedna židle, stará almara a z prken stlučená postel se slamníkem plným blech. Prostě hotová apokalypsa, na kterou je lepší zapomenout. Tatínek byl ve sběrném táboře a my neměly zhola nic. Všechno zůstalo tam, odkud jsme utekli. Domek, veškeré zařízení, drůbež, tetiččina výbava. S ničím jsme se už nikdy neshledali. Sudetští Němci si rozebrali, co kdo potřeboval. Proto když čtu a slyším o nárocích sudetských Němců vůči Čechům, týkajících se majetku, nestačím se divit. To spíše my bychom si měli nárokovat to, co nám ukradli.
              Byla jsem u toho, když Němci byli odsouváni z pohraničí, protože jsme se v roce 1945 vrátili. To, co se dnes píše a říká o jakémsi vyhnání, není pravda. Každý z nich včetně kojenců si mohl s sebou vzít 50 kg majetku. Odváželi si ohromné rance, kufry a veliké batohy. Prostě vše cenné, co měli. A jednalo se s nimi velice slušně. K vlaku je vezli auty, takže nemuseli udělat ani krok pěšky. Maminka s otcem uměli dobře německy a znali se s rodinou antifašistů, kteří, i když nemuseli odejít, odešli také. Ta paní měla v Německu sestru, tak odjížděli k ní, a mamince říkala. „musíme odejet, protože bychom se museli stydět za všechno, co naši spoluobčané Čechům udělali“. Potom nám ještě z Německa psala, že dojeli v pořádku a že se mají dobře. Oni totiž všichni Němci odjet nemuseli. Antifašisté mohli zůstat a mnoho jich také zůstalo. Odešli většinou jen ti, kteří se podíleli na vyhlazování našeho národa. Ti, co odcházeli, vyhrožovali: „Však my se jednou vrátíme a pak uvidíte! My si to s vámi ještě vyřídíme!“
              Blanka Rubická, tehdy Jiříkov

                Njeden3 - Profil | Po 29.9.2025 3:27:48

                Vash >> tak v tom případě si založ sro a budeš na tom lépe

                  NVash - Profil | Ne 28.9.2025 23:01:38

                  jeden3 >> Dělal bych taky na černo 😉 ale u LČR to nejde 😕 Pojistkuam dobrou 😤🤘

                    Njeden3 - Profil | Ne 28.9.2025 21:42:53

                    Vash >> no co já mluvil se živnostníky,tak uvažují o zmražení živností, nechat se zaregistrovat na pracáku-ať tedy platí stát -a oni budou dělat jen melouchy bez faktur pro domkaře ..možná to je cesta proti nenažranému státu
                    přitom živnostník dostane úplné hovno, když je nemocný, po úrazu atd ..........

                      Nmlaďoch - Profil | Ne 28.9.2025 20:31:12

                      Česko slaví svatého Václava, akce se konají po celé zemi | iROZHLAS - spolehlivé zprávy https://share.google/IDHOqALtsUzyCx5jR

                        Nlovec 01 - Profil | So 27.9.2025 18:43:59 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

                        Jana Marková se ptá, kde na to lidi budou brát?! No, nebudou. Vždyť to je ten cíl, který tady roky opakuji. Cílem je zrušit osobní vlastnictví těm nejchudším, protože jsou velice často "až moc" samostatní. Cílem je získat vojáky na boj s Rusem. Bez vojska lidi jako Soroš ruské bohatství nedosáhnou. A kde ty vojáky vezmete? Se podívejte na Ukrajinu - v Kyjevě nebo na západě koncerty, bary plné, mladí v odvodovém věku se baví. Proč by se nebavili, když - ale bylo to tak vždycky - se lze u odvodových komisařů vyplatit. Vždycky armáda stála zásadně na chudých lidech, kteří už neměli nic a tak jim dali střechu nad hlavou, jídlo a jistotu, že když budou poslouchat, bude se jim dobře dařit. Ano, smrt byla jednou z nehod, co se Vám mohla stát, nicméně co jste už mohli zatratit?! Na druhé straně Vám zas armáda zaručovala, že Vás pohřbí nebo aspoň udělá nějaký památník s Vaším jménem - a to taky nebylo úplně běžné.
                        Stačí se podívat na úžasný film Čest a sláva - strašně moc všem doporučuji!
                        Je to na YouTube - https://youtu.be/_uP30akPlkE?si=vlHRYAv3rURSf0U-
                        Ano, nakonec je nutné zapálit vlastní vesnici, aby se vojáci neměli kam vrátit.
                        Ta psychologie "nemám co ztratit" je staletí osvědčená.
                        Tím nás teď ovládají.

                          N$ - Profil | Pá 26.9.2025 9:34:21

                          Vash >> já to klukům říkal, když na to s nadšením naskakovali.... nebojte, to bude mít vývoj
                          Lumpové, noo
                          Musí bejt na čórky a stejně nás zadluží do chřtánu mamonářů

                            Nmlaďoch - Profil | St 24.9.2025 8:00:16

                            Poklona generálu Svobodovi...

                            Dnes, 20. září, si připomínáme výročí úmrtí generála Ludvíka Svobody, hrdiny československých legií, velitele 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu a pozdějšího prezidenta Československé socialistické republiky. Zemřel 20. září 1979 ve věku 83 let. Jeho jméno je symbolem odvahy, statečnosti a věrnosti vlasti. Snad se čtenáři neurazí, když si jej připomeneme a vzdáme mu úctu jedním z mých starších článků, protože kdybych jej měl psát znovu, psal bych totéž.

                            Článek:

                            Dnes jsem jel v tramvaji a zaslechl jsem rozhovor dvou mladých mužů. Ne, nejsem nevychovaný a neposlouchám cizí hovory, ale taky nejsem hluchý. Bavili se o generálu Ludvíku Svobodovi jako o „zkurveném komunistovi“.

                            Udržel jsem se. Ne proto, že bych s nimi souhlasil, ale protože hádka v tramvaji by nic nevyřešila. Jenže to ve mně zůstalo. A donutilo mě to napsat tenhle článek. Ne jako historik, ale jako vnuk muže, který se Svobodou prošel kus světa. Jako někdo, komu doma o generálovi vyprávěli s respektem a ne se vztekem.

                            Možná to nebude článek, se kterým bude každý souhlasit. Ale třeba se najde někdo, kdo to cítí podobně.

                            Byla to doba, kdy se nevyhrávalo slovy, ale činy. Doba, která lámala charaktery i iluze. A přesto v ní vyrostl muž, který nikdy nezradil své vojáky a ti na něj nikdy nezapomněli.

                            Ludvík Svoboda. Generál, který stál v bahně Dukly, ne v saloncích. Prezident, jemuž zůstal vojenský krok i v Lánech. Symbol odvahy v době, kdy bylo snadné zradit a těžké mlčet.

                            Během druhé světové války vedl československé jednotky na východní frontě. Nešlo o čistou a hrdinskou válku ze školních učebnic, ale o drsnou a krvavou řež plnou zimy, bláta, špíny a rozkazů znamenajících smrt. Svoboda velel vojákům u Sokolova, Bílé Cerekve, Kyjeva a na Dukle. Vedl je v bojích, kde umírali mladí kluci, často bez výcviku a v nevybavených uniformách. Věděl, že je posílá na smrt, ale jiná volba nebyla. I jeho vlastní syn padl ve válce. Neodjel domů truchlit. Zůstal. Jako velitel, jako voják, jako otec ostatních.

                            Jeho přístup k vojákům byl výjimečný. Ne jako k masu, ale jako k lidem. Když někdo onemocněl, zajímal se. Když někdo padl, nešlo jen o číslo ve zprávě. Neváhal riskovat vlastní postavení, aby vyjednal propuštění československých zajatců z gulagů. To nedělal politruk, to dělal chlap.

                            „Byl to náš generál, ale my jsme mu říkali táto. Ne kvůli funkci, ale kvůli tomu, jak se k nám choval. Když jsme někde mrzli u fronty, on mrznul s námi. Když byl raněný kluk, seděl u něj, než ho převezli. Neřval, nemával praporem, ale když řekl 'jdeme', šli jsme. Bez řečí. Protože jsme věděli, že jde první.“
                            veterán Bohumil R., 1. čs. armádní sbor

                            Jeho vstup do Komunistické strany nebyl motivován touhou po moci, ale upřímnou vírou, že po válce musí přijít spravedlivější svět. Věřil v myšlenku rovnosti, v novou společnost, kde nebude třídní nenávist a kde obyčejní lidé dostanou šanci. Věřil tomu, čemu věřili mnozí frontoví vojáci, kteří se vrátili z pekla s jediným snem, aby příště už žádné peklo nebylo.

                            Jenže realita byla jiná. Svoboda to poznal brzy. V padesátých letech byl ze strany vyhozen, sledován a přišel o důvěru. Na čas skončil mimo veřejný život. Ale nepřeběhl k druhému pólu, nezahořkl a nezměnil kabát. Spíš ztichl. A čekal, jestli ještě někdy bude moci být užitečný.

                            V roce 1968, v době, kdy tanky Varšavské smlouvy drtily pražské jaro, byl Ludvík Svoboda zvolen prezidentem. Nešlo o triumf, ale o těžký kříž. Národ v něm viděl poslední záchytný bod, naději, že vše ještě půjde udržet. Jeho slova, tichá a někdy nesměle působící, nebyla slabostí, ale spíš tíhou. Nebyl už mužem rozhodnutí, ale stal se symbolem. A právě tím možná držel zemi pohromadě víc, než si tehdejší mocní uvědomovali.

                            Je snadné říct, že měl odejít, vzdorovat a říct ne. Ale kdo z nás by to zvládl, tváří v tvář Moskvě, tváří v tvář realitě studené války, v devětašedesáti letech, s minulostí plnou válek, ztrát a zklamání. Svoboda nehrál šachy, nepolitikařil. Ale nezradil. A to se také počítá.

                            Ludvík Svoboda nebyl bezchybný. Ale byl čitelný, věrný a statečný. Takových bylo málo.

                            A proto si ho připomínejme ne jako figurku režimu, ale jako vojáka, který přežil krutosti světa, zůstal věrný a neuhnul. Ne jako dokonalého muže, ale jako symbol věrnosti, odvahy a tichého hrdinství.

                            Byl více vojákem než prezidentem. Generál. Táta. Osvoboditel.

                            Tak bychom si ho měli pamatovat.

                            Daniel Danndys Krajča

                            EDIT:

                            Tento článek edituji, protože jste mi psali. Psali jste hodně. O tom, že dnes máme na Hradě zase komunistu. Ale s diametrálním rozdílem. A ano, máte pravdu. Máme. A já musím reagovat.

                            Děkuji za tu připomínku. Přivedla mě k zamyšlení, které nechci nechat jen pro sebe.

                            Ludvík Svoboda, muž, který do KSČ vstoupil po válce, protože věřil, že po tom všem utrpení musí přijít spravedlivější svět. Věřil v ideu, ne v moc. Voják, který se nad tělem padlého syna nehroutil, protože kolem padali další. Generál, který krvácel s armádou, nevládl z tribuny. Prezident, který nevydával rozkazy, ale nesl tíhu národa, aniž by měl sílu ji ovlivnit. Člen KSČ ale spíš z přesvědčení než z výhod. Vyhozen, přijat zpět. Nepružný, nešikovný, ale nikdy bezcharakterní.

                            A dnes máme na Hradě jiného soudruha. S červenou knížkou v kapse, ale bez šrámů na těle. S funkční pamětí na vlastní zásluhy, ale s mlhou v očích, když přijde řeč na vlastní spoluvinu. Vystudoval marxismus, učil marxismus, žil v marxismu. A pak, když se vítr otočil, převlékl se do demokraty střiženého saka, ale podšívka zůstala rudá. Člen KSČ z přesvědčení, ale i s plánem. Člen ne z víry, ale z výpočtu.

                            Svoboda nemluvil moc. Když mluvil, byl slyšet. Náš dnešní prezident mluví hodně, ale už ho málokdo poslouchá.

                            A tak tu máme dva soudruhy. Oba členové jedné strany. Jeden nesl zbraň, druhý spisy. Jeden nosil bláto v botách, druhý bonmoty v rukávu. Jeden věřil, druhý kalkuloval. A přesto mají na stejném místě viset jejich portréty.

                            Říká se, že lidé nejsou stejní. Ale i kdyby byli, činy rozhodují. A když dva dělají totéž, není to totéž.

                            Jeden byl komunista, který se stal prezidentem.

                            Druhý je prezident, který zůstává komunistou.

                            A v tom je ten rozdíl.

                              Njeden3 - Profil | Po 22.9.2025 3:25:42

                              https://www.autozive.cz/elektricka-sit-kolabuje-elektromobil/
                              A tohle je přesná ukázka toho, kam vede brusele idiocie a proč je něco takového možné..ono je to jednoduché.. v politice šílených liberálů je to samej filozof,politolog a ideový humanista,ale o technika tam nezakopnes,protože ten se uživí skutečnou práci...a proto tihle idioti vymyslí nesmysl jeden za druhým,protože nechápou,že to nemůže fungovat

                                NVash - Profil | Ne 21.9.2025 20:36:25

                                mlaďoch >> Taky....... 😭

                                  Červené karty: Pietromarconi