https://www.novinky.cz/clanek/pocasi-cesko-ceka-teply-tyden-cast-ho-ale-proprsi-40537573

jj to oteplování je čím dál studenější :-( teď nám napálí ty slavné povolenky a až budeme muset topit půl roku v kuse tak se z toho mraky rodin doslova pos.ere blahem
vzhledem ke všem regulacím, zákatům,omezením mi dnes už jen idot může vyklůádat něco o tom, jak je děsbně výhodné být v tom brusele koncentráku

Nelíbí 0
Líbí 2

Nlovec 01 - Profil | So 6.9.2025 23:27:53

Do ulic Bruselu nasazují armádu pro boj proti drogové kriminalitě. Situace v belgickém hlavním městě je blízká kritické v souvislosti s celou sérií přestřelek. O připravenosti přijmout extrémní opatření informoval ministr vnitra Bernard Clavie v rozhovoru pro deník De Standaard.

Belgická metropole čelí vlně přestřelek spojených s drogami. V srpnu eskalace násilí vygradovala, a od začátku roku bylo ve městě zaznamenáno již 57 případů přestřelek. Bruselský prokurátor byl vzat pod policejní ochranu poté, co obdržel výhrůžky od zločineckých skupin, a prohlásil, že úřady mu neposkytují dostatečné prostředky. „V Bruselu může být zasažen zbloudilou kulkou kdokoli,“ uvedl Julien Moinil.

Podle nového plánu budou vojáci operovat ve smíšených skupinách a společně s policií hlídkovat po ulicích. Jejich akce se zaměří na okolí stanic metra a vybrané městské čtvrti.

A to jen proto, že jde o sídlo té jejich EU, které je nyní prolezlé islámskými migranty od sklepa až na půdu.

Kopírují Trumpa. Jenže na to nemají. Trump přestal koukat na "lidská práva" migrantů a gangsterů. To tihle liberálové nedokáží. To umí jen proti normálním občanům, kteří se bouří proti vládám liberálních progresivistů.

Nelíbí 0
Líbí 1

Nlovec 01 - Profil | So 6.9.2025 13:12:38 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

2. závěrečná část - Paneláky

👉Panelák dnes: Luxus, který si nemůžeme dovolit, ale stejně na něj nadáváme

☝️Doba, kdy panelák znamenal dostupné bydlení pro všechny, je fuč. Teď je to spíš takový moderní otrokářský přívěšek - pořád stejné betonové stěny, ale nájemné, které by před 30 lety vyvolalo masové povstání se sudlicemi a cepy v Táboře, městě Husitů, dnes bereme jako "normální". Polovina výplaty mizí v nájmu, zbytek sežere jídlo a energie, a když máme štěstí, zbude nám akorát tak na "žvejku". Nebo si aspoň můžeme utřít frňák, protože na kapesník už nezbylo. Ale no, aspoň máme kde bydlet! V tom samém paneláku, který kdysi patřil státu, ale teď ho vlastní nějaký anonymní fond z daňového ráje, který nás každý rok důkladněji oškube.

Ano, tyhle "králíkárny" prošly modernizací - už nemáme umakartové jádro, ale zděné, fasáda je zateplená, takže v zimě neumrzneme, a možná máme i plastová okna, která alespoň trochu tlumí zvuky aut. Ale to je tak všechno. Jinak je to pořád ten stejný panelák, jen s jedním zásadním rozdílem: za socialismu jsme za něj platili pár korun, každý to měl, a nikdo z toho nedělal drama. Dneska je to "sociální bydlení" pro ty, kdo nemají na hypotéku, ale zároveň "nedůstojné králíkárny" pro ty, kdo si myslí, že bydlet v cihlovém činžáku z 19. století je automaticky lepší - i když v něm táhne od oken a voda nám stéká po stěnách.

Novostavby? Jasně, mají své výhody - lepší zvuková izolace, moderní rozvody, chytré technologie, parkování, které nevypadá jako scéna z postapokalyptického filmu. Ale kdo na to má? Když se podíváme na ceny, je to jako vybírat mezi tím, jestli chceme bydlet v paneláku, nebo si pronajmout pokoj v hradním sklepení s příslibem, že nám tam nebude dupat na hlavu sousedovo dítě. A přesto se pořád najde dost lidí, kteří se na paneláky dívají skrz prsty, jako by to bylo něco mezi ubytovnou a vězením. Přitom je to prostě normální bydlení - ne luxusní, ne ostudné, jen… normální.

Dospěli jsme do fáze, kdy lidé bydlí v podstatě ve stejných panelácích jako před revolucí, ale platí za to násobně víc - a ještě se za to stydí. Protože přece v panelácích bydlí jenom blbci a socky, že? No, pokud je blbost neschopnost nakrást si během privatizace, pak jsme asi všichni blbci.

Příště, až uslyšíme, jak někdo opovržlivě mluví o panelácích, zeptejme se ho, kde bydlí on. A jestli náhodou nemá štěstí, že jeho rodiče stihli včas "zprivatizovat" dost bytů, aby mu 1 dali. Protože dneska je to jediný způsob, jak se do normálního bydlení dostat - mít bohaté předky, co kradli ve správnou dobu. A pokud je nemáme? No, pak nám nezbývá než doufat, že nám v tom paneláku aspoň nebude zatékat.

Socialistická sídliště vs. dnešní satelity: Kde se vlastně žije lépe?

Když se řekne "panelákové sídliště", mnoha lidem se vybaví depresivní betonová džungle. Jenže realita byla - a v mnoha ohledech stále je - diametrálně odlišná od tohoto zjednodušeného klišé. Socialistická sídliště představovala jeden z nejucelenějších urbanistických konceptů 20. století, který myslel na potřeby běžných lidí do posledního detailu. Proč je tedy dnes toto dědictví tak neprávem zatracované, zatímco moderní satelitní čtvrti - ty skutečné "noclehárny bez duše" - se vydávají za vysněné bydlení?

Komplexní urbanismus vs. developerská nahodilost

Sídliště 60. až 80. let nebyla nahodilá seskupení paneláků, ale pečlivě plánované městské celky. Jejich architekti vycházeli z progresivních idejí Athenské charty a principů modernistického urbanismu. Hlavním cílem bylo vytvořit prostředí, kde bude všechno potřebné dostupné pěšky. A to se podařilo na výbornou.

Mezi paneláky se standardně nacházely:
- Víceleté mateřské školy a základní školy v docházkové vzdálenosti
- Komplexní zdravotní střediska s pediatry, praktiky i zubními ordinacemi
- Síť prodejen: od potravin (Pramen, Jednota) přes masny, pekárny, prodejny textilu až po drogerie
- Kulturní domy, kina a knihovny
- Restaurace, kavárny a hospody jako přirozená společenská centra
- Rozsáhlá síť veřejné dopravy (tramvaje, autobusy, trolejbusy)
- Rozlehlá parková prostranství s dětskými hřišti a sportovišti

Tento koncept byl tak promyšlený, že například pražské Jižní Město mělo v 80. letech vlastní nemocnici, plavecký stadion i dům kultury s koncertním sálem. V Ostravě-Zábřehu dodnes funguje unikátní systém podchodů propojující celé sídliště bez nutnosti přecházet silnice.

Satelity: Zlaté klece moderní doby

Kontrast s dnešními satelitními čtvrtěmi nemohl být markantnější. Developerské projekty na okrajích měst jsou typické:
- Žádnou veřejnou vybaveností (v lepším případě 1 prodejna základních potravin)
- Katastrofální dopravní obslužností (1 autobus ráno a večer)
- Absencí veřejných prostranství (všechny plochy jsou soukromé pozemky)
- Totální sociální izolací (vysoké ploty, bezpečnostní kamery, nulový veřejný život)
- Zcela chybějící kulturní a společenskou infrastrukturou

Nejhorší je situace dětí. Zatímco na sídlištích mohly samy chodit do školy a trávit odpoledne na hřištích, v satelitech jsou odkázané na permanentní rodičovský odvoz autem. Spontánní dětské hry? Neexistuje. Přirozené seznamování s vrstevníky? Nemožné. Výsledkem je generace dětí vyrůstajících v sociální izolaci.

Sociální aspekt: Společenství vs. individualismus

Sídliště vytvářela přirozená sociální prostředí. Lidé se znali z místních obchodů, hospod, školních akcí nebo čekáren u lékaře. Vznikaly tu silné sousedské vazby - staří lidé měli pomoc, matky na mateřské vzájemnou podporu, děti bezpečné prostředí k růstu.

Dnešní satelity jsou pravý opak. Vysoké ploty, individuální vjezdy do garáží, absence veřejných prostor - to všechno vytváří prostředí, kde sousedy často nepoznáme ani po letech. Jak ukazují výzkumy, míra osamělosti je v těchto lokalitách alarmující. Dnes se satelity tváří jako "prestižní bydlení", ale ve skutečnosti jsou to mrtvé zóny, kde se lidé jen vracejí z práce, zavřou se za branku a žijí ve své bublině. Není tu žádná přirozená sociální interakce, žádné místo, kde by se dalo jen tak posedět a pokecat. Všechno je naplánované, organizované, rezervované - žádná spontánnost, žádné nečekané setkání u lavičky.

Ekonomická realita: Dostupnost vs. předraženost

Ironií je, že zatímco paneláky jsou dnes haněné jako "sociální bydlení", ve skutečnosti jsou často jediným dostupným řešením pro běžnou sociální třídu. Ceny bytů v nové zástavbě jsou pro většinu lidí nedosažitelné, a tak paradoxně dochází k situaci, kdy si mladé rodiny nemohou dovolit nic jiného než... panelák.

Estetika: Funkčnost nad formou

Ano, paneláky nejsou architektonickými skvosty. Ale jak připoměl jeden profesor urbanismu, jehož jméno si bohužel nevybavím, ani kdybych se na panel postavil:
"Domy se nehodnotí podle fasád, ale podle toho, jak se v nich žije."
A v tomto ohledu mnohé panelákové byty překonávají drahé novostavby s tenkými stěnami a nekvalitními materiály. A co ten argument, že paneláky jsou "ošklivé" a že z oken nevidíme na horské panorama? Kolik lidí v Česku skutečně bydlí s výhledem na šumavské štíty nebo romantická údolí? Většina z nás kouká buď na jiný panelák, nebo na rušnou silnici. A víte co? I tak to může být domov. Protože bydlení není jen o estetice, ale o tom, jestli máme kolem sebe fungující infrastrukturu, sousedy, se kterými si můžeme poklábosit, a služby, které nevyžadují hodiny dojíždění.

Nastal čas přehodnotit předsudky

Místo nekritického odsuzování panelových sídlišť bychom měli ocenit jejich urbanistické kvality. Nejsou to "králíkárny", ale doklad doby, kdy se bydlení řešilo jako veřejná služba, ne jako spekulativní komodita. Dnešní satelity - ty skutečné "noclehárny bez duše" - by se od nich mohly mnohému přiučit. Možná přijde čas, kdy si začneme vážit toho, co socialistický stavební program dokázal, a uvědomíme si, že kvalita života se neměří výhledem z okna, ale tím, co všechno máme po ruce a v dosahu.

Takže než zase někdo začne opovrhovat paneláky jako "králíkárnami", měl by se zamyslet, jestli dnešní satelity - ty údajně "lepší" alternativy - nejsou ve skutečnosti mnohem větší sociální experiment v izolaci a odcizení. Paneláky možná nejsou dokonalé, ale daly lidem víc než jen střechu nad hlavou - daly jim místo, kde mohl vzniknout život. A to je víc, než co dnes nabízí řada těch "luxusních" novostaveb na okraji měst.

Vítek Jiras

Nelíbí 0
Líbí 3

Nlovec 01 - Profil | So 6.9.2025 10:24:09 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Paneláky

👉Králíkárny pro králíky aneb Jak disentní šlechta opovrhovala paneláky

Paneláky. To slovo dnes vyvolává u lepšolidí podobný záchvat morálního zvracení jako pohled na socialistický realismus nebo představa, že by měli manuálně pracovat. A přece - tyto "králíkárny", jak je s oblibou nazýval náš disentní kulisák a exprezident Václav (Flaška) Havel, poskytly bydlení milionům lidí, kteří do té doby žili v přeplněných nájemních bytech, činžácích s havarijními rozvody, nebo rovnou v koloniálu na dvoře. Ale co je to proti ušlechtilému pohledu intelektuála, který strávil pár let v luxusním fešáckém kriminálu a pak se přestěhoval na Hrad, odkud mohl s patosem hledět na ty šedivé betonové krabice plné běžných smrtelníků?

👉Havel, muž, který nikdy nepochopil, že většina lidí neměla tu čest bydlet na Hrádečku, se rozhodl národu vysvětlit, že bydlet v paneláku je vlastně ponížení. Králíkárny, říkal. Jak trefné! Jak vtipné! Jak odvážné! A jak naprosto odtržené od reality. Protože co může vědět člověk, který celý život žil v privilegovaných kruzích, o tom, jaké to je, když konečně máme vlastní koupelnu a nemusíme chodit na záchod do dvora? Nic. Ale to nevadí - důležité je, že se intelektuál může pohoršovat nad estetikou sídlišť, zatímco jeho kamarádi z privátní sféry rozkradou část bytového fondu (RPG byty) a pak mu ještě zatleskají.

👉Socialistický režim, ten zlý monolit bez špetky vkusu, postavil během pár desetiletí víc bytů, než kapitalistický režim za 30 let existence. Můžeme se pro to třeba postavit na hlavu a chrlit rozhořčenou vzteklou žluč, ale je to prostě tak. Fakta hovoří jasně. A nejen to - postavil je tak, aby v nich mohli bydlet i ti, kdo neměli miliardového kmotra nebo dědictví po šlechtickém rodu. Ale to je přece špatně! Vždyť kde by pak byla ta poezie bezdomovectví? Kde by byla ta romantika čekání na hypotéku? Kde by byla ta ušlechtilá bída, kterou můžou humanitně vzdělaní novináři popisovat ve svých článcích, zatímco bydlí v rekonstruovaných vinohradských činžácích?

☝️Po revoluci se ukázalo, že pravá svoboda nebyla v tom, aby každý měl kde bydlet, ale v tom, aby pár vyvolených mohlo spekulovat s nemovitostmi a zbytek se mohl učit pokoře v nájmech za polovinu výplaty. A když náhodou někdo řekne, že paneláky nebyly tak špatné, hned se na něj sesype smečka architektů, urbanistů a disentních pamětníků, kteří mu vysvětlí, že žil v neštěstí a ani o tom nevěděl. Jak směšné! Být spokojený s bytem, který byl dostupný, funkční a teplý? To přece nelze! Vždyť v něm chyběla rustikální patina, industriální genius loci a ta pravá autentická bída, která dělá z měst "duchaplná" místa!

☝️Takže příště, až uslyšíme nějakého estéta, jak se ošklíbá nad paneláky, zeptejme se ho, kolik bytů postavil on. Kolik lidí má díky němu střechu nad hlavou? A jestli by nebylo lepší, kdyby místo keců o králíkárnách šel radši zamést před dům, kde dnes spí lidé, kteří na rozdíl od něj neměli to štěstí, aby se narodili do správné společenské vrstvy. Ale to bychom asi chtěli moc - vždyť co je důležitější: řešit bytovou krizi, nebo mít v médiích pár vtipných bonmotů o ošklivých stavbách? Rozhodně to druhé. Králíci ať si klidně mizí v děrách, hlavně že my, lepší lidé, můžeme nad jejich příbytky ohrnovat nos.

👉Panelák není vězení, i když sousedovo chrchlání by tomu mohlo nasvědčovat

Ano, paneláky mají své neduhy. Když nemají zateplení, připomínají ledničku v zimě a saunu v létě. Když mají tenké stěny, můžeme s naprostou jistotou vědět, že soused nad námi právě dojídá chipsy, že jeho dítě znovu upustilo hračku na zem, a že manželé vedle se zase hádají o tom, kdo zapomněl vynést koš. Suchý vzduch? No jistě, v paneláku se člověk naučí pít vodu, i když nemá žízeň, jen proto, aby mu nepopraskaly rty. A přesto - navzdory všem těmto "hrůzám" - je bydlení v paneláku pořád jen… normální bydlení. Ne gulag. Ne králíkárna. Ne sociální experiment. Prostě místo, kde lidé žijí, protože potřebují střechu nad hlavou a nemají chuť platit půlku výplaty za "autentický loft" v bývalé tovární hale.

👉Zajímavé je, jak se z paneláků stal takový národní strašák, přestože drtivá většina těch, kdo nad nimi ohrnují nos, v nich buď sama vyrostla, nebo dokonce stále bydlí. Jenže najednou je to ostuda. Najednou je to "málo cool". Najednou je lepší předstírat, že člověk bydlí v cihlovém domě z první republiky po tatíčkovi Masarykovi, i když ve skutečnosti bydlí v paneláku po rekonstrukci, který má lepší izolaci než ta "historická" stavba, kde v zimě táhne od oken jako v opuštěném kostele Tomáše Halíka. Ironie je, že zatímco paneláky se postupně zateplují, vyměňují se v nich okna a zvelebují společné prostory, spousta "krásných starých domů" zůstává v dezolátním stavu, protože majitel nemá na rekonstrukci, ale přece jenom - je to přeci "originál", takže to má tu "pravou atmosféru". Atmosféru plísně a průvanu.

☝️A pak tu máme ten další oblíbený argument: paneláky jsou "ošklivé". Jako by každý, kdo v nich bydlí, měl povinnost každé ráno vyjít před dům, pokleknout a zapět chvalozpěv na krásu betonu. Většina lidí ale neřeší, jestli je jejich dům architektonický skvost - chtějí, aby byl funkční, teplý a aby v něm nebylo slyšet každý sousedův kr(o)k. A překvapivě, modernizované paneláky tohle často splňují lépe než mnoho předražených novostaveb, kde developer ušetřil na izolaci a teď se v létě pečeme jako v troubě.

👉Takže ano, panelák není dokonalý. Ale ani cihlový činžák, ani dřevěná chata, ani minimalistický loft v přestavěné fabrice. Každé bydlení má své výhody a nevýhody. Jenže zatímco u všeho ostatního se ty nedostatky berou jako přirozená daň za určitý životní styl, u paneláků se z nich dělá tragédie. Proč? Protože je snadné pohrdat něčím, co bylo postavené v éře, kterou dnes oficiálně musíme nenávidět. Jenže realita je taková, že miliony lidí v těch "odporných králíkárnách" prostě žijí - a většina z nich nebrečí do polštáře nad tím, jak strašné to je. Mají tam své domovy, své vzpomínky, své životy. A možná by bylo načase přestat předstírat, že bydlet v paneláku je sociální selhání, a radši ocenit, že to pořád ještě je jedno z mála dostupných míst, kde může normální člověk bydlet, aniž by musel žádat o hypotéku jako o milost.

👉Vily pro lumpenburžoazii, paneláky pro plebs - aneb Kde bydlí ti "lepšolidé"

To je přece jasné - normální člověk nemá nárok na vilu s bazénem, saunou a vířivkou. Na to musíme být buď dědicem disentní legendy, nebo členem té správné rychlokvašácké smečky, která stihla v devadesátkách nakrást dost majetku, aby si dnes mohla hrát na uvědomělou buržoazii. Zatímco my, běžní smrtelníci, se musíme spokojit s tím, co po nás zůstalo - s paneláky, které postavil ten "zlý" socialistický režim, aby měl kde bydlet i ten, kdo neměl strejčka v bankovní radě nebo kmotra v privatizační komisi.

☝️Ale ouha - najednou se ukázalo, že tyhle "šeredné králíkárny" jsou vlastně docela lukrativní kšeft. Stačilo počkat, až stát rozprodá bytový fond za hubičku, posbírat je do svého portfolia a pak začít zdvihat nájmy, jako by to byly luxusní loftové apartmány v centru Prahy. A ejhle - z lidí, kteří celý život žili ve svém panelákovém bytě, se rázem stali nájemníci, kteří musí každý měsíc odevzdávat polovinu výplaty nějakému "podnikateli", jehož jediná zásluha byla, že měl včas konexe a dostatek drzosti. To je přece ten pravý kapitalismus, ne? Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!

👉A zatímco tihle novodobí baroni si užívají svých vil s bazény a vířivkami, běžní lidé se musí smířit s tím, že jejich děti už nikdy nebudou mít vlastní bydlení, protože ceny nemovitostí vystřelily do vesmíru a nájmy ženou lidi do dluhů. Ale co na tom - hlavně že máme svobodu! Svobodu platit astronomické částky za to, co kdysi patřilo všem. Svobodu obdivovat ty, kteří zbohatli na rozkradeném majetku, a ještě se tváří, jako by byli národními mecenáši. Svobodu poslouchat, jak nám nějaký další intelektuál vysvětluje, že vlastně bychom měli být vděční, protože dnes už přece "můžeme cestovat" - jako by průměrný člověk měl čas a peníze na to, aby každý víkend frčel do Barcelony, místo aby počítal, jestli mu vyjde nájem.

☝️Takže ano, pane Havle, nemáme vily. Nemáme bazény. Nemáme sauny. Ale máme aspoň ten panelák, který nám zůstal z dob, kdy stát ještě alespoň předstíral, že bydlení je základní lidské právo, a ne pouhá komodita pro spekulanty. A možná by bylo načase přestat se tvářit, že každý, kdo nežije v historickém centru nebo na vlastním pozemku, je nějaký méněcenný králík. Protože zatímco vy jste si užívali svých hradů a vil, my jsme v těch "králíkárnách" prostě žili - a pořád žijeme. I když nám to někteří z vás tak vehementně vyčítají.

Vítek Jiras

Nelíbí 0
Líbí 3

Nmlaďoch - Profil | So 6.9.2025 7:00:57

https://www.instagram.com/reel/DMspQDpNpdN/?igsh=MWY0Yzdyc2N4MTR1dQ==

Nelíbí 0
Líbí 0

Nmlaďoch - Profil | Pá 5.9.2025 7:16:00

https://vm.tiktok.com/ZNdqhts1Y/

Nelíbí 0
Líbí 1

Njeden3 - Profil | Čt 4.9.2025 13:03:54

https://www.idnes.cz/sport/cyklistika/vuelta-protesty-kiko-garcia-israel-premier-tech.A250904_100808_cyklistika_mkou#anketa-progress-A20250904_mama_479

a už se zase má ustupovat fašistům--a jejich vyhrožování a násilí
je jedno pod jako myšlenkou a jetli ty zvířeta mají ve znaku háklový kříž nebo půlměsíc a nebo i klidně šesticípou nebo pěticípou hvězdu
ale pokud někdo ohrožuje sportovce - to jim ko kuiwa kdysi v Mnichově nestačilo??? - měla by ho policie zbít jako psa, jako třeba mlátili protestující farmáře v Holadsku...a to třískali vlastní občany, s těma přivadrovalcema bych se vůbec nesral

Nelíbí 0
Líbí 3

Njeden3 - Profil | St 3.9.2025 22:46:39

mlaďoch >> hlavně že oni lidem nadávají do ruskejch trolu............a přitom jsou samej činskej agent

Nelíbí 0
Líbí 0

Nmlaďoch - Profil | St 3.9.2025 22:11:22

https://www.facebook.com/share/v/19Ys7jkKe3/

Nelíbí 0
Líbí 0

Nmlaďoch - Profil | St 3.9.2025 20:47:14

jeden3 >> no jo, jejich klid a potřeba omezuje jiný. Ja je ta říkanka o demokracii?

Nelíbí 0
Líbí 0

Njeden3 - Profil | St 3.9.2025 19:38:50

Víte, kde je největší koncentrace čínských agentů na nejvyšších možných místech?
No přece v brusele
protože jinak už si tu likvidaci Evropy pod taktovkou těhle agentů Číny vysvětlit nedokážu

Nelíbí 0
Líbí 2

Njeden3 - Profil | St 3.9.2025 19:37:24

mlaďoch >> nemají si kupovat takovej předraženej krám do zásuvky a měli by klid 😂🤣

Nelíbí 0
Líbí 0

Nmlaďoch - Profil | St 3.9.2025 6:24:19

https://www.facebook.com/share/r/1DDnmU4zhZ/

Nelíbí 0
Líbí 1

Nmlaďoch - Profil | St 3.9.2025 5:49:40 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Premiéry se nedožije

2. září 1942, tedy přesně před 83 lety, padá poslední klapka nového filmu režiséra Otakara Vávry, Přijdu hned. Jednu z rolí zde ztvární i tehdy 38letá herečka Anna Letenská, rodačka z Nýřan u Plzně. V té době je již zkušenou umělkyní. Za sebou má působení na divadelních prknech v Košicích, Olomouci, Bratislavě, ale i v Osvobozeném a Vinohradském divadle v Praze. Právě v hlavním městě se jí dostane největšího úspěchu za zejména komediální role. Po rozvodu s prvním manželem Ludvíkem Hrdličkou, jenž používal pseudonym Letenský a kterému porodí syna, se Anna v roce 1941 vdává podruhé. Aniž by to mohla tušit, manželství s architektem ing. Vladislavem Čalounem se jí stane osudným.

Vladislav Čaloun ve svém bytě nějakou dobu ukrývá lékaře Břetislava Lyčku, který po úspěšném útoku na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha ze 27. května 1942, ošetřoval zraněného výsadkáře Jana Kubiše. S postupným rozkrýváním sítě podporovatelů paraskupiny Anthropoid, Němci přichází i na stopu Břetislava Lyčky a následně i manžele Annu a Vladislava. Inženýr Čaloun bude zatčen 17. července 1942.

Je naprosto nepředstavitelné, jaká muka musí Anna prožívat v době, kdy natáčí poslední scény nového filmu. Ihned po skončení natáčecího dne se tak pokaždé vydává do Petschkova paláce, do sídla pražské sídlící úřadovny gestapa, kde má povoleny každodenní návštěvy svého mučeného manžela. Může na něm vidět „stopy“ řádění gestapáků. 30. srpna 1942 Anna Letenská ukončuje své působení v divadle na Vinohradech a přijímá nabídku účinkovat v divadle Uranie. Zde se okamžitě zapojí do studia další role v jedné z her Aloise Jiráska. 3. září 1942 se vydává opět za svým manželem do Petschkova paláce. Tentokrát ji Němci už domů nepustí.

Anna Letenská je zatčena. Projde výslechy a o dva dny později je deportována do věznice pražského gestapa v terezínské Malé pevnosti. Odtud zamíří s dalšími podporovateli paraskupiny Anthropoid, jakož i jejich rodinnými členy do koncentračního tábora v Mauthausenu. Život Anny Letenské, jakož i život dalších téměř 300 českých vlastenců, ukončí střely německých katů v odstřelovacím koutě smutně proslulého mauthausenského bunkru 24. října 1942. Poslední film, ve kterém se tato vynikající česká herečka objevila, Přijdu hned, bude mít premiéru až o dva měsíce později, 25. prosince 1942. Annin manžel ing. Vladislav Čaloun bude zavražděn 26. ledna 1943 rovněž v Mauthausenu.

Nelíbí 0
Líbí 3

Nmlaďoch - Profil | Út 2.9.2025 22:00:11

Nelíbí 0
Líbí 5

Nlovec 01 - Profil | So 30.8.2025 13:13:39 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

V poslední době mnoho zajímavých lidí začíná plédovat pro změnu zdravotního systému. Chtějí, abychom si u doktora začali připlácet. Že prý to bude super, když se zavedou nadstandardy. A jak se budeme mít lépe. Naopak, kdo chce mít zdravotnictví zadarmo, je pitomec. Který tomu nerozumí, říkají.
▶ No. Pojďme si říci, jaká jsou čísla. Za posledních deset let se výběr peněz do systému zdravotních pojišťoven zvýšil o 73%. Přesně je to v roce 2015 se vybralo 305 mld a letos se očekává 530 mld. Lidí je ale v ČR stále stejně. Platíme 13.5% ze mzdy. Přesně je to tak, že 4,5% vám strhnou ze mzdy a 9% za vás platí zaměstnavatel. Živnostníci platí plnou palbu 13.5% z příjmu. Tedy vyděláváme stále více a tím i více platíme.
▶ Rozdíl mezi rokem 2015 a 2025 je 225 mld. Ty platíme my všichni do systému navíc. Ale nic za to. Nebo snad máme více míst v nemocnicích? Máme lepší péči? Cítíte ve zdravotnictví vyšší standardy? Začala se zázračně léčit rakovina? Zkrátila se čekací doba na zákroky a operace? Ne. Nezlepšilo se vůbec nic. Naopak. Péče je stále horší a horší. Tedy ve standardu. Když si zaplatíte specialistu, jde vše. Ale to v pojištění nemáte. Opakuji. V systému je navíc 225 miliard ročně. Kde ty peníze jsou?
▶ Trochu napovím. Víte kolik stojí v lékárně Acylpyrin? Základní balení 70-100 korun. V tabletách 160 korun. Ještě v devadesátých letech, když se vyráběl v Léčivech (později Zentiva), tak stál 4 koruny. A Léčiva, a.s. byly v zisku. Černé uhlí stojí opět 85-100 korun. Ještě nedávno bylo za 8 korun. To se ale vyrábělo ve státním podniku Léčiva. Asi si dovedete představit, kolik pharma korporace mají zisky.
▶ Pfizer, Novartis, Johnson&Johnson, Roche, Merck. Toto jsou největší podílníci českého trhu. Zároveň největší podílníci světového trhu léčiv. A hádejte, kdo je jejich majitel/podílník? No… hádejte 3x. Ano. Náš známý Blackrock, tatíček Soros, Rockefeller, Rothschild a spol. Samozřejmě jsou i v Zentiva. Jejich systém monopolně za korunu vyrobit, za tisícovku prodat, funguje i zde.
▶ Výdaje zdravotních pojišťoven za léky se od roku 2015 do roku 2025 zvýšily o 96%. Přesně je to z 55 mld v roce 2015 na současných 108 mld ročně. Navýšení o 53 mld ročně. Ale on je to pořád ten stejný Acylpyrin, stejné černé uhlí. Ano, zvýšily se zásadně výdaje na léky pro léčbu rakoviny. Otázka je, jaká je efektivita léčby. Umírá méně lidí? Nebo si pouze více účtují. Úmrtnost je naprosto stejná. V roce 2015 umřelo 27800 lidí na rakovinu, 2024 to bylo 26800 lidí. Tak kde je ten rozdíl? Platíme ale o 55 mld ročně navíc. A já se ptám? Kde jsou kurva ty prachy!?
▶ Úmrtnost byla v roce 2015 110.600 lidí. A hádejte jaká byla v roce 2014? 111.000 lidí. Stále stejná. Ani tady se situace nijak zásadně nezlepšila. Peněz ale mají v systému o 225 miliard více. Výsledky nula.
▶ Co se ale oproti roku 2015 změnilo? Pojďme si vyjmenovat základní změny. Šetří se. To ano. Ale na pacientech a personálu. Tohle Sorosovci umí skvěle. Doba na lůžku v nemocnici se zkrátila max na 3 dny. Snížil se počet lůžek v nemocnicích, počet hospitalizací, počet předepsaných léků, počet povolených zákroků. Zvýšily se doplatky léků i péče. Tedy říkat, že nemáme doplatkové zdravotnictví, je čirá lež. Zkuste si v Praze zajít k zubaři. Platíte všude. I u dětského.
▶ Tedy platíme 2x více, ale péče je v lepším případě stále stejná. Spíše horší. Blackrock ale má za letošní rok zisk jenom z pharma byznysu 1 bilion dolarů. To je 24 bilionů korun, tedy 12 státních rozpočtů ČR. Kde tedy peníze mizí víme. Co ale nevíme, kdo to už konečně zarazí.
▶ Letos jsou volby. Zdravotnictví je jedním ze zásadních témat změny! Prostě se to musí změnit, jinak chcípneme. Stejně jako se musí zásadně změnit energie (zase Blackrock), potraviny (zase Blackrock) a bydlení (skrytě zase Blackrock). Dostali jsme se do chomoutu sorosovců, kteří sajou a sajou a sajou. Od nás se chce jenom jediné: zaplať! Nemáš? Chcípni.
▶ Přijďte k volbám. Jinde se to nikdy nezmění. A sledujte, kdo je antisorosovec a kdo je s nimi v chomoutu. Tedy nebude mít nikdy zájem na změně.

Jan Čížek

Nelíbí 0
Líbí 6

Nmlaďoch - Profil | So 30.8.2025 10:45:49 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

NEPOHODLNÉ OTÁZKY 6

Všichni mají plnou pusu morálky a ukazují prstem na toho druhého, ale když si vezmete kalendář a podíváte se na fakta, zjistíte, že taneční parket s Adolfem byl plný dávno před srpnem 1939. Jen se o tom některým hodí mlčet.

Kdo že to vlastně tančil s Hitlerem první?

Paměť je selektivní děvka, a historie, když se nechá napsat správným perem, se ráda tváří jako světlo a tma. Zlý Stalin podepsal pakt s Hitlerem? Fuj, hnus, červená karta! Ale Chamberlain s Daladierem si s Adolfem klidně bouchli šampus u Mnichova, jako by slavili Silvestra. To bylo prý "umění diplomacie", hlavně že jsme zachránili mír, na deset minut, než začal hořet barák.

Takže si to shrňme, ale tentokrát s daty a fakty, ne s ukazovákem v nose:

26. ledna 1934, Smlouva Hitler–Piłsudski
Německo a Polsko podepisují deklaraci o neútočení. První vlaštovka vlažné spolupráce. Polsko si chtělo zajistit klid a nezávislost mezi dvěma predátory, Německem a SSSR. Dnes o tom ale raději mlčí, stejně jako o Tesle s dojezdem v zimě.

29. září 1938, Mnichovská dohoda
Německo, Itálie, Velká Británie a Francie, bez účasti Československa, podepisují dohodu o předání Sudet Německu. Symbol zrádné politiky appeasementu. Československo obětováno na oltář míru, aniž by se někdo obtěžoval zazvonit.

30. září 1938, Chamberlainův papírek
Britský premiér Chamberlain se vrací s prohlášením o "míru pro naši dobu". Realita? Propaganda na jedno použití, ideálně spláchnout a nemluvit o tom.

6. prosince 1938, Hitler–Daladier
Francouzský premiér Daladier podepisuje s Hitlerem deklaraci o "neagresi". Snaha uklidnit agresora a oddálit nevyhnutelné. Papír snese všechno, obzvlášť když se pálí v krbu.

7. června 1939, Ribbentrop–Selter a Ribbentrop–Munters
Německo podepisuje dohody o neútočení s Estonskem a Lotyšskem. Malé baltské státy hledají záruku přežití, jak slepice hledá schody. Nepomohla. O dva měsíce později se stejně kreslilo rozdělení světa na ubrousek.

23. srpna 1939, Pakt Ribbentrop–Molotov
Německo a Sovětský svaz podepisují smlouvu o neútočení. Součástí je tajný dodatek o rozdělení Polska, Pobaltí, Finska a Rumunska do sfér vlivu. Vrchol cynismu a pragmatismu, korunovaný panákem vodky a schnappsu. Poslední z velkých paktů, zato nejprofláklejší.

1. září 1939, Německo napadá Polsko
17. září 1939, Sovětský svaz napadá Polsko z východu.
Druhá světová válka začíná, a všichni se tváří překvapeně, jako by to byla nečekaná kontrola z finančáku.

Dnes? Propagandistické výklady všech stran. V USA jste hrdinové, kteří s Hitlerem nikdy nemluvili, jen si s ním možná sem tam potřásli rukou. V Rusku jste obětí Západu, který Hitlera vyzbrojil, pohladil po vlasech a dal mu mapu Evropy.

Pravda? Nikdo nebyl svatý. Všichni tančili. Někdo po kotníky, někdo po krk, ale tančili. A hudba hrála.

Kdo že to vlastně tančil s Hitlerem první?

Poláci, pak Angličané, pak Francouzi, pak Balt, a pak Sověti. Přesně v tomhle pořadí.

Všichni. Jen někdo měl lepší orchestr, větší lži a lepší PR oddělení.

A tak až příště někdo začne moralizovat o tom, kdo byl čistý a kdo se nikdy neušpinil, připomeňte mu tuhle taneční listinu. Protože dějiny nejsou pohádka o hodných a zlých, jsou to špinavé boty od krve a bahna, a každý, kdo na parketu byl, na nich má svůj otisk. Někteří se ho snaží vyleštit, jiní ho schovávají, ale krev se z podrážek nedá vydrhnout.

Daniel Danndys Krajča