Jak na tolstolobiky

- m.v.

Lovem kaprů a snahou dostat na fotku ty nejhezčí kousky, které se ukrývají ve svých úkrytech, se zabývám s kamarády několik let. Ale někdy se může stát, že lov těchto šupináčů se změní a na podložku pokládáme jiný druh ryby, než na který jsme se dlouhodobě před vytouženou výpravou připravovali. Je tu spoustu aspektů, které zapříčiní, že ryby vůbec neberou a o to je to horší, když trávíte u vody vytoužených čtrnáct dnů dovolené. A to bez žádnýho záběru. Tohle se nám i málem vyplnilo. Naštěstí se svatý Petr nad námi smiloval a my zažili něco, co nám málokdo věří, pokud jako důkaz nepustíme video o této výpravě.

Ale teď už na začátek mého příběhu. Blíží se léto, červenec a pro naše děti konečně prázdniny. To je taky doba, kdy výpravy za kapry spojujeme s rodinnou dovolenou, tak abychom uspokojili nejen rekreační vyžití všech členů rodiny, tak i naší potřebu sedět neustále u vody. Proto taky jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru dovolené pro nás, je chata co nejblíže k revíru, kde můžeme uspokojit naše rybářské potřeby. Příprava je od začátku léta v plném proudu. Rodina neustále přebaluje kufry do menších a menších tašek tak, aby se díky naší rybařině, která je nejdůležitější, vše vešlo do auta. S kamarádem Danem rolujeme poslední kila boilie a to vše společně s velkou zásobou kukuřice a řepky nakládáme a vyrážíme do jižních Čech k jedné pískovně.

jedna

Červenec jako ze slabikáře. Odpolední teploty vystupují až na 30 stupňů, z čehož mají radost hlavně naše děti. Zpocené vyskakují z auta a ženou se zchladit do naší cílové vody. To horko nás fakt zničí, ale nadržení zvědavostí, po nezbytným vybalování, běžíme k vodě taky. Tak to je nádhera. Přivítá nás obrovské vodní zrcadlo,obložené koupajícími se rekreanty. Už teď nás napadá, kde se tady vůbec dá chytat. Proto tu taky nevidíme žádného rybáře, ale nadšení je tak velké, že všechny tyhle problémy neřešíme. Navečer se vracíme k pískovně znovu s naloženým partiklem a boilie. Jelikož tlak rybářů je zde minimální, rozhodli jsme se pro velkoplošné zakrmování. Můžu vám říct, že plavat s tříkilovým kýblem plným kukuřice směr 100 m vpřed, je výkon hodný pro desetibojaře Šebrleho. Přesto že je osm večer, tak slunce pořád slušně pálí, ale hlavně se začínají probouzet hejna komárů. Ti nás nakonec trýzní celých čtrnáct dnů.Jsou tak nesnesitelně bodaví, že okamžitě vypouštíme noční chytání.

Večer se budíme snad každých půl hodiny, ale to těšení všichni znáte. Konečně nás ve tři ráno probudí lodní zvon a po míchaných vajíčkách běžíme k vodě. Koule letí na zakrmený flek. Cigárko, káva a pak jen nekonečné čekání. Každé ráno to samé, všechno se opakuje jak ve špatném filmu. Experimentujeme se všemi možnými nástrahami, které máme s sebou, ale bez úspěchu. Jediný pohyb swingerů jsou reakce na záběry cejnů, ale jízda žádná. Začínáme se dostávat do stavu, který vyřeší asi jenom docent Chocholoušek. Manželky volají do Bohnic, jestli nemají volné postele a mi se smiřujeme s tím, že zbytek dovolené strávíme v blázinci.

jedna

Přitom ale všechno bude vypadá jinak. Pozorujeme od druhého dne chytání, v místě našeho zákrmu, pohyb ryb těsně pod hladinou. Celý týden zkoušíme přesvědčit černé stíny vyskakující nad vodu, k pozření našich dobrot, ale bez úspěchu. Vůbec netušíme, že se nejedná o kapry a stále měníme taktiku našeho lovu. Už jsme na konci svých sil. Začíná druhý týden dovolené a s ním přichází jeden z posledních našich nápadů. Dan zapátral v paměti a vzpomněl si, že někde někdy něco psali a to něco byla naše záchrana. Lov těsně pod hladinou změnil to ráno vše špatné v dobré.

jedna

Nožem jsme uřezali poslední zkušební montáže a začali úplně z jiného konce. Na volný vlasec jsme nejdřív navlékli kačenu, kterou používáme na štiky. Pod ní, asi 20 cm, jsme zavěsili krmítko s jedním pěticentimetrovým návazcem a háčkem o velikosti 4. Do krmítka jsme namačkali vnadící šrot a pod háček pověsili kukuřici. Vše jsme vyladili vyvážením plného krmítka s kačenou a pak to přátelé začalo. Nához, káva, cigárko, ale to už jsem nestačil dokouřit. Po sedmi dnech chytání přichází akce. Kačenu něco tlačí po hladině. Jeden metr doprava, dva metry doleva, ale na záběr to zatím nevypadá. Vyčkávám, prsty se třesou, po čele se valí pot. Dan na mě mluví, otáčím se, odpovídám a najednou už kačena není. Ještě jednou shlédnu vodní plochu, ale prostě zmizela.

Cívka se lehce začne protáčet. Nevěřícně zírám a zasekávám ve chvíli, kdy už se točí jako o závod. Nádhera, špička prutu se dotýká hladiny. Vlasec řeže vodu a tam někde v hloubce si plave můj splávek. Nečekané agresivní výpady ryby mě naplňují adrenalinem, ale taky nervozitou, co je na konci .Zdolávání stometrové vzdálenosti tohoto bojovného plemena je nekonečné. Blíží se konec, pár metrů od břehu se začíná vařit voda. Dan připravuje podběrák a s vykulenýma očima pozoruje tohle divadlo. Ale to není konečná, to je začátek. Znovu výpad, odmotává si nových dvacet metrů a já se fakt nenudím. Ale nic netrvá věčně, díky za to vítězství. Ryba unaveně leží na podložce a vy se ptáte, co to je? Tolstolobik, pěkný mladý kus, 76 cm si žádá další schlazení vodou. Tato pískovna je pokořena a nám začíná neskutečných posledních pár dnů dovolené.

jedna Ranní vstávání jsme posunuli až na sedmou hodinu ranní, protože záběry začaly přicházet, až když teplota vzduchu stoupla na 25 stupňů celsia a slunce začalo pořádně pálit do zad. V těch největších pařácích jsme zažívali ty nejlepší chvíle do doby, než se začali objevovat první rekreanti v plavkách. To jsme sbalili naše klacky a věnovali se taky osvěžující koupeli. Během čtyřech posledních dnů, kdy jsme chytali pouze ráno vždy tak čtyři hodinky, zdolaly naše pruty 18 kousků tolstolobiků v rozmezí 70 – 80 cm. Všechny ulovené ryby nasály nástrahu a byly chyceny za spodní pysk. Od té chvíle jsme si tento způsob lovu oblíbili a rádi ho v letních měsících, kdy se ryby vyvalují na hladině, praktikujeme. A věřím, že po prvním vyzkoušení si ho oblíbíte i vy.
Autor: m.v. - ®

Diskuse k článku (47 reakcí)

Přečteno: 28 231x
Průměrná známka: 1.36