Ahoj kolegové, chtěl bych se s vámi podělit o mé zkušenosti nejen s vařením u vody v kotlíku a o jeho dalším možném využití, ale třeba i o tom, jak lze uchovat potraviny
i na vícedenních výpravách v horkých letních dnech tam, kde není obchod zrovna za
rohem. Dále jak si sestavit samotný jídelníček a k němu potřebné suroviny. Protože
jíst konzervy a různé polotovary není s kotlíkem nutné. Já jezdím z valné
většiny k vodě na tři a více dní a pobyt u vody si už bez ohně a kotlíku nedovedu vůbec představit.
Před pár lety jsem byl v létě na rybách a kousek od našeho místa byli rybáři,
kteří právě kotlík měli. Můj první dojem byl asi takový, jako bude váš. Další
zbytečný krám, oheň, nádobí, umývání. K tomu nějaká připomínka na jejich
adresu ve smyslu, proč si nevezmou s sebou polní kuchyň atd.
Jenže když jsem pak viděl, co se v tom dá všechno udělat, a hlavně to
ochutnal, tak už jsem tak proti nebyl, protože mě to po jednom dni úplně
nadchlo. Líbilo se mi, že se v tom dá uvařit od kávy, přes guláš až po kukuřici
či boilie, úplně vše.
Začnu tedy od opačného konce a tím je údržba a mytí. Na trhu je více druhů
kotlíků, je tam samozřejmě rozdíl v objemu, ale ten nejzásadnější je v materiálu,
ze kterého je kotlík vyroben. Já mám klasický smaltovaný plecháč o objemu 12 l.
Dělají se i z nerezu, či mědi. S těmi zkušenosti nemám, ale mají větší tendenci
se připalovat. Jak říkají někteří kotlíkáři, smalt je smalt.
Mytí zevnitř je velice snadné, kotlík může být připálený sebevíc, ale stačí
do něj nabrat vodu z rybníku, přikrýt pokličkou a nechat chvilku povařit na
ohni. Já do něj ještě přidávám i ostatní nádobí, talíře, lžíce, hrnky.
Říkáme tomu přírodní myčka. Snad mi ekologicky smýšlející kolegové prominou
kapičku jaru. O tom že vodu nevyliji zpět do vody snad nemusím ani psát. Že by
potom třeba nerostla tráva, není pravda. Potom to ještě jednou opláchnu trochou
vody z revíru a na finále troškou pitné. Funguje to opravdu perfektně.
Horší je to ale s mytím zvenčí, oheň dělá svoje a to ani nemluvím o tom co se
stane když tam nějaký aktivista přihodí něco plastového, nebo nejhůře pet
láhev. Drhnout pískem ropné saze není nic příjemného. Při topení jen dřevem
otírám na závěr výpravy mokrým hadrem, pak suchým. A pokud není někde vyloženě
bílý koberec, tak se dá říct, že ani moc nešpiní.
Co zmínit jako údržbu, mě napadá jen snad to, aby jste doma nezapomněli to
ostatní ke kotlíku, trojnožku, nebo nějaký jiný závěsný systém k tomu, co si
hodláte pořídit, řetízek a háčky. Na řetízku se ladí výška kotlíku nad plamenem.
Pokud to jednou zapomenete a budete jako já improvizovat s drátem, vzpomenete si
na mě. Důležitá věc ke kotlíku je poklička, standardně se nedodává. Já jsem ji
koupil zvlášť, dá se koupit za cca 100-300,- Kč záleží na velikosti a na tom, jak jste
nároční. Z vlastní zkušenosti vám doporučuji koupit skleněnou, je lepší vidět co
se děje uvnitř, oheň není plyn a o konstantních teplotách uvnitř si můžete
nechat jen tak zdát.
Bezpečnost! O tom jak se má člověk chovat s ohněm v přírodě nemusím snad
psát, pozor na suchou trávu a na vítr. Při vaření je hlavní nebezpečím, že se
zapomenete a chytíte ucho kotlíku, trojnožku, nebo řetízek holou rukou. Pozor na
to. Někdy je to půl hodiny v pohodě, pak se trošku změní vítr a máte spálenou
ruku, nebo prsty ani nevíte jak. Největší hrozba je ale rozpálený tuk, olej. Je
potřeba si uvědomit, že může velice rychle dosáhnout teploty vyšší než 180° C a
společně s otevřeným ohněm dojde k zapálení. Být ohnutý nad kotlíkem v tom
okamžiku, obličej, vlasy. Nemusím to asi dál rozepisovat, že?! Taky je
potřeba brát v potaz, kolik je toho právě uvnitř, ono je rozdíl tam mít 1,5 l
horké vody na kávu, nebo plný vroucí kotlík i s nádobím, nalít si to na nohy
také není fajn, při špatně rozložených ramenech trojnožky má kotlík tendence
padat tam, kde jsou nohy nejvíc od sebe.
A jsme u vaření, jak se dělá voda na kávu, nebo guláš vám asi psát nemusím, na
to má každý svůj vlastní recept. Má rada v tomhle směru je jen ta, ať toho
nevaříte zbytečně moc. Pokud budete dva až tři, tak není opravdu nutné dusit
kilo masa, protože se to nesní. Nejste doma, takže to nejde dát do misky a pak
do ledničky. Vyhodit vám to bude líto a jíst celý den jedno jídlo není to, proč
sebou vláčíte kotlík, ta filozofie by měla být trošku jiná. Takže si to
rozvrhněte. Pokud budete kalkulovat, tak opravdu stačí maximálně 200 g masa na
jednoho člověka, na jedno jídlo, třeba guláš. V tom je myšleno i bohatě na to,
že někdo si dá víc a někdo míň.
Jediný můj recept, který snad stojí za zmínku, jsou těstoviny s kuřecím masem. Jen
stručně. Uvařím kuře, oberu jej, přidám nějakou zeleninu a koření. Většinou
trocha kuřecího vývaru po ránu každému bodne. Odstavím a až je hlad (nenechává
na sebe dlouho čekat) přivedu k varu a nasypu těstoviny. Povařím jen lehce a
odstavím. Množství tekutého podílu musí být přímo úměrné množství těstovin,
takže vody moc ne hned od začátku. Přilít se dá vždy. Když se zadaří, tak je to
ideálně vlhké, ne suché, ale zároveň to ani neplave. Pokročilejší mohou zkusit
něco podobného třeba s rýží či kuskusem.
Uskladnění surovin není taky žádná velká věda. Chladící plastový box, přenosná
lednice dnes stojí pár korun a pokud v něm nebudete chladit pivo mraženým masem,
tak v něm vydrží suroviny, než se začnou kazit, i 3-4 dny. Myslím v létě! Na jaře,
nebo na podzim není problém ani 5 dní. Víc jsem zatím nezkoušel. Důležité je si
všechno už doma nabalíkovat podle toho, jak máte plán vařit, a zamrazit. Já
vozím pro ryby mraženou kukuřici, která taky dovede dát nějaký ten chlad, v ní
ale většinou držím pečivo. Když to celé hodně zkrátím, tak se prostě snažím
všechno zamrazit a spotřebovávat to tak, jak se to rozmrazuje. Není to těžké a
mně to vyhovuje.
Například čtyřdenní výprava pro dva lidi. První den po příjezdu je
nálada tak na kávu, spíš se pije, než jí. Na nějaké vaření nebývá čas a ani
chuť. Takže se sní to, co nám nachystaly manželky, maminky. Den 2, snídaně,
klobáska, nebo nějaké jiné uzeniny, měkký sýr, pečivo. K obědu gulášek, pro
náročné s knedlíkem, pečivo. Na večeři dělám takové obložené prkénko. Den 3,
snídaně. Uvařím kus kuřete, polévka s masem a podávám opět s pečivem. Ze zbylého
vývaru jsou k obědu (již výše zmiňované) těstoviny. Na večeři udělám z toho, co
zůstalo, ze sýrů a uzenin, takové chlebíčky. Poslední den ráno udělám ze skrytého
kousku slaniny vejce na špeku, a chleba už není úplně měkký, proto ho máznu
máslem. Oběd už má každý většinou doma.
Do boxu tedy naskládám postupně: 1/2 kuřete, 125 g másla, 200 g angl. slaniny,
350 g mražené zeleniny, 6 vajec, 0,5 kg plecka, 200 g uzeného sýru, 100 g
eidamu, Apetito 150g, malou Vysočinu a dvě klobásky. Nahoru dám chladící články,
pokud to jde, tak i pár z pěti potřebných polovin chleba. Suché suroviny už snad
dopisovat nemusím, těstoviny, česnek, koření atd. Všechny údaje jsou samozřejmě
orientační, nevytvářím zde žádné outdoorové normy pro gastronomii v přírodě. Je potřeba se taky domluvit, co kdo doveze, zatím se mi stalo,
že stejně každý vezme ještě to či ono a plánovaný jídelníček dostane jinou
podobu.Co se týče toho koření, tak je dobré si udělat tašku, batůžek, nebo kufřík na
věci čistě jen ke kotlíku. Já mám tašku a v ní mám od koření, kávy, cukru, lžic,
vařeček, metliček, talířů, houbiček vše, co je k vaření a údržbě kotlíku
nutné.
Snad každý zná ten pocit po pár dnech v přírodě, ať už je jaro, léto, nebo
podzim. Hmyz, pot, štípance. Neznám snad nikoho, kdo by se netěšil na
sprchu. V létě se sice dá vlézt do vody, ale pocit svěžesti to na moc dlouho
nepřidá. Z vlastní zkušenosti vím, že na pohodovou sprchu pomocí kotlíku stačí
cca 8 l pitné vody a to i s oholením. Dám vodu do kotlíku a ohřeji ji, zatím
jsem musel vždy čekat až vychladne, protože se mi zdála málo. Ke „koupání“
je na ohni ohřátá opravdu rychle. Použiji jednu prázdnou pet láhev a jeden
pytel na odpadky, do pytle si stoupnu, protože vám jinak stříká na nohy bláto a
to i na trávě! Petku rozříznu zhruba uprostřed na půl. V jedné půlce petky s
teplou vodou se oholím, mně to stačí. Pak se tou druhou polovinou párkrát
poleji, abych se důkladně namočil. Namydlím se a oplachuji. Na podzim nebo na
jaře, kdy má vzduch třeba jen 10 °C, je to velmi příjemné. V létě si tu vodu není
potřeba tolik ohřívat, ale někdy je horká sprcha nutná i v létě.
Závěrem, kdo váhá s kotlíkem, neváhej a kup!
www.chytil.cz
