Po nás potopa

- Ivo

Koncem loňských prázdnin jsem se šel projít se svým synkem podél břehu řeky Labe. Měl jsem s sebou jen přívlačový prut a několik twisterů. Nedělal jsem si sice iluze, že by šestiletý kluk propadl hned na poprvé rybářské vášni (tedy ne, že bych si to nepřál), nicméně projevil zájem jít se mnou na ryby a já byl rád. Netušil jsem, že jeho první kontakt s rybářským prostředím dopadne tak děsivě.

jedna

Labe, krajinná tepna.

Sešli jsem úzkou, vyšlapanou pěšinou k vodě. Ranní slunce ozařovalo břeh i mírným vánkem zčeřenou vodní hladinu. Navazoval jsem žlutého twistera a synka nechal chvíli bez dozoru. Adámek se vypravil na průzkum nedalekého křoví a za chvíli se vrátil se slovy: „Táto, tam něco moc smrdí...“. Nelibý ozón i mě skutečně po chvíli nepříjemně udeřil do nosu. Položil jsem prut do trávy a šel zjistit zdroj toho zápachu. To, co jsem spatřil, bylo sice snadno popsatelné, leč těžko vysvětlitelné, natož pochopitelné.Ve křoví se válelo osm odříznutých rybích hlav (většinou kapra a cejna) včetně uříznutých ploutví, vnitřností a plynových měchýřů. Kousek opodál byly odhozeny vnitřnosti pocházející ze sumce a vše bylo zahaleno jakýmsi smutečním hávem z velkého množství rybích šupin. Tyto rybí pozůstatky byly pochopitelně plné červů a bzučícího hmyzu. Kdo tento masakr způsobil, už bohužel nikdo nezjistí a rybářská etika zase dostala jednou pořádně na frak. A to konkrétně, nikoli obrazně.

Jak asi (pokud vůbec) uvažoval člověk, který zde ulovené ryby zabil, vykuchal a ostatky bezostyšně zahodil do křoví? Domníval se snad, že po jeho odjezdu okamžitě nastoupí soukromá úklidová četa, která důsledky jeho lenosti a pohodlnosti okamžitě uklidí? Myslel si, že takto se to běžně dělá, a že je to naprosto normální? Kdo ví? Zřejmě si řekl: „Přece to nepotáhnu domů a nezasviním si kuchyň krví a šupinami. Pak bych musel ještě ty zbytky nosit do popelnice, páč by mi to doma smrdělo. Tak to ani náhodou. Udělám to pěkně na břehu a nechám to tady. Vo co de, no ne? Vono to nějak dopadne a jestli to někomu vadí, tak ať si to uklidí.“

Prostě systém – po mě potopa. A teď to nějak vysvětlete malému chlapci, který si teprve utváří svůj pohled na svět. Musel jsem synkovi vysvětlit, že to, co vidí, bylo dílem člověka, který snad z lenosti, nebo z nechuti po sobě uklízet, tu po svém lovu zanechal nevábnou stopu. Zdůraznil jsem, že takto se to opravdu nedělá. Vzhledem k tomu, že ryby nezabíjím, jsem nemohl a vlastně ani nechtěl synkovi demonstrovat, jak že se to má správně udělat. Proto jsem si musel vystačit pouze se slovy. Pak jsem se snažil odvést synkovu pozornost zpátky k řece. Několikrát jsem nahodil a na pátý hod ulovil menšího okouna. Adam si rybku prohlédl a pak ji sám pustil zpět do řeky. Snažil jsem se o to, aby co nejrychleji zapomněl na to, co viděl v křoví.

jedna

Okoun z Labe.

Ušli jsme několik metrů proti proudu a naskytl se nám další nepříjemný pohled. Tentokrát to odneslo menší houští, kam nějaký rybář – dobytek (domácí zvířectvo promine) odhodil plastové láhve, plechovky od piva, prázdné sáčky od krmítkové směsi, boilie a plechovky od konzerv. Je to zvláštní. Nějakému pseudorybáři nečinilo problém odnést si na břeh zásobu potravin a nápojů včetně krmení pro ryby. Podle množství pohozeného odpadu se dá odhadnout, že rybářovy zásoby vážily před použitím cca 15 kg. Po použití vznikl odpad vážící odhadem jeden až dva kilogramy. Ovšem odnést ho do auta a vyhodit do kontejneru, byl nejspíš úkon nad jeho síly. Či spíše nad jeho lenost a pohodlí. Opět – po mě potopa, on to někdo uklidí.

Čas od času si zajdu k našim malým potokům na pstruhy. Malé horské potoky jsou daleko od civilizace, jenže její stopy či pozůstatky jsou i zde. Někdy je ten pohled opravdu velmi nepříjemný. Na jedné straně průzračná voda v tůňce pod malým jezem – obklopená téměř nedotčenou přírodou a hned vedle na břehu rozházené odpadky. Vzhledem k tomu, že do těchto končin zavítá převážně pouze rybář, nelze tyto odpadky „hodit na hlavu“ někomu jinému.

jedna

Na jedné straně romantický potůček.

jedna

A na druhé hromada nepořádku.

Další nešvar, kterého si není možné nevšimnout, jsou na plovoucí PET lahve ukotvené provazem na dně, tvořící velmi nevhodnou alternativu bójky pro označení krmného místa. Popravdě řečeno nechápu rybáře, kteří si PETkou označují místo, kam sypou návnadu. Tento způsob je krom absence estetiky i velmi riskantní. Při vlastním rybolovu totiž může (a často se to stává) dojít k tomu, že bojující ryba se zamotá do provazu, jenž kotví onu pseudobójku. Pokud takový rybář nemá na břehu člun, kterým by se vydal do loviště rybu vysvobodit, tak to většinou končí tak, že vlasec po určité době marných pokusů o vyproštění praskne a zamotaná ryba zůstane přivázána prostřednictvím utrženého vlasce ke kotvícímu provazu a pro takovou rybu to může mít fatální následky.

jedna

PETka jako bójka. Opravdu máme tohle, my, rybáři, zapotřebí?

Flaška, provaz a šutr jsou bohužel i nadále hojně používány k označení krmného místa. Někteří rybáři si prostě tímto způsobem na jaře označí svůj flek a na podzim jaksi opomenou flašku z vody odstranit. Jiný rybář, který by chtěl na takovém místě lovit, musí buď podstoupit výše popsané riziko, nebo, má-li k dispozici člun, láhev odstranit. Tyto lahve jsou velkou hrozbou i pro motorové čluny. Často se stane, že rybář instaluje PETku v období, kdy je nízká hladina řeky. V okamžiku, kdy hladina stoupne, zmizí flaška těsně pod hladinu. Člověk řídící motorový člun ji pak jen těžko zaregistruje, zato vrtuli lodního motoru se to občas povede. Škody pak mohou být značné. V létě jsem si dal tu práci a na úseku řeky Labe mezi Lovosicemi a Střelivem, jsem napočítal 22 ukotvených PET lahví! Druhý den jsme s kolegou vyjeli lodí na řeku a všechny PET-bóje jsme vyndali z vody. Některé z nich kotvily kameny, cihly, jiné automobilové disky a na jednu kotvu byla použita dokonce autobaterie!

jedna

Tyčová bójka je přece mnohem praktičtější a šetrnější.

Samotná PETka za to samozřejmě nemůže. Na vině je člověk, který opět jednal stylem – po mně potopa. Valná většina slušných kaprařů používá různé modely tyčových bójí, kterými bezpečně označí krmné místo bez výše popsaných rizik. Tyčovou bójku si rybář buď koupí, nebo musí vynaložit jisté úsilí při její výrobě. Z toho vyplývá, že ji po ukončení lovu z logických důvodů nenechá ve vodě a odveze si ji zpět na břeh. Ovšem PETka nic nestojí, provaz se vždycky někde najde a šutrů je kolem vody víc než dost. Proto díky lidské pohodlnosti a bezohlednosti zdobí hladinu Labe nesčetné množství těchto paskvilů.

Kdoví, zda se v někom, kdo vyznává výše popsané praktiky, něco hne a začne se chovat jinak a hlavně slušně a ohleduplně, nebo bude tento článek pouze a jen oním pověstným hrachem na zdi.

Na toto neveselé téma vzešla z pera autora článku i písnička, kterou na svá pěvecká bedra vzal Petr Kolář.

EKOLOGICKÁ (mp3)

Autor: Ivo - ®

Diskuse k článku (243 reakcí)

Přečteno: 15 769x
Průměrná známka: 1.27