U svěráčku - Goldhead Chenille Bloodhound

6.1.2011 - Ála Richie

Úvod:

Nastalo období, kdy většina muškařů, až na pár vytrvalců, definitivně ukončila svou muškařskou sezónu. Někteří rybáři ovšem stále ještě vyrážejí k vodě a využívají teplejší dny, které se v průběhu letošního prosince/ledna občas naskytnou. Já patřím mezi ty, kteří velice rádi dají rybám přes zimu klid, aby si odpočnuly od našeho celosezónního snažení překonat je svými nástrahami. Neznamená to ale, že přestávám naprosto žít. Naopak… Je to čas, kdy bilancuji uplynulou sezónou, vzpomínám na krásné zážitky u vody při prohlížení fotek, děkuji výbavě za dobře odvedenou spolupráci při lovech a odměňuji se jí náležitým uložením k zimnímu spánku. Samozřejmě se těším na sezónu nastávající. Hlavní disciplínou mého zimního rybářského půstu je vázání mušek a vyvíjení nových vzorů či zdokonalování těch starých. Je velice užitečné zhodnotit, jaké mušky byly v sezóně úspěšné a které nikoliv, a podle toho vytvářet a doplňovat krabičky pro sezónu nadcházející.

Při prohlížení jezerní krabičky jsem si pro vás vybral svůj nejoblíbenější vzor lury/stremeru. Jedná se o mou jezerní variantu nesmrtelné klasiky jménem Wooly Bugger.

Jezerní lury povětšinou nenapodobují nic konkrétního z přírody, jsou spíše fantastickými výtvory a mnohdy svou barevností a pestrostí provokují nejen ryby ale i samotné rybáře. Osobně preferuji černé lury, které jsou, přeci jen, přírodnějším přístupem k tomuto typu jezernímu chytání. Černá (tmavá) barva mě při lovu málokdy zklamala. Mušky jsou jak v kalné, tak čisté vodě velice dobře viditelné a je mnohem větší šance na ně ulovit starší velké a ochytané ryby, které se pestrobarevným vzorům vyhýbají. Proto většinu mé krabičky zaplňují lury černé jako koncové mušky a zbytek doplňuje hrstka přívěsných pestrobarevných atraktorů pro upoutání pozornosti apatických ryb. Tuto mušku jsem si pro vás připravil jako jezerní i říční variantu na velké pstruhy. Pstruhy duhové, i čím dál vzácnější, původní pstruhy obecné.

Vybavení:

V dnešní době se velice rozmáhá jezerní muškaření. V České republice vzniká víc a víc komerčních stojáků a proto se rybáři rychle přizpůsobují i svou výbavou. Popularita těchto revírů je do určitého momentu velká. Tyto revíry poskytují většinou za rozumné peníze dobré podmínky pro lovce v podobě pohodlného chytání velkého množství ryb, místo toho, aby se rybář prodíral trnitými břehy kolem řeky a chytal drobné „svazáky“, či házel do poloprázdných pstruhových „vyrovnávaček“ a čekal zde na Pstruha roku. Velkým boomem jsou dnes revíry s kapitálními rybami, kde není problém chytit pstruhy i přes 60, 70 cm. Otázkou je, jestli vás to stále uspokojuje i po třetí takové rybě v jednom dni. Člověk z takovéhoto uspokojení vystřízliví velice rychle. Ale to je na každém z nás.

Standardní výbava jezerního muškaře obnáší prut délky max. 3 metry AFTMA 6 – AFTMA 7. Pruty nejlépe se špičkovou akcí jsou nejvhodnější k mnohdy potřebným dalekým hodům. Cílem takového hodu je jednak dosáhnout na ryby, které jsou někdy dále od břehu. Chceme též udržet mušky co nejdéle ve vodě a upoutat rybí pozornost. Někdo si může říci, že kategorie, o které zde píši, je přehnaně vysoká. Je ovšem důležité počítat se ztíženými podmínkami, silným protivětrem. Ten je velice nepříjemný a v tu chvíli jsme rádi za těžší ráz naší výbavy, která se tímto větrem prodere a hlavně nahodí. Dalším důvodem, proč používat tvrdší pruty, je ohleduplnost k rybám. Rybu, kterou zdoláváme déle, než je potřebné – kvůli jemnému náčiní – vyčerpáme natolik, že je to mnohdy nad její životní síly a v případě, že hodláme ryby vracet zpět, není to zcela v souladu s přírodou. Vyčerpaná ryba je pak oslabená, ve většině případů se zaplísní a zdlouhavě umírá. To samé platí o používání slabých vlasců. Mám takové zkušenosti, že rybám silnější vlasce vůbec nevadí, na druhou stranu je rychleji zdolám a ani nehrozí utržení ryby. Navíc silnější vlasce se při dalekých hodech méně motají. Myslím, že optimální průměr vlasce je 0,18 mm a více.

Velice potřebnou záležitostí je jezerní naviják s více cívkami a různými typy šňůr. V dnešní době jsou velice populární kazetové navijáky, kdy jen přehazujete kazetové cívky se šňůrami dle potřeby, v kombinaci s typem cívky large arbor – se širokým průměrem. Výhodou je velké množství backingu – podkladové výplně a především malá paměť šňůry, která je navinutá na široký střed cívky. Usnadňuje to pak daleké házení bez motání a uzlování šňůry, což je nevýhodou klasických navijáků. Se šňůrami je to tak, že si v podstatě vystačíme se 3 typy šňůr. Plovoucí WF, intermediální WF a potápivá WF. Dle mého soudu je nejuniverzálnější opět intermída, která pokryje celý vodní sloupec a na chytání s takovýmto typem mušky je nejvhodnější. Házení nám velice usnadní šňůry známé pod označením shooting head, které mají střelnou těžkou hlavu (břicho) a na jejich vyhození nám stačí pár mezihodů s koncovým dvojitým zátahem a šňůra s obrovskou rychlostí a energií doletí velice daleko. Není to ovšem návod, jak rychle a daleko dohodit. Chce to samozřejmě cvik a zkušenosti.

Způsob lovu:

Způsob lovu je s Goldhead Chenille Bloodhound velice podobný jako s Grey Knightem. Na jezeru odhodíme mušku do námi zvoleného místa a stahujeme v závislosti na podmínkách a zvoleném stylu, který můžeme neustále střídat. Já používám nejraději takový způsob stahování, kdy levou rukou zatáhnu dlouze za šňůru a pak 2x krátce za sebou. Toto celé opakuji do konce celého stahování. Přirovnal bych to písmenu D v Morzeově abecedě. Muška dostane impuls, kdy ji dlouze přitáhneme a pak 2x krátce zaškubneme, což je pro ryby velice atraktivní. Rychlost stahování volíme takovou, jaká rybám nejvíce vyhovuje. Někdy ryby preferují velice rychlý a zbrklý pohyb mušky, jindy zase slavíme úspěchy s ležérním oživováním. Nezapomínejte dotahovat mušky až téměř ke koncovému očku prutu. Ryby naše nástrahy někdy sledují celou dobu a teprve před vytahováním mušek z vody se dostaví záběr „pod nohama“. Na jezeru je důležité ryby najít. Zpravidla se drží v hejnech, a proto je nutné je hledat a chodit za nimi. Čerstvě vysazené ryby se drží ve větších hejnech a bez jakékoliv logiky jezdí sem a tam, proto musíme být flexibilní i my. Starší ryby jsou více samotářské a mají ve svém pohybu po vodě určitou periodičnost. Zde se vyplatí být trpělivý, všímavý a rozhodně tichý.

Při chytání na řece je nutné si uvědomit, že pstruzi jsou do velké míry stanovištní ryby, a podle toho přizpůsobit svůj lov. Pstruha můžeme vydráždit takovýmto typem mušky k záběru například nakrátko v příbřežní tišině či tůní, nebo ho můžeme aktivně lovit klasickým streamerováním přes proud. Velcí pstruzi sem vyjíždějí aktivně lovit a v tu chvíli není lepší volby, než aktivně vedený atraktivní streamer tohoto typu. Pak už jen následuje prudká rána do prutu a souboj s tečkovaným dravcem začíná.

Používaný vázací materiál:

Samotný materiál je u Goldhead Chenille Bloodhound velice důležitý, ostatně jako u každé mušky. Nejdůležitější je skloubit vlastnosti umělého materiálu (hlavička, zátěž, lametky, šenilka) s materiálem přírodním (srst, peří). V obou případech se jedná o lákavost materiálu. Jemnost a pohyblivost přírody + agresivita lesku syntetiky. Samozřejmě nesmíme opomenout odolnost celé mušky.

Háček: Používám opět nejraději s prodlouženým raménkem. Důvodem je dlouhé chlupaté tělíčko. Důležitá je pevnost háčku. Klasické streamerové či těžší jezerní háčky s větším obloučkem jsou ty pravé. Velikost je na každém z vás. Na malém háčku tato muška bude klasickou jezerní lurou, na mnou vybraném streamerovém háčku (vel. 6) se jedná o přechod mezi větší lurou a streamerem.

Nit: Není třeba bližší specifikace. Pevnost je samozřejmostí, hlavně vzhledem k dubbování hrubšího tělíčkového materiálu. Barva nehraje roli.

Olověný drátek: Opět slouží jako zátěž, která způsobuje přepadávání mušky na hlavičku, čímž docílíme kýžené dráždivosti v kombinaci s pohyblivými nožičkami a dlouhým chvostem. Je dobré si zátěžový drátek navinout na dlouhém raménku háčku a pak zasunout do zlaté hlavičky. Upevníme tím hlavičku, která se pak nebude protáčet, a ušetříme si tím prostor na raménku, jenž využijeme pro navinutí tenkého tělíčka mušky.

Hlavička: Vytvoříme jí jednoduchým způsobem. Zlatý korálek, námi zvoleného průměru, navlékneme na háček a posuneme směrem k očku. Takto navlečenou hlavičku můžeme upevnit kapkou vteřinového lepidla, před zasunutím drátku do většího otvoru hlavičky. V dnešní době je velký výběr takovýchto hlaviček. Nesou označení Gold Heads, Bead Heads, Tungsten (wolframové hlavičky), Cone heads… Či použijeme různé plastové hlavičky podobných tvarů. Tyto hlavičky jsou k dostání v různých barevných variacích – zlatá, stříbrná, mosazná, černá nebo v řadě pastelových signálních barev. Záleží jen na možnostech, fantazii a smyslu upotřebení. U své mušky používám kombinaci mosazných zlatých korálku s několika oviny olova pro zatížení.

Marabou ocásek: Vytvářím ze dvou barevných typů marabou. Černý většinový základ z krocana a k němu přidávám menší množství přírodně šedo/hnědého peří bažanta. Ty se pak snažím promíchat a vytvořit tak dvoubarevný lákavý chvost.

Tělíčkový dubbing: Volím hrubší materiál. Pro tyto účely se mi jako nejlepší jeví dubbing z tuleně v tmavě hnědé či černé barvě. Srst se, pro svou hrubost, hůře dubbuje, ale ve vodě má skvělé vlastnosti a celkově pak kontrastuje s jemným a chvějivým dojmem mušky. Dbejte na to, abyste vytvářeli tělíčka jezerních mušek štíhlého profilu. Buclaté mušky se silnými tělíčky ryby nepřijímají s velkou ochotou, neboť na ně, patrně, nepůsobí přirozeně. Základem dobré jezerní mušky je tenké a správně vyčesané tílko.

Lametky: Používám u této mušky ve dvou případech. 1) Jako lesklý jemný doplněk do marabou ocásku pro větší atraktivitu – stačí 2 vlákna na každou stranu mušky. 2) Jako lametku ke kroužkování celého tělíčka. Zde používám silnější lametku většího průměru a dělám pouze pár ovinů. Na tělíčku se tím vytvoří jasně hladké, lesklé (lametka) a hrubé tmavé (vyčesaná srst) přechody.

Nožičky: Vytvářím palmerováním slepičího srpku černé barvy. Barva je na každém vazači, můžete použít klidně tmavě hnědo. Důležité je, že nožičky vytváříme se srpku slepičího, nikoliv kohoutího. Důvod je prostý. Kohoutí srpky jsou sice velice souměrné a v dnešní době je obrovská škála dlouhých, pravidelných a různě barvených variant, ale větvičky kohoutího srpku jsou tvrdé a ve vodě pohybově „mrtvé“. Slepice má mnohem jemnější peří, které se při každém popotažení mušky svůdně vlní. Muška palmerovaná kohoutím srpkem působí oproti mušce se slepičím srpkem jako nehybný kartáč a v přijímání rybami je znát velký rozdíl.

Vlasec: Slouží ke zpevnění palmerových nožiček a mušky celkově. Nejlépe je používat bezbarvý vlasec, neboť efekt je tvořen lesklou lametkou. Další možností, jak mušku zpevnit a ještě ji přidat na kráse, je použití drátku. Ale nezapomínejme, že v jednoduchosti je krása.

Záhlaví: Poslední fází je záhlavová část, jakási hruď mušky. Tu vážu s využitím různých umělých šenilek. V tomto případě jsem použil hustou olivovou Cactus chenille. U druhé varianty svou oblíbenou řidší Peacock chenille. Meze se nekladou, jen se přimlouvám za udržení přírodního rázu mušky a tedy používání barevně přirozených šenilek.

Lak: Nezbytná samozřejmost, pokud chceme, aby nám muška vydržela déle, než jen prvních pár ryb bez následného rozmotání.

Popis vázacího postupu:

Krok 1: Háček s navlečeným korálkem si upevníme do čelistí svěráčku, v místě zamáčknutého protihrotu. Navineme si potřebné množství zátěžového olověného drátku a oviny zatlačíme do otvoru v korálku.

Krok 2: V místě přesahujících ovinů si uchytíme vázací nit a olověný drátek si několika oviny vázací nití upevníme. Přelakujeme upevněnou oblast drátku spolu s raménkem háčku a nití se přesuneme k obloučku háčku.

Krok 3: Přichytíme si dvoubarevný snopeček marabou peří a mezi ukazováčkem a nehtem palce zkrátíme odtržením chvost na požadovanou délku.

Krok 4: K ocásku přichytíme pár jemných lametek pro větší dráždivost mušky.

Krok 5: Nití se přesuneme směrem k zafixovanému olověnému drátku a směrem k obloučku začneme přivazovat fixační kroužkovací vlasec spolu se silnější lametkou.

Krok 6: Začneme vytvářet tenké dubbované tělíčko tmavě hnědé barvy. Dubbing ukončíme v místě olověných ovinů a takto vytvořené tílko vyčešeme suchým zipem.

Krok 7: Tělíčko překroužkujeme maximálně 4 oviny lametky, kterou si následně přichytíme nití a zbytek lametky odstřihneme.

Krok 8: V tomto místě si navážeme delší černý slepičí srpek, která si na konci chytíme do skřipce a pravidelně rozprostřenými utaženými oviny vytvoříme palmerové nožičky. Doporučuji si srpek před palmerováním namočit. Odstraníme tím vůli, která v ovinech vznikne po namočení mušky během lovu, a nožičky se pak neuvolní. Ve chvíli, kdy se srpkem dostaneme k obloučku háčku, uchopíme do druhé ruky kroužkovací vlasec a palmerové nožičky začneme v protisměru kroužkovat, čímž je přichytíme a celou mušku tak i zpevníme. Zbytek srpku můžeme skřipcem odtrhnout. Před záhlavovou částí navazuji ještě jedno pírko černé slepice a uvazuji věneček hustších nožiček, ale není to nutné.

Krok 9: V poslední fázi mušky přivážeme nití šenilku, vázací nit vyvážeme ke zlatému korálku a následujeme ji šenilkou. Vytvoříme tak hustou a lákavou hruď. Konec šenilky zafixujeme vázaní nití a zbytek odstřihneme. Vázací nit zakončíme několika ztracenými uzly a v místě ukončení zalakujeme.

Varianta ve stylu Peacock.

Slova na závěr:

Do nového roku Vám přeji, aby se vám dařilo vázat úspěšné mušky, na které budete chytat krásné a zdravé ryby. Budu velice rád, když pro vás budou mé vzory v rubrice U svěráčku alespoň malou inspirací a nadále se s vámi budu moci setkávat a dělit se o své zkušenosti. Všem slušným rybářům přeji zlepšení našich rybářských poměrů a v příští sezoně životní úlovek. Těm rybářům, kteří nikdy neví, kdy mají dost, přeji jen nečekanou osvěžující říční koupel, po které snad procitnou a pochopí. Krásný nový rok všem MRKařům přeje Ála.