Rio Ebro zase jinak

- TaH

Již počtvrté jsem navštívil přehradu Embalse de Mequinenza na řece Ebro. Každá výprava byla směřována hlavně na lov sumce velkého, ale taky na kapra. Pokaždé jsem zvolil jiný termín. Nebylo to tím, že bych chtěl vyzkoušet doby, kdy se dají v těchto končinách nachytat ty největší ryby, ale pracovní povinnosti mě svazovaly natolik, že jsem neměl na výběr. V tomto článku bych vám chtěl popsat poslední výpravu, která se uskutečnila v druhé polovině srpna a její odlišnosti od předchozích.

jedna

V pátek ráno, když přišel den odjezdu, bylo vše přichystáno na další výpravu za španělskými sumci a kapry. Z předešlých výprav jsme měli zkušenosti s tím, co vše je potřebné, nebo naopak zbytečné pro náš týdenní pobyt u vody ve Španělsku, proto jsme sebou vzali jen to nejnutnější. Náš, tentokrát pětičlenný tým, který byl složen z mé maličkosti, mého bratra Pavla a kamarádů Jendy, Martina a Karla. Byl plně vybaven a připraven. Usedli jsme do Karlovy dodávky a vyrazili směr Praha, Rozvadov, Mannheim, Basel, Besancon, Lyon, Nimes, Barcelona, Lleida a Mequinenza. Odtamtud jsme to měli jen kousek k našemu známému, který ve Španělsku žije již několik let. Ten měl pro nás připravenou loď a návnady (pelety), na které jsme hodlali lovit. V sobotu jsme si po cestě dlouhé 2300 kilometrů odpočinuli, osprchovali a jeli jsme hledat naše místo pro lov, na kterém bychom mohli lovit celý týden a vyjíždět jen na trolling a vábničku. Jelikož nejsem zvyklý místa během týdne střídat, vždy vybírám pečlivě, abych se nemusel v polovině týdne stěhovat.

Hlavním kritériem je pro mě voda - její hloubka, šířka a členitost dna a vše ostatní se musí podřídit těmto skutečnostem. Náš známý nám poradil, kde bychom mohli začít hledat naše lovné místo. Vyrazili jsme proto dvěma auty, z nichž jedno za sebou táhlo naši loď. Cestou jsme míjeli město Caspe, kde jsem nakoupili potraviny a pitnou vodu na celý týden, samozřejmě nechyběly ani zásoby piva. Poté jsme projeli vesnicí Chiprana a přes španělskou poušť jsme směřovali k samotnému přítoku přehrady Embalse de Mequinenza. Cestovat v těchto končinách není jednoduché. Obezřetný musí být hlavně řidič, který na prašných cestách musí dávat pozor na nástrahy v podobě velkých děr, vodou vymletých cest a velkých kamenů.

jedna

Po více než hodině jízdy jsme dorazili k vodě. Díky tomu, že stav hladiny byl o dva metry níže, než je normál, byly břehy přehrady dostatečně dostupné, abychom si zde našli vhodné místo. Při plném stavu bývají tato místa zaplavená vodou a plně nepřístupná. Jako první jsme spustili člun na vodu a jeli najít vhodné místo pro lov. Netrvalo dlouho a našli jsme místo, o kterém jsme předpokládali, že bude to pravé. Označovací bójku, která byla vyrobena s kusu dřeva - to kvůli kontrolám, které tu jezdí a odstraňují z vody bójky z pet lahví a podobných materiálů - jsme umístili v místech starého koryta, kde hloubka dosahovala deseti metrů a vzdálenost k našemu břehu byla skoro sto padesát metrů. Potom jsme nabrali dostatek halibutích pelet, na které jsme hodlali lovit sumce, dále pak kukuřici, kterou jsme si s sebou přivezli a jeli jsme řádně rozkmit naše označené místo. Ostatní členové týmu začali chystat vše potřebné pro lov.

jedna

Za necelou hodinu, bylo vše hotovo a zavezli jsme sumcové pruty, na kterých byly nastraženy pelety. Po nastražení všech sumcových prutů, jsme si zakrmili další místo, na kterém jsme hodlali lovit kapry. V hloubce pěti metrů a vzdálenosti čtyřicet metrů od břehu jsme rozházeli značné množství kukuřice a taky přidali trochu pelet, abychom nalákali kapry z širokého okolí. Nakonec jsme nahodili do těchto míst zbývající dva pruty na kapry a čekali na záběry. Ty na sebe nedaly dlouho čekat, za chvíli se ozval hlásič od kaprových prutů. Zdolali jsme kapříka o délce sedmdesáti centimetrů. Netrvalo dlouho a zaznamenali jsme i nějaký pohyb sumcových prutů. Rolnička několikrát zacinkala a poté ztichla. To byl aspoň náznak toho, že se nám něco pohybuje okolo nástrah. Trvalo ještě několik hodin, než přišel první opravdový záběr od sumce. V podvečer se opět rozcinkala rolnička a po záseku jsme zdolali sumce s úctyhodnou délkou 221 centimetrů.

jedna

Pomalu se začalo stmívat a proto jsme rychle převezli všechny udice, aby byly nástrahy čerstvé. Z předešlých výprav jsme byli poučeni, že v noci a nad ránem se sumcům do pelet moc nechce, a tak jsme se připravili na večerní záběry. Už za tmy se nám podařilo vytáhnout ještě několik kapříků v rozmezí délky 60 - 80 centimetrů, ale sumcům se do našich nástrah moc nechtělo. Unaveni z cesty jsme se uložili brzo k spánku. Za krásné teplé noci nás probudilo cinkání rolničky. Byla jedna hodina po půlnoci, když se nám podařilo vytáhnout sumce 180 centimetrů. Sám jsem tomu nevěřil, že záběr přijde tak pozdě v noci. Pelety za tu dobu už musely být značně rozpuštěné, ale opak byl pravdou. Do svítání už žádný záběr nepřišel, jen kapři brali stále. Každou hodinu jsem vytáhli dva nebo tři kapry a to i přes noc.

V neděli ráno jsme hned převezli nástrahy a čekali na další záběry. Díky tomu, že jsme dostatečně zakrmili, přicházely záběry čí dál, tím víc častěji. Byl jsem překvapen velikostí ryb. Z předešlých výprav si pamatuji, že po zakrmení začali brát sumci těch menších rozměrů a až později se začali objevovat větší kusy. Tentokrát záběry přicházely od ryb delších než dva metry a ty menší přišly jen výjimečně. Tak to pokračovalo až do pátku, kdy jsme lov ukončili. Mimo úterý, kdy začal foukat silný vítr, a nám se podařilo zdolat jen tři ryby. Zřejmě změna počasí, která nastala, vadila rybám natolik, že nepřijímaly potravu. Vyplatilo se celý týden před setměním znovu zavážet čerstvé návnady, byli jsme vždy překvapeni záběry, které nás vytrhli ze spánku. Nestalo se, že by byla noc, kdy by nepřišli minimálně dva záběry a to vše od ryb nad dva metry. Z předchozích výprav jsme byli zvyklí na větší počet záběrů přes den, kdy se nám podařilo vytáhnout i deset sumců, ale tentokrát to bylo jiné. Přicházelo méně záběrů, ale od větších ryb.

jedna

Kaprům jsme se věnovali celý týden. Na našem místě, které jsme si hned na začátku zakrmili, jsme za tři dny nalovili více než padesát kaprů o velikosti 60-85 centimetrů. Byli jsme jejich zdoláváním tak unaveni, že jsme vymysleli jinou taktiku, abychom ulovili i větší kusy a návnady nám nežrali menší kapři. Echolotem jsme našli nové místo - bylo to ve starém korytě, asi sto metrů proti proudu nad místem, kde jsme měli zakrmené peletami na sumce. Znovu jsme řádně zakrmili kukuřicí a přihodili trochu pelet. Úspěchy se dostavily, každý den nám přišel jeden nebo dva záběry, K našemu překvapení záběry přicházely od ryb 95 až 105 centimetrů. Byli jsme rádi, že jsme změnili lovné místo a podařilo se nám ulovit tak velké kapry. Hned ze začátku jsme se snažili ulovit kapra menší rozměrů, kterého jsem měl v úmyslu nastražit na sumce. Druhý den se nám to podařilo. Ulovili jsme kapra o délce 30 centimetrů, byl to vůbec první, tak malý kapr, kterého jsem viděl vytáhnout z této přehrady. Jelikož je na této vodě zakázáno bójkování, nastražil jsem kapra vždy před soumrakem. Porušil jsem tím pravidla lovu, ale ze zkušeností vím, že kontroly nejezdí po setmění. Se svítáním jsem bójku stáhl a kapra uvázal kus od břehu, aby přežil sluncem prohřátý den. Tak se to opakovalo tři noci za sebou, ale o kapra nejevili sumci vůbec zájem. U předešlých výprav to bylo tak, že přes den sumci brali na pelety a v noci nám atakovali živé nástrahy, jako jsou rousnice, pijavice a úhoři. Z toho všeho vyplývá, že ne vždy se člověk může spolehnout na to, že pokaždé bude mít na této přehradě úspěch. Při každé mé návštěvě bylo vše jinak.

jedna

Když jsem byl v roce 2006 na Ebru poprvé, začínal se lov sumců na pelety dost praktikovat. Tenkrát jsem měl štěstí, že jsem tam potkal jednoho rybáře, který mě zasvětil do tohoto způsobu lovu sumců. I když jsme tenkrát nalovili krásné ryby, v polovině výpravy se nám prudce změnilo počasí a do konce našeho pobytu na Ebru se nám už nepodařilo ulovit žádnou rybu. Druhá výprava v roce 2008 byla ve znamení vábničky. Tenkrát jsme měli vše připravené pro lov na pelety, těšili jsme se, že opět zažijeme to co předešlou výpravu, ale spletli jsme se. Po příjezdu na přehradu jsme zjistili, že hladina je několik desítek centimetrů nad svým průměrem. Dozvěděli jsem se od místních rybářů, že právě skončili povodně a voda se vrací do normálu. Přesto jsme zkoušeli dva dny lovit na pelety, ale bez úspěchu. Zachránilo nás to, že jsme si sebou přivezli rousnice a pijavice, na které jsme lovili sumce pomocí vábničky. Tenkrát se nám podařilo ulovit tímto způsobem mnoho sumců, mezi kterými byli i trofejní kusy.

V roce 2009 se nám konečně podařilo úspěšně lovit na pelety. Dostatečně jsme si zakrmili místo a hned poté nám začali brát sumci, kteří byli různých rozměrových kategorií. Od těch metrových až po sumce, kteří měřili přes dva metry. Tenkrát jsme zkoušeli i lov na olihně, s čímž jsme měli nemalé úspěchy. Rok 2010, který jsem vám už popsal, byl podobný jako předchozí, ale našly se odlišnosti, které nikdo z nás nečekal. Proto, když pojedete na Ebro, počítejte s tím, že každá návštěva může být jiná. Přeji vám mnoho úspěchů a trofejních ryb se kterými se vyfotíte a pustíte zpět do vody.

Autor: TaH - ®

Diskuse k článku (153 reakcí)

Přečteno: 15 315x
Průměrná známka: 1.53