Rybáři, kteří se věnují lovu naší největší sladkovodní ryby, netrpělivě vyčkávají na datum, které je pro ně přímo magické. Je to 16. červen, kdy každoročně končí doba hájení dravých ryb. I já netrpělivě očekávám tento den a plánuji, kdy se vypravím na lov mé nejoblíbenější ryby, kterou je sumec. Začátek sezóny patří vždy mému oblíbenému revíru Dyje 5. Tato přehrada má rozlohu 1600 hektarů, byla vybudována v roce 1988, a i když její stáří není nijak velké, nacházejí se tu trofejní kusy sumců, které se rybářům podaří čas od času ulovit. Domluvili jsme se proto s otcem a bratrem, že na první výpravu vyrazíme spolu.
Pár dnů předem jsme museli obstarat nástražní ryby, zajeli jsme proto na malý rybníček, kde se nachází karasi o délce okolo dvaceti centimetrů. Za způsob lovu jsme zvolili plavanou, jako nástrahu vařená kolínka oválená ve strouhance a malé rousnice. Již za hodinu jsme měli nachytáno deset karasů a také se nám podařilo chytit dva líny. Na sumce používám jako nástrahu jelce, karasi, líny, plotice a cejny. Nástražní ryby byly přichystány, stačilo jen zkontrolovat výbavu po zimním odpočinku. Na prutech kontroluji stav blanku a oček. K lovu sumce používám pruty o délce 2.70 m a zátěže 200 – 1000 g, dostatečně pevný multiplikátor s návinem 330 m pletenky o nosnosti 84 kg, na které kontroluji první dvě desítky metrů, abych zjistil případné poškození. Po kontrole výbavy musím ještě prohlédnout návazce a ostrost háčků, návazcovou šňůru o nosnosti 100 kg pečlivě prohlédnu, aby nebyla prodřená a v případě, že uvidím náznak poškození, musím tuto sestavu převázat. Na návazci používám většinou tři trojháčky, ale to neplatí, pokud není dostatečně velká nástražní ryba, poté snižuji na dva trojháčky. Někteří rybáři používají také sestavu jednoho jednoháčku s jedním nebo dvěma trojháčky, všechny tyto uvedené sestavy jsou naším rybářským řádem povoleny a proto je na každém rybáři, jakou si zvolí montáž. Poté stačí zkontrolovat sumcařskou bižuterii, jestli něco nechybí a vše je připraveno.
Domluvili jsme se, že vyrazíme až 18. června, abychom se nemuseli tlačit mezi rybáři, kteří již netrpělivě zavezli bójky hned po odhájení. Po práci jsme nabalili všechnu výbavu potřebnou k lovu, nástražní ryby jsme dali do velkého igelitového pytle a nafoukli kyslíkem, aby nedošlo k jejich udušení a vyrazili jsme. Než jsme dorazili na přehradu, trvala nám cesta něco přes hodinu, usadili jsme se na místě, kde jsme často lovili a měli na něm nemalé úspěchy. Začaly přípravy. Nejprve jsem začal nafukovat člun, který používáme k zavážení. V našich revírech je zavážení bójek na sumce zakázáno, jen některé mají udělenou výjimku a mezi ty patří i tento revír. Mezitím mně bratr nachystal udice a bójky. Na tomto revíru používáme tyčové, takzvané činky a to ze dvou důvodů. Ten první je, že bójkovou montáž můžu zavážet až tři sta metrů daleko a druhý důvod je, že se mi nezaplete nic do šňůry, protože je tady dost velký pohyb rybářských a rekreačních lodí. Pokud bych si natáhl bójkový systém zvaný na trhačku, mohlo by se mi stát, že i v noci mě některá z loděk najede do kmenové šňůry a zamotá se do ní. Občas používám i montáž podvodního splávku, ale to až na podzim, kdy klesá teploty vody.
Vše bylo nachystáno, sedl jsem do člunu a bratr mě podával bójky s nastraženými rybami a ukotvovacím závažím, které musí být dostatečně těžké, aby se nám bójka ve vlnách neposunovala a tím nedošlo k zamotání do jiných bójek. Jako závaží používám kameny o hmotnosti okolo jednoho kilogramu, uvázané na krátkém trhacím vlasci, který se po záseku odtrhne. Zavážíme vždy co nejdál od břehu, jelikož máme vyzkoušeno, že čím je nástraha dál od břehu, tím přichází více záběrů, i z toho důvodu máme na multiplikátorech dostatečně dlouhý návin. Asi za hodinu se mi podařilo zavézt všech šest montáží. Já jsem měl na bójkách nastraženy karase, podobně jako bratr a otci jsme dali na háčky líny. Začali jsme se chystat na přicházející západ slunce, všechny věci jsme dali na jedno místo, abychom po setmění nemuseli nic hledat.
Před pruty jsme na kmenovou šňůru připevnili polystyrénové kuličky, které jsme osvětlili chemickým světlem, aby šlo v noci rozeznat na který prut přišel záběr. Ještě jednou jsem překontroloval brzdu, aby při záběru nekladl multiplikátor velký odpor. Slunce se pomalu schovalo za horizont a my jsme netrpělivě očekávali záběr. Netrvalo dlouho a hned po setmění přichází bratrovi na jeho levý prut záběr, který se projevil jen krátkou jízdou. Bratr nečekal a zasekl, začal namotávat a pro jistotu ještě jednou přisekl. Už po pár metrech navíjení jsme věděli, že se chytil sumec menších rozměrů. Po malém souboji se bratrovi podařilo zdolat sumce, který měl 105 cm.
Opatrně jsem mu vytáhl trojháček z koutku jeho tlamy a po vyfotografování ho bratr opatrně pustil zpět do vody. I když to nebyla ryba trofejních rozměrů, byli jsme rádi i za ni. Sumci, kteří se nám podaří chytit, mají další naději na život, řídíme se totiž pravidlem chyť a pusť. Je to krásný pocit, když rybu vracíme vodě a máme naději se s ní opět setkat. Bójku jsme už nechtěli znovu zavážet a to proto, abychom si neplašili ryby zbytečným plácáním loďky na vodě. Lov ještě neskončil a my čekali dál, jestli přijde další záběr. Blížila se půlnoc a my se pomalu smiřovali s tím, že už žádný další záběr nepřijde a budeme muset smotávat udice, protože doba lovu v letních měsících je od čtvrté hodiny ranní až do půlnoci. Jen některé revíry mají povolenou výjimku pro lov 24 h denně a tím tento revír není. Neočekávaně, pět minut před ukončením lovu, přichází na bratrův druhý prut záběr a už podle něj je vidět, že ryba bude větší. Po dvou pořádných zásecích se prut začal dost ohýbat a bylo vidět, že to nebude metrový sumec, ale něco většího. Rychle jsme začali s otcem smotávat své udice, jednak proto že končila doba lovu a taky proto, aby se ryba nezamotala do našich šňůr. Když jsme byli s otcem hotovi, bratr neměl už sumce daleko od břehu. Bylo na něm vidět, že táhnout větší rybu ze tří set metrové dálky, dá pořádně zabrat. Zeptal jsem se ho proto, jestli nechce vystřídat, ale odmítl s tím, že takovou rybu si zdolá i za cenu úplného vyčerpání. Bylo dvacet minut po půlnoci když se nám konečně sumec ukázal u břehu, nedovedl jsem přesně odhadnout velikost, ale bylo mi jasné, že takovou rybu u nás nechytíme každý den. Po dvou výpadech od břehu byl sumec celkem unaven a já jsem ho mohl chytit za spodní čelist a vylovit z vody. Břehy této přehrady se z větší části skládají ze sypaných hrází, které tvoří obrovské kameny a proto jsme sumce vtáhli do plachty, kterou používáme při focení a v ní jsme ho společnými silami dostali na rovný břeh, kde jsme ho mohli bez problémů zbavit trojháčků. Poté přišlo na řadu měření. Metr ukázal 185 cm. Na jeho délku měl sumec dost mohutné tělo, což nás dost překvapilo a byli jsme rádi, že se nám podařilo společnými silami obelstít tak krásnou rybu, jako je tato.
Společnými proto, že sumcařina je o týmové práci a každý v týmu má svůj podíl na ulovené rybě. Po vyfotografování jsme ho opatrně snesli k vodě a společně s bratrem jsme ho pustili se slovy “tak zase příště, kamaráde“. Ten den na rybách nebyl pro nás jako ostatní. Takovou rybu se totiž nepodaří chytit pokaždé. Je u nás totiž hodně rybářů, kteří těmto krasavcům nedarují zpět jejich svobodu a nám nezbývá nic jiného, než tomuto přihlížet a doufat, že se to někdy změní. Plni zážitků jsme pomalu sbalili výbavu, vyfoukli člun a vydali se na zpáteční cestu, při které jsme nemluvili o ničem jiném než o krásném zážitku, který jsme tento den prožili.
CC MOORE akce 2+1
Rybářské centrum Olomouc
