Výprava na Domašu

- Aleš Baran

Po šíleně dlouhé cestě přes celou ČR i napříč Slovenskem konečně dojíždíme ráno kolem osmé do rekreačního střediska Dobra, ležícím na jihozápadním břehu Domaši. Zde si kupujeme povolenky od vedoucího hotelu Dobra. Pak se vypravujeme na místo, které jsme vybrali s naším slovenským kolegou Bobem. Po prvních sto metrech za osadou zjišťujeme, že cesta je pro naše auto naprosto nesjízdná a na místo asi 6km vzdálené se nám pěšky nechce. Zvlášť se nám nechce nechávat auto bez dozoru nedaleko domku našich tmavších bratrů. Nezbývá než hledat jiné místo.
Nebudu to prodlužovat, místo jsme našli až někdy odpoledne a to způsobem, který bych předtím vůbec neočekával. Celá přehrada je totiž doslova obložena rybáři a my si musíme vybírat místo podle toho, kde nikdo nesedí! Po rozbalení bivaku a nafouknutí člunu vyrážíme s echolotem na vodu a zkoumáme dno. Jako zmražení zůstáváme stát nad skutečností, že zhruba 10m od břehu je již 10m hloubka a asi 30m od břehu pak 14 a dále až 19 metrů hloubky! Uf, nikdo z nás nemá dobré zkušenosti s lovem na takových hloubkách a tak bereme člun na střechu auta a vyrážíme hledat. Po asi hodině nacházíme místo blíže přítoku, kde asi 100 metrů od břehu je 3,5 metru, to je již mnohem pozitivnější a tak se rozhodujeme, že zde zůstaneme. Auto budeme mít sice asi 100 metrů od nás, ale nic lepšího zde není. Převážíme všechny věci a stavíme bivaky na staré cestě asi 1,3 metru na vodní hladinou a asi 10m od vody, tyto údaje budou ještě důležité. Uklízíme místa od odpadků (kolem celé přehrady to vypadá opravdu hrozně, a konstatujeme, že zdejší rybáři jsou opravdu prasata.) Zakrmujeme a začíná pršet. Ne to bych lhal, začíná průtrž mračen, která trvá 96 hodin, přerušena pouze na pár hodin obyčejným pršením, ze které jsme nesmírně vděční. Ale abych nepředbíhal. Nahazujeme pruty a uleháme. Asi v půl dvanácté mám záběr, ani neslyším signalizátor ale jaksi tuším, že ho mám, po otevření přístřešku mi svítí červená dioda do očí a já naboso vybíhám. Neptejte se mě jak jsem věděl, že mám záběr nevím snad instinkt. Zvedám prut, ryba vyvíjí opravdu neuvěřitelný tah. Nemohu nikoho probudit a na člun se mi opravdu v tomhle počasí a samotnému nechce. Dotahuji brzdu na maximum a snažím se rybu otočit, prut je ohnut k prasknutí a já opět volám a snažím se vzbudit ostatní, ale přes bubnování deště na stěny přístřešku, vlny a vítr ve stromech mě neslyší zvlášť, když nikdo z nás předešlou noc nespal. Ve chvíli kdy sám popadám podběrák a snažím se nasednout do člunu se ryba vyřezává. Trochu naštvaný ztrátou opravdu velké ryby a trochu potěšen, že ryby tak rychle reagují usínám. Ráno likvidujeme první oběti zdejšímu počasí část potravin a přitvrzujeme montáže. Pršet nepřestává a začíná se kalit voda a mírně stoupat. Na krmném místě máme podle echolotu spoustu ryb, ale záběry žádné. Proto na jeden z prutů ve večerních hodinách dáváme kukuřici a na tenhle prut máme k ránu záběr, ale ryba se zbavila montáže než jsme stačili zareagovat. Tak uplynul druhý den a ráno nás nebudí nic jiného než déšť, voda se začíná silně přikalovat a nebezpečně stoupat, po Hladině plují celé stromy a kusy trávy a my musíme neustále čistit vlasce a přehazovat. Večer voda stoupá a je již o 70 cm více než první den. Musí nastat rozhodnutí, protože jestliže voda ještě stoupne, budeme naprosto odříznutí, na maličkém poloostrově a jestli stoupne ještě víc, zaplaví nám bivaky. Předpověď počasí a je rozhodnuto. Stěhovat se na jiné místo za těchto podmínek je nemyslitelné a tak další den brzo ráno začínáme zablácené věci balit. Voda stoupla už o metr a něco a pár decimetrů před bivakem máme vodu a vetší vlny už narážejí do bivaku.
Kolem poledne jsme konečně zabalení a vyprošťujeme auto a odjíždíme. Je rozhodnuto a jedeme se zahojit na naše Labe. Domů přijíždíme kolem půlnoci a domlouváme se na další den odpoledne. Rychle sušíme věci a další den vyrážíme. Byl to dobrý tah. Trefili jsme se do místa i času a tak jsme se na Labi dokonale zahojili. Během tří dnů přes 30 kaprů od 60 do 79 cm. Tolik z naší výpravy na Slovensko.


Tato fotka nepotřebuje komentář
Jeden z kapříků z Labe

Autor: Aleš Baran

Přečteno: 3 029x
Průměrná známka: 2.14