MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

Amur na italských kanálech II

17.5.2010 - Bobrman

Nástrahy, způsob a složení krmení

      V prvním pojednání jsme si řekli základní informace o lovu na těchto specifických vodách. Tento díl je plně zaměřen na výběr a způsob vhodného krmení a volbu a úpravu nástrah.

      Při prvních výpravách jsme používali základní směs partiklu s vařenou kukuřicí, spařeným lněným a konopným semínkem a řepkou. Jako nástrahu jsme volili klasické Maďarské kukuřice z tuzemských rybářských obchodů, které se prodávají v různých příchutích. Na našich vodách byla nejúčinnější příchuť jahoda a med. V začátcích našich výprav jsem zjistil, že daleko úspěšnějším aromatem na italských vodách je mušle. Intenzitu záběrů také výrazně zvýšilo zvednutí nástrahy nad dno, ale jen pár centimetrů. Zrnek kukuřice jsem dával pod háček čtyři až pět s tím, že před poslední zrnko jsem umístil korek nebo pěnovou imitaci kukuřice. Na návazec jsem umístil broček nebo plastické olovo do vzdálenosti tři až pět centimetrů od háčku. Dno je totiž v některých místech mírně bahnité a lov tato drobnost velmi zefektivní.

      Z počátku jsme krmili pouze vytvářením kupiček partiklu a přímo do místa jsme nástrahu pokládali, na jeden zákrm zhruba jedno kilo. Záběry z místa přišly, ale většinou se neopakovaly. Jelikož je amur velmi žravý, bylo potřeba krmné dávky podstatně zvýšit.

      Bylo velmi problematické vézt sebou takové množství krmení, abychom apetit amurů dostatečně uspokojili. Časem jsme na týdenní akci vozili dvě stě kilo směsi, v plastových barelech po čtyřiceti až padesáti kilech. Partikl obsahoval kukuřici, spařené lněné, konopné, slunečnicové semínko a vyklíčenou řepku olejnou, a to vše pět dní uzrálé v silném mušlovém dipu. Rybáři si obecně myslí, že je špatné, když partikl tzv. zkysne, ale je tomu právě naopak, amur takto upravenou směs přímo miluje a vyhledává. Zejména lněné semínko vypustí do směsi olej a směs je velmi kompaktní a vláčná. Někdy máme opravdu problém vzít směs do ruky. Když ukápne na maskáče, je to docela problém a atypický sliz a aroma vás udělají i pro vlastní ženy postradatelnými.

      Ke krmení „do kupiček“ jsme přidali rozhození krmné směsi do okruhu metr a půl až dva od umístění nástrahy. Počet záběrů se výrazně zvýšil, ale přibývalo záběrů kapra. Posléze jsme v místním obchodě objevili monster kukuřici, na kterou jsme doma nechytli prakticky vůbec nic a odzkoušeli ji na místních vodách. Cena půlkilového balení v rybářském obchodě je cca 6-7 eur za 1 kg. Vždy jsme ještě připravené krmné místo flek vylepšili zhruba patnácti zrnky monster kukuřice, které jsme jen tak rozházeli kolem. Počet záběrů se opět zvýšil a bylo vidět, že tato u nás prakticky nechytatelná nástraha kaprům a amurům opravdu chutná. Opět jsme nástrahu zvedali cca pět centimetrů nad dno. Někdy se počet záběrů těchto ryb zvýšil tak, že ještě než jsme prut přivezli zpět do stojanů, už ryba jela. Když jsme s kolegou lovili na soutoku kanálů, rozdělaný byl jen jeden podběrák, stáli jsme každý na patce svého svahu a zdolávali kapry a podběrák s podložkou zůstal na vrchní cestě, která tok rozdělovala, což byla docela prekérní situace. To se týkalo spíš kapra, amur byl aktivní v zásadě od stmívání do ranního rozbřesku.

      Potom přišel zvrat, na jednom menším bočním kanále přišel vypasený šestnáctikilový amur na dvě dvaadvacetimilimetrové boilie (japonská chobotnice a jahoda+ryba). Začali jsme vážně uvažovat o apetitu stříbrných bojovníků. To, že jsme je doma lovili na sladké příchutě boilie, je v podstatě běžné, ale v této kombinaci byl záběr nečekaný. Přišel na bokem vyvezený prut s cílem úlovku většího kapra. Byla to jen náhoda? Ne, nebyla, po několika dalších pokusech jsme zcela změnili pohled na situaci. Budoucnost nám ukázala, že amur na místních vodách zcela upřednostňuje chuť rybiny. Do krmného místa jsme začali přidávat na čtvrtiny nakrájené krmné boilie, zhruba třicet až čtyřicet kuliček. Potvrdilo nám to shledání s jedním italským specialistou na lov na zavlažovacích kanálech. Tento místní rybář lovil amury pouze na klasické rybí příchutě boilie, zhruba padesát koulí na místo a partikl vůbec ke krmení nepoužíval. Dosahoval tímto způsobem absolutně neuvěřitelných výsledků a záběry od amura měl i přes den! Byl jediným místním rybářem na tomto dlouhém úseku toku, který lovil naším moderním způsobem kaprařiny. Ryby vždy šetrně uložil na podložku, vyfotil mobilem a šetrně vrátil. Moc takových kaprařů na menších kanálech nenajdete. Na soutoku dvou náhonů jsem mu pomohl podebrat většího amura, ve velmi špatně přístupném svahu, a tento svéhlavý borec začal s námi komunikovat. Když jsme se po roce potkali znovu, ukazoval mi nádherné úlovky stříbrných krasavců, z nichž největší měl třicet jedna a půl kilo! Rybář však fotil úlovky pouze na mobilní telefon, což je opravdu škoda, jelikož to byly nádherné exempláře. Ale tento lovec byl rozeným samorostem, na rybách jsem ho potkal vždy samotného, zadumaného do vlastního světa. Převzal jsem jeho taktiku, pokud amurům rybí koule vyhovují, proč to nevyužít, a zároveň se zvedly i úlovky kaprů.

      Začali jsme tedy testovat boilie jahoda-ryba, chobotnice-játro, losos-tuňák, octopus a squid, kaviár, red fish. Absolutně nejlepších výsledků na těchto atypických vodách jsme dosahovali na dvaadvacet milimetrů příchuť chobotnice-játro. Vždy jsme dávali dvě kuličky pod háček a přesnost přikrmení jsme vylepšili pěti kuličkami na PVA šňůrku. Přesto jsme ale opět přesně umístili kupičku partiklu třemi lopatkami, třicet až padesát kuliček rozhodili do vzdálenosti metr a půl od nástrahy a do kříže rozhodili lopatkou kukuřici. Nejenže se zvýšil počet záběrů amura, ale zároveň jsme začali chytat pěkné kapry a nejen říční formy, která převažovala v místech, kde jsme překrmovali kukuřicí a používali ji jako prioritní nástrahu. Neopouštěl jsem ani monster kukuřici, ale dával jsem ji do míst, kde bujel mladý rákos, utvořila se mělčina, nebo rákosina vylézala ve středu toku a zvednuté dno vytvořilo lavici, nebo úplně ke břehu druhé strany, přímo do svahu. Kanály mají v podstatě vanový tvar a kvůli průtočnosti se moc usazování dna a tvoření lavic neděje.

      V zimním období při teplotě vody kolem čtyř stupňů, kdy jsou kanály odpuštěny, jsme krmili a chytali pouze na boilie. Krmné dávky jsme snížili na dvacet kuliček k jednomu krmnému místu a na čtvrtiny nakrájenému boilie do PVA punčochy. Záběry byli velmi opatrné a sporadické, neboť ryby nejsou aktivní, zejména amur. Hlavním úlovkem tohoto období je kapr a nejúčinnější nástrahou je paradoxně příchuť mušle. Je vhodné k rybaření zvolit hlubší místa, a to zejména na splavných kanálech, jako je například Bianco, kde je reliéf dna mnohem bohatší na nerovnosti a prohlubiny. Na kmenovém splavném kanále si v zimním období můžete výborně zarybařit i na feeder, plavanou i přívlač. Rybí obsádka je mnohem bohatší než na klasických zavlažovacích kanálech. Velmi úspěšnou nástrahou jsou rousnice, masní červi, vojáci, kukuřice sladkých příchutí. Rousnice a hnojné červy musíte ovšem přivést s sebou, neboť ve zdejších obchodech mají ve většině případů pouze druh Esenia foedita ze žížalích farem, a ty nejsou tak účinné jako naše domácí.

      Na nástrahy z ovoce, které jsou u nás poměrně úspěšné, jsme amura bohužel lovit nezkoušeli, a to zejména z důvodu minimálního výskytu ovocných dřevin u toků. Jak již jsem uvedl v předchozím díle, na březích zavlažovacích kanálů jsou ovocné stromy kvůli údržbě nepřípustné. Může to však být další výzvou a překvapením. Budoucnost tohoto rybího druhu v teplých a na potravu bohatých vodách, s předpokládaným vysokým váhovým přírůstkem vidím velmi pozitivně, záleží jen na přístupu rybářů, hlavně ze zahraničí, kteří místní vody budou navštěvovat. Místní se ke svému rybímu bohatství chovají příkladně.