Pojďte si chytit parmu

25.1.2010 - Netipa

Jak jsem potkal parmy

      Už jako malý čiperný chlapec jsem o letních prázdninách pobíhal kolem řeky, hledal parmí stezky a sledoval tyto nádherné ryby na mělčinách z mostů celé hodiny. Navečer jsme vždy s dědou nakopali na zahradě nějaké rousnice a před setměním vyrazili lovit. Vzpomínám si na ty vlahé letní večery, kdy byl vzduch nasáklý bezstarostností, nebe pokryté zářícími hvězdami, měsíc se odrážel na hladině řeky, šumění vody pod jezem se jemně opíralo do uší a já se napětím tetelil v trávě u svého bambusového prutu a čekal na záběr. Když se delší dobu nedostavoval, tak mi děda vždycky dal tatranku a vyprávěl mi, jak zamlada chytal parmy na vesnici do ruky. Když tu se cívka mého starého navijáku rozdrnčí a já sekám. Ryba si bere několik metrů vlasce a pluje plynule proti proudu. Klepou se mi kolena a křičím na dědu: „Dědo, mám, je tam, je velká, dědo, dědo!“ Děda v klidu vstane a přidržuje mě za boky, aby mě tah ryby nestáhnul do vody. Já bojuju s rybou veškerou svou dětskou silou, ale ryba pořád bere další a další metry vlasce. Už mi pomalu docházejí síly, ale duše mladého rybáře nedovolí tělu vzdát souboj. Nakonec po urputném boji zdolávám krásnou parmu. Děda jí naměří rovných 60 cm, a já jsem jak opařený. Koukám nevěřícně na parmu, která prohrála svůj souboj, a čekám, co děda udělá. Ten z parmy vezme jednu šupinu a rybu pouští zpátky do řeky. Pak mě poplácá po zádech a řekne, že teď jsem se stal rybářem. Tu šupinu mám dodnes, stejně jako vzpomínku na tu dávnou vlahou letní noc…

Pravda? Ale kdepak!

      Byl jsem sice čiperný malý chlapec a na ryby jsem s dědou chodil, ale všechno bylo úplně jinak. Děda byl prototypem konzumního rybáře, kdy na přehradě na kolínka kosil cejny a malé kapříky, které poctivě bral domů na společnou večeři. Já samozřejmě v jeho stopách pokračoval a nic živého ve vodě si přede mnou nemohlo být jisté svou dlouhodobou existencí.
      V té době jsem o parmách věděl pouze z filmu Zlatí úhoři, kde je pan Hrušínský coby strejda Prošek rval z vody drátěným lankem.
      Má cesta za parmami byla mnohem delší a krkolomnější.
      Několik let jsem pokračoval v dědových šlépějích mladého zabijáka. Způsob lovu byl tradičně třicítka vlasec, v krmítku šrot bez barvy a bez zápachu a na jedničku háček jsem dával kolínko. Později jsem v tomto stylu přešel na zajímavější nástrahy typu brambory, chleba a ve finále žížaly.
      U tohoto stylu jsem vydržel několik let, než jsem se přes několik kamarádů a notnou dávku masáží z rybářských časopisů dostal ke kaprařině. V této fázi svého rybářského vývoje jsem naopak odmítal zabít jakoukoliv rybu (v tomto případě kapra, jelikož jsem nic jiného nechytal) a všemi, kdo kapra zabili, jsem opovrhoval. Prvních několik let mě kaprařina chytla a viděl jsem v ní naprostý vrchol rybařiny. Měl jsem pocit, že nic víc než kaprařina není.
      Nicméně po několika letech mě pomalu začalo nudit chytat pořád dokola kapry. Je sice hezké, když chytnete velkého kapra, ale oni jsou všichni stejní. Začal jsem pociťovat, že od rybařiny chci něco víc. Někdy v té době jsem kdesi četl článek o jakémsi feederovém prutu a o tom, že se na něj dá nachytat velké množství ryb. Začal jsem se tedy o tuto techniku více zajímat a pídil jsem se po informacích, kde se jen dalo.
      Pamatuju si, že byl zrovna březen, kdy jsem si koupil svůj první feederový prut (mimochodem, byl to natolik dobrý kauf, že tento prut používám dodnes). S absolutně žádnou zkušeností a pouze minimem informací o praktické aplikaci této techniky jsem ihned vyrazil na lov. Koupil jsem si nejdražší feederové krmení, které jsem ničím neředěné v kyblíčku namočil (půl kýble krmení, zbytek voda), a jal jsem se toto tekuté blátíčko ládovat do krmítka. Samozřejmě jsem byl natolik velký mazák, že jsem měl i feederové krmítko (košíček), nicméně nepochopil jsem, jak mnou vytvořená krmná směs bude v tomto krmítku držet. Napěchovat „blátíčko“ do krmítka mě vůbec nenapadlo, tak jsem ho položil do kyblíčku, obalil v krmení a zmáčknul, jako u klasického krmítka. Feederové krmítko jsem samozřejmě rozmáčknul. Na asi dvoumetrový forpas (dočetl jsem se, že čím je delší, tím jsou záběry citelnější) jsem navázal háček a napíchnul kukuřici. Vzpomínám si, že i přes nesmysly, které jsem předváděl, jsem si tenkrát docela zachytal. Toho dne jsem se stal feederařem. Od té doby jsem, jak čas dovolil, jezdil s feederem po veškerých stojatých vodách v okolí a bavil se lovem kapříků, línů a cejnů.
      Nicméně o parmách jsem ještě stále neměl ani ponětí. To se změnilo jednoho prázdninového odpoledne, kdy jsem se již přesycen násadovými kapry a malými líny vydal na místní říčku lovit tlouště. Měl jsem na ně pod splavem vytipovanou tůň. Tehdy tloušti příliš nespolupracovali, tak jsem zkoušel vše možné i nemožné. Úplně nakonec a takřka ze zoufalství jsem se přesunul blíže k jezu a nahodil do silného proudu. Špička feederu byla ohnutá na doraz a mně proběhla hlavou myšlenka, jak poznám záběr. Náhle se však špička prudce ohnula (ač jsem se domníval, že to již více není možné) a prut se poroučel z vidličky směr voda. Zmateně a překvapeně jsem přiseknul v domnění, že se pravděpodobně jedná o slušnějšího tlouště. Síla ryby mě utvrdila v tom, že se dnes buď budou přepisovat dějiny, co se týče velikosti tloušťů, nebo jsem zapřáhl kapra, který ve zdejších končinách nemá co pohledávat. Velmi mě překvapilo, že ryba jede proti silnému proudu, což jsem ještě nikdy nezažil. Nakonec jsem ji udolal. Podebral jsem ji a položil na trávu. Přede mnou byla ona, ryba, kterou jsem do té doby znal pouze od strejdy Proška. Ten den to všechno začalo. Byl jsem naprosto očarován krásnou rybou a okouzlen silným a poctivým soubojem. Od té doby jsou u mě parmy na prvním místě a snažím se jim věnovat co nejvíce času.

Pojďte si chytit svou parmu

      Chcete-li jít cíleně ulovit parmu, nabízejí se vám dvě možnosti (pakliže nejste takoví střelci, že je cíleně dokážete uvláčet či ulovit na mušku). Možností číslo jedna je zvolit mírnější proud řeky a pokusit se krmením ryby na své místo stáhnout. Tato možnost může být účinná, nicméně spolu s parmou přilákáte i ostatní druhy ryb, takže selekce parem bude složitější. Navíc parmu nemusíte na místo přilákat ani tím „nejparmovějším“ krmením.
      Druhá a má oblíbená možnost je lov parem bez krmení v silném proudu. Při této možnosti existuje jen jedno pravidlo, které úspěch se dříve či později zaručí. Tímto pravidlem je parmu najít.

Nalezení parem

      Já jsem přesvědčen, že parmy jsou na všech řekách - jen jde o to, je lokalizovat. Pokud jste v tomto ohledu úplní začátečníci, potom si vytvořte k jejich lokalizaci vylučovací metodu, která by mohla vypadat asi takto:
      Hledejte parmy na řekách, nikoliv ve stojatých vodách (Doufám, že jsem tímto základním krokem při hledání parmích míst někoho neurazil ve  smyslu „co si ten floutek o mě vůbec myslí“.).
      Dále vyhledejte proudné úseky řek. Když říkám proudné, tak opravdu proudné, ne mírně tekoucí. Nebojte se proudů, které strhávají břehy, berou domy a lámou stromy (myšleno s nadsázkou), i zde se dá s přehledem lovit.
      Máte-li nalezen proudný úsek řeky, máte již takřka vyhráno. Ještě se přesvědčte, zda jsou na dně kamínky, kameny, či balvany (jíl či bahno nebrat), a máte vybráno pravděpodobné parmí místo. Slovo pravděpodobné je na místě, jelikož vaše parmí místo může být jak vystřižené z učebnice parmích míst, ale parmy se zde nacházet nemusejí. Nicméně tím, že jste takové místo objevili, jste odbourali zdlouhavé bádání po celém toku řeky a hledání parem jste zúžili na několik set metrů. Nyní je nasnadě se přesvědčit, zda na vámi nalezeném místě parmy vůbec jsou. Nejjednodušší metodou, jak se o jejich přítomnosti stoprocentně přesvědčit, je sledování vody. Pokud je v blízkosti nějaký most, máte takřka vyhráno. Za slunného dne a čisté vody lze z mostu parmy snadno rozeznat (nejlepší je to v zimě). Dalším stoprocentním vodítkem, které vás utvrdí o existenci parem na dané lokalitě, jsou jejich výskoky nad hladinu. Zatím jsem nebyl ani na jednom místě s výskytem parem, kde by parma alespoň jednou za čas nevyskočila nad hladinu. Od kapra parmu bezpečně poznáte. Jednak podle protáhlého těla, pro ty s horším zrakem je zde vodítko, že parma velmi často vyskakuje nad hladinu ve stylu delfína. Pakliže uvidíte na řece vyskočit delfína, zcela jistě se bude jednat o parmu. I když na vašem místě nebudou skákat „delfíni“ a ani z mostu žádnou parmu neuvidíte, nemusíte zoufat. Stále je tu možnost, že zde parmy jsou. V případě, že je neuvidíte z mostu, je možnost, že se většinou času pohybují v hlubokých úsecích a na mělčinu nebo k hladině vůbec nevyjíždějí. Pakliže jste u řeky od rána do večera a tupě civíte na hladinu (k takovému odhodlání a výdrži mi nezbývá než vám pogratulovat), a stále žádná nevyskočila, neklesejte na mysli. Jsou dny, kdy parmy vůbec neskáčou. Zkuste to třeba za týden.
      Možná se sami sebe ptáte, proč ten maniak místo toho, aby nahodil a počkal, jestli nějakou parmu nechytí, chodí po mostech, popřípadě kouká na vodu a čeká, jestli nějaká nevyskočí.
      Jistě takhle by to taktéž šlo, nicméně tímto se dostávám k další části hledání parem.
      Máte parmí místo. Nicméně stále se jedná o celkem velký úsek, takže přesně nevíte, kde momentálně parmy jsou. Můžete tedy buď někam nahodit a čekat i několik hodin na záběr, nebo si můžete toto čekání podstatně zkrátit. Parmy jezdí v hejnech a krmí se převážně směrem proti proudu. Z této věty vyplývají dva závěry. Za prvé, pakliže uvidíte vyskočit parmu nad hladinu, vyskytují se kolem ní její kolegyně. Vůbec neváhejte a nahoďte klidně i přesně do místa, kde parma vyskočila. Ve větším proudu nahazujte nad ni proti proudu. Záběr většinou přichází záhy. Další věc, pokud vám z nějakého místa parmy braly, ale brát přestaly, jděte po břehu proti proudu s nimi. Popojděte třeba dvacet metrů a nahoďte do stejné úrovně jako předtím, o dvacet metrů níže. V tomto případě už je sice možnost trefení se do hejna menší, ale své šance podstatně zvýšíte.

Lov parem

      Pokud jste parmy lokalizovali, hurá na ně. Naskýtají se tři možnosti, jak tyto ryby ulovit. Za prvé je to plavaná, kdy splávek necháváte splavávat s proudem. V tomto případě je důležité, aby byla nástraha na dně. Další možností je velmi jednoduchá metoda, kdy na vlasec navážete háček a nad něj umístíte broček. Velikost bročku musí být adekvátní proudu, ve kterém chcete lovit, vezmete-li v potaz, že chcete, aby se nástraha pohybovala po dně. Celou montáž hodíte proti proudu a splaváváním necháte volně plynout po dně. Čekáte na škubnutí prutu, který držíte v ruce, a potom sekáte.
      Další a moje oblíbená možnost je lov na feeder. Tuto techniku se pokusím lehce rozvést.
      V případě lovu parem v proudných úsecích vyřadíme hned na začátku typy feeder light a na pickery, či winklepickery rovnou zapomeneme. V proudných úsecích lze chytat na pruty typu medium, pakliže budete nahazovat po proudu. V jiných případech to prut bude zvládat horko těžko. Ideálním typem prutů na lov parem ve velkém proudu je heavy feeder, který nám dovoluje použít i těžších olov.
      Co se týče navijáku, záleží na tom, jaký komu vyhovuje. Velmi důležité ale je, abyste se na něj mohli spolehnout a aby brzda pracovala na sto procent. Prut je tedy vyřešen a teď vlasec. Já osobně používám kmenový vlasec 0,20 mm a návazec 0,16 mm. Pokud čekám opravdu velikou parmu, dělám návazec stejně silný jako kmenový vlasec, tedy 0,20 mm. Možná vám to přijde málo, ale toto naprosto postačuje. Parma není tak těžká jako například kapr. Sice bojuje jako lev, ale s dobře seřízenou brzdou se dají lehce a bez problémů ukočírovat i jedinci přes 60 cm.
      Co se týče montáže, volím průběžnou s olůvkem adekvátním síle proudu (už jsem byl několikrát nucen použít olůvko 300 g) a návazcem klidně i 1 m dlouhým. Takto dlouhý návazec používám proto, že v silném proudu se krátký návazec nepřirozeně třepotá, kdežto dlouhý návazec se plynule vlní. Olůvko samozřejmě co nejnižší (v žádném případě kulaté) aby se nekutálelo po dně. Nedoporučuji olůvka na bočním přívěsu, jelikož při tomto stylu lovu mají tendenci zapadnout do různých škvír či se zaseknout za kameny, načež se celá montáž utrhne, a už vůbec nedoporučuji návazce typu pater noster a jim podobné, a to ze stejného důvodu.
      Háčky volte podle typu nástrahy. Obecně se snažte pohybovat někde kolem velikosti č. 5. Větší už jen zřídka, při lovu například na rousnice. Parmy mají sice mnohem větší pusu než například ostroretky, nicméně pokud nepasete vyloženě po rekordních kusech a chcete si zachytat i menší ryby, potom bych to s velikostí háčků nepřeháněl. Mám velmi rád háčky z tenčího drátku, jelikož se na něj dobře napichují červi, a navíc se při vázce nelámou, ale ohnou. Ohnutý háček narovnám a na hulváta chytám dál (Toto provozuji jen kvůli své lenosti navazovat nový háček, žádný jiný pozitivní účinek to nemá.).
      Nuže, prut máme připravený, parmy nalezené, a na co budeme chytat?
      Parmu můžeme soustavným krmením naučit přijímat takřka jakoukoliv nástrahu. Nicméně nejlepší jsou bílí červi, rousnice a hnojáčci. To jsou takové základní nástrahy, které doporučuji vyzkoušet jako první, než začnete experimentovat s něčím jiným. Mou nástrahou číslo jedna je svazek bílých červů (Kolik se jich vejde na háček. Obecně tak kolem 12.). Tím začínám všude. Pakliže je voda přikalená po dešti, je zase nejlepší rousnice. Voda, která spláchla z polí různé tvory a mezi nimi i rousnice, přinese tuto hostinu přímo do řeky, a parmy s tím již počítají. Hnojáčci zas většinou takový šlágr nejsou, i z důvodu, že je snadno okouše bílá ryba.
      Další nástrahy, na které lze chytat i bez dlouhodobějšího krmení, jsou sýry, sýrová těsta, uzeniny, kukuřice a jiné luštěniny, zjara i rohlík, a ještě bych do seznamu přidal halibut pelety. Sýr a jeho odnože, popřípadě kousek uzeniny jsou velmi dobrou selektivní nástrahou, pokud vás při lovu parem „otravuje“ bílá ryba. Nicméně například u sýrového těsta, popřípadě měkkého sýru je problém v silném proudu - nástraha příliš dlouho na háčku nevydrží.
      Parmy lze naučit i na boilies na masové bázi, nicméně v tomto případě je třeba dlouhodoběji krmit a jako cílenou nástrahu bych to ani nedoporučoval.

Při lovu parem bývá častý úkaz ulovení ostroretky, která s parmou sdílí stejné lokality.

Samotný lov

      Jak již bylo řečeno, snažte se nahazovat do míst, kde se parmy ukazují, nebo kde víte, že v určitý čas budou projíždět. Já mám například jedno místo, kde každý den projíždějí parmy proti proudu, vždy kolem páté až šesté hodiny. V tento čas zde vždy pár exemplářů chytnu, nicméně tímto místem parmy očividně jen projíždějí a nijak výrazně se zde nekrmí, takže po deseti minutách odjedou pryč. Zatím se mi nepodařilo zjistit, kam a kudy plavou. Vůbec se nebojte velikého proudu. I když bude špička feederu ohnutá do pravého úhlu, záběr parmy poznáte. Na jaře při povodních byl takový proud, že jsem měl prut ohnutý až do půlky, a přesto mi parma při záběru lomcovala celým prutem. Celkově jsou záběry od parem poctivé. Většinou je poznáte jiných ryb. Tloušť například špičku feederu ohne velmi rychle, kdežto parma ohýbá špičku více plynule. Pokud nesedíte bezprostředně u prutu a nevěnujete mu stoprocentní pozornost, doporučuji i přesto povolit brzdu, abyste nepřišli o prut. Pokud ulovíte parmu, snažte se potom opět nahodit do místa, kde byla ulovena. Je velmi pravděpodobné, že se v okolí pohybuje celé hejno. Jak již bylo dříve uvedeno, pokud záběr již nepřijde, zkuste se přesunout kousek proti proudu a hejno znovu objevit.
      Ideální čas, kdy parmy nejvíc berou, stanovit nelze. Záleží na zvoleném místě. Pokuste se vysledovat, kdy asi parmy vaším místem projíždějí, ale ani to nemusí být pravidlem.
      Lovíte-li na dva pruty, potom je nejlepší zkoušet nahazovat každý na jiné místo. Pakliže na jeden z nich ulovíte první parmu, okamžitě směrujte oba pruty do míst, kde jste parmu chytli, a snažte se z tohoto místa „vytřískat“ co nejvíc. Pakliže z místa hejno odjede, pokračujte v systematickém prolovování blízkého okolí a následně, pokud již záběr nepřichází, nahazujte pruty opět každý jinam.
      Nejlepším obdobím na lov parem je podzim, popřípadě jaro. Ovšem záleží hlavně na stavu vody. Pokud je voda v normálním stavu, popřípadě je vody méně než obvykle, bývají parmy na jednom místě například pod jezy nebo v nějaké konkrétní části řeky. Jestliže se voda zvedla, parmy se rozjíždějí po celé řece, a potom je jejich lokalizace obtížnější.
      Co se týče lovu parem v zimě, je jediná šance na dobré zachytání najít jejich zimoviště. Sice i v zimě parmy cestují, ale ne moc daleko a maximálně na pár hodin (a to zhruba kolem poledne). Já jsem se před dvěma lety radoval, že jsem našel zimoviště parem a že jsem přišel na kobylku zimnímu lovu. Nicméně ač se na dané lokalitě vůbec nic nezměnilo, loni jsem tam už parmy nenašel.
      Jsou dny, kdy parmy nejdou, ani kdybyste se stavěli na hlavu. Nezoufejte. Není to vámi nebo tím, že tam už nejsou. Není každý den posvícení. Zkuste to někdy jindy a uvidíte, že to půjde.

Bojovník, jako je parma, si zaslouží svobodu.

      Parma je velmi zdatný bojovník. Souboj s touto rybou je jeden z nezapomenutelných rybářských zážitků. Žádná jiná ryba při zdolávání nejede tak vehementně proti proudu a nedává do souboje tolik energie jako parma. Jsem velmi rád, že tato ryba se zatím na určitých místech vyskytuje stále ve větším množství. Doufám, že tento článek nebude sloužit k zaplnění mrazáků. Pokud máte chuť na rybu, tak si chyťte kapra, těch je všude spousta.