V minulém díle jsem se zmínil o obtížných začátcích, které jsou v případě lovu jezeráků navíc umocněny tím, že se s těmito rybami u nás v podstatě nemáme šanci běžně setkat. Zkrátka nevíme, jak na ně. Ovšem pro ty, co jsou zvyklí za rybami cestovat a rádi by se při svých toulkách pokusili o úlovek nějakého toho jezerního velikána, připojím několik rad, které snad pomohou ušetřit trochu času a třeba i zbytečně vynaložených financí. Hned na začátek je třeba říci, že pokud se chcete vydat na jezeráky, musíte je hledat tam, kde se tyto ryby prokazatelně vyskytují. Ačkoli jsem se pokoušel dohledat nějaké informace o výskytu jezerní formy pstruha obecného na našem území, podařilo se mi objevit pouze několik málo záznamů o ojedinělých úlovcích velkých obecňáků v našich údolních nádržích. Tyto úlovky jsou ovšem tak nepravidelné, že jakákoli snaha o cílený lov těchto ryb je už z principu čirým šílenstvím. Navíc zde neexistuje důkaz, že ryby, které byly takto uloveny, jsou skutečnými jezeráky, tedy že pocházejí ze stabilní populace obecňáků, kteří se plně adaptovali na život ve stojaté vodě, se vším, co k tomu patří.
Výskyt jezerní formy pstruha obecného nicméně není v Evropě ničím výjimečným. V alpských zemích se jezeráci chytají poměrně běžně a například na Slovensku existuje hned několik míst, která, soudě i podle několika nádherných exemplářů zveřejněných v diskuzích na MRKu, nabízejí poměrně dobrou šanci na úlovek. Mezi top destinace v tomto ohledu ovšem určitě patří celá skandinávská oblast, Irsko, severní část Velké Británie a některé části Ruska (např. poloostrov Kola). Jelikož jsem však veškeré své zkušenosti s lovem jezerních pstruhů nabyl během svých návštěv severních území Švédska, předem upozorňuji, že informace, které zde zveřejňuji, nemusí platit vždy a všude.
Pokud nechcete jezeráky lovit ve Švédsku velmi oblíbeným a úspěšným trollingem, doporučoval bych použití delších prutů na středně těžkou přívlač s rychlou akcí, ale stále poměrně citlivou špičkou, která nám umožní dobré ovládání chodu nástrahy. Mně samotnému se nejlépe osvědčil prut délky 3 m, určený pro zátěž 7-32 g. Tato délka je výborná jak pro docílení dlouhých náhozů při lovu na jezeře, kde je vzdálenost hodu často stěžejní, tak při chytání na řece, kde nám delší prut umožní pochytat i ta nejvzdálenější místa, ke kterým se nemůžeme nebo nechceme blížit brozením. Při souboji nám pak dlouhý prut nad naším protivníkem poskytne tu nejlepší možnou kontrolu. Pstruhovi, který by chtěl například využít nízké pozice špičky prutu a pokusil by se vlasec předřít o ostré kameny, naplavené kmeny či jiné vodní překážky, které jsou v místech jeho výskytu běžnou součástí rybolovu, můžeme s dlouhým prutem zamezit v úniku pozvednutím špičky do výšky a následným vmanipulováním pstruha do nejhlubší vody v dosahu.
V případě, že lovíte na menším toku, přizpůsobte délku prutu daným podmínkám. Prut kratší než 2,7 m bych však při lovu jezeráků nepoužíval. Doporučená zátěž 7-32 g přesně vystihuje rozsah používaných nástrah, a přestože budete pravděpodobně používat převážně nástrahy, které svou vahou spadají do spodní poloviny určeného rozmezí, s takto dimenzovaným prutem nebudete ochuzeni o možnost silovějšího zdolávání, které je někdy při lovu jezerních pstruhů nezbytné.
S výběrem navijáku si hlavu příliš lámat nemusíte. Stačí, aby šlo o spolehlivý stroj s citlivou brzdou, velikost ať každý přizpůsobí svým potřebám a zvyklostem. Prut i naviják by ovšem měly společně tvořit dostatečně silný nástroj v rybářových rukou, přičemž by zároveň nemělo jít o nástroj přetížený. Pamatujte na to, že než ryba zabere, pravděpodobně u vody strávíte dost času. V případě nevhodné volby vybavení by se vám mohlo stát, že vás lov brzy omrzí, neboť si nebudete připadat jako na rybách, ale spíše jak v posilovně.
Volba vhodného vlasce (šňůry bych pro lov jezeráků nedoporučoval) je velmi důležitá a společně s rybářovým umem a zkušenostmi je v podstatě tím, co rozhoduje o konečném úspěchu či neúspěchu v době, kdy už je ryba na prutu.
Z úlovku svého prvního velikána, který mi osmnáctku málem ubrousil o ostré kameny, jsem si vzal jasné ponaučení, a s tenčím průměrem než s 0,23 mm bych k vodě nešel. Pokud nad průměrem 0,25 běžně ohrnujete nos, tak vězte, že ve švédském Ammarnäsu, vyhlášené baště lovců jezerních pstruhů, jsou vlasce o průměru 0,35 běžnou normou. Přesto bych doporučoval, abyste se drželi někde v rozmezí 0,23 až 0,27 mm, a to podle velkosti ryb, které se v daném revíru vyskytují. Zvolíte-li průměry menší než 0,23 mm, riskujete ztrátu ryby, zvolíte-li průměr větší než 0,30 mm, může to mít negativní vliv na chod používaných nástrah.
Volba nástrahy společně s její správnou prezentací a výběrem dobrého místa jsou pravděpodobně nejdůležitějšími součástmi úspěšného chytání jezeráků. Jak již bylo řečeno, tyto ryby lze lovit na všechny běžné vláčecí nástrahy. Já mám ovšem nejlepší zkušenost s jejich lovem na rotační třpytky. Ať již jde o chytání na jezerech či na řekách, pomocí té správné rotačky můžete velmi důkladně a efektivně prochytat v podstatě jakýkoli typ vody. A přestože je rotační třpytka pravděpodobně vůbec nejpoužívanějším typem vláčecí nástrahy, pro některé ryby vždy zůstane neodolatelná.
Na jezeráky používám nejraději zatížené rotačky s širokým listem v různých barevných provedeních. Z lesklých modelů bych volil spíše ty měděné a zlaté (stříbrné mohou v čisté vodě ryby plašit), zpestřené případně i nějakým potiskem (vzor okoun, ouklej apod.). Za soumraku a v nočních hodinách přicházejí na řadu rotačky černé s různými fluo prvky (zelené, žluté či červené tečkování). Zvlášť jsem si však oblíbil rotačky, které jsou celé v provedení fluo (zelená/žlutá s červenými prvky, červená s černými prvky). Poprvé se mi tyto křiklavé barvy osvědčily při trofejákovi z Ljunganu. Po několikátém úspěchu a pozdějším seznámení s lososími mouchami a zvláště pak mouchami určenými speciálně na lov jezerních pstruhů jsem si uvědomil, že v odhalení chytlavosti nástrah ve výrazném barevném provedení nejsem žádným Kolumbem. Jedna z teorií lovu velkých salmonidů navíc říká, že rybu, která táhne ke tření, je třeba vyprovokovat, neboť v té době už svou přirozenou potravu v podstatě nepřijímá. Úspěšnost atraktivních pestrobarevných vzorů, které v rybě vyvolají agresi, to jen potvrzuje.
Výborně se nám také osvědčilo doplnění třpytek o lesklé či tmavě zbarvené atraktory (střapce) v oblasti háčku. Je možné, že tento prvek je jakýmsi rybářským placebem a vzbuzuje tak pouze větší důvěru rybáře ve zvolenou nástrahu. Daleko spíše však zvyšuje četnost záběru, a to z pochopitelného důvodu: prodlužuje siluetu nástrahy. Při lovu v noci se totiž pstruh orientuje nejen podle vibrací, které nástraha při chodu vydává, ale především podle kontrastu dané nástrahy s oblohou. Objemnější nástraha je pro pstruha při pohledu proti obloze daleko lépe vidět než nástraha menší. Malé nástrahy se naopak daleko více používají přes den, tedy v době, kdy ryby nebývají tak aktivní a větší těleso je mnohem spíše vyplaší, než zláká k útoku. Velikost rotaček musíme samozřejmě opět přizpůsobit používanému náčiní, ale v zásadě volíme velikost 2 až 4. Jak již zde také zaznělo, z woblerů se doporučují spíše ty s agresivním chodem, většinou do velikosti 9 cm. Z barev je u woblerů vhodná modrá v kombinaci s bílou (denní lov), v noci pak opět tmavé či fluo barvy. Podobné je to i s plandavkami, sám s nimi však větší zkušenost nemám. Přesto vím, že Švédi je velmi rádi a úspěšně používají.
Samotná prezentace nástrah není nijak složitá. Daleko více než o nějaké speciální fígle se změnami směru chodu či rychlosti zvolené nástrahy jde o to, přizpůsobit vedení nástrahy místu, které jsme si pro lov v danou chvíli vybrali. Proto se prezentaci nástrah budu věnovat v souvislosti s nejžhavějšími místy na řekách i na jezerech.
Na jezeře patří mezi nejatraktivnější místa oblast, kde se do jezera vlévá největší z jeho přítoků, a místo, pod kterým se naopak opět formuje řeka, která vodu z jezera odvádí. Pokud na těchto místech lovíme ze břehu, a to je také většinou mnohem rozumnější, než používat loďku, která ryby snáze vyplaší, snažíme se docílit co nejdelších hodů, přičemž postupně prolovujeme často rozlehlou vodní plochu klasickým vějířem. Po každém dokončeném „vějíři“ můžeme vyměnit nástrahu či zvolit malou pauzu do doby, než se voda opět uklidní. Při tomto způsobu lovu se nejlépe osvědčují zatížené rotačky či plandavky, kterými vždy dohodíme dál než objemnějšími woblery. Vedení nástrahy nemusí být nijak komplikované. Můžete samozřejmě vyzkoušet různé rychlosti přitahování, případně rychlejší vedení nástrahy bezprostředně po nahození s následným zpomalením či naopak pomalejší vedení se zrychleným vedením v konečné fázi přitahování. Sám jsem ovšem přesvědčen, že jde spíše o to, trefit se do ryby ve chvíli, kdy se vydala za potravou, případně ji vydráždit opětovným protahováním nástrahy místem, které ryba považuje za své teritorium.
Lovíte-li na jezeře na otevřené vodě, kde je téměř vždy nezbytné použít při lovu loďku, hledejte kamenné mělčiny, které přerušují pásma s jinak hlubší vodou. Tato místa jsou však nejen úspěšná, ale také velmi nebezpečná. Pokud vás na ně neupozorní někdo z místních, například váš rybářský průvodce, většinou je poznáte tak, že na ně narazíte lodním šroubem, což je poměrně nepříjemný zážitek, zvlášť pokud máte zařazeno za 3. Pstruzi sem ovšem často připlouvají při hledání potravy, a pokud se na jezeře vyskytují nějaké lodě, jejichž posádky se věnují trollingu, zcela jistě se v těchto místech budou pohybovat. Dalšími výbornými místy jsou větší zátoky s vodním porostem či kamenné pláže kolem ostrůvků a břežních výběžků. Opět raději volte ta místa, ze kterých má ryba snadný a rychlý přístup do bezpečí hluboké vody, neboť taková bude také preferovat.
Pokud se chystáte lovit na řekách, doporučoval bych, abyste se vždy nejprve pokusili vytáhnout co nejvíce znalostí o vodě z místních rybářských průvodců či přítomných rybářů. Informace o top místech samozřejmě přijdou vhod i při lovu na jezerech, ale je to právě na řekách, kde se vyskytují některá nadmíru plodná místa, která se na první pohled od míst slabších nijak zvlášť neliší. V zásadě ovšem hledejte úseky s pomalejší vodou, tedy taková místa, na kterých si ryby při tahu mohou trochu odpočinout. Naleznete-li mezi peřejnatými úseky s rychle tekoucí vodou úsek, kde se voda výrazně zpomaluje a je zde přitom dostatečná hloubka, určitě se zde zastavte. Nejatraktivnější části takovýchto míst je obvykle prvních 20 až 30 metrů daného úseku a zhruba stejný prostor ke konci úseku, těsně před tím, než se voda opět zhoupne do peřejí. Z dalších míst to mohou být vodní překážky, tedy např. velké balvany, za kterými se tvoří tišiny s klidnější vodou, případně pak prudce klesající kamenné hrany, které rozbíjejí plynulý tok vodní masy a při dně vytvářejí ideální podmínky pro odpočinek či pro tření.
Taktika chytání jezeráků na řece se v zásadě nijak zvlášť neliší od chytání dravých ryb v našich podmínkách. Začínáme vždy kratšími hody, které, nepřichází-li záběr, postupně prodlužujeme. Můžeme přitom opět uplatnit metodu „vějíře“, ideální je ovšem odhazovat nástrahu v úhlu cca 20 stupňů nad až po 20 stupňů pod místo, na kterém stojíme. Vějíř tak omezíte pouze na krátkou výseč před vámi, přičemž se pomalu přesouváte po břehu tak, abyste postupně obsáhli celou plochu vody. Používáte-li rotačku, doporučuji vyzkoušet plynulé navíjení s občasným přerušením, během kterého necháváte třpytku při neustálém otáčení plíšku pouze unášet proudem. Woblery a plandavky se snažte vodit spíše plynule a samozřejmě v neustálém kontaktu s nástrahou. Ideální hloubka, ve které byste nástrahy měli vodit, bývá někde mezi 0,5 - 1,5 m. Na jezerech je to podobné, přičemž snad pouze při trollingu se nástrahy vodí o něco hlouběji.
Na některých řekách vás může překvapit pravidlo známé spíše z řek s výskytem lososa, kde musí rybář po každém nahození postoupit o krok směrem dolů po proudu řeky, aby si nemohl nejlepší místo po delší dobu uzurpovat jen pro sebe. Někdy hraje toto pravidlo ve váš prospěch, jindy zas můžete mít pocit, že jste nestačili místo řádně prochytat. Při lovu jezeráků však často platí, že je-li ryba na místě a je-li zároveň i správně naladěna, zabere během několika prvních náhozů.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
