Štěstí ve vláčce

23.5.2009 - Vítek Brousek

      Je mi 12 let a jsem vášnivý rybář. Dozvěděl jsem se, že na Dyji 7 začínají brát velké štiky. Proto prosím mého otce, aby mě na Pálavská jezera zavezl. Dne 23. 7. 2008 jsem konečně vyrazil na můj vysněný lov. Jakmile jsem přijel na Pálavská jezera, tak jsem se byl zeptat domorodých rybářů, jestli dnes některý z nich chytil štiku. Pár z nich mi řeklo, že ano, a jiní mi oznámili, že ani na rybičku se nedala přesvědčit.
      Po optání se domorodých rybářů jsem zjistil, že dnes moc neberou, ale zkusím ji chytit. Vybalil jsem prut, krabičku plnou umělých nástrah a začal uvažovat, kterou návnadu zkusím jako první. Po zapnutí své oblíbené plandy do karabinky jsem zjistil, že kousek u břehu něco zalovilo. Proto jsem nezahálel a okamžitě jsem do vody nahodil třpytku.
      Po úmorném půlhodinovém vláčení ve 42 stupních Celsia jsem si začal říkat, jestli vůbec ten záběr přijde. Smotal jsem naposled prut a opřel ho o sebe. Napil jsem se a v zápětí jsem uviděl velikou štiku, jak útočí na mou třpytku, která se větrem točila a leskla nad vodní hladinou. Lekl jsem se, ale neváhal. Popadl jsem prut a rychle jsem cukl, ale štika byla pryč i s mou třpytkou.
      Musel jsem okamžitě navázat další karabinku s obrtlíkem, nasadit krásně třpytivou plandavku a nahazovat s přáním ji chytit. Najednou prut ztěžkl a štika byla tam. Rozjela se jak splašená kobyla a nemohl jsem ji zastavit, proto jsem trošku dotáhl brzdu, aby to měla těžší. Za chvíli se pozastavila a já ji začal zdolávat. Trvalo to asi 2 minuty, ale výsledek byl ohromující. Udělal jsem si s tou nádhernou štikou, která měřila 64 cm, 2 fotky a pustil ji do rodného živlu!
      Po chycení krásné štiky jsem byl povzbuzen a šel jsem najít jiné krásné místo, kde by mohla být další taková krasavice. Po 1 kilometru chůze jsem objevil betony, u kterých jezdily malé rybky, a já věřil, že tu bude i nějaká ta "zubatice". Nahodil jsem a zjistil, že je tu hloubka, která se mi zdála na lov štik velmi velká. Kousek dál od betonů byla už menší hloubka, a tak jsem si naplánoval, že budu házet nástrahu dál na štiku a kousek před betony ji budu zkoušet více potopit na nějakého candáta.
      Asi při desátém náhozu jsem nástrahu vedl těsně kolem bahnitého dna a občas ji nechal dopadnout. Další tři náhozy jsem pozoroval mou nástrahu vytahovanou z vody, jak ji pronásleduje velký stín. Následujících 5 náhozů ten stejný stín stále pronásledoval mou nástrahu, ale nic… Proto jsem plandu vyměnil za velké bílé kopyto - a hned na první nához jsem dostal záběr. Cívka navijáku začala bzučet a špička prutu se ohnula. Říkal jsem si, že to bude krásná ryba - a byla! Po pětiminutovém zdolávání jsem uviděl nádherného candáta. Šetrně jsem ho vydělal z vody a změřil jsem ho. Měřil 72 cm a byl to nádherný kousek. Po vyfocení a zdokumentování jsem ho vrátil vodě. Byl to můj největší rybářský zážitek.


      Díky této příhodě na Dyji 7 můžu doporučit plandu značky EFFEZETT Classic, barva bronzová. A na candáta kopyto bílé (nebo jiné světlé barvy) o délce 7,5 cm.