Zimní zubatá

- Zdenek Hron

      Je začátek zimy a my místo lyžování, my – tiší blázni – sedíme u řek, jezer a rybníků a čekáme na toho svého vysněného dravce. Ještě nám voda neodnesla vzpomínku na toho posledního kapříka a už je tu sezona na jednu z nejkrásnějších ryb našich vod – štiku.
      Po páteční dopolední honičce v obchodních domech mám konečně trochu klidu, a tak usedám se svým synkem Zdendou k televizi, abychom se potěšili shlédnutím DVD „S Jakubem na rybách“ – „Chytání ohromných kostlínů v Texasu“. Sice to měl být jeden z dárků pod stromeček pro Zdendu, ale znáte to – zvědavost zvítězila. Hned první chycená ryba mě natolik nabudila, že další děj se odehrával už v přítomnosti převlékání se do rybářského mundůru. Zdenda byl trochu nastydlý, a tak jeho prosby, že půjde se mnou, zhatila rezolutně maminka se slovy, že jsem dost velký blázen, že stejně nic nechytím, protože se bude brzy stmívat, a ještě si do mě rýpla, že doufá, že přijdu na večeři. To už jsem ale slyšel zpoza dveří a v hlavě jsem měl vidinu těch krásných kostlínů.
      Tak už jsem konečně u vody, pruty jsou nahozené a já si mohu dát v klídku kafe. Postavil jsem vodu na vařič a koutkem oka mrknul na bójky. Ty se pohupovaly ve vlnkách a jen občas zapumpovaly ve znamení, že rybičkám se něco nelíbí. Počasí bylo krásné, sluníčko dávalo naději, že by se mohla nějaká štička splést a zalovit si pod mou bójku. Trochu mrzlo a mé mokré, zkřehlé ruce se už těšily na teplý šálek pořádného turka. Při pohledu na bójky se dostavil takový ten zvláštní pocit spokojenosti, že se mi hned napoprvé podařilo nahodit je do míst, kde mi vloni štika dvakrát strhla rybičku. Ze vzpomínek mě probral pískot konvice, která mi tak vehementně dávala najevo, že mám vstát a jít zalít kafe. Sotva se otočím k vařiči, slyším ten krásný zvuk pípáku, který mně dával jasně najevo, že tam dole pod strání se ve vodě něco děje. A taky že dělo.
      Bóje jela po vodě do středu Labe, jako by ji táhla nějaká ponorka. K vodě to mám tak dvacet metrů, na kávu teď nemyslím a běžím rychle k prutům. Následuje dost razantní zásek a poměrně silný odpor. V ten moment si uvědomuji, že jsem zapomněl seštelovat brzdu na navijáku a že je dost utažená. Ale rybě to vůbec nevadilo, prut byl ohnutý pomalu do pravého úhlu a brala si další a další metry šňůry.
      Tak to se nám zapletl nějaký sumík, pomyslel jsem si, když už jsem odhadoval, že si ryba odmotala tak 80 metrů šňůry. Řekl jsem si: „Tak dost, doteď sis se mnou hrála ty, milá rybičko, teď to vezmu do rukou já.“ Šlo to sice ztěžka, ale brzda na navijáku udělala své. Pomalu jsem cítil, že ryba ztrácí na síle a už se nechá táhnout ke břehu. Pro jistotu povoluji mírně brzdu, protože tuším, že tato ryba se jen tak nevzdá bez boje.
      Jak ucítila břeh, vzala za to znovu. V tu chvíli si uvědomuji, že tam mám jen malý trojháček a začínám mít strach, že to bude zase jedna z těch ryb, o kterých slýchávám od kamarádů, jak velké ryby měli na prutu a u břehu jim udělaly pá pá. Adrenalin udělal své, ruce se mi chvěly vzrušením, stále jsem si v duchu opakoval: „Zklidni se, zklidni se…“ Ale moc to nešlo… Za zády mi pískala konvice s vařící vodou, čekající na zalití kafe. Co bych v tu chvíli za to dal, kdybychom se s rybou domluvili na malé přestávce, abych si mohl vypít to vysněný kafíčko.
      Ze snění mě vyrušilo ohromné šplouchnutí asi 5 metrů od břehu. Ve vodě jsem zahlédl jen velký ocas a nastal zase boj. Ve chvíli, kdy bych to nejméně čekal, vylétla z vody štika, že jsem se jí až lekl. Trhala hlavou jak zběsilá, jen aby se té bójky zbavila. Ale to bylo to poslední, co předvedla, jakoby se smířila s tím, že prohrála svůj životní boj a nechala se v klidu navést do podběráku. Následovalo měření a následné zasakování. Teprve nyní jsem si uvědomil, že neslyším konvici pískat, voda byla už dávno vyvařená a mně to bylo v tu chvíli šuma fuk. Vodu jsem do konvice dolil, udělal si kafe a ještě plný dojmů z boje jsem si ho v pohodě vychutnával.
      Štika vážila 15,2 kilogramů a měřila 112 centimetrů. Tato krasavice byla po vyfotografování vrácena vodě.

stika obecna

      S pozdravem Petrův zdar
      Zdenek Hron

Autor: Zdenek Hron - ®

Diskuse k článku (59 reakcí)

Přečteno: 17 157x
Průměrná známka: 2.99