Porto Walle v říši kanálů delty Pádu

23.2.2009 - Raf

      V závěru mého minulého pojednání jsme opustili hlavní tok Pádu a přesně v poločase našeho pobytu se přesunuli do říše pádských kanálů – do Porto Walle. Kanál tu z ničeho nic dělá pravoúhlou zatáčku. I za nižšího stavu vody se zde tvoří veliký točák, který vydlabal ve dně zmíněné tři dvanáctimetrové jámy. Uprostřed nich byl navíc až k hladině sahající strom. Věděli jsme, že toto místo je sebevražedné ještě více než to kaprové na hlavním toku, věděli jsme ale taky to, že bude plné ryb. S plným vědomím rizika jsme tu začali chytat. Za námi byla laguna, na druhém břehu hned za kanálem další. Laguny nás odřezávaly od všech komunikací. Cesta odtud vedla jenom po vodě. Kanál tu navíc obklopovaly strmé dvoumetrové břehy, z nich se hned zvedaly vysoké stromy a keře opředené popínavými rostlinami. Pouze na našem místě byl zhotoven průsek zhruba tři na pět metrů.
Sjedete-li z pádského hlavního toku, dostanete se do tajemné říše kanálů.


      Naše priority se na takovém místě snů přeostřily sumcovým směrem. K tomu bylo potřeba zařídit nástražní ryby. A to se na kanále na rozdíl od hlavního toku ani trochu nedařilo. Po chvíli trápení mě Tomáš převezl na jednu z lagun, které skýtaly větší naději na nástražáky, a sám se jal budovat své plánované veledílo uzpůsobené k lovu sumců. Pádskými kanály totiž tu a tam propluje kromě té vaší i nějaká jiná loď a některé z nich jsou poměrně vysoké. My jsme se těmito loděmi nechtěli nechat při lovu sumců omezovat, a tak Tomáš vyvazoval trhačkové provazy o okolní vegetaci do čtyřmetrové výšky, což byla výška shodná s obloukem posledního mostu. Činil tak pomocí olůvek a trojháčků, které vhazoval na provazu vysoko do keřů. Druhý konec provazu potom odřízl v přiměřené vzdálenosti a uvázal na něj plováček se smyčkou. Zvládl takto připravit nejen šest vzdušných lanovek, ale zavést k nim i sumcové pruty, na kterých čtyři metry od kačeny umístil křehký obratlík, do kterého uvázal klasický trhačkový vlasec, a tím spojil prut se smyčkou provazu. Pruty postupně došponovával za pobrukování: „To je Temelín, to je Temelín.“ Z laguny jsem na něj neviděl, a tak jsem jeho poznámky nemohl pochopit. Jeho slovům jsem mohl dát za pravdu až poté, co jsem v laguně navečer chytil šestou nástražní rybu a Tomáš mě do ní přijel vyzvednout. Jeli jsme se projet. To, co jsem spatřil, bylo neskutečné veledílo. Ve výšce se skutečně napříč kanálem tyčily provazy a šňůry evokující pocit z pohledu na dráty vysokého napětí rozebíhající se do celé republiky z Temelína. Pod nimi se nad silurojámami pohupovaly kačeny, na jejichž montáže jsme snadno napíchali nástražní kapry, karasy a cejny. Dílo zkázy bylo dokonáno. Kanál byl přehrazen!
      Nezbývalo než nahodit čtyři kaprařské pruty a doplnit tím normu na povolených pět prutů na osobu. Byl už podzim, a tak se stmívalo už v sedm večer. Ti, kteří byli v jižních krajích, vědí, že se tam stmívá velmi rychle. V sedm nám tedy Signor sedící nahoře v nebi zhasnul a v půl osmé, když se začalo něco dít, byla tma jako v ranci. Dělo se to, že jsem se byl projít okolo prutů a zjistil, že jeden z těch sumcových se válí vzadu v křoví. V klidu jsem se Tomáše otázal, co je to za vtipy házet mi sumcový prut do křoví. Ten mi ovšem odvětil, že nic takového neudělal. V mžiku mi všechno došlo. Díky vzdušným lanovkám bylo na prutě mnohem víc volné šňůry než obvykle. Po přetržení trhačky se šňůra povolila a prut odlétl z mělké sumcové vidličky dozadu tak rychle, že jsme nezaslechli ani rolničku. Na druhém konci je sumec a má možná dva metry!
Takových neodklizených suchých stromů je na kanálech plno. Některé jsou nad vodou, jiné pod ní.


      Rychle jsem došponoval a zasekl. Rybu jsem cítil, ale nebyl schopen s ní pohnout. Byla totiž už dávno v koruně stromu uprostřed kanálu. Naskákali jsme tedy v maskáčích jak paragáni z vysokého břehu do hlubokého bahna, které tvořilo za odlivu pod břehem několik metrů dlouhý šelf bez vody. A hurá do člunu a nad rybu. Kolena se klepala, srdce bušilo. Čím jsme byli blíže, tím byl adrenalin vyšší. Kroužili jsme nad rybou jak hledači pokladů a snažili se ji ze stromu vyprostit. To se ale nedařilo. Nadešla tak chvíle, kdy jsme museli nadjet nad rybu, zkrátit pletenku na minimum a vší silou zabrat - s tím, že povolí buď prut, pletenka, obratlík, nebo něco úplně jiného. Ale k naší veliké radosti povolil strom a z něj vyjel sumec! Následný souboj byl velmi krátký. Po chvíli tak Tomáš nasazoval rybě vítězný sumcový hmat. Parametry 114 cm a 11 kg byly vzhledem k předešlým nadějím spíše zklamáním. Uvědomme si ale, že bylo teprve chvíli po setmění naší první noci na „jistém“ sumcovém místě, vše nasvědčovalo tomu, že gólových šancí bude ještě několik.

      Další dny a noci jsme se totálně přizpůsobili biorytmům přírody -vstávali s rozedněním, chodili spát těsně po soumraku. Okolo nás lezli obří ještěrky, scinkové a gekoni, na stromech kuňkaly stromové žáby, ve vodě plavaly exotické želvy a užovky. Stačilo jen zajít na záchod k jedné z lagun a okamžitě se z nich zvedala hejna ptáků s nadějí na ibisy, plameňáky a kormorány malé (ten je na rozdíl od bratříčka kormorána velkého v deltě vzácný). Teplota zřídkakdy šla přes 20 stupňů, ale zažívali jsme, co je to absolutní vlhkost. Každé ráno nás vítalo mlhou jak vysokotučné mléko, která se ke všemu srážela na stromech nad námi, z nichž potom padala v podobě vody. Srážky to byly velmi intenzivní, a proto (přestože z oblohy za celou dobu nezapršelo) jsme se vždy budili zmáčení jak utopenci. Hodně jsme taky spolu mluvili a kamarádství se prohlubovalo…
      Při tom všem jsme byli dokonale soustředěni na lov kořisti pro naše fotoaparáty. Mimořádný problém jsme měli s rybami nástražními. Ty na kanále opravdu nešly. Trávil jsem tak s feederovými pruty hodiny a hodiny v lagunách, lovil je a Tomáš mi sem vozil potraviny. Večer jsme nástražky rozváželi na sumcová místa. Uplynula první noc, druhá, blížila se klíčová třetí. Po jejím skončení se měl Tomáš vrátit na hlavní tok, já zůstával o noc déle.
Kanál byl přehrazen a nezbývalo než čekat.


      Kanál jsme opět přehradili sumcovými pruty. Mezery mezi nimi zaplnili pruty kaprovými. Zahušťování prostoru kaprovými pruty se nám v minulých dnech nevyplácelo, přesto vám to nedá a pruty nahodíte. Zvlášť když víte, že jste v minulých 48 hodinách na kanále udělali 15 jízd a kapři tedy žerou (procento zdolaných ryb však bylo zhruba stejné jako na hlavním toku).
      První jízda této noci přišla asi hodinu po posledním Tomášově soumraku na Porto Walle. V noci, která měla být jeho poslední šancí na zdolání dvoumetrové ryby. Kapra jsem zasekával na úrovni dvou sumcových bójek a ten unikal stále dále ke druhému břehu. Bylo jasné, že až se bude vracet a bude-li blízko hladině, tak nabere jednu z bójek. Poté se utrhne kapr, nebo trhačka. A přesně to se stalo. Kapr si to namířil přímo do místa, kde měl Tomáš nastražen prut, kde byla nejlepší nástražní ryba a kterému jsme nejvíce věřili. Trhačku nekompromisně přetrhl. To je při sumcaření na kanálu, kde si nechcete ryby plašit nočním zavážením, velmi fatální krok. V tu chvíli mi byl osud zdolávaného kapra úplně volný, přesto jsem registroval poznámku, že jestli ho nezdolám, tak jsem mrtev. Kapr už si to díky mému nekompromisnímu vzteklému zdolávání šinul ke břehu. Ve světle čelovky jsme viděli, že je velmi velký. Odhodlal se k poslednímu výpadu, načež jsem ze strachu z utržení další sumcové trhačky zareagoval úplným dotažením brzdy. A protože se nejednalo o vůbec špatného kapra, vlasec zazvonil a prasknul. Tímto prasknutím jakoby praskly i veškeré naděje na další úlovky. Prut jsem mrštil do křoví a poté jsme na sebe s Tomášem přes půl hodiny nepromluvili. Pouze jsme koukali do černé pádské noci a mysleli si to samé.
Jeden z kaprů „kanálníků“ střední velikosti


      Jenže všem sumcovým nadějím konec nebyl. Noc sice byla poklidná, ale někdy po šesté hodině ráno jsem vstával k jednomu kaprařskému prutu a zdolal kapra 72 cm. V tu dobu všechny sumcové pruty byly ve stojanech. Když jsme o půl hodiny později definitivně vstávali, jeden sumcový prut ležel spadlý v trávě. Bylo mi okamžitě jasné, co to znamená. Zásek byl dílem okamžiku. Jenže sumec už byl v úplně stejném stromě jako ten minulý. Rybu jsem přes větve stále ještě cítil, ale vyprostit se ji nepovedlo. Naštěstí se povedlo vyprostit celou montáž, takže sumec alespoň přežil. Možná měl přes dva metry, možná ne, každopádně zůstal v kanále. Poučení? Nikdy - ale opravdu nikdy si nekupujte sumcové vidličky s mělkým úchopem!
      Byl tady poslední den pádského dobrodružství. Tomáš se přesunul na hlavní tok, kde se v našem krmném místě rozežrali kapři. Na oplátku mi na kanál poslal svého syna a Václava, který si zatím udělal osobák kapra - 74 cm. S nimi jsme přidali ještě další fixní lana na vzdušné trhačky a chytali na devět sumcových prutů. Pokud tu pojede sumec, neprojede! Navíc u mě zvítězil rozum nad touhou. Rozhodl jsem se už neabsolvovat zdolávání, při kterém si připadáte, jak když létáte s helikoptérou v obýváku, a do stísněného prostoru nenahodil kaprový prut. To mělo dopřát sumcům klid.
Sumec s parametry 114 cm a 11 kg byly vzhledem k předešlým nadějím spíše zklamáním.


      Jenže sumec tu buď nejel, nebo projel. Ráno jsme se totiž vzbudili a všechny pruty byly netknuté. Úplně jiná noc se odehrávala na hlavním toku, kde Tomáš tahal nádherné kapry i parmy. V této noci přišel i o rybu výpravy. Dobře metrového kapra už měl zdolaného u podběráku, ale podběrák se mu v rozhodující chvíli v mělké vodě pří odlivu zadrhnul o bahno. Ryba se přetočila a háček se jí vypnul z tlamky.
      To už byl definitivní konec. Následovalo jen náročné balení, přesun po vodě k autům a přesun po silnici domů do Prahy. Nachytali jsme poměrně dost ryb, přesto nad námi Pád spíše vyhrál než prohrál. O obrovské procento ryb jsme přišli ve vázkách nebo vyřízli, což bylo psychicky náročné jak pro nás, tak pro ryby. Ale letos si tu s kamarády kupuji celoroční povolenku. Vše nasvědčuje tomu, že bude dost příležitostí řece porážky vracet…

     Ing. Radek Filip