Anděl na rybách

22.2.2009 - Martin...

      Stál jsem před velkým rozhodnutím, zda mám jet za příbuznými, nebo se vypravit na vlastní pěst na jeden menší revír. Počasí na další dny vypadalo velice slibně, a tak bylo rozhodnuto. Měla to být jedna z menších výprav o prázdninách, které jsem měl ještě před sebou. Jen teď vybrat správný druh boilie a obvolat kamarády, jestli by někdo nenašel aspoň trochu času na ryby. Nakonec jsem musel jet sám. Na této vodě jsem již dříve krmil pstruhovými granulemi a taky halibutkami, tak jsou zde místní ryby na to zvyklé. Proto jsem si rozdrtil kilo pstružáků a k nim pár halibutek, přidal pár přísad a základní směs byla na světě. Po uvaření a vysušení boilie jsem měl už vše nachystané - stačilo jen odjet. Pomalu jsem naložil auto, pomohl taťkovi s jeho věcmi a vyrazili jsme. Otec tam jel jen na chvilku a hlavně proto, aby si odpočinul. Už při cestě jsem měl pocit, že tahle výprava bude něčím výjimečná. Po příjezdu bylo všude na rybníce prázdno - a to mi vykouzlilo hned na začátek úsměv na rtech. Ale když jsem viděl věci, které mě čekají u auta, tu dálku na moje loviště a ještě počasí, které se hodně vychýlilo z předpovědi, tak mě úsměv opustil. Pomalu jsem začal vercajk vynášet z auta a na místo jsem dorazil asi tak za čtvrt hodinky totálně zpocený a unavený. To bylo teprve dopoledne. Hned jsem postavil bivak, což byla otázka pár minut, a už jsem všechny věci dával dovnitř. Vzápětí jsem si taky vytáhl svoji bójku a přivázal ji pomocí PVA na obratlík u prutu a nahodil do míst, kde se bude nacházet moje loviště. Rybník jsem dobře znal, takže jsem věděl, kde mohu počítat s nějakou změnou dna. Míst jsem na výběr moc neměl. Bójka dopadla přesně tam, kam jsem chtěl. Okamžitě jsem stáhl obratlík a k němu přivázal raketu. Začal jsem si místo zakrmovat. Po složení stojanu a sestav jsem nahodil do míst, v nichž jsem čekal brzké záběry. Sluníčko pražilo. Kapři se spíš ukazovali u hladiny, a tak jsem si dával největší naděje na záběr od večera do rána. Pomalu jsem si nachystal spaní a místo uklidil. K večeru začali přijíždět další rybáři a hned si to hrnuli ke mně. Říkal jsem si, že je to v pytli, když tady budou pořád házet svoje krmelce. Jenže dejte na první dojem… Naštěstí to byli prima kluci, s kterými jsem skvěle pokecal a zjistil, že přišli hlavně na candáty. To byl balzám na duši - klid a pozorování žlutých světélek jejich splávků na hladině. O půlnoci to balili a byli bez záběru jako já. Přisuzovali jsme to počasí. Z oblohy museli mít velkou radost astronomové. Takhle jsem ještě hvězdy neviděl. Voda byla jako čajíček, ale na břehu jsem si připadal jak v mrazáku. Tak rychle do spacáku. Po delší době jsem měl krásnou táhlou jízdu, kterou jsem zažil jen ve snech. Vyskočil jsem z lehátka a hned spadl na zem. Moje pravá noha byla totálně necitlivá. Když jsem viděl, jak mi řve hlásič a já se bezmocně válím v bivaku, připadal jsem si strašně bezmocně. Nakonec jsem se k prutům připlazil. Rosa byla opravdu velká. Po záseku tuhý odpor a pak prudké povolení. Kapr byl pryč. Smutný a hlavně mokrý a špinavý jsem se odkulhal do bivaku převléct se a ulehnout. Tentokrát ovšem na záda.

      Ráno jsem byl už okolo třetí vzhůru a koukal na vodu, kde jsou aktivní ryby. Měsíc nádherně ozářil hladinu. Ale zima byla na tuhle dobu opravdu velká. Největším překvapením bylo, když jsem se podíval na podložku a našel na ní jinovatku. Dokonce i na bivaku se třpytily zmrzlé kapky rosy. A to byl teprve začátek srpna, kdy teplota přes den přesahovala 30°C ve stínu. Podle předpovědi slibovali tak o 8°C méně. Už od čtyř hodin byly montáže na místě, přidal jsem taky trochu návnady z PVA punčochy. Do východu sluníčka bylo ještě daleko a zima velká, byl jsem proto zalezlý ve spacáku. Hlásiče pořád mlčely,a tak jsem začal uvažovat, kde se asi stala chyba. Den bez záběru na tomhle rybníku je nezvyk. Okolo deváté jednu montáž převazuji na panáčka a na druhou jsem dal boilie, které bylo den v dipu. Nahodil jsem a posnídal. Vytáhl jsem si lehátko ven a začal se opalovat. Na sluníčku jsem rychle usnul. Probudilo mě až zašustění trávy a najednou jsem slyšel nádhernou melodii. Pomaličku pootevřu očko a uvidím vedle sebe stát pěknou blondýnku. Cosi ke mně promluvila, ale já jsem nevnímal její slova a jen se na ni koukal a usmíval. Poté odběhla pryč. Já zavřel oči, ale hned jsem se probudil. Říkal jsem si, že to byl šílený sen. Ale něco mi pořád našeptávalo, abych se šel podívat tím směrem, kterým dívka odběhla. Najednou jsem pochopil, že to nebyl sen, protože jsem ji uviděl kousek na kopci v záři sluníčka. Přál jsem si, aby ještě za mnou přišla a mohli jsme si popovídat. Koukal jsem na ni z dálky tak hodinu. Byl to nádherný pohled. Silueta jejího těla obklopená zapadajícím sluncem… Po západu slunce jsem ji ztratil z dohledu. Čekal jsem tam ještě 10 minut, jestli se neobjeví, a pak šel zpátky k bivaku. Sedl jsem si do křesla a napil se. Zadíval jsem se na hladinu a v tom zase slyším tu melodii. Koukám okolo sebe, ale nikde nikdo. Pak se zničehonic vynoří ze stínu ona dívka. Zdobí ji úsměv na tváří a já nemám slov. Nabídnu jí, jestli si nechce sednout a taky něco k oblečení, protože měla na sobě jen bílé šortky a tílko. Zpočátku se ostýchala, ale potom už přes sebe měla přehozený můj spacák. Nabídl jsem jí čaj, který mi ještě zbyl z předešlého dne. Během povídání jsme zjistili, že je už dávno jedna hodina v noci. Rychle jsem sbalil pruty. Dívka pak už musela jít, protože ji hledali doma. Slíbila mi, že další den přijde znovu. Byl jsem šťastný a šel spát. Těšil jsme se na další den. Noc byla plná hvězd a měsíc ozářil hladinu rybníka. Nemohl jsem usnout, a tak jsem se začal procházet. Hladina byla krásně osvícená, využil jsem toho a pozoroval noční život. Tam v orobinci se proháněly kachny, ve stromech křičely volavky a na nedaleké pastvině bučely krávy. K tomu orchestru se přidaly ještě žáby. Zničehonic jsem uslyšel zašustění trávy v nedalekém močálu. Myslel jsem si, že je to zajíc. Po chvilce to zašustilo znova, ale tentokrát mnohem blíž. To už jsem měl v ruce podběrák, abych se případnému vetřelci ubránil. Najednou z vysoké trávy vylezlo sele a mašírovalo si to přímo ke mně. Hned mi bylo líp, ale jen do doby, než mě napadlo, že kde je sele, tak tam se objeví i bachyně. Bleskově jsem se dostal ke svému bivaku a zachumlal se do spacáku. Ale adrenalin a strach mi nedovolil spát. Co kdybych uslyšel dusot a hned po tom by divočák vtrhl do bivaku? Pro jistotu jsem měl přichystaný pod polštářem v ruce nůž (spíš nožík). Taťka mému noži s oblibou říká „žabykuch“.

      Nemohl jsem dospat rána. Pořád jsem měl v žilách plno adrenalinu, ale už jsem se nebál. Poté, co jsem zalezl do bivaku, nebylo slyšet nic kromě toho orchestru, který vyhrával až do rozbřesku. Oba pruty byly na svých místech a já vyhlížel svého anděla. Po ranní kávičce a hygieně jsem si zase trochu zakrmil na místě. Místo jsem trochu zvětšil, abych zachytil projíždějící rybu. Mezitím se začal zase rybník plnit rybáři. Sluníčko opíralo své paprsky do mého pořádně oroseného bivaku. Během chvilky byl suchý. Začal jsem si připravovat i něco pro sebe - přece nebudu jen krmit kapříky a sám zůstanu o hladu. Ukrojil jsem si pořádný krajíc chleba a k němu vzal dvě domácí klobásy. Po snídani jsem šel tam, kde chodí i samotný císař. Při plném soustředění, abych to stihl v co nejkratším čase, jsem slyšel, jak mi řve můj hlásič. Od prutů jsem byl tak 100 metrů a ještě tohle… Než jsem práci dokončil a přisprintoval ke stojanu, kapr už byl pryč. Začal jsem si nadávat. Opět jsem přichystal novou nástrahu a taky přidal PVA punčošku naplněnou kapřími dobrotami. Hned po nahození na místo se na hladině udělala mohutná vlna. Po usazení se do křesla a vychutnávání kávy mi nesměle pípl hlásič a swinger se začal třepat. Hrnek s kávou letěl vzduchem do nejbližšího křoví a já už držel ve svých rukou svoji štíhlou milenku. Kaprovi na opačné straně se to moc nelíbilo, a tak začal vyvádět. Dobře seřízená brzda a perfektní práce prutu mi z jančení kapra moc vrásky nedělaly. Kapr si to hrnul k vodním rostlinám, které byly od lovného místa jen pár metrů. Chytil jsem si cívku a trochu se zapřel do prutu. Kapr hned věděl, že to nemá cenu, a tak se nechal dotáhnout až ke břehu. Tam jsem ho podebral a položil na podložku. Po prvotním tahu jsem si myslel, že bude mít o nějakých těch pár kilo navíc. S přáním, ať pošle starší příbuzenstvo, jsem ho pustil zpět do jeho rodné vody. Kulička držela pořád na vlasovém přívěsu, proto jsem se rozhodl ji tam ještě nechat. Opatrně jsem nahodil a dokobroval pár kuliček. Sluníčko v tom okamžiku už pěkně svítilo a kapříci se jeli vyhřívat. Využil jsem toho i já a taky se šel natáhnout na lehátko. Chtěl jsem si zkrátit čekání na záběr a hlavně na svého anděla. Na sluníčku jsem rychle usnul. Probudil mě nesmělý smích. Po otevření očí jsem JI uviděl. Přišla, jak mi slíbila. A přinesla mi taky teplý oběd, abych tam neumřel. Bramboráky. To je opravdový anděl! Hned jsem se do nich pustil a ještě vytáhl pivo a také červené víno. Pivo bylo krásně vychlazené a k bramborákům se hodilo. Nalil jsem víno, sedli jsme si na zem… Sluníčko krásně svítilo, anděl byl jen v plavkách a lákal mě do vody. Nakonec jsem neodolal a šel s ní. Ale jen do hloubky, kde stačím. Plavu totiž jak sekera ke dnu. Voda byla krásně prohřátá. Pofukoval jemný větřík. Počasí pro koupaní úplně stvořené, jen na ryby nebylo. Byli jsme po prsa ve vodě a škádlili se. Potom se mě objala kolem ramen a políbila. Bylo vidět, že má ke mně stejné sympatie jako já k ní. Z té rozkoše jsem se velice rychle probudil, když mě ošplíchla vodou. Jen jsem se usmál a hned jsem si ji zase chytil a políbil. Vypadala šťastná… Já taky a vůbec mi nevadilo, že neberou ryby. Ve vodě jsem jí slíbil, že ji povozím na člunu. Hned to přijala a už si to kráčela vodou směrem na břeh. Napili jsme se vína, trochu se usušili na sluníčku a sedli do člunu. Tedy já jsem se posadil,ale anděl si tam lehl, jako by mě provokoval svými tělesnými křivkami. Bylo nádherné pozorovat, jak jí její vlasy kloužou po hladině a rukou čeří vodu. Byl jsem úplně mimo a zapomněl jsem, že jsem tady na rybách. To jsem zjistil až tehdy, když na mě začal křičet nějaký chlápek u mého bivaku. Namířil jsem si to k němu a dotyčný se mi představil jako rybářská stráž. Měl ale pro mé počínání pochopení, tak mi jenom domluvil. Lucka se mi omlouvala, že za to může, ale já ji hned polibkem přerušil a ujistil, že to vůbec nevadí. Lehli jsme si vedle sebe na deku a povídali si. Pořád jsem nemohl spustit oči z jejích ladných proporcí. Začal jsem ji hladit po celém těle a bylo vidět , že se jí to líbí.

      Z mého počínání těsně před večerem mě probudí telefon. Taťka zjišťuje situaci. Z mé zprávy není příliš nadšený. Jak jsem se ale dozvěděl, je to na ostatních revírech stejné. Domluvili jsme si, kdy má pro mě přijet. Rozbalil jsem při západu slunce nějaké chipsy a taky ovoce. Trochu jsem se oblékl, protože už začala být zima. Lucka na sebe dala jen tílko a kraťásky. Přehodil jsem přes ni ještě spacák, aby jí nebyla zima. Zanedlouho volali její rodiče a musela jít na večeři. Vyměnili jsme si čísla a já doufal, že zítra přijde zase. Hlásiče pořád mlčely a já se nedočkal ani jediného pípnutí, ale to mi vůbec nevadí. Loučím se a jdu ji kousek doprovodit. Pruty jsou stále ve vodě, a tak jsem se rozhodl pro jejich kontrolu. Pak se jdu do bivaku natáhnout na lehátko. Usínám velice rychle. V noci, kdy svítil jen měsíc a hvězdy, jsem uslyšel opět známý dusot. Adrenalin začal pořádně stoupat. Najednou se objevil stín na bivaku. Měl jsem co dělat, abych se z toho „nepodělal“. Stín postupoval blíž a blíž ke vchodu, když tu jsem uslyšel cvakot zipu a viděl, jak jede nahoru. Pln očekávání, kdo mě chce zabít nebo okrást, zjišťuji, že je to Lucka, která mě přišla navštívit. Myslel jsem si, že mě „trefí“ a bude muset volat ještě záchranku. Vše jsem nakonec zvládl, s radostí ji přivítal a vyzvídal, co tady dělá. Dozvěděl jsem se, že to nemohla beze mě vydržet, a tak přišla za mnou. Rodiče to povolili. Tak jsem ji hned uložil do spacáku, protože jí byla zima, a lehl si k ní. Povídali jsme si dlouho do noci a přitom padl i nějaký ten polibek. Nakonec mi usíná v náručí. Koukl jsem se na mobil, kolik je hodin. Zjistil jsem, že už chytám jen pár minut před čtvrtou hodinou. Řekl jsem si, že to nemá cenu stahovat, a šel taky spát.

      Ráno se budíme do nádherného dne. Počasí jako vyšité. Na rybníku jsem úplně sám. Rychle přehazuji a dokrmuji menším množstvím boilie. Partikl a pelety jsem přestal používat na jednom místě. Okolo osmé přichází konečně slibované počasí - a to bouřka. Bivak drží jako přibitý a vítr taky fouká správným směrem. Za deset minut je po všem. Lucka se probudila a ptala se, co se děje. Vše jsem jí vysvětlil a za to jsem dostal ranní pusinku. Zase začíná pálit sluníčko. Vylezl jsem z bivaku a koukal, co se děje okolo. Všechno bylo mokré. Připravil jsem pro oba snídani a hned se vystavil sluníčku. Užíval jsem si pohody. Lucka kolem poledne šla domů na oběd. Po smutném loučení ji pouštím. Slíbila, že mi zase něco přinese. Z dálky slyším příjezd auta. A hned po něm další. Za chvilku přijelo jiné - to byl taťka a přisedl si ke mně. Vyprávím mu, jak jsem tady bojoval. Mezitím on měl dva záběry na kukuřici od malých amurů, kterých je tady vysazeno hned několik stovek kusů. Lucka mi napsala, že už dneska nepřijde, protože musí jet někam s rodinou. Sice mě to rozesmutnilo, ale chápu to. Od té doby jsem pořád přemýšlel, jak to udělat, abychom byli spolu. A taky mi vrtalo hlavou, jak vyzrát na kapříky. Na jeden prut jsem pořád zkoušel různé montáže. Druhý prut byl stále na svém místě a ničím nerušen. Odpoledne značně vyčerpaný balím bivak a lehátko se spacákem. Po malých částech jsem nosil věci k autu na parkoviště, které nebylo zrovna nejblíž. Kolem páté je už všechno sbaleno a v autě.

      Po příjezdu domů musím pořád myslet na to, kde jsem udělal chybu. Nakonec jsem neúspěch přisuzoval počasí, které bylo opravdu tropické s velkými výkyvy teplot. Ale člověk se nemá vzdávat a musí bojovat, i když proti počasí a nechutenství ryb často nezmůže nic. Zkoušel jsem různé návazce a systémy, maskoval montáže, ale nic nepomohlo. Někdy se to musí vytrpět… Já doufám, že mám vybráno na dlouhou dobu dopředu. Ale nakonec jsem si řekl, že jsem udělal dobře a vyjel na ryby. Poučil jsem se z chyb a navíc jsem prožil krásné chvíle s andílkem Luckou, se kterou jsem v kontaktu dodnes a už plánujeme společnou výpravu na ryby i na jiné (a pro mě více přitažlivé revíry). A už nikdy nebudu spát během rybářských výprav na boku, ale poctivě na zádech.

      Hodně štěstí na rybách Vám přeje Martin… (Salmon Baits)