Jak jsem začal pouštět ryby

12.5.2008 - Ondřej Filip

      V dnešní době mezi rybáři často diskutované, všemi směry rozebírané sousloví. Jistě každý z vás již na tato dvě magická slůvka někde narazil. Nechci v mém článku někoho urážet či vyčítat ponechání si úlovku pro svoji obživu. Sám jsem ve svých rybářských začátcích hodně ryb (jak se lidově říká) „zmastil“.
      Moji rybářskou kariéru odstartoval tehdy čerstvý přítel mé tety, nyní již právoplatný strejda. Dostal jakožto zkušený pytlák nápad. Možná i v úmyslu ještě více okouzlit moji tetu se rozhodl ulovit nějaké pstruhy k večeři v nedalekém potůčku. K mému potěšení se mě jal (tehdy asi devítiletého klučinu) vzít s sebou. Samozřejmě to pro mne byla čest. Sehnali jsme tedy vlasec a na jeden konec navázali zahnutý hřebík. U vody strejda uřízl dva vrbové proutky, na jejichž špičku jsme navázali druhý konec vlasce. Bylo čerstvě po dešti a my se usadili k malému splavu. Strejda moc dobře věděl, že se zde budou pstruzi ukrývat. Napíchli jsme dešťovku na zahnutý hřebík a za chvíli byl pstruh na břehu. Domů jsme přivezli v lopuchovém listu (ku prospěchu ryb) pouze dva baculaté pstruhy obecné. To byla dobrota…
      Já jsem ten den měl na „prutu“ svou první rybu, která se z tupého hřebíku po chvíli sklepala. Ale ten pocit, mít rybu na prutu, mě natrvalo poznamenal. Po onom dni už šlo vše jak po másle, děda mě přihlásil do rybářského kroužku a netrvalo dlouho a já dostal i svůj první teleskopický proutek s plastovým navijáčkem. Samozřejmě jsem obdržel také věci jako podběrák a nezbytný vezírek. Pak už se jen celá rodina těšila na to, jak jim budu nosit domů čerstvé ryby.
      Ze začátku jsem moc rybek nenachytal, ani se moc často k vodě nedostal. Neodradilo mě to však a po čase jsem ryby domů opravdu začal nosit. Nejdřív pro nejbližší rodinu a čím víc zkušeností přibývalo, tím větší část blízkých jsem rybami zásoboval. Měl jsem kamarády, kteří to dělali stejně. Rodina mě v tom plně podporovala. O C&R se tehdy moc nemluvilo.
      Na myšlenku pouštět ryby mě přivedl až nový vedoucí rybářského kroužku. Začal jsem ho potkávat u vody a viděl, že všechny ryby pouští. Jakožto zkušený rybář mi vždy něco poradil a nějakou tu mušku i dal. Snad pokaždé jsem na tyto mušky něco chytil. Časem jsem (alespoň v jeho přítomnosti) začal všechny ryby pouštět. Chvíli mi to trvalo, ale vycházku od vycházky jsem rybám začal dávat svobodu stále častěji. Do dnešního dne je to můj dobrý kamarád a stále se od něj mám co učit.
      Nyní už jsou to přes dva roky, co drtivou většinu svých úlovků pouštím. Ale je to moje volba a nikomu ji nevnucuji. Nevadí mi lidé, kteří si občas vezmou domů kapříka či pstruha. Je to zcela přirozená věc si rybu vzít k snědku a odjakživa k rybolovu patří. Jde jen o to, aby se tak dělo s určitým ohledem na jednotlivé druhy ryb jako živé tvory a živočišné druhy.
      Rybář, který si rybu chce vzít, by tak měl činit s ohledem na tyto okolnosti: Nikdy by neměl brát určitý původní druh ryby z revíru, o němž ví, že se v něm stále méně tato ryba vyskytuje.
      I když je v našem řádu uvedena jen dolní míra a denní limit tzv. ušlechtilých ryb, měli bychom brát ohled i na ostatní druhy ryb.
      Pokud ulovíme trofejní rybu kteréhokoliv druhu, měli bychom si jako trofej odnést maximálně fotku. Taková ryba si zaslouží svobodu. Když už za svá léta odolala tolika nástrahám, zaslouží si pustit nazpět. V neposlední řadě může v budoucnu potěšit stejně jako vás i vašeho kolegu.
      Je na každém z vás, jak se k rybařině a vůbec k celé přírodě postavíte. Každý má své svědomí. Často lidé dělají špatné věci jen proto, že vůbec nevědí o jejich negativních důsledcích. Mnohé z nás přivede na správnou cestu až osud v podobě informovaného přítele. Je mi jasné, že hodně záleží na tom, mezi jakými lidmi se člověk pohybuje. Pokud každý z vašeho okolí ryby „mastí“, chápu, že vám přijde přirozené to dělat také, ale pokud máte rádi přírodu, nebojte se, vystupte z davu a pokuste se pro ryby také něco udělat. Za to, že vás činí šťastným, si bezesporu zaslouží úctu a šetrné zacházení…