(Tento článek napsala jedenáctiletá slečna a zveřejňujeme jej jen po drobné gramatické korektuře přesně tak, jak nám přišel.)
Stalo se to 20. 3. 2008 (na mamčiny narozky). To jsem šla zrovna od babičky Ladušky z oběda. Myslela jsem si, že půjdu domů, odložím si věci a půjdu k jedné kamarádce. Jenže to jsem netušila, co se mi stane! Jdu si po chodníku a najednou vidím tak 30 cm od kraje chodníku nějakého hada. Jdu se podívat, jestli je vůbec živý. Nejdřív jsem se štítila vzít ho do ruky, ale nakonec jsem se odvážila a sáhla na něj. Vypadalo to, že živý není. Ale v tu chvíli jsem si všimla, že má hřbetní ploutev. Hned jsem si uvědomila, že je to úhoř! Běžela jsem tedy k nejbližší kaluži, abych ho tam dala a on oživl! Tak jsem si řekla, že mu bude lépe v rybníku (máme rybník přímo za zahradou). Hned jsem zalovila v tašce, jestli tam nemám igelitový pytlík. Naštěstí jsem jeden našla a hned jsem ho popadla.
Naplnila jsem ho vodou z kaluže a šla jsem chytat úhoře. Ten si mezitím hověl v kaluži a ani nepřemýšlel o tom, že by ho někdo dal někam jinam. Jenže v té chvíli jsem zčeřila kalnou vodu plným pytlíkem vody. Ten vychytralý úhoř to zaregistroval, zaplul do té nejhlubší vody, co v té kaluži byla, abych ho nenašla - a to se mu povedlo. Já jsem dobrých 5 minut lovila v té kaluži a po úhoři ani stopa. Jenže ho nenapadlo, že ta kaluž není tak velká, takže jsem ho vytáhla na mělčinu. Tam jsem se ho pokusila dát do pytlíku rukou, jenže ejhle, vyklouzl mi. Takže jsem lovila další 2 minuty, jestli ho nenajdu. Naštěstí jsem ho našla, takže jsem ho neohrabaně vložila do pytlíku.
Mezitím šla okolo paní Mifková a ptala se mně: „Co to tam lovíš v té kaluži?“ Já jsem jen odvětila, že úhoře a začala jsem zavazovat pytlík. A ještě mi řekla: „Kde by se tady takový úhoř vzal?“. Tak na tuto otázku jsem jen pokrčila rameny a dovázala jsem pytlík.
Pak jsem upalovala domů dát ho do čisté vody. Hned jsem tuto novinu zavolala mamce a taky jsem se jí zeptala, co s ním mám dělat. Na to mi mamka odpověděla, že mu mám napustit studenou vodu do vany. Hned jsem vanu napustila a šla jsem tu novinu zavolat i taťkovi. Ten se mnou smlouval, abych ho pustila hned, jenže jsem to usmlouvala spíš já, a to tak, že úhoře pustíme, až přijede mamka.
Pak jsem šla pustit kočky. Koule šla hned prozkoumat koupelnu. Všimla si úhoře ve vaně, tak jsem jí ho chtěla ukázat zblízka. Dala jsem jí ho do lavoru (do kterého jsem ho dala, než jsem zavolala mamce), ta si ho se zájmem prohlížela a už už po něm hrabala pacičkou do vody. Naštěstí byla voda dost hluboká, takže se ho ani nedotkla. Najednou jsem uslyšela klíče v zámku! Hned jsem popadla Kouli a šla jsem s ní z koupelny na chodbu. Zavřela jsem dveře do koupelny, pustila jsem Kouli na zem a už jsem stačila říct jenom: „Čau!“ To přišla Péťa, vrazila mi do ruky kytku a řekla mi, ať ji odnesu do kuchyně. Vyndala z batohu chleba a bonbošku. Já jsem jí řekla, ať nepouští Kouli do koupelny. Hned poté, co jsem jí to řekla, se šla do koupelny podívat. Tam uviděla úhoře ve vaně řekla: „Ble, fuj!“ Raději odešla zabalit tu bonboniéru. Když jsem přišla za ní, řekla mi, že se v té vaně koupat nebude a ještě mi řekla, ať jí podám izolepu. Naštěstí byla na barovém pultě. Tak jsem jí tu izolepu podala a šla jsem jí pomoct. Pak mi ještě řekla, ať jí podám nějaké mašle. Pro ty jsem musela doběhnout nahoru do šuplíku. Vrátila jsem se se 3 druhy mašlí. Vybrala si tu nejhezčí a ovázala ji okolo bonboniéry.
Pak přišel taťka a hned se ptal na úhoře. Šel se na něj podívat (byl to ještě mladý úhoř, tak 40 cm), řekl že je pěkný a zeptal se Péti, kolik jí je dlužen (za tu kytku). Ta mu sdělila cenu a taťka jí to dal. Pak mi ještě řekl, ať vyleju ten lavor, tak jsem ho vzala a šla, jenže mi trošičku vycmrndl a já jsem to musela vytřít. Za chvíli přijela mamka. Hned, když vešla do dveří, začala vypravovat o tom, jak jí chytli policisté a jak ji řekli, že jí nesvítí jedno světlo. Taťka se na to hned šel podívat, spravil to, pak šli zase dovnitř a mamka se hned šla podívat na úhoře. Řekla, že je pěkný, a pak se zeptala, jak jsem ho našla. Já jí samozřejmě řekla, jak to bylo. Pak mi ještě mamka řekla, ať jí přinesu foťák. Já jsem jí ho donesla a mamka začala hned úhoře fotit. Pak mi řekla, ať zase napustím lavor, že ho půjdeme odnést do rybníka. Dala jsem ho tedy do lavoru a šli jsme ho odnést.
Když jsme ho odnášeli, mamka mě furt fotila. Doprovázeli nás obě naše kočky. Hned poté jsme úhoře úspěšně vypustili zpět do volné přírody.
