Rybaření z lodě, Nový Zéland

12.3.2008 - Tom Fronek

      Rybaření na Novém Zélandu má jednu velkou nevýhodu - a tou je počasí. Můžete si plánovat cestu jak chcete, ale když se přiblíží den odjezdu, buďte připraveni vše zrušit, protože bude zaručeně mizerně. Par dní na to, když už jste v práci, je tak nádherně a na moře se můžete koukat už jen z okna.
      Ale naštěstí ne vždy tomu tak je. Vydařilo se mi mnoho krásných cest. O jedné z nich vám trochu povyprávím.
      Mnozí už znáte mé články a chápete, že nejsou zrovna literárně správné. Ale snažím se psát vše jen tak od srdce. Dělám to proto, abych vám co nejlépe přiblížil rybaření v těchto zemích.

SNAPPA

      Nejoblíbenější a nejhojnější ryba ve vodách Nového Zélandu je snappa. Je to velmi kvalitní ryba s bílým masem, které je jemné a rozpadá se v ústech. Dá se používat i na sushi. Tyhle ryby žijí přes zimu v hloubkách a v létě se stahují do teplejších vod blízko břehů (pláží). Dorůstají veliké hmotnosti a rozměrů, ale jakákoli snappa přes 10 kg se většinou pouští. Rybáři si mohou nechat 7 snapp na člověka denně, míra je 35 cm, většinou se však menší než 45 cm nebere. Má velikou hlavu a menší tělo - malé ryby se nevyplatí brát.
      Tato cesta byla plánovaná již několik týdnů dopředu a samozřejmě těsně před odjezdem se začala přibližovat bouře. Tentokrát jsem to nijak nevnímal. Potřeboval jsem být u vody a chvíli si zachytat. Chtěl jsem zkrátka vyjet a doufal jsem, že se vyčasí.
      Cesta trvá 4 - 5 hodin a je to nádherná jízda. Mé místo se jmenuje Kerikeri peninsula (poloostrov Kerikeri) a leží severně od Aucklandu - ve svém prvním článku o snappách (Pugras aurotas) jsem o něm trochu psal.

      Přijel jsem na svou oblíbenou pláž na východní straně a udělal tábořiště. Čekal jsem na nějaké kamarády, a proto jsem musel trochu označit místo. Hned jsem nahodil, aby mi čas rychleji utíkal.
      Slunce začalo zapadat a já viděl, jak se mi prohnul prut. Po záseku jsem cítil známou váhu - je to určitě krásná snappa. Táhla docela silně a já měl co dělat, abych ji udržel v blízkosti. A byla to skutečně ONA.

      Po vytažení této ryby jsem opět nahodil a usedl do písku. Tentokrát se však nic nedělo. Takhle to občas u snapp bývá. Někdy bere jedna za druhou a jindy jediná za 2 hodiny. Ale už mám vyzkoušené, že když neberou často, tak jsou vždy větší.
      Naše výprava ale byla o tom, že prochytám tohle nádherné místo z lodě. Můj známý bydlí asi 5 minut od pláže a čeká na mne a mé dva kamarády, že ráno vyjedeme. Počasí se umoudřilo, a tak jsem klidně mohl spát venku.
      Hned ráno oba moji známí přijeli a vypravili jsme se společně do vesničky (nebo spíše malé rybářské osady) navštívit Iena. Uvítal nás a hned jsme se vydali na cestu.
      Asi po pětačtyřiceti minutách krásné jízdy lodí jsme dorazili na místo, kde byla hluboká voda, a zakotvili jsme hned na začátku dlouhé zdi.
      Používal jsem prut pro chytání z lodě (krátký a silný) a asi 4cm háčky. Návazec je jednoduchý. Provléknu jeden háček volně na vlasec a na konec přivážu druhý. Nástražní rybku napíchnu na pevně uvázaný háček a druhý volný jí zapíchnu do ocasu. Je to taková pojistka. Nad tím vším je těžké olůvko pro rychlé klesání do hloubky. Často se stává, že nástraha nemá čas se ponořit až ke dnu, protože ryby jako žraloci, lososi i jiní dravci se zdržují asi v půlce mezi hladinou a dnem a klesající nástrahu uloví.
      Používali jsme jen kostky různých zmražených ryb jako návnady. První nahození a asi dvouminutové čekání přineslo úspěch - 10kg snappu.
      Nádherná ryba, kterou to vše začalo. Albert, kamarád z Austrálie (četli jste o něm v článku Barramundi /clanek.php3?id=746), zasekl další krásnou asi 4kg snappu a pak šla jedna za druhou. Byl v tom ale háček. Ryb se chytlo mnoho, ale většinou jen malé okolo 1 kg. I když měly míru, pouštěli jsme je, aby vyrostly.
      Po nějaké době chytání nám začali nástrahy napadat žraloci - jeden dokonce narážel na loď. I když byl malý, náš lov se blížil ke konci. Málokterá ryba se zdržuje v jejich blízkosti. Tento atakoval nástrahu okamžitě, jakmile dopadla do vody. Byl u hladiny a koukal, kdy a kam nahodíme - chytrá potvůrka.

      Vyměnil jsem tedy nástrahu a začal používat soft-plastic (pozn.: asi náš twister). Prodávají se v různých barvách a velikostech. Vyzkoušel jsem krásně žlutou asi 10 cm dlouhou. Hned po dopadu na dno přišel nádherný záběr. Zasekl jsem a snažil se držet ryby silou. Je těžké dostat snappu ode dna, kde je hodně mořských rostlin, ve kterých se tyto ryby drží. Podařilo se, zvedla se z hloubky a já ji tahal ven. Náhle jsme ji viděli u hladiny.

      Vyvlíkla se! No nevadí. Nemůžeme přece pokaždé vyhrát.
      Potom jsem se přemístil na druhou stranu lodě, protože můj kámoš neměl moc štěstí, a tak jsem chtěl, aby vyzkoušel moje místo, které bylo přímo nad stěnou. Já si převázal prut na návazec s patnácti malinkatými háčky a pokusil jsem se nachytat nějaké nástražní rybičky. Podařilo se mi chytit asi 6 menších rybek, které se držely kolem lodi.
      Příjemný den se blížil ke konci. V okolí je mnoho ostrovů a náš plán byl vyjet si na některý z nich v zimě, kdy snappy berou nejvíce. Vraceli jsme se zpátky a plánovali klidný večer na pláži u ohně s pečeným čerstvým úlovkem.
      Povím vám, že tyhle večery po krásném dni jsou nádherné. Ale určitě to znáte sami.

Recept na snappu nebo jakoukoli rybu s bílým masem

      Potřebujete: filety, máslo, pepř, rajčatovou salsu (rajčatová omáčka s kousky papriky a různé zeleniny – mexická omáčka), sýr, alobal, oheň.
      Vložte filety do alobalu, k nim přidejte máslo a pepř, zabalte a 10 minut pečte ve žhavém popelu.
      Otevřete alobal a na filety dejte trochu omáčky a sýru. Položte na rozžhavené uhlíky, dokud se sýr nerozpustí.
      Je to nádherná změna oproti běžným rybím pokrmům a v přírodě chutná dvojnásob.

      Doufám, že jsem vám trochu přiblížil atmosféru rybaření na Novém Zélandu.