K70 v praxi

13.10.2007 - Fishky

     Je čtvrtek dopoledne a sedíc v práci uvažuji, co dělat o víkendu. Napadá mě napsat Milanovi, jak to vidí on. Po celkem vypjatém pracovním týdnu nemám bohužel náladu a ani čas válet boilies či připravovat místo, proto když Milan referuje, že boiliesu má dost a o vše se postará, jsem jen rád. V pátek v práci odpočítávám sekundy a něco před třetí hodinou „zvedám kotvy“ a mažu za Milanem. K vodě přicházím až těsně před sedmou hodinou večerní a zbývají nám 3 hodiny lovu. V rychlosti navazuji nové montáže a s prosíkem si od Milana vyptávám pár jeho „zázračných“ kuliček.

     Úderem sedmé máme nahozeno a konečně si můžu po uspěchaném týdnu vydechnout a relaxovat… Pomalu se začíná stmívat a u Milana se ozývá první opatrné pípnutí z prutu umístěného na hloubce. Najednou berou věci rychlý spád. Po záseku a následném zdolávání přichází záběr i na můj prut z mělčiny, a tak máme oba co dělat. Paráda, 30 minut u vody a oba máme záběr, co víc si po hektickém týdnu v práci přát? Idylka však netrvá dlouho, píp píp píííííííííp… Ty bláho, co teď? Cívka na mém levém prutu položeném také na mělčině a navíc u závad se roztáčí, a tak nezbývá než řešit situaci ihned. Rázem se pohodový lov mění v komedii, při které Milan bezmocně sleduje, avšak s náležitým zájmem si vychutnává, jak v podřepu držím dva pruty a střídavě otáčím kličkou levého a pravého navijáku. Marast! Nadávám, naříkám, ale přesto se mi to líbí. Milan navádí svého kapra do podběráku, kam za ním po chvilce putují i oba moji – zajímavé... Focení v zájmu kaprů neřešíme a raději všechny tři co nejrychleji vyháčkujeme a pouštíme zpět. Spokojenost… Ryby berou neskutečně, a tak během 3 hodin máme asi 12 záběrů – nejmenší ryba má 72 a největší 83 cm. Během soboty, neděle a následně v pondělí (Velikonoce) se situace mění, revír takřka „okupují“ víkendoví rybáři a na braní ryb se podepisuje nervozita a nedůvěra v nabízenou nástrahu. Přesto se za námi na břeh v průběhu těchto 4 dnů, kdy jsme u vody celkově strávili zhruba 20 hodin čistého lovu, podívalo cca 300 kg kaprů… A kde že jsme to chytali? Na soukromé vodě plné velkých kaprů s pěkně mastným vstupným? Ale kdepak, na svazové vodě!

     Když se u nás v MO před třemi roky schválila na výroční schůzi změna v BP a na jednom z revírů obhospodařovaném naší MO se zavedla horní míra kapra 65 cm, byli mezi rybáři jak příznivci této změny, tak i odpůrci. Po dvou letech od zavedení horní míry do praxe mnozí odpůrci změnili názor a troufnul bych si říci, že jim momentální stav a podmínky lovu (horní míra kapra) vyhovují. Komu by se také nelíbila ta možnost rybařiny u vody, kde kromě „dorostenců“ 45 – 65 cm, které si mohou rybáři mající zájem o nejen lovecký, ale i gurmánský zážitek ponechat, je i opravdu velká pravděpodobnost úlovku nadprůměrného kapra? Do revíru se během dvou let nasadilo 10 metráků kaprů větších než 65 cm a současně 80 metráků kaprů určených spíše ke konzumaci ve velikosti cca 40 – 65 cm. Vzhledem k množství přirozené potravy (nitěnky, patentky, plankton a zejména výskytu slávičky mnohotvaré) a současně s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám jižní Moravy je celkem pochopitelné, že kapři ani při hojnějším výskytu na revíru v žádném případě neživoří, ale naopak velice slušně rostou a přibírají na váze. O žádanosti a prospěšnosti současného stavu věci svědčí zvýšený zájem o revír ze strany sportovních rybářů (jak plavačkářů, feedrařů, tak zejména kaprařů) nejen z naší MO, ale i z okolních organizací.

     Ti, kteří však nemají možnost návštěvy obdobného revíru, nemusí zahálet – cesta, jak „vytvořit“ revír s horní mírou kapra (ale i jiné ryby), je vskutku jednoduchá:

1. na výroční schůzi vznést návrh na zavedení horní míry (nemusí se jednat jen o kapra)
2. tento návrh posléze schválit (je vhodné předem některé známé obeznámit s prospěšností věci – a tito svým aktivním přístupem dopomohou ke schválení změny)
3. po schválení postoupí návrh na sekretariát svazu, kde bývá bez problémů na zasedání svazového výboru v měsíci září schválen, pokud není opravdu kontroverzní.

     Změna se v „Bližších podmínkách“ projeví již následující rok.

     Jsem rád, že jsem členem MO, která se snaží vycházet vstříc sportovním rybářům a umožňuje jim kromě gurmánských požitků také ty sportovní – lovecké. Mrzí mě, že dnešní stav a chování některých jedinců u vody spějí spíše k tomu, že budeme muset „chtě nechtě“ zavést další a další podobná „byrokratická“ opatření i na jiných revírech, protože chytnout kapitálního cejna, karase či lína (o dravcích nemluvě) je takřka zázrak – a není to škoda?