Soroya – Vítejte v rybí říši !

3.9.2007 - Michal Simčo

     Takto honosně vás vítají veškeré informační brožury, které si můžete o tomto ostrově opatřit, protože jsem však tento ostrov již několikrát navštívil, mohu potvrdit, že toto přirovnání není reklamním trikem, ale holým faktem. Z pohledu běžného turisty je Soroya nicotným ostrovem, kde najdete jen skály, kamení a vodu, ale právě ta voda je pro rybáře nesmírně zajímavá, jak sladká, tak slaná. Já bych se nyní pozastavil u vody slané, tedy u moře. Tento ostrov omývají vody Barentsova moře, které je velmi bohaté na ryby. Každoročně připlouvají k břehům Soroya miliony matečných tresek, které Norové nazývají Skrej, aby zde splnily svoji rozmnožovací povinnost. Ještě zajímavější je však fakt, že tyto trofejní ryby po vytření neodplouvají pryč, jako se děje od Lofot směrem na jih, ale zůstávají celoročně v okolí ostrova.

     Rybářská sezóna sportovního rybolovu zde kvůli velice drsnému severskému podnebí probíhá pouze květen až srpen. V jiném termínu se sice můžete na Soroya vypravit, ale stává se zde, že kvůli častým větrným bouřím strávíte celý pobyt na chatě. Naopak v letních měsích zde zažijete kouzlo polárního dne, kdy slunce svítí nonstop dvacet čtyři hodin a po několika dnech lovu nebudete vědět jestli je 9.00 hodin dopoledne, nebo 21.00 hodin večer. Já jsem toto kouzelné místo navštívil v červnu, v období letního slunovratu. Cestu dlouhou 3500 km jsme zvládli bez problémů, i když letos vstoupil v Norsku v platnost zákon o vývozu ryb, který limituje maximální úlovek na 15kg filet pro jednu osobu a na hranicích bývá kvůli tomu dost často dusno. Když jsem tuto novinku konzultoval s Nory v hospodě, bylo mně sděleno, že tento zákon vymysleli a prosadili lidé ze středního Norska, protože se domnívali, že ryb ve středním Norsku ubývá a je třeba je chránit. Tuto myšlenku mně však norští rybáři z Finmarku vyvrátili tím, že stačí, aby se do norských výsostných vod proplížila jedna ruská loď, lovící trolingovými sítěmi, která uloví za týdenní vyjížďku to co sportovní rybáři za celou sezónu. Ať již jsou názory na tento zákon jakékoli, pravdou zůstává, že limit 15kg odradí od výletu do Norska rybáře, kteří si rybolov spojovali s příjemným vylepšením své finanční situace.

     Ihned po příjezdu na chatu jsme se začali připravovat na první vyjížďku. Cestou k molu jsme se ještě stačili pozdravit s kluky, které jsme střídali a vyměnit s nimi pár informací. Sdělení, že ryby berou a každý den se nachytá, mě neuspokojilo. Jsme přece na Soroya! Zajímala mě jejich největší ryba a úlovky exotických ryb jako je vlkouš nebo halibut. Odpověď zněla největší treska 116cm, vlkoušů přes 30ks, halibuti nic moc. „To se musí změnit“pomyslel jsem si. Avšak od našeho domácího Oernulfa jsem žádné pozitivní zprávy také nedostal, že by se ulovilo něco extra. Co mě však smiřovalo s těmito zprávami byl fakt, že před námi chytali skupiny nováčků, kteří zde na tomto místě lovili úplně poprvé. Nám se loni povedla treska přes 30kg, tak proč by to nešlo letos! Nasedáme do lodí a míříme ven z Hasfjordu na mořský průplav, široký cca 25km, který odděluje Soroya od pevniny, projíždíme kolem majáku a já si ladím svoji GPS. Počasí je na hraně, vítr 5m/s, oblačno se špatnou viditelností a hustým deštěm. Vysílačkou jsme se dohodli s druhou lodí tzv. B týmem, že zkusíme vyjet ven z kanálu před Soroya na otevřené moře a tam se uvidí co dál. Míjíme poslední skalnatý výběžek, moře zde nabírá na síle. Vlny se nám zatím daří překonávat, i když se už místy tvoří čepice. Touha po prvním spuštěním pilkru na našem top místě, kde jsme loni chytili rekord je tak silná, že nevnímáme zesilující vítr a vydáváme se 12km na otevřené moře. Alu lodě s padesáti koňovými motory si hravě poradily s metrovými vlnami. Jsme na místě! Pod námi je hloubka 75m a 0.5km před lodí je útes, jehož hloubka padá až na 380m. Echolotem kontroluji výskyt ryb, jsou tam! Funguje to stejně jako loni.

     Osadil jsem si pilkr pevnými trojháky 10/0 a celá sestava už se řítí ke dnu. Digitální počítadlo na multíku ukazuje hloubku 77m, dvakrát jsem ťuknul o dno a popotahuji pilkr do sloupce asi 6m nad dno. Párkrát jsem zhoupnul prut nahoru a dolů a je to tady! Bombastický záběr. Ryba napálila pilkr a jde rovnou do jízdy, seřizuji brzdu a vychutnávám si první souboj. Ryba si bere zhruba 10m pletenky a daří se mně ji otočit. Po prvním výpadu zvedám těžkou rybu zvolna sloupcem nahoru. Prudký déšť a vítr bičuje moji tvař a ruce. Konečně mám možnost zkontrolovat okolí a vidím, že na druhé lodi mají také všichni ohnuté pruty. Můj parťák se snaží překřičet vítr a volá „Jsou přesně tam, kde jsme je loni nechali“! Moje ruce jsou tak vyfoukané větrem, že velmi těžko ohýbám prsty. Multiplikátor mě pípnutím upozornil, že se moje ryba nachází 5m pod lodí. Nakláním se přes board lodi a už vidím to ohromné bílé břicho tresky obecné. Mám ji nadosah, beru vylovovací kleště a první metrovka je v lodi. Metr ukázal míru 116cm. V zápětí vylovuje svoji rybu můj parťák a hlásí míru 110cm. Na první spuštění hodně slušný výsledek. Také v lodi B týmu jsou na palubě tři metrovky. Vítr je stále silnější, GPS hlásí, že jsme se během prvního drive splavali neuvěřitelný kilometr, ale echolot stále ukazuje hejna ryb. Necháváme proto loď ještě na stejném místě a znovu pouštíme …...(pokračování příště)