Jihočeský mini-sraz z pohledu rybáře a organizátora

1.7.2007 - profo

     S nápadem pořádat jihočeské mini-srazy přišel Vláďa (Vanvan). První sraz se konal na pískovnách v Roudné, druhý pak na Vlkovských pískovnách. Organizaci zatím posledního, třetího ročníku srazu, převzal Profo a já (Kolči). Původně jsme chtěli udělat klasický jednodenní sraz, jako byly ty předešlé. Jelikož se nám ale začali hlásit i lidé z Prahy, Moravy a dalších vzdálenějších míst, rozhodli jsme se sraz prodloužit na celé tři dny (od pátku do něděle). Vzhledem k tomu, že zde nebyli jen Jihočeši, museli jsme jako místo konání vybrat soukromý revír - čímž odpadly problémy se sháněním krátkodobých povolenek. Kolči a Profo měli typ na soukromý revír Vášův Mlýn, který je vzdálený cca 2km od Milevska. Vášův Mlýn má, kromě lokality, tu nespornou výhodu, že je propojen s hospodou, kempem a tudíž nabízí i patřičné zázemí (sprchy, WC…).

     Sraz se konal v termínu 18.-20.5 2007.

Pátek

     Kolči a Profo přijeli s úderem osmé hodiny ranní, aby stihli uvítat všechny účastníky srazu. Na místě byl už od minulého týdne Louda s přáteli, kteří nás informovali o své největší ulovené rybě – kaprovi s pěknými 87cm.

     Před polednem se začali sjíždět první účastníci a všude panuje veselá a přátelská atmosféra. Po ranním pokecu již někteří začali být nedočkaví, odešli nahodit a pokusit se o nějakou tu rybku. Do party dorazili i Sosed se Stejkem. Sosed si otevřel ve svém autě menší obchod a rozprodal objednaných 110kg krmení a 10 litrů červů. Děkuji mu za všechny, že byl ochotný se s tím až z Brna vláčet :-) Odpoledne už dorazili téměř všichni účastníci.

     Kolegové z brněnského jádra po celý den hodovali. Jejich mini-gril se snad nezastavil a neustále se něco peklo. S vzrůstajícím počtem lidí se rozjížděla i zábava. K večeru nás bylo už kolem 35 a bylo opravdu veselo. Ochutnali jsme vzorky domácích pálenek, hlavně od Moraváků, ale i další koupené pitivo. Vše jsme to zapili 13º pivem Démon z místní hospůdky.

Sobota

     O prvním víkendovém dnu se ukázala, kdo to s pitím přehnal a kdo se naopak hlídal. Zatímco někdo již od rána rybařil, jiní se, jako například Kolči, teprve kolem poledne probudili. K obědu byla zajištěna grilovaná kuřata s okurkami a chlebem, která snad všem zúčastněným přišla k chuti. Při obědě se většina lidí sešla u stolu, takže byla příležitost poznat dosud neznámé tváře a trochu pokecat. Patera s Profem začali grilovat prase, které bylo naplánované na večeři a celý den nám dělali chutě. I přes veškeré snažení se asi nikomu nepodařilo ulovit opravdu trofejní rybu. Za zmínku snad stojí jen MrKosův krásný 46-ti cm lín a několik kapříků. Květnové slunce chvílemi až nepříjemně pálilo. Pomalu se přiblížil soumrak, a s ním i přípravy na večeři. Brčko a Kolči strouhali křen, jiní chystali okurky, pečivo a samozřejmě porcovali prase. Každý se najedl do sytosti a někteří až k prasknutí. Večer se nesl ve znamení popíjení a vynikající zábavy. Komik a O’Shea nám dokonce zahráli na kytaru a zazpívali! Prostě báječná atmosféra.

     Myslím, že pokud bychom pokračovali v tradici celebrit srazu, kdy na srazu MRKu 2005 jí byl Bulk, na srazu 2006 Sosed, tak zde, na našem mini srazu to byl po sobotním večeru jednoznačně Stejk:-)

Neděle

     K snídani a k obědu jsme dojedli prasátko a začali se pomalu chystat na „sranda“ mač o spousty cen . Ty přivezli sami účastníci - za což jim ještě jednou velmi děkujeme!

     Závod odstartoval v 9 hodin. Ti, kteří to v sobotu večer nepřehnali, měli dost času na přípravy. Někdo si vybral stejná místa, na kterých seděl od začátku srazu. Jiní odcházeli do ústranní, kde našli větší klid a s ním i větší šance na úspěch.

     Bodovalo se tímto způsobem: ryba do 20 cm za jeden bod a ryba nad 20cm včetně se počítá každý centimetr za jeden bod. Vítězem závodu se stal Ricci, který nasbíral krásných 292 bodů, v těsném závěsu se umístil Dalimil, s 276 body, a na třetím místě se umístil Vojta s 248 body. Jelikož cen bylo opravdu hodně, rozdělili jsme je tak, že první tři si vybrali vždy dvě ceny dle vlastního výběru, poté si každý v pořadí vybral po jedné. Potom se jela další kola, dokud se ceny nerozebraly. Ceny byly rozdány, valná většina lidí šla balit. Zkrátka nastal čas vydat se domů. Troufáme si tvrdit, že sraz byl vydařený a všem zúčastněným se zde líbilo.

     Vendy upekla vynikající buchtu, kterou z větší části spořádal Brčko s Kolčiho asistencí, menší část pak snědli ostatní. No co, měli smůlu, připravili se o hodně, ale alespoň zbylo víc na nás:-)

     Vzhledem k hojné účasti i spousty nerybářského osazenstva jsme se rozhodli tento sraz ukázat nejen z pohledu rybářů, ale i z pohledu nerybáře. Nebo spíše možného adepta na rybáře v podobě Vanvanovi přítelkyně Oliny. Z tohoto důvodu připojuji ještě malé Vyznání, aneb jak se stát bláznem od již zmíněné autorky..

Vyznání, aneb jak se stát bláznem

     Do ticha jednoho zimního odpoledne zazvonil přítelův telefon. Radostný pozdrav, pár běžných vět typu“ „Jak se máš? Co jsi včera dělal?“ apod.. Podvědomě jsem vnímala rozhovor, když tu se náhle tón jeho hlasu změnil. Zpozorněla jsem, a z hovoru jsem vyrozuměla, že jde o chytání ryb - jeho velmi oblíbenou zábavu. V zápětí mi položil otázku: „Pojedeš se mnou v květnu na jihočeský sraz rybářů?“ A důvod proč bych měla jet? „Sejde se pár stejných bláznů jako jsem já.“

     Podotýkám, že nejsem žádný vášnivý rybář. I když jsem s ním několikrát na ryby vyrazila a dostat rybu z vody na háčku prutu od nahození, až po zdolání jsem si vyzkoušela. Kromě toho o dlouhodobě plánovaných akcích a jejich úspěšnosti nemám zrovna valné mínění. Přijde mi, že často končí zklamáním. A tak i má odpověď byla skeptická. „Bůh ví, co do té doby bude“.

     Dostala jsem za úkol si to řádně rozmyslet.

     Čas plynul. O srazu padlo občas pár slov. Někdy v březnu přítel přišel a řekl: „jo, tak jsem tě na ten sraz přihlásil a hotovo.“ Na dotaz: “Co tam budu celý víkend dělat?“, jsem dostala odpověď: “Budeš chytat ryby!“. A bylo rozhodnuto.

     Čas běžel dál a jak se termín srazu blížil, mé pocity se měnily a nakonec jsem se docela těšila Občas v koutku mé ženské duše zahlodal červík obavy z nudy, pocitu samoty a pohledů, které budou říkat: „Co tady děláš mezi bandou chlapů? Tohle je naše doména a ty sem nepatříš!“

     A pak nastal den D - ráno 18. května. Jela jsem přes půl republiky, aby se ze mne stal „tichý blázen.“ Přítel mě vyzvedl u vlaku, přiložil si mě do auta plného rybářských saků paků a vyrazili jsme směr Vášův mlýn u Milevska. První dojem byl docela dobrý. Pěkný rybník kousek od cesty, posečená tráva, za rybníkem les, pár chatek a malá hospůdka. Nad tím vším modré nebe a sluníčko. A kolem rybníka pár „bláznů“. No pár, nakonec jich bylo čtyřicet.

     Nastalo halekání, pozdravy, představování. Padaly jména, nebo spíš přezdívky, které jsem jednu přes druhou zapomínala, a stejně nakonec nevěděla, kdo je kdo, a komu která patří. Samozřejmě byly i pátravé pohledy.

     Nanosili jsme věci do chatky, vybalili nejnutnější a hajdy k vodě vyhlédnout si místo. Tam mě čekal výhled na pruty, židle, krmení a další nezbytné věci, a samozřejmě řeči jako: „Tak co? Jako to jde? Berou, berou?“. Všechno jsme rozbalili, rozložili pruty, navázali, zapíchli vidličky tam, kam patří, aby měl prut ten správný směr a vlasec správný úhel (kvůli větru a viditelnosti záběru na Feederovém prutě). Nic z toho už pro mě nebylo novinkou.

     Co ale bylo nečekané, snad až šokující bylo, že ještě cestou, než jsme došli na místo, uprostřed všech těch řečí jsme z ničeho nic dostali od jednoho pro mne úplně neznámého rybáře krajíc chleba a flák grilovaného masa. Jen tak, jako bychom se znali už léta. Mimochodem, bylo nejen výborné, ale fakt přišlo k chuti, a já vlastně ani nevěděla, komu poděkovat, neboť jeho jméno nebo spíš přezdívka, zapadla mezi dalších asi 30, v kterých jsem měla chaos a nevěděla ke komu kterou zařadit. A tak to pokračovalo dál.

     Netrvalo to snad ani půl hodiny po prvním náhozu a špička mého Feederového prutu, který mi přítel přidělil, se po předchozích záchvěvech ohnula. Chvíli jsem se o jeho konec přetahovala s rybou, kterou se mi podařilo za rad přítele a zvědavých pohledů nejbližších rybářů, úspěšně zdolat a dostat na břeh. Z rybky se vyklubal 46-ti centimetrový kapr. Hned přiběhl jeden ze sousedů s foťákem, a tak mám se svou první rybou na srazu i foto. Během večera přibyly ještě dva menší kapříci a v následujících dnech ještě další ryby - větší i menší, plotice, perlíni a kapříci. Hlodající červík obav s přijetí zalezl hned ten první večer.

     Následovaly dva překrásné dny bez mráčku, jak na nebi, tak na duši, bezvadná parta nesobeckých „bláznů“, ochotných nezištně se rozdělit nejen radou, pomocí, ale i o vlastní nástrahy, krmení, pruty. Prostě něco, co se v dnešním uspěchaném a hrabivém světě moc nevidí. Jedním z nich je člověk ukrytý pod přezdívkou „Hraji“, který nikdy nešetřil radou, pomocí či ukázkou k nikomu ze svého okolí a díky kterému jsem v neděli odpoledne chytla svého největšího kapra – 53 cm, a ulovila spoustu dalších. Sedíc na „jeho“ zakrmeném místě, chytajíc na jeho návazec a krmení, nevěděla jsem, který ze dvou prutů mezi nimiž jsem seděla, zasekávat dřív. Nastala i chvíle, kdy se hned o záseku a pár otočení navijáku na jednom prutě, řítil do vody prut druhý, po kterém skočil přítel a chvíli jsme se přetahovali v domnění, že táhneme jeden druhého. Nakonec on vytáhl kapříka 46 cm a já si oddychla, že jsme se tak snadno rozmotali aniž bych něco zničila. Když vtom se naviják na mém prutu opět rozjel a na jeho konci se objevil právě ten 53cm kapr. Tak to byl fakt mazec a pro mě moc pěkný zážitek. Tak díky moc, pane „Hraji“.

     A díky i Vám, pane Franto, bez vaší rady bych hned na začátku neudržela prut ve správné poloze a ještě navíjet, povolovat brzdu atd.. A nejen tato, ale i další rybky by si vzali svobodu ještě před zdoláním a padaly by tak jako dosud.

     A určitě největší poděkování si zaslouží hlavní organizátor srazu „Profo“. Jak plynul čas, vzrůstal k němu můj obdiv pro jeho obětavost a čas, který strávil přípravou srazu, zajištěním všech věcí kolem, včetně jídla. Na konci byl určitě unaven, ale může mít opravdu dobrý pocit, být spokojený, ba dokonce pyšný na svou práci. Pro případný další sraz nasadil laťku fakt vysoko, a to včetně počasí!

     A vám všem ostatním nejmenovaným chci poděkovat za přijetí a říci vám, že takhle se z lidí stávají „blázni“ a že jsem to byla já, komu se nakonec nechtělo od vody, ačkoli jsem doma přemýšlela, jak odtamtud přítele alespoň na chvíli dostanu, abych se nenudila. Pořád se nepovažuji za rybáře. Vím, že s vytažením opravdové ryby si sama ještě dlouho neporadím. Na to mi chybí ještě nejmíň dvě ruce, ale kousek „blázna“ ve mně určitě zůstane. Mého hlodajícího červíka sežraly s ostatními ryby a díky vám měly v neděli večer taková břicha, že byly širší než delší. Vypadali jako napumpovaní a u některých se objevily strie. Ale stále vyskakovaly nad hladinu a hledaly vás, někteří aby se pověsily na vaše háčky, jiní jen aby pozlobily.

     Ať se vám i další srazy vydaří tak jako tenhle Vám přeje Olča

     Závěrem chceme poděkovat za účast a kladné ohlasy na účet organizátorů, všem za vynikající atmosféru a doufám, že se třeba někdy do budoucna povede zase takováto krásná akce.

     Za organizaci Profo, Kolči a Vanvan