Horní míra: Žádné gentlemanství, ale nutnost

5.6.2007 - Jiří „CarpMaster“ Kadubec

     Ihned v první větě bych rád poděkoval všem těm, kteří si tuto pro mnohé kacířskou úvahu přečtou. Důvod je jednoduchý. Je zajímavé, kolik lidí je ochotno jakoukoliv sebelepší myšlenku odkázat do řádu bludů či sci-fi, aniž by se s ní alespoň zběžně seznámili.

     Ano, bylo by krásné, aby i u nás se převážně preferovala myšlenka Chyť a Pusť, ale co mě vždy může nadzvednout ze židle je přirovnání k tomu, že ve „vyspělých zemích“ jako je třeba Anglie to jde a u nás ne. Nemyslím si, že náš vývoj se zastavil někde sto let za opicemi. Ano, rozdíl mezi Velkou Británií a Českou popřípadě i Slovenskou republikou je fakt, a to že většina vod (ne-li snad všechny) ve VB je v rukou soukromníků, kteří si svoji obsádku chrání, protože mnohdy je to i jejich živobytí mít v revíru pěkné, velké a zdravé ryby.

     To jsem ovšem trochu odbočil od úvahy nad horní mírou. V našich podmínkách není možné ze dne na den začít preferovat totální systém chyť a pusť. Už jen z toho důvodu, že i klasický pouštěč si od vody odnese kapříka na vánoční stůl případně pstruha na gril. Pokud se nic nepřehání, tak v tom není problém. Problém nastává tehdy, když jde o velké ryby.

     Neznám snad jediného rybáře, který by netoužil ulovit velkou, krásnou rybu. A je vcelku jedno, jestli jde o kapraře, muškaře, vláčkaře, plaváčkáře, feedraře nebo i klasického bobkaře. Ano, žijeme ve velké době a vše okolo nás je velké. Staví se velké domy, velká nákupní střediska, dělá se velká reklama, vyrábí se velké vozy a vůbec většina věcí se preferuje velká a to nemluvím jen o fyzické velikosti, ale třeba i funkčnosti či duchovní síle.

     Lidí, co propadají rybářskému sportu je rok od roku více a bohužel i díky různým nepřímým vlivům jako jsou různé filmy či reklamy mají touhu lovit velké ryby. No co to není nic špatného, ale je třeba si domyslet i důsledky takového chtíče.

     Lidé chtějí lovit velké ryby a to hlavně v začátcích své rybářské kariéry, kdy nemají zkušenosti, aby takové ryby nalovili na svazových vodách. Proto navštěvují soukromé revíry, ale ne jen tak ledajaké, ale ty, co se honosí nálepkou „kaprodrom“ a na mnohých takových je pravidlem „nechytíš – neplatíš“. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak vlastnit (případně tedy provozovat) vlastní revír s kvalitní obsádkou ryb (vcelku jedno jakého rybího druhu) je ryto a případné neúspěšné lovy jistě mnoho zájemců o další rybolov neosloví a ani reference nebudou zrovna pozitivní.

     Jaké má tedy takový provozovatel možnosti zajistit si takovou obsádku aby přitáhl kapitál? V prvé řadě může obcházet různé hospodáře a za větší či menší úplatu odkupovat již „nepotřebné – staré“ mateční ryby. Ovšem kolik takových ryb je během sezóny k dispozici? Určitě ne tolik, aby alespoň z části nabídka pokryla poptávku a proto provozovatel osloví běžné rybáře nebo i specialisty (pozor, takové jednání je v rozporu s ustanovením z vyhlášky 197/2004 Sb.), kteří mu ryby naloví a za úplatu odprodají. Nástin takového jednání je viditelný každý měsíc v různých rybářských magazínech a o to více na internetu. Takový provozovatel vsadí opravdový balík peněz na kvalitní obsádku a rybářům rybu velmi dobře zaplatí a ví, že pokud bude mít obsádku ryb s vysokou koncentrací trofejních ryb, tak má na několik let vyhráno. Hlavně na tom vydělá.

     Tím je kolečko uzavřeno. Lidé mohou lovit velké ryby, ale za podstatnou částku. Ono je potřeba se zamyslet i nad faktem, že na některých soukromých revírech rybář „vysolí“ takové peníze za den lovu, že v mnoha případech by tato samá částka pokryla roční povolenku!

     A teď tedy zpět na začátek. Opět opakuji, že každý chce lovit velké ryby, ač to třeba veřejně nepřizná. Ovšem jak z toho ven? Ti, co dají tak tak peníze na svazovou povolenku asi nebudou mít prostředky pro lov na těchto prestižních soukromích vodách, které jsou nadupané trojení rybou. Existují jen dvě možné zákonné varianty:

1. zavedení celoplošného systému chyť a pusť, případně jen vybrané úseky
2. zavedení celoplošné horní míry

     Již jsem se výše zmiňoval o tom, že celoplošné zavedení systému chyť a pusť je v současné době nereálné. Ač sám veškeré úlovky pouštím, tak je to mé rozhodnutí a ostatní se z mého jednání mohou buď poučit nebo ho jen ignorovat – nikoho bych do ChaP nenutil.

     Ale zavedení horní míry jistě ocení, jak jsem přesvědčen, každý rybář. Důvod? Stále zde bude široká škála konzumní ryby, kterou si rybář může dle platného RŘ přisvojit. Výhoda? Poctivý rybář o nic nepřijde, ale zamezí tímto někdy až mafiánským praktikám, těm, co jdou pouze o penězích a o ryby jim ve skutečnosti nejde. A jako bonus takový rybář bude mít několikanásobně větší pravděpodobnost, že i u sebe za domem může ulovit tu svoji vysněnou trofejní rybu.

     Co je třeba říci je také fakt, že podobná snaha již tady byla a je. A to K70 (zavedení horní míry kapra na 70 cm), ze které alespoň filozoficky tento projekt vychází ovšem s tím rozdílem, že nám (C&R Klub) nejde jen o zvýhodnění jednoho rybího druhu nad ostatní !!!

Naše myšlenka

     „Zavést horní míru u všech ryb, které jsou vyjmenované v platném rybářském řádu a mají uvedenou spodní míru.“

     Jak jeden můj kamarád vtipně poznamenal „zajistíme jim důchodové jistoty ….“ . Důvod, proč nepreferujeme určitý druhy ryb je základní myšlenka našeho klubu. A to proč nějakou rybu zvýhodnit a jinou ne? Samozřejmě existují i rybí druhy, které jsou označovány za plevelné. Ač bych sám rád toužil ulovit velkého karase, tak asi málokterý soudný člověk odsouhlasí horní míru karasovi, který může za určitých okolností ve vodě fungovat jako mor.

     Proč tedy preferujeme všechny druhy uvedené v RŘ?

Důvody jsou v celku jednoduché a to, že my jako přípravný výbor nepreferujeme určitou rybu nad jinou, ačkoliv jsme každý z jiného těsta a druhý zásadní důvod je, že chceme vyhovět všem. Modelový příklad, který se vyskytoval okolo K70. Muškař, vláčkař či kdokoliv další, který kapra neloví samozřejmě nepodepíše petici, která pro něj nemá absolutně žádný význam. A to neuvádím antipatie, které mezi skupinou kaprařů a muškařů vytváří nepřekonatelnou propast.

     Tímto bych toto povídání ukončil. Ač sice bez pravého závěru, tak s možností příště k této myšlence připojit několik dalších vět.

     Rád bych touto cestou chtěl poprosit ichtyology, hospodáře či jiné elementy o pomoc s určením optimální hranice horní míry (email). Pokud chceme vytvořit životaschopný systém, nelze vařit z vody.

     Také bych rád poděkoval všem těm, co nás doposud podporují, ale i těm, kteří teprve budou.

     Věřím, že jsem vám tímto příspěvkem nasadil pověstného brouka do hlavy a nebudete se jen tak dál okolo sebe dívat, jak naše revíry přicházejí o to nejcennější, co v nich je !!!

     Jiří „CarpMaster“ Kadubec C&R Klub

     Foto archiv C&R Klubu