Někteří z pravidelných návštěvníků MRKu si jistě vzpomenou na recenzi neotřelé počítačové hry s rybářskou tématikou zveřejněnou na těchto místech začátkem loňského dubna. Zároveň jim ale asi neušlo, že uplynul rok a tato ojedinělá gamesa si zatím cestu na náš trh nenašla. Důvod je prostý – nešťastně zvolený název vyvolal tvrdou reakci firmy Blizzard, která disponuje autorskými právy na hry Warcraft a Starcraft.
Bohatý americký producent počítačových her okamžitě podal na české vývojářské studio Deadfish a jeho majitele Michala Mlíčího hned několik žalob.
Poukazování na skutečnost, že ani jedna hra z produkce Blizzardu nemá nic společného s rybářskou tématikou bohužel neobstálo. Právníci Blizzardu objevili několik desítek shod a podobností – počínaje designem herního světa přes způsob ovládání postaviček až po relativně sporné tvrzení, že rasa bobkařů údajně do značné míry připomíná Orky.
Tento výrok se ovšem dotkl skupiny rybářů trávících pravidelně prázdniny na ÚN Hracholusky a ti pro změnu podali u Evropského soudu ve Štrasburku žalobu na Blizzard.
„Žádnej nadutej trouba zpoza velký louže nás nebude srovnávat s nějakýma halbinteligentníma zelenýma potvorama!“ okomentoval rozhodnutí skupiny její samozvaný mluvčí Jaroslav Karas.
Žaloba na Blizzard byla bez potíží podána, ale proces s majitelem studia Deadfish byl dlouho odkládán, protože bylo prakticky nemožné doručit mu pozvání k soudu.
„Je na rybách,“ odpovídala pravidelně jeho sekretářka na všechny pokusy o písemný či telefonní kontakt.
Na otázku, jak je možné, že je na rybách nepřetržitě už sedmačtyřicátý den, poslala právnímu oddělení Blizzardu odkaz na titulní stranu MRKu a upozornila na motto v úvodu stránky, kde je psáno: STÁLE NA RYBÁCH.
Dodala, že jako věrný příznivce zmíněného serveru hodlá Michal Mlíčí zcela a beze zbytku dodržovat základní zásadu jeho skalních návštěvníků. Je možné, že až mu na zakrmené místo konečně najedou nějaké ryby a zachytá si, vrátí se zase k firemním záležitostem. Za poslední dva roky to prý udělal už třikrát, takže není důvod se znepokojovat.
Soudy se tedy prozatím odbývaly za Mlíčího nepřítomnosti a jejich výsledkem je kromě zákazu distribuce Fishcraftu v zemích Evropské unie, na území Spojených států, v Kanadě a Austrálii i exekuční výměr na majetek firmy. Mlíčí údajně vzkázal, že sekretářku, jeho počítač s nelegálními Windows a firemní dluhy ať si vezme třeba čert. Ostatní věci prý dávno přepsal na manželku, s níž se loni rozvedl.
Firma Blizzard si nakonec skutečně nechala poslat alespoň Mlíčího počítač s nelegálními Windows a vystavila ho ve své síni tradic. Co se týče sekretářky, po zhlédnutí její fotografie rozhodlo vedení firmy spokojit se s počítačem.
Jediným dosavadním úspěchem hry Fishcraft na světových trzích tak zatím byla jen objednávka z Iránu, kde si samotná vláda objednala dodání 50 000 kopií s tím, že cokoli, co vadí Američanům, je hodno vyzkoušení. Hra se však na tamním trhu příliš neprosadila, protože jen málo obyvatel zdejší polopouštní krajiny ví, jak vypadá ryba a chápe význam slova rybář.
Podle neoficiálních a prakticky neověřitelných informací nakonec sáhla firma Blizzard ke krajnímu řešení a složila 100 000 dolarů na účet malé ukrajinské firmy zabývající se údajně ekonomickým poradenstvím. Její dva zástupci po několika týdnech pátrání objevili Mlíčího bivak na břehu ÚN Orlík, v noci majitele probudili a s pistolí přiloženou k hlavě mu udíleli cenné rady ekonomické povahy. Po jeho zjevné neochotě dát si poradit, ho připoutali k vlastnímu tripodu a svrhli do přehrady. K svému překvapení však zjistili, že záhy Mlíčí vyplaval bez tripodu, vyškrabal se na břeh a než se oba ostřílení profíci vzpamatovali, s nadávkami a několika kulkami v patách zmizel v hustém lese lemujícím břehy nádrže.
Dlouho dumali hoši z Ukrajiny a obviňovali se navzájem z neschopnosti uvázat uzel. Vysvětlení záhady bylo ale daleko pikantnější – ke spoutání nepohodlného podnikatele totiž použili jeho zásoby PVA šňůry.
Od té doby se po Mlíčím slehla zem a můžeme-li věřit nejčerstvějším drbům, byl nedávno spatřen jak spokojeně vláčí z malého člunu u pobřeží Seychelských ostrovů.
Tím by mohl celý příběh skončit. Kupodivu ale neskončil.
Do hry vstoupil další člověk – Václav Nachytal, majitel skomírajícího komerčního revíru rozkládajícího se na komplexu malých pískoven nedaleko Českých Budějovic. Byl to on, kdo před rokem objevil CD s betaverzí Fishcraftu ztracené na břehu Malše jedním z Mlíčího špatně placených vývojářů. Hra ho doslova uchvátila a strávil nad ní desítky hodin. Když pak jednou s několika přáteli bezmála celý den marně čekali, zda se jim podaří přimět jednoho z osmi jím vlastněných kaprů k záběru, dostal náhle geniální nápad.
„Vstávejte chlapi, zahrajem si Fiškraft!“ zahulákal a začal vyhánět poklimbávající kolegy z lehátek. Dalo mu sice dost práce vysvětlit jim, oč se bude jednat, ale získat znuděné kamarády pro akční vložku do jinak nezáživného víkendového programu mu nedalo moc práce. Rozpočítali se na dvě party, někteří navázali na pruty stodvacetigramová olova, další se vybavili kobrou a nacpali si kapsy boiliem a na břehu pískovny vypukla neskutečná řež. V místech, kde ospalé ticho letního odpoledne obvykle narušovaly jen dva tři náhozy a lenivá konverzace, bylo náhle slyšet svištění grafitových blanků, hvízdání letících olov, pleskot dopadajících boilieskoulí a vzrušené výkřiky, kterými se oba týmy snažily koordinovat své akce.
Večer se všichni sešli v hospodě na návsi zpocení, zablácení, plní modřin a ran ošetřených přípravkem Clinic, ale s rozzářenýma očima a bojovným výrazem v tváři.
„Teda to byla mela, chlapi“, vydechl jeden.
„Máš recht,“ odpověděl kolega a zamyšleně dodal: „Kdyby se mi netrhaly ve vzduchu ty koule, tak jsme jim to nandali. Příště do nich dám víc glutenu, aby líp držely.“
„Viděli jste, jak jsem sejmul tadyhle Pepu tím olovem?“ zasnil se třetí.
„No, mě se spíš líbilo, jak se Franta zamotal do toho vlasce a spadnul do vody.“ přisadil si další.
„A já si konečně vychutnal, jak mi to z toho Sportexu lítá. Měli jste na těch sto třicet metrů co uhejbat!“ zasnil se majitel písáku.
Nikdy v minulosti nebyla debata po víkendové rybačce tak živá jako teď, nikdy v životě jim pivo nechutnalo líp a nikdy neměli tak svělý pocit, jak dokonale vládnou svým cajkem. Bylo jen otázkou času, kdy padne ona očekávaná otázka.
„TAK CO, KDY SI TO ZOPAKUJEM?“
Zopakovali si to hned příští víkend. Do hry se zapojily nové zbraně včetně srkačky, která nakonec zůstala jednomu z účastníků hry vězet v uchu (nikdy předtím se na rybách tolik nenasmáli) a teleskopů po dědovi.
Všechny to náramně bavilo a večerní vyndávání háčku z ucha za asistence celé hospody se v ospalé vísce stalo událostí roku…
A události nabraly spád.
Příští víkend dovlekl jeden z členů party švagra a další dva kamarády…
Týden na to si jeden z nejnáruživějších účastníků klání koupil dva nové pruty speciálně na hraní Fishcraftu…
Pár neděl na to draftovalo kterési z bojujících mužstev do svých řad jednoho místního vláčkaře. Ukázalo se, že tento rtuťovitý pohyblivý chlapík s vynikající fyzičkou a přesnými hody z kratších a středních vzdáleností je jedním z nejplatnějších členů týmu. Soupeři zareagovali tím, že se v jejich řadách objevil ligový závodník v plavané a s ním přišly na bojiště obávané kuličky slepených červů a těžké vnadicí koule plné hlíny a štěrku…
Do hry se brzy zapojil i jeden muškař. Dva víkendy jenom přihlížel, poté přivlekl dvouruční prut s jedenáctkou šňůrou a ještě ten večer se nechal slyšet, že přijede zas, protože rozzuřený chlap na prutu dovede udělat ještě větší céres než metrákový tarpon a nemusí se kvůli tomu jezdit přes půl světa…
Nedalo se to zastavit. Půl roku po nesmělých začátcích se na kdysi opuštěných pískovnách odehrávaly neskutečné bitvy desítek opravdových chlapů, kteří v nové hře objevili něco, co jim rybařina nikdy nedokázala dát.
V zimě se pokračovalo. Majitel pískovny zorganizoval velkolepý Fishcraft na dírkách, kde hlavní atrakcí bylo kličkování v palbě soupeře po ledu plném náhodně vyvrtaných dírek. Navíc oba týmy jistily své pozice „minovými poli“ z desítek pečlivě zamaskovaných děr nejrůznějších rozměrů.Večer se v hospodě sušili „utopenci“ a diskutovalo se nad tím, jak by měl vypadat ideální „dírkový“ prut. Někteří se rozhodli své představy zhmotnit a stavěč prutů z nedalekých Budějovic vzápětí obdržel několik velmi netrdičních zakázek…
Následující léto se pohádaly dvě party kaprařů na břehu Lipna a jeden z místních borců se na ně obořil, aby nehulákali tady na břehu a jeli si to rozdat k Vencovi na pískovnu. Kupodivu ho poslechli. Bitka skončila nerozhodně, ale obě strany jasně viděly, že kdyby měly výkonnější pruty, aerodynamičtější olova a boilies o větším průměru, dopadli by ti druzí podstatně hůř. Na příští víkend byla domluvena odveta a protože obě strany se dovybavily přibližně stejně, násedovala další.
Mazaný Václav nabídl tajně oběma skupinám, že jim v průběhu týdne za drobnou úplatu předá své dosavadní zkušenosti a ujal se role placeného trenéra. Jeho pískovna konečně začala vydělávat…
Dnes existuje kdesi na jihu Čech soukromý revír známý pod názvem World of Fishcraft. Jezdí sem úzké uzavřené skupinky rybářů z celé republiky a dnes už i z rakouského a německého pohraničí. Mnoho ryb se tu nenachytá a věci, které se tu dějí, na břehu běžných revírů sotva spatříte. Ovšem rybáře, kteří prošli peklem Fishcraftu poznáte od ostatních velice rychle. Na rozdíl od řadových kolegů totiž svůj cajk skutečně ovládají. Znáte snad někdo například kapraře schopného bravurně předsazovat při hodech na malé pohyblivé cíle vzdálené přes sto metrů? Viděli jste někdy třpytkaře schopného nahazovat kteroukoli rukou nebo i dvěma pruty zároveň? Až je někdy potkáte, víte, koho máte před sebou. A jestli jste zatím nikoho takového nepotkali, pak se nebojte – nebude to dlouho trvat, protože vyznavačů nejakčnější rybařiny stále přibývá.
Na letošní léto se údajně chystá malé mistrovství světa s prozatím potvrzenou účastí sedmnácti osmičlenných týmů z České republiky, Německa a Rakouska…
O komerčním úspěchu projektu World of Fishcraft se už zmínilo i několik časopisů – zejména v zahraničí.
Výrobci rybářských potřeb zavětřili – celá řada firem spatřuje v nově se rozvíjejícím sportovním odvětví šanci na oživení stagnujícího trhu. Na připravovaný světový veletrh rybářských potřeb ve Frankfurtu se tak kromě standardního rybářského náčiní připravují i první lahůdky pro milovníky adrenalinových klání, kde rybářovým soupeřem není ryba, ale další rybář. Podle posledních zpráv se můžeme těšit na superrychlé „odstřelovací“ pruty značky Dragonov (zbrojaři z Ruska odprodali Polákům část svého know how), nezlomitelná žihadla Beast Master Mortal Combat, novou sérii multiplikátorů s motorovou asistencí od Pennu (mimo hru s nimi můžete například vytáhnout auto z příkopu), speciální jigové hlavy z ochuzeného uranu, nové typy wolframových zátěží určených proti živé síle i vozidlům nepřítele, speciální muškařské šňůry se „střelnou hlavou“ (v tomto bodě slibují výrobci skutečné překvapení), supervelké vezírky umožňující „zasakování“ protivníka a dokonce možná dojde i k renesanci klasických prutů z plného laminátu, jejichž odolnost v případě boje muže proti muži se s grafitem prostě nedá srovnat. Rozvíjí se i výroba ochranných pomůcek jako jsou helmy, brýle a speciální oblečení.
Jak se zdá, rybařina začíná na prahu třetího tisíciletí dostávat nový netušený rozměr a to vše díky geniálnímu nápadu českého výrobce počítačových her.
Počítačovou variantu Fishcraftu si už pravděpodobně nezahrajete. Firma Blizzard neponechala nic náhodě a skoupila z trhu všechny dostupné exempláře. Sám ředitel si pak vzal čtrnáct dní volna a osobně každé CD poškrábal hřebíkem. Zbývá vám jedině poslední možnost, kterou využívají nadšení sběratelé. Ti se za posledními exempláři neváhají vypravit do Iránu a smlouvat o ně s místními Beduíny. Existuje i druhá nebezpečnější možnost. Majitel komplexu World of Fishcraft V. Nachytal slíbil, že hru přepálí každému, kdo v čele osmi dobrovolníků porazí jeho tým. Až dosud se to nikomu nepodařilo a mnozí,kdo viděli potenciální soupeře v akci, odcházeli bez jediného slova koupit si letenku do Iránu.
Původní počítačová verze hry tak byla odsouzena k zapomenutí, ale její duch žije dál.
V malém klání se skupinou přátel na břehu libovolné vody vám totiž ani právníci firmy Blizzard zabránit nemohou. A pokud chcete být skutečně in, počkejte až se za pár dní na MRKu objeví reklamní banner firmy World of Fishcraft s.r.o. Pak se budete moci zapsat do pořadníku a dopřát si excelentní zážitek přímo na místě, kde to všechno začalo. Vřele doporučuji.
Poté, co jeden z členů vývojového týmu při ubíjení podměrečné štiky vytrousil nedopatřením CD s betaverzí hry, byl celý projekt prozrazen a my se dnes můžeme podívat, jaká herní pecka během několika příštích měsíců vstoupí na náš trh.
GScarp.cz
