Nahazování – banalita, nutnost nebo umění?

- Fishky

     Každý revír je ve své podstatě tak trochu jiný. Jsou vody připomínající svým charakterem dna a absencí jakýchkoliv překážek spíše „vanu“. Tímto jsou charakteristické spíše menší rybníky či mírně zregulované řeky. Na těchto místech v podstatě není nahazování nikterak důležité a při lovu je lepší se soustředit na „poslední metr“ sestavy či taktiku lovu obecně. Jsou však i odlišné revíry (místa), kde je právě nahození sestavy jedním z klíčových bodů vedoucích k úspěšnému lovu.

     Právě na rozlehlejších vodách či revírech s možností lovu pouze z jednoho břehu se ryby často stahují do vzdálenějších oblastí od břehu s menším rybářským tlakem, kde se cítí víc v bezpečí a na těchto místech se i chovají důvěřivěji vůči předkládaným návnadám, nástrahám či montážím. Právě z tohoto důvodu je v celku vhodné se odlišovat od ostatních rybářů právě délkou svých hodů. nahazovani

     Délka náhozu záleží v mnohém na technice hodu. I když nelovím příliš rád ve vzdálenostech kolem sta metrů či víc, přesto mi mnohdy nezbývá než házet „co to dá“. I když se snažím házet do dálky, v podstatě jinak než „přes hlavu“ ani nenahazuji, protože přesnost hodu je pro mě i při lovu ve větších vzdálenostech často velice důležitá (hod z otočky či jinými technikami je zřejmě delší, ale bohužel o přesnosti mnohdy nemůže být řeč). Samotný způsob „kolébavého“ hodu je velice jednoduchý a celkem i „elegantní“, ale přesto vcelku „efektivní“. nahazovani2

Skládá se ze čtyř částí:

  1. Zacílení prutem na vybrané místo a mírné rozkmitání (rozhoupání) olova.
  2. Plynulé zhoupnutí prutu do nejzadnější části za sebe a vyčkání až olovo dosáhne neutrálního bodu (v něm dojde k vyrovnání setrvačnosti s gravitační přitažlivostí) /olovo v tomto bodě prakticky nic neváží/
  3. Následné odhození olova by opět mělo být plynulé, ale energické či silové (záleží na délce hodu)
  4. Velice důležitou částí hodu po odmrštění olova je návrat prutu do směru letu olova (úhel 45°).
/mám za to, že tento způsob hodu je velice šetrný k prutu, protože při něm pracuje blank v celé části udice (nejen špička), takže k poškození prutu dochází skutečně minimálně/

     Těsně před dopadem olova o hladinu často přibržďuji sestavu, aby nedopadla do vody s přílišnou razancí (jednak se tím zbytečně na připraveném místě plaší kapři a pak olovo často dokáže zapadnout příliš hluboko do dna, což ztěžuje následné vytažení montáže a také si nutně žádá dostatečně dlouhý návazec, který však následně sníží vzdálenost odhozu). Tento způsob hodu je také závislý na použitém náčiní. Volba prutu k nahazování je jakýmsi kompromisem mezi délkou odhozů (tvrdší pruty se špičkovou akcí hází dál) a zdoláváním ryby (naopak jemnějším prutem s parabolickou akcí si rybář vychutná souboj víc a pak také s měkčím prutem dochází méně často k vyřezání ryby). Osobně používám kompromis v podobě 12ft prutu s TC 2,75 liber, s dostatečnou roztečí mezi sedlem navijáku a koncem prutu (toto je pro mě velice důležité).

     Za nejvhodnější naviják k hodu do dálky nepovažuji naviják s velkou a širokou cívkou, ale spíše menší typy se středním průměrem cívky. Jednak sestava prutu a navijáku se mi jeví jako vyváženější s těžištěm mírně nad sedlem navijáku a pak také s menším navijákem se mi zdá, že opravdu hody létají dál. Nevím, zda je to jen mým subjektivním dojmem, či průměr cívky sehrává z fyzikálního hlediska nějakou roli (snad při větším průměru cívky dochází k většímu tření v prvním očku prutu), každopádně raději hážu s menším navijákem, protože hody se mi zdají být snazší a současně stejně dlouhé či ještě delší než s většími průměry cívek.

     Silon je také v mnohém kompromisem – silnější průměry létají mnohem méně než slabší, ale naopak zdolání ryby s jemnějším silonem je mnohem riskantnější. Rozumná hranice pro silon na odhoz je kolem 0,20 mm v kombinaci s „odhozovým“ návazcem (pletené šňůry nemám příliš v lásce, proto raději používám klasický monofil o průměru kolem 0,32 mm). Samozřejmě plná cívka silonu je pro dlouhé hody nutností.

     Volba olova záleží na vlastnostech prutu. Osobně raději používám menší olova do 80 g, než olova o váze 100 g či víc. Tvar olova v mnohém také ovlivní vzdálenost hodu. Preferuji proto raději protáhlá olova kapkovitého tvaru (olivy či hrušky), jednak mají menší odpor při letu a pak také létají o něco přesněji než nesouměrné tvary olov.

     Co se montáží týče používám jen helikoptéru, případně pouze olovo s návazcem, protože každá drobnost na montáži navíc snižuje vzdálenost hodu. Při silovém hodu do dálky je vhodné mít dotaženou brzdu navijáku, protože při případném protočení cívky při hodu dojde se snížení vzdálenosti hodu, v horším případě poranění ukazováčku. foto-uzel

     Uzlík spojující odhozový materiál s kmenovým silonem je vhodné mít při odhozu ve spodní části cívky, aby oviny, které opouští cívku před uzlíkem o něj nezavadily. Mohlo by dojít k snížení délky hodu a v horším případě utržení montáže či zamotání.

     Na menších vodách či revírech s výskytem překážek, zlomů dna či ostrovů je naopak vhodné nahazovat k těmto zajímavým a často i produktivním místům co nejpřesněji. Mnohdy záleží takřka na každém centimetru a toto je opravdu prokazatelně dokázané. Rozdíl mezi nahozením montáže 50 cm vpravo či vlevo může při reálném lovu znamenat několikanásobný rozdíl v četnosti záběrů.

Důvod často spočívá:

  • v hloubkové diferenci dna (a s tím spojený výskyt kaprů, potažmo jejich potravy)
  • ve vzdálenosti místa od závady (v překážkách se kapr cítí bezpečněji a také předkládanou nástrahu bere s větší důvěrou)
  • či struktuře dna (například rozhraní sedimentů na okrajích stulíkových polí)

     Nahození montáže k vyhlédnutému místu je vcelku jednoduché. Samotná technika hodu je velice podobná hodu do dálky jen s tím rozdílem, že osobně nahazuji montáž s větší energií, než je nutná k nahození na dané místo. V průběhu letu však podle polohy montáže sestavu přibržďuji či naopak nechám volně letět. Nejdůležitější je neztratit sestavu v průběhu letu z dohledu a sledovat ji až do dopadu na hladinu - nahazování na přesnost je tedy v mnohém eliminováno vizuálním kontaktem rybáře s montáží. Toto je však pouze teoretická část odhazování montáže.

     Při lovu nám situaci stěžují ještě další dva faktory. Tím prvním je celková uvolněnost a nálada rybáře a druhou, ale závažnější věcí je psychický faktor (absence strachu). Jestliže se budeme bát, že montáž utrhneme ve větvích a nepodaří se nám ji nahodit do malého prostoru pod ně, pak máme opravdu velkou šanci, že montáž utrhneme. Je proto lepší zkusit si pár hodů nanečisto třeba s obyčejným levným olovem a po získání cviku již můžeme takřka bez obav odhodit vhodnou montáž. Po získání důvěry v dobře nahozenou sestavu je již možné bez obav házet i bez cvičných hodů. Osobně ale raději ze začátku nahazuji blíže a hody prodlužuji až k možnému maximu (v extrému raději hodím 9krát méně a po desáté položím montáž na vytipované místo pod keř, než abych hodil jednou víc a montáž utrhl). Nahazování na přesnost chce mnohdy jen čas a trpělivost, ostatní jde samo…

     Přeju hodně štěstí a co nejméně utržených sestav při lovu.


Video - Nahazování1 Video - Nahazování2
Autor: Fishky - ®

Diskuse k článku (439 reakcí)

DVD - Jak na amura
Sezona 2007 – 2010

Cena 299,-
Objednávky: Fishky - Fishky@seznam.cz

Výběr z DVD k nahlédnutí - video.

Přečteno: 38 744x
Průměrná známka: 1.63

NJak zjistit délku náhozu?

Metoda zjištění délky náhozu, pro kterou postačí metr a krátký provázek.