Položená vs. feeder

23.12.2006 - Bachy

     Položená je velmi variabilní a citlivý způsob lovu. Dovolte mi, prosím, malé zamyšlení nad některými charakteristikami lovu na stojatých vodách a malé porovnání takzvané klasické položené s moderním pojetím položené zvané feeder. Nechci tu rozebírat mnohokrát popsaná fakta, spíše jen nastínit svůj pohled na maličkosti, které podle mě ovlivňují úspěšnost lovu až zásadním způsobem.

Citlivost položené

Druhy signalizace

     Předšpičkové číhátko – Dokáže velmi přesně signalizovat záběr bez ztrát na citlivosti. Znám dva typy. Volně visící číhátko (gumka, pěnka) na vlasci/šňůře mezi špičkou prutu a vodní hladinou a číhátko připevněné ke špici prutu, popřípadě jinak uchycené pod špičkou. Toto přichycené shledávám jako přesnější. Myslím, že jemný záběr se na něm projeví zřetelněji. Výhodu u této signalizace vidím v tom, že rybář sleduje vlasec před prutem a je relativně brzy schopen odhalit falešný záběr nebo opatrný záběr na hrubším vlasci, který není jednoduché vhodně vypnout bez většího tahu. Nevýhodu vidím v obtížném použití za zhoršených povětrnostních podmínek.

     Meziočkové číhátko - Mám za to, že i s číhátkem mezi očky je možné lov sladit tak, aby se minimalizoval vliv odporu prutu a signalizace byla dostatečně přesná. Jako nejvýhodnější mi připadá lehké číhátko s korálkovým uchycením na vlasec, kde lze sílu stisku korálků libovolně nastavit. U takového číhátka, šňůrkou přivázaného k vidličce, nehrozí omotání nebo zaseknutí v očku prutu. Lze jej přivázat tak, aby i při krátkém přizvednutí prutu lehce spadlo z vlasce. Také lze celkem jednoduše toto číhátko zatížit například olůvkem na karabince. Rozdíl v takto zatíženém číhátku oproti swingru vidím hlavně v signalizaci krátkého pomalého záběru, kdy se toto pohne, aniž by se vlasec musel protáhnout mezi korálky. Nevýhodu pak vidím jen v menší nestabilitě při silnějším bočním větru.

     Swinger - Se swingry jsem lovil pouze jednu sezónu. Rád lovím s malým průvěsem a když jsem je testoval, zjistil jsem, že v horní části pohybu zatížený swinger ztrácí na citlivosti. Působí pak už velká statická síla a do hry vstupuje prověšení, průtažnost vlasce. Nutno ovšem dodat, že jsem nezkoušel velmi kvalitní swingry, které se v tomto mohou lišit. Výhodou je určitě dobrá stabilita za větru a jednoduše nastavitelné zatížení.

Vliv pozice prutu

     Z hlediska citlivosti signalizace vidím klasickou položenou (dále jen položená) oproti feederu velmi náchylnou na postavení prutu vůči ose kmenového vlasce. Za nejpřesnější považuji položení prutu přesně ve směru vlasce vycházejícího ze špičky, kdy na potah nepůsobí pružnost špičky prutu. Další výhodou tohoto postavení prutu je také dobrá rozeznatelnost bočních i vertikálních přejezdů. Při použití předšpičkové signalizace, kde špička citlivost ze zřejmých důvodů neovlivňuje, je postavení prutu trochu volnější.

Vliv hmotnosti číhátka

     Tady samozřejmě záleží na mnoha okolnostech,

ale obecně vidím rozdíl v citlivosti především ve vztahu hmotnosti číhátka / swingeru ke vzdálenosti zátěže (délce nahození), prověšení kmene a u monofilu ještě k průtažnosti. Jde o to, že čím je hmotnost větší, tím působí větší statická síla a kmen má větší tendenci vyrovnávat potažení (záběr) právě napínáním i minimálního průvěsu, kterému se často nevyhneme, popř. průtahem vlasce. Vždy se snažím číhátko zatěžovat co nejméně. Na ukázku záběru jsem zcela úmyslně vybral specifické potahy z reality.

Citlivost feederu

     O citlivosti feederu jsem toho hodně četl v samých superlativech, ovšem po praktickém vyzkoušení této „bleskové akce“ jsem feeder neshledal nijak zvlášť neskonale jemnější a citlivější. Je to ale bezpochyby jeden z nejcitlivějších způsobů lovu, který byl v poslední době už mnohokrát podrobněji rozebrán, proto se jen zmíním.

Vliv druhu špičky

     Jemná špička – Testovanou špičkou byla 3/4oz. Tato je velice jemná a při vhodném použití ryba prakticky necítí odpor. Na druhou stranu musím dodat, že takto jemná špička má taky velmi slabou schopnost vhodně vypnout vlasec, což správnou signalizaci dosti omezuje. Také za větru se chová celkem nestabilně – chvěje se.

     Tuhá špička – Zkoušel jsem špičku 3oz, která už s vypnutím vlasce neměla větší problémy ani na vzdálenost 70 m, ovšem jak se na druhou stranu ukázalo, její tah ryba cítí už velmi dobře (podobně jako je tomu u zatíženého číhátka) a vlivem tohoto tahu už může docházet k ovlivnění některých níže popsaných funkcí montáže. Na rozdíl od číhátka, kde je tah při záběru konstantní, se tah při ohýbání této špičky lehce zvyšuje.

Porovnání klasické položené a feederu

     Dovolte mi trochu porovnat tyto dva způsoby lovu. Přestože rád lovím na položenou, snažil jsem se být co nejvíce objektivní. Bohužel jsem měl k dispozici u feederu pouze špičku ¾oz a 3oz. Na obou prutech byl z hlediska signalizace obtížnější „kaprový“ vlasec 0,22 mm a testovanou vzdáleností bylo 8 m a 70 m. Snažil jsem se, aby testované záběry měly vždy stejnou následnost. Nejprve pomalé záběry o 2 cm, pak o 5 cm, rychlé záběry o 2 cm a 5 cm, u krátké vzdálenosti jsem zkusil i jemné cukání a přejezdy o 10, 20 a 70 cm ve vzdálenosti 2 m od montáže. U delší vzdálenosti bylo cukání ostřejší.

     První rozdíl byl patrný už při pohledu na signalizaci. Špička feederu je z pohledu rybáře mnohem dále než číhátko a jemné potahy byly bez sledování přesného bodu v pozadí hůře rozeznatelné. Vzhledem k možnosti porovnání polohy číhátka s očkem prutu a pípákem skoro na dosah mi připadá položená přeci jen zřetelnější. Ukázalo se, že za bočního větru se i lehké číhátko chová mnohem klidněji než jemná „pružná“ špička.

     Oba způsoby mají i své další

specifické klady – feeder je možno použít přesně i v situaci, kdy je nutné z jakéhokoliv důvodu zvednout špičku prutu, a položená na druhou stranu umožňuje v případě potřeby zase ponořit špičku prutu pod hladinu. Rozdílné mohou být také nahazovací vlastnosti obou typů prutů, kdy feeder s mnoha drobnými očky může omezovat delší náhozy.

Krátká vzdálenost – záběry na 8 m

     Tady je třeba uvést, že jemná špička feederu nedokázala vhodně vypnout

tento vlasec ani na krátkou vzdálenost. Do menší míry za to mohl i mírný boční vítr. Samozřejmě by byla na místě přece jen o trošku tužší špička, ale i přesto byly záběry rozeznatelné a je zřetelněji vidět rozdíl v tahu tak jemné špičky a relativně lehkého polystyrénového číhátka. Položená byla však přeci jen zřetelnější, což samozřejmě poukazuje pouze na to, že i s číhátkem je možná naprosto přesná signalizace. Na krátké ukázce se všechny sebemenší potahy ukázaly naprosto přesně. U položené lze při pohledu před špičky prutu jasně vidět každé vychýlení kmene vlivem přejezdu. Při lovu dvěma feederovými pruty je také možnost porovnání tohoto vychýlení, ale úhel pohledu rybáře při bočním položení prutů je už horší.

Dlouhá vzdálenost – záběry na 70 m

     Při této vzdálenosti

se už zřetelně projevil vliv průvěsu na obou způsobech signalizace. Tentokrát by bylo potřeba přitvrdit u položené a zatížit číhátko minimálně o 5 g více. Na druhou stranu tady lze opět lépe rozeznat první odchylky v nepřesnosti u tzv. podváženého číhátka. Chtěl jsem tímto ukázat, nakolik je schopné i takovéto lehké číhátko signalizovat potahy. Rozdíl vidím hlavně v signalizaci krátkého pomalého záběru, kdy lze pozorovat jen polovinu skutečného potahu. Krapet ostřejší cukání se už projevilo lépe. Tentokrát byl tedy relativně zřetelnější feeder, kde tužší špička signalizovala s menší odchylkou.

Vliv zátěže

     Na citlivost signalizace má vliv také použitá zátěž a to jak její umístění, tak i tvar a hmotnost. Poznal jsem mnoho závislostí a rád bych se zmínil o některých možná méně známějších. Jako nejzásadnější se mi jeví především určitá ztráta průběžnosti u průběžných lehčích zátěží. Velmi dobře patrné je to například na ukázce 27g průběžného „in line“ olůvka, kde dostatečný odpor tužší špičky feederu staví tuto zátěž v okamžiku záběru téměř do role pevného olova. Tato vlastnost se ještě zvýrazňuje při ostřejším úhlu klesání kmenového vlasce, nižší hmotnosti zátěže a v neposlední řadě taky na délce kontaktu zátěže s vlascem – například takové klasické olověné krmítko na pevné hadičce určitě přesné signalizaci moc nepomáhá.

     Následuje ukázka lehkého tahu přes 5g olůvko s očkem, které umožňuje mnohem lepší průběžnost než podobná verze „in line“. Očkem vybavené olůvko fungovalo dobře až na pomalejší záběry do strany, kde na tvrdším podkladě také způsobovalo nepřesnosti.

Podobný efekt se dal pozorovat i u placaté in-line zátěže 15g, kde přes relativně mírný tah opět zapůsobila větší plocha působící na vlasec a boční záběr opět nebyl zřetelně poznat tak, jak by měl.

     Těmito řádky a praktickými ukázkami jsem chtěl pouze ukázat, že i klasická bobkařina je velice citlivý způsob lovu a na stojatých vodách se citlivosti feederu podle mě naprosto vyrovná. Zároveň uvítám diskusi o tomto tématu, protože i já se budu učit celý život. :o)