Český kapr - symbol Vánoc

- Lukáš

     Stát se symbolem Vánoc je určitě krásné, ale na druhou stranu to takový symbol nemá lehké a většinou na tuto čest doplácí svým životem. Jistě jste už všichni poznali, že řeč je o našem kaprovi. To už jsme na samotném konci jeho životní cesty, ale teď se vraťme na samotný začátek a řekněme si pár informací o této zajímavé rybě.

     Kapr obecný (dále jen kapr) je předmětem chovu již přes 2 000 let. Původní domovinou je oblast Černého, Kaspického a Aralského moře. Do Evropy se o rozšíření kapra zasloužili především Římané, kteří tuto rybu převáželi na lodích z Malé Asie do Říma po Středozemním moři přes ostrov Kypr. Na přechovávání ryb stavěli malé rybníčky (piscinae). Po nich následovaly kláštery, kde ryba byla považována za postní jídlo. A tak začala postupná cesta divokého říčního kapra (tzv. sazana) k dnešnímu domestikovanému kaprovi.

     První zmínky o chovu kapra v českých zemích pocházejí z 11. století. Svědectví o tom přináší Kosmova kronika, která se v dodatku o založení Sázavského kláštera zmiňuje o rybníku a slupu k lovu ryb darovaných klášteru kolem roku 1034 knížetem Břetislavem I.

     Kapr se v procesu domestikace postupně morfologicky výrazně změnil. Původní divoký říční kapr má nízké tělo, výška těla je v délce těla obsažena zhruba 4,5x. Divoký říční kapr má tělo celé pokryté šupinami a linie hlavy přechází plynule v hřbet. Rybniční domestikovaný kapr má poměrně malou hlavu, vysoké tělo, výška těla je obsažena v jeho délce 2,5 – 3x, linie hlavy přechází ve výrazně klenutý hřbet . kapr ricni Foto 1. Říční kapr s typickým protáhlým tvarem těla.

     Vlivem domestikace došlo k odklonu od původní šupinaté formy kapra ke kaprům s různě redukovaným počtem šupin (šupinatá, hladká, lysá a řádková forma). Změny v počtu šupin u kapra jsou vysvětlovány genetickou mutací a následnou selekcí.

     Divoká forma kapra se na území České republiky původně vyskytovala pouze v řekách Moravy a Dyje (povodí Dunaje). První obsádky rybníků ve středověku tvořil sazan. Jednotlivé ryby získávali profesionální rybáři v aluviálních oblastech Moravy a Dyje po opadnutí záplav. Podle některých prací se dunajský sazan stále objevuje v dolním (slovenském) úseku Moravy, kde se pravidelně i vytírá. V posledních letech se ojediněle ulovilo v oblasti soutoku Dyje a Moravy několik kaprů, kteří stavbou těla připomínají sazana. Je otázkou, do jaké míry se opravdu jedná o možné sazany a nebo jen o kapry, kteří žijí po několik generací v říčním prostředí a přizpůsobili se podmínkám tekoucí vody. Je zajímavé, že pokusy s případným rybníkářským využitím sazana nedaly pozitivní výsledky. Když umístíte sazana do stojaté vody, tak velmi dobře využívá přirozenou potravu, ale nedokáže tak dobře využít předkládaná krmiva jako domestikovaný kapr a jeho hmotnostní růst je proto pomalejší.

     Sazan se uvádí jako jediná vhodná forma kapra pro tekoucí vody, ale to je již minulost a sazan je řazen mezi kriticky ohrožené druhy nejen u nás, ale v celém povodí Dunaje. I například v rumunském úseku Dunaje se vyskytuje velmi vzácně a výlovek kapra tvoří jen jeho kulturní formy. Situace je velmi nepříznivá a na záchranném programu sazana by se měly podílet všechny podunajské státy.

     Co stálo za rapidním poklesem početnosti sazana? Především se výrazně změnily jeho životní podmínky. Vodní toky byly často segmentovány vodními stavbami na kratší úseky a výrazně se změnil režim jejich průtoků. Ubylo záplav v inundačním území řek, čímž se omezil přirozený výtěr a obnovování populací. K poklesu přispělo i znečištění a jeho neúměrný odlov.

     Kapr je euroasijský druh. K jeho rozšíření přispěl člověk a dnes má skoro kosmopolitní charakter. V současné době se vyskytuje téměř po celé Evropě a ve velké části Asie (zejména v jižní a východní části). Byl zavlečen do Severní, Střední i Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie a na Nový Zéland. Zatímco v Evropě je to oblíbený druh, tak v Severní Americe a zejména v Austrálii je silně omezován. Expanze kapra v jihovýchodní Austrálii vedla k výraznému snížení a někdy dokonce i k likvidaci původních druhů ryb. V některých lokalitách je udávána početnost i jeden kus kapra na jeden metr čtvereční. Není proto divu, že Australané kapra přímo nenávidí a ulovenou rybu obvykle čeká krutý osud. V Tasmánii byl dokonce v osmdesátých letech program na likvidaci kapra totálním vytrávením všech vod s jeho výskytem.

     Abych uvedl pravý opak, tak kapr v ČR má dokonce svoji vlastní značku Český kapr. V roce 1991 vzniklo Rybářské sdružení, které je volným sdružením producentů ryb, škol, výzkumných ústavů a rybářských svazů. Ti usilují o společnou značku Český kapr, která by měla vždy reprezentovat kvalitní ryby, ať už jsou původem z Třeboně či Pohořelic, z rybníků jižní Moravy či ze severních Čech. Český kapr se stal značkou, která je uznávaná i v Evropské unii.

     Kapr je řazen mezi dlouhověké ryby. Věrohodně doložené stáří kapra je do 30 let. V literatuře je u domestikovaného kapra uváděn dokonce věk až 47 let. U sazana je popisován věk nižší, a to okolo 15 let.

Chov kaprů

     Následující řádky budu věnovat vlastní produkci kapra. Popis bude velmi stručný, celý výrobní cyklus je komplikovaný a zde jsou uvedeny pouze základní informace.

     Výrobní cyklus v chovu kapra je doba, která uplyne od výtěru do prodeje tržní ryby. V našich podmínkách je obvykle tříletý nebo čtyřletý. Při tříletém cyklu je cílem produkce tržního kapra hmotností kategorie 1,5 – 2 kg. V čtyřletém cyklu jde o chov tržní ryby o hmotnosti nad 2 kg. Chov kapra má u nás tradici již několik století. Je hospodářsky a produkčně rozhodujícím druhem našeho rybníkářství. Kapr vykazuje velmi rychlý růst, odolnost vůči nemocem i manipulacím. Vyniká chutným masem, jeho kvalita je ovlivněna vysokým podílem přirozené potravy na celkovém přírůstku.

     Kapr má také výborné reprodukční vlastnosti, tj. vysoká schopnost reprodukce a spolehlivost výtěru. Vytírá se v období květen až červen při teplotě vody 18 °C. Je to typický fytofilní druh (jikry vytírá na rostlinný substrát). Pohlavní dimorfismus je v mimovýtěrovém období velmi nevýrazný. V období před výtěrem mají jikernačky zvětšenou břišní dutinu. Hmotnost vaječníků může dosáhnout až 30% hmotnosti těla. Mlíčáci jsou štíhlejší a zpravidla pohlavně dospívají ve třetím roce života, jikernačky ve čtvrtém roce. Na samici připadá i přes milion jiker za rok.

     K výtěru se používají ryby známého původu a prověřených linií (šupinatých i lysých). Generační ryby se chovají většinou odděleně od ostatních ryb v matečních rybnících. Nedospělé ryby se označují jako remontní a jsou zdrojem pro doplňování generačních ryb. K reprodukci se používají ryby ve věku 5 - 7 let a pak se vyřazují. O každé generační rybě se vede individuální evidence, ryby jsou značeny pomocí mikročipů nebo u lysých ryb se používá vymrazení značky tekutým dusíkem.

     Při četbě literatury se jistě setkáváte s označením jednotlivých věkových kategorií ryb. Používá se obvykle velké počáteční písmeno názvu ryby a dolní index, který udává stáří ryby.
U kapra:

  • Ko - váčkový plůdek je plůdek od vykulení (vylíhnutí) do přechodu na vnější výživu
  • Kr - rychlený plůdek je plůdek ve stáří cca 30 – 90 dnů
  • K1 - plůdek, který má za sebou vegetační období (věk 3 – 12 měsíců)
  • K2 - násada, dvě vegetační období
  • Kt - tržní kapr
  • Kgen - generační kapr

Druhy vytírání kaprů

     V rybářské praxi se používají 3 metody výtěru kapra:

Umělý výtěr

      Nejrozšířenější metoda, která vyžaduje kvalitní technologické vybavení, ale i zkušený personál. Vlastnímu výtěru předchází tzv. hypofyzace generačních ryb. Hypofýza je žláza s vnitřní sekrecí obsahující hormony, které u připravených generačních ryb spouštějí vlastní výtěr. Pomocí hypofyzace jsme schopni si jednotlivé ryby připravit na téměř shodnou hodinu výtěru. Hypofýzy se získávají ve zpracovnách ryb z tržních kaprů, konzervují se v acetonu a pak se vysoušejí. Ryby se hypofyzují do hřbetní svaloviny a mezi hypofyzací a výtěrem je časový interval okolo 24 hodin.

     Princip umělého výtěru je založen na mírném vytlačování jiker z dutiny břišní do suché nádoby. Mlíčáci se vytírají přímo na jikry nebo se odsávají do suchých injekčních stříkaček. Je nutné dohlížet, aby jikry ani mlíčí nepřišly do styku s vodou. Po promísení jiker a mlíčí se teprve přidává voda a dochází k oplození. Pohyblivost spermií po styku s vodou trvá okolo 3 minut a za stejnou dobu se uzavírá v jikře tzv. mikropyle, kudy spermie proniká do jikry a jikra následně začíná bobtnat. Tím, že kapr patří mezi druhy fytofilní, jsou jeho jikry lepkavé. Při umělém výtěru je nutné jednotlivé jikry zbavit lepkavosti, jinak by došlo v inkubátorech k jejich slepení, zaplísnění a uhynutí. K odlepkování se nejčastěji používá kravské mléko, ale existují i jiné možnosti.

     Vlastní inkubace jiker probíhá v tzv. Zugských láhvích, do kterých je vháněna voda, aby jikry mírně cirkulovaly. Váčkový plůdek se podle teploty kulí (líhne) za 3 – 4 dny, přepouští se do tzv. kolébek, ve kterých by měly být např. větvičky stromů, na které se může zavěsit. Za další 2 – 4 dny dochází k jeho rozplavání (naplnění plynového měchýře vzduchem) a je možné váčkový plůdek vysadit do připravených rybníčků. Od jedné jikernačky je takto možné získat až okolo půl miliónu kusů váčkového plůdku. inkubace Foto 2. Inkubace jiker v Zugských lahvích

     Další dvě metody jsou obě metodami přirozeného výtěru, nejsou tak časté jako umělý výtěr, ale představují metody, které jsou méně náročné a využívají je především menší chovatelé.

Dubraviova metoda

     Je nazvaná po Janu Dubraviovi, který ji praktikoval již v 16. století. Princip spočívá v přirozeném výtěru ryb v malých rybníčcích a po následném odlovení generačních ryb se loví rozplavaný plůdek. Je to velice spolehlivá metoda, kdy je možné k výtěru použít konkrétní vybrané kusy. Od jedné jikernačky je takto možné získat až okolo 300 tis. kusů váčkového plůdku.

Staročeská metoda

     Představuje hromadný přirozený výtěr generačních ryb v menších rybnících a následný odchov plůdku. Výhodou této metody je jednoduchost, ale hlavní nevýhodou je, že nejsme schopni odhadnout úspěšnost přirozeného výtěru a množství plůdku, které je v rybníku. Tato metoda je zřídka používána.

     Pro představu čtenářů uvádím několik vývojových stádií kapra.

  1. rýhující se jikra po 3 hodinách po úspěšném oplození, velikost jikry je 1,7 mm
  2. váčkový plůdek kapra ve věku 5 dnů, délka těla je okolo 7 mm, není ještě schopen přijímat a trávit vnější potravu, využívá zásobních látek uložených ve žloutku
  3. plůdek kapra ve věku 7 dnů, délka těla je okolo 8 mm, už je schopen přijímat a trávit vnější potravu
  4. plůdek kapra ve věku 12 dnů, délka těla je okolo 12 mm
  5. kapr ve věku 30 dnů, délka těla je okolo 29 mm, tvar těla už je stejný tvaru těla v dospělosti, vytváří se šupiny

     Váčkový plůdek se dále nasazuje do plůdkových výtažníků (menší rybník velikosti několika hektarů, který slouží k odchovu plůdku) a loví se jednoletý plůdek. Jednoletý kapřík (váží v průměru okolo 30 g) se nasazuje obvykle na rok do výtažníků (ostatní malé a střední rybníky, které slouží k chovu násady kapra). Průměrná kusová hmotnost násady kapra se pohybuje v rozmezí od 200 – 500 g. Chov tržních ryb je realizován v hlavních rybnících. Podle doby, na jakou jsou vysazováni, se rozdělují na jednohorkové a dvouhorkové. Jednohorkové slouží k produkci lehčích tržních ryb ve tříletém cyklu, dvouhorkové k produkci těžších ryb nad 2 kg ve čtyřletém cyklu.

     Přírůstky jsou získávány na bázi přirozené potravy rybníku a přikrmováním. K přikrmování se používají obiloviny. Přirozená potrava se podílí na přírůstku kapra ze 2/3 a představuje zdroj plnohodnotných bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Obiloviny (převážně pšenice) dodávají potřebnou energii. Produkční cyklus chovu ryb v rybnících končí výlovem rybníka a převozem ryb určených k prodeji na sádky. Sádkování je většinou krátkodobé přechování ryb od výlovu do okamžiku prodeje. vylov-lednice Foto 3. Výlov zámeckého rybníku v Lednici.
vylov-nesyt Foto 4. Výlov největšího moravského rybníku Nesyt (300 ha).

     Neměl bych zapomenout a před časem Vánoc vyzdvihnout klady v konzumaci rybího masa. Český kapr odpovídá požadavkům, které jsou kladeny na zdravotně nezávadnou potravinu. Vedle technologie chovu, kterou jsem již v předchozích řádcích zmiňoval, je to nutriční a dietetická přednost v konzumaci rybího masa. Vysoká dietetická hodnota je dána vyšším podílem jednodušších bílkovin, velmi příznivým složením tuku, vysokým obsahem v tucích rozpustných vitamínů, jemností svalových vláken a vysokým obsahem minerálních látek. Kapří svalovina obsahuje okolo 70 % vody, 20 % bílkovin, 8 % tuku a 2 % minerálních látek. Z nutričních složek zasluhuje pozornost tuk, především některé nenasycené mastné kyseliny řady n-3 (omega 3). Nejvyšší význam pro lidskou výživu je přikládán mastným kyselinám eikosapentaenové a dokosahexaenové. Jejich význam spočívá v prevenci kardiovaskulárních chorob.

     Pro dokreslení a představu uvádím spotřebu rybího masa. Průměrná celosvětová spotřeba ryb (sladkovodních i mořských) je okolo 16 kg/obyvatele/rok, v zemích Evropské unie je to 11 kg/obyvatele/rok a v ČR není spotřeba ryb ani 1 kg/obyvatele/rok. Konzumace sladkovodních ryb je u většiny lidí u nás omezena na čas Vánoc. Důvodem tak nízké konzumace ryb a výrobků z ryb je především cena. Přesto je rybí maso zdrojem lehce stravitelné živočišné bílkoviny vysoké biologické hodnoty a mělo by se proto stát pravidelnou součástí našeho jídelníčku.

     Na závěr ještě musím zmínit možné riziko, které našemu kaprovi hrozí. Je to virus označovaný jako koi herpes virus. V obsádkách kapra a koi kapra se po celém světě vyskytuje již šest let. Za tu dobu uhynulo a muselo být zlikvidováno mnoho tun konzumních i okrasných kaprů a ekonomické ztráty se počítají na desítky milionů dolarů. Vznik nákazy je vždy doprovázen vysokou mortalitou ryb (až 90 %). Predispozičním faktorem pro vznik onemocnění je teplota vody mezi 18 – 28 °C. Klinicky se koi herpes virus projevuje dezorientací, nepravidelným plaváním a dýcháním a následně masivním hynutím. Nejvýznamnějšími patologickými změnami jsou rozsáhlé nekrózy (odumírání) žaberních lístků. Významným charakteristickým rysem onemocnění koi herpes viru je jeho úzká druhová specifičnost, tj. napadá pouze kapra a koi kapra. Ve smíšených obsádkách onemocněli vždy jen kapři nebo koi kapři a jiné druhy kaprovitých ryb postiženy nebyly a nebylo u nich prokázáno ani vironosičství. Světová výzkumná pracoviště hledají možnosti ochrany chovů kapra a pracují na vyšlechtění rezistentních linií kapra proti koi herpes viru. Naši chovatelé a dovozci ryb by měli ke všemu přistupovat zodpovědně, aby české rybníkářství ušetřili této nebezpečné pohromy. Josef Volf trofejni kapr rekord CR Foto 5. Josef Volf z Hlinska a jeho kapitální lysec z Rozkoše (29,2 kg a 108 cm, 1978).

     A to už jsme na konci dnešního psaní o naši nejznámější rybě. Šlo by napsat daleko víc a jednotlivé části podrobněji popsat, ale to až někdy příště. Petrův zdar a mnoho krásných trofejních kapříků vrácených vodě Vám v roce 2007 přeje Lukáš.

     P.S. Kapr nad 70 cm si přeci nezaslouží skončit na Vaší kuchyňské lince, nemyslíte?

Seznam použité literatury:
Banarescu P., Baruš V. a Peňáz M. (2002) Cyprinus Linnaeus, 1758. In: Bănărescu, P. & Paepke, H.J. (Eds.) The freshwater fishes of Europe. vol. 5/III. Cyprinidae 2, AULA-Verlag, 86-179.
Hanel L. a Lusk S. (2005). Ryby a mihule České republiky. Český svaz ochránců přírody Vlašim, str. 447
Piačková V. Veselý T. a Pokorová D. (2005). Potenciální ohrožení našich chovů kapra koi herpesvirem (KHV). Veterinářství 564-566.

Autor: Lukáš

Diskuse k článku (15 reakcí)

Přečteno: 27 861x
Průměrná známka: 1.23

NKapr obecný - Cyprinus carpio. Nejznámější sladkovodní ryba světa

Kapr obecný je první rybou, která vstupuje do podvědomí dětí, když mu před vánoci musejí na několik dní přenechat vanu, v níž se rády čvachtají.